OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ze Snu Noční Můra - 2. kapitola: Hvězda, která zhasíná

07.10.2009 (17:00) • TynaChan • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 992×

Dům byl malý, ale útulný. Můj pokoj byl... krásný. Sice mnohem menší než ten Podolský, ale nevadilo mi to. Byl zařízený do žluto-zelena a byl moderně zařízený.
Musela jsem jít mamince potvrdit, že se mi dům velice líbí a že mi opravdu zas tolik nevadí že jsme se musely tak narychlo odstěhovat z vilky. 
Po kompletní prohlídce domu jsem si vybalila hadry do skříní a zalehla jsem do oranžových peřin a spala. Až do rána. Zdálo se mi ,hodně snů a všechno to byli noční můry. Samá šikana, škola, noví spolužáci,a ve všech snech sem byla já.


První školní den? Děs a hrůza.
Kluci si o mě mysleli že sem namyšlená kráva co nic neumí,  ovšem po hodině chemie si o mě mysleli "jen" že jsem Namyšlená Kráva co je moc chytrá na to, aby jí dostali alespoň do postele.
Přítomné dívky si zas myslely, že bych jim mohla přebrat kluky, tudíž sem pro ně byla jako vzduch a akorát mi dávaly najevo, co si o mě myslí.
Až na dvě holky. Klárka a Terka, obě dvě byly jako jedna. Bez sebe nedaly ani ránu. Ale Terka se mi zdála taková...namyšlená, nekamarádská, nebo já nevím. Každopádně jsem byla šťastná, že jsem si měla s kým alespoň trochu pokecat.
Terka jela se mnou, bydlela ve stejné vesnici jako já. Cesta autobusem s ní? Nezapomenutelná. Byla asi stejně švihlá jako já, když jsem pochopila, že zapůsobit na kluky není všechno...
Přijela jsem domů, mamka mě vřela přivítala, proběhl křížový výslech "co se dělo ve škole" a "už máš nějáké kamarádky".
Všechno sem jí řekla i své obavy co se týče dívek ve škole...
„Neboj se, až poznají, jaká seš pod slupkou, tak si tě určitě zamilují, neboj se!" a nandala mi na talíř řízek s bramborovou kaší, na jídlo jsem se přímo vrhla. Do pěti minut ve mě byly tři řízky, bramborová kaše a okurkový salát zapitý kolou.
Odešla jsem do pokoje a z nevysvětelných důvodu jsem zase propukla v pláč, asi kvůli tomu, že už nikdy neuvidím bývalé kamarádky, kamarády, učitelku tance, franouštinářku... nikoho s kým jsem se stýkala v Praze. Při představě, že třeba najdu nové kamarádky tady, sem se docela uklidnila a přestala plakat.
Z batohu jsem vytáhla chemii, otevřela na požadované stránce a jen do ní tupě zírala neschopna vnímat cokoliv co tam bylo napsáno. To samé proběhlo z matematikou, angličtinou (kterou jsem se mimochodem doma nikdy neučila, vždycky jsem jí ve škole zvládala na jedničku), němčinou, fyzikou a přírodopisem. Jen proto, abych zabila čas, který dneska neubíhal jako jindy.
NEměla jsem pocit, že bych například podrobně věděla něco o buňkách a podobně, ale hlavní bylo, že za chvíli kostel dole ve vesnici začčne odbíjet osmou hodinu večerní a já budu mít všechny úkoly hotové. Celý den bez notebooku, to se mi ještě nepovedlo...no co já vim, třeba se mi konečně podaří zbavit tý závislosti.
V 20:20, potom co jsem se vykoupala jsem otevřela knihu. Dotek Anděla. Název mě upoutal a ani jsem si nepřečetla popis knihy na internetu nebo třeba jen popis na zadním obalu knihy, jako to obvykle dělám.
Četla jsem a četla, sžívala jsem se s hlavními hrdiny knihy až jsem usla v džínech a tílku, s pevně utaženým culíkem blonďato-hnědých vlasů, okolo sebe asi deset plyšáků, které už sem si stačila vybalit stejně jako obrovskou tašku s oblečením a tři police knih, kterých se nikdy nevzdám. Možná by to do mě někdo neřekl, ale už od dětství sem byla vášnivá čtenářka a četla jsem kdy jsem mohla.
Tentokrát moje sny nebyly tak strašné, tentokrát už jsem v nich nevystupovala já, byly to jen scény z lesa, z pole... takové neurčité věci.
Pamatuju se, že poslední věta, kterou jsem si pomyslela sama o sobě, že jsem "Hvězda, která zhasíná".


Snad se vám tahle kratší část alespoŇ trochu líbila!

Autor: TynaChan, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ze Snu Noční Můra - 2. kapitola: Hvězda, která zhasíná: