OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zakázané? No a co! 15. kapitola

05.10.2012 (11:00) • Lucka24 • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1036×

15. kapitola

Další den ve škole proběhl celkem v klidu. Biologii jsem neměla a k mé smůle jsem Michala nepotkala ani na chodbě. Jen během několika vyučovacích hodin jsme si vyměnili pár SMS, kdy on neučil a já byla káraná, že bych měla dávat pozor. Bylo to vtipné.

Když mi skončila poslední hodina, tak jsem se vydala směr nákupní park, kde jsem měla sraz s Radkou.

„Ahoj,“ usmála jsem se na ni a objaly jsme se.

„Ahoj, chtěl tě bráška pustit?“ zasmála se a šly jsme směr obchody.

„Moc se mu to včera nelíbilo, ale dnes jsme se vlastně ani neviděli, takže pohoda,“ usmála jsem a přemýšlela, co bych mu měla koupit k narozeninám.

„Tak už víš, co mu koupíš?“ zeptala se mě Radka, jako by mi četla myšlenky.

„Právě, že vůbec nevím. Co mu koupíš ty? Nebo vy?“

„Ale chtěl nějaké nové provazy na lezení nebo tak něco,“ mávla nad tím rukou a už zahýbala do obchodu, kde by tohle našla. To já byla naprosto v čudu. A pak mě to trklo. Se slovy, že jsem hned zpět, jsem se rozběhla ke stánku, kde jsem začala vyřizovat svůj dárek a byla nadšená, že mě to napadlo.

„Tak co, už máš dárek?“ zeptala se mě Radka, když jsem přišla zpět k obchodu.

„Jo, to mám, ale neřeknu co,“ zasmála jsem se a šly jsme si sednout na oběd. Po obědě jsme se rozešly a já jela domů.

Byl pátek a já se už nemohla dočkat až budu zase s Michalem sama. Doslova mě to ubíjelo míjet ho na chodbách a ještě hůř v hodinách a nic z toho nemít. Odpočítávala jsem minuty dokud nezazvonilo a neřeklo mi to, že už můžu jít. Crrr. Konečně se zvonek rozřinčel a já mohla jít. V šatně jsem se obula a oblíkla a vydala se k benzínce, kde už na mě čekal Michal. Nasedla jsem a připoutala se.

„Ahoj,“ řekla jsem vesele a ahoj mi bylo i odpovědí. Nikdy jsme si na benzínce pusu nedali a bylo to dobře. Když jsme byli už na cestě a zrovna byla červená, tak jsme se po dvou dnech zase konečně políbili.

„Ahoj,“ zašeptal mi do rtů a pak jsme zase vyjeli směr jeho dům.

„Tak jaké byly nákupy se ségrou?“ zeptal se po chvíli.

„Jo byla to paráda. Daly jsme si i oběd a trochu vás chlapi pomluvily. Však to znáš,“ pokrčila jsem pobaveně rameny.

„Moc vtipný,“ zavrtěl hlavou, ale koutky mu cukaly.

Dojeli jsme k němu a Radka s Adamem tam už byli. Pozdravili jsme se a já si odnesla věci do ložnice. Mrzelo mě, že zde nemůžu mít i Arnyho, ale bohužel. Alespoň jsem si  užívala Sindy, která se ke mně opravdu měla.

Večer jsme šli všichni do kina, ale bylo to jak jít s malými dětmi. S Radkou jsme nad nimi jen vrtěli hlavami, protože to, co dělali. Smáli se na celé kino, což by nebylo tak hrozné jako to, že se na nás všichni otáčeli a podobně.

Nastal den D a oslava byla tady. Dnešní večer měl být jen pro přátelé a příští týden měl Michal oslavit narozeniny s rodinou. Já a Radka jsme se postarali o pití a občerstvení. Kluci zase o hudbu a gril. Kolem páté se začali všichni postupně sjíždět. To, že přijela i Petra mi už bylo docela jedno, protože teď jsem si to chtěla užít a dávala jsem jí to docela dost sežrat.

„Co si dáte na pití?“ zeptala jsem se kluků a Petry. Každý mi odpověděl a Petra už snad čekala, že odejdu a nechám ho tam s ní jen tak? To se teda mýlila.

„Chceš taky něco přinést?“ zeptala jsem se a položila mu ruku na rameno.

„Ne díky, ještě mám,“ usmál se a já ho obdařila sladkou pusou. Usmála jsem se na Petru a šla vyřídit jejich objednávku. Pití jsem jim přinesla a sedla si na opěrku křesla, kde seděl Michal a zapojila jsem se do rozhovoru.

Když přišly na řadu dárky, tak jsem koukala. Dostal nějaké flašky, ale hlavně hodně věcí na lezení a cestování, což se skvěle doplňovalo s mým dárkem. Popřála jsem mu a dala mu do ruky obálku. Každý by se asi divil, protože obálka, to je přeci jen obyčejný dárek, ale lepší bylo to, co bylo uvnitř.

Otevřel obálku a nevěřícně na mě kouknul.

„No co, doufám, že mě nenecháš na pospas těm ovcím,“ zasmála jsem se a pak byla obdařena děkovným polibkem.

„To se nemusíš bát,“ usmál se a párty propukla opět do plného proudu. Je fakt, že jsem pro svého miláčka měla ještě jeden dárek, ale nevěděla jsem jestli je dobrý podniknout ho dneska. Byla jsem už připravená a prostě jsem věděla, že on má být ten první kluk v mém životě této stránky. 

Kolem půlnoci jsem se odebrala do ložnice. Spát se mi nechtělo, ale nějak mě už přešla nálada slavit. Zvlášť mě už nebavilo přijímat pořád nenávistné pohledy Petry. 

„Kam si mi zmizela?“ zeptal se mě Michal ani ne pět minut po tom, co jsem odešla.

„Já za chvíli přijdu,“ usmála jsem, ale to už seděl vedle mě.

„Děje se něco?“ zeptal se mě a já na něj koukla. Chvíli jsem přemýšlela, ale přišlo mi to jako vhodná chvíle. Naklonila jsem se a začala ho líbat. Polibky mi oplácel, i když teda asi nevěděl, že dnes nemám v plánu zůstat jen u tohohle.  Posadila jsem se na něj a donutila ho, aby si lehl.

„Opravdu jsi  jistá?“ zeptal se a já se usmála. Odpovědí mu byl další polibek…

To, jestli šel ještě zpět na párty nebo už ne, nevím. Usnula jsem hned po tom,dalo by se říct krásném zážitku, ale věděla jsem, že po druhé, to bude mnohem lepší. A co bylo nejkrásnější? Že jsem se ráno vzbudila vedle něj.

Autor: Lucka24 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázané? No a co! 15. kapitola: