OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » xxx9

19.11.2009 (18:00) • slecinka • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1839×

„Cože? Jak jako zabil?“ zeptal se šokovaně. Po očku jsem se na ně podíval, koukal na mě s pootevřenou pusou a kulil oči. Dal jsem si hlavu do dlaní, cítil jsem, jak se zase celý klepu. Když jsem běhal tady po Vancouveru, necítil jsem nějaké výčitky svědomí, nebo podobné pocity. Nebyl na to čas. Ale teď to na mě všechno dolehlo, cítil jsem se hrozně. Jako vrah. Nikomu bych se s tím v životě nesvěřil, jen Teovi. Potřeboval jsem jeho názor, musel jsem vědět, že pro něj zůstanu pořád normální Cory, že pro něj nebudu nechutný vrah.

Ucítil jsem jeho teplou ruku mezi lopatkami, konejšivě mě po nich pohladil. Pomalu jsem na něj otočil hlavu a když jsem uviděl jeho něžný pohled, přebíjející ten vyděšený, ucítil jsem v očích slzy. Nezasloužil jsem si ho, nezasloužil jsem si takového přítele. Začal jsem uvažovat nad tím, jak se tady lituju já, a co teprve rodina toho zemřelého, jak se asi cítí oni. Dvakrát jsem zamrkal ve snaze zahnat slzy, ale ony to už naopak nevydržely a vydaly se na cestu po tváři.

„Proboha Cory. Nemusíš mi to teď říkat,“ zašeptal, ale já ho slyšel dobře.

„Chci Ti to říct,“ přerušil jsem rázně ticho.

„Dobře,“ kývl hlavou, jakože rozumí.

„Bylo to ten večer, co umřel král, běžel jsem lesem a nedával jsem vůbec pozor. Byl jsem mimo, asi jako každý vlkodlak v tu dobu…“ pustil jsem se do vysvětlování a nekoukal jsem při tom na Tea. Nechtěl jsem vidět, jak se tváří, nechtěl jsem v jeho očích vidět ten odpor.

„Cory, ale ty jsi ho nezabil,“ prolomil ticho potom, co jsem mu to všechno řekl.  Zalapal jsem po dechu.

„Jak to, že ne? Vletěl jsem mu do cesty. On zemřel kvůli mně,“ mluvil jsem zoufale a najednou si uvědomil, že potřebuju seřvat. Nechci slyšet útěchu, tu si nezasloužím.

„Možná umřel kvůli tobě,“ podíval se mi dlouze do očí, když začal mluvit, ale já ho přerušil.

„Možná?“ zatáhl jsem sarkasticky. 

„Hele, nech mě domluvit,“ zamračil se a já přikývnul.

„Možná umřel kvůli tobě, ale určitě si ho nezabil. Byla to nehoda a navíc, by se Ti to v životě nestalo, kdybys nebyl omámený sílou smrti krále. Chápu, že Tě to trápí, ale nesmíš si to dávat za vinu“. Musel jsem uznat, že má pravdu. I když to ze mě nedělalo vraha menšího. Já mám přece lidi chránit, ne je vraždit.

Snažil jsem se na něj upřímně usmát, ale asi to tak vůbec nevypadalo. Teo pochopil, že se o tom už nechci bavit a budu se s tím užírat sám.

„A co ta Megi?“ změnil téma.

„No, uvidíš…“ řekl jsem nejistě a podal mu jedno sluchátko z mobilu. Celý zbytek cesty jsme si pouštěli hudbu a nemluvili. To byla s Teem výhoda, bylo nám fajn  a nepotřebovali jsme k tomu moc slov. Prostě jsme si rozuměli, bylo to přirozené, jako smrt. Za chvíli už jsme byli oba tuzí, probudil náš až hlas letušky, která oznamovala brzké přistání.  Teo začal pozorovat krajinu, která byla rušena jen pár domy.

„Je to tu trochu vidlákov,“ usmál jsem se omluvně.

„Ne, je to perfektní,“ odpověděl nadšeně a začal se nedočkavě vrtět na židli. Jen jsem pokroutil hlavou a začal zase přemýšlet nad tým večerem. Kdybych si dával větší pozor, mohlo to být jinak.

Za necelé dvě hodiny už jsme vjížděli na příjezdovou cestu. Matt pro nás přijel na letiště a vzal nás ještě do obchodu, ať si nakoupíme, co máme rádi. S Teem si skvěle padli do oka, bavili se o jeho rodičích a tak podobně. Já zatím házel do košíku všechny věci, co zbožňuju. Když už jsem tam házel asi osmý balíček brambůrek, nemohl jsem si nevšimnout dvou nevěřícných pohledů.

Cestou domů jsme naší návštěvě objasnili, jak to doma chodí. Řekli jsme mu, ať si dává pozor na jazyk, protože Megi o ničem neví a že si oficiálně myslí, že jsme byli na pohřbu.

„Jsme doma, Zlato…“ křikl Matt do domu.

„Ahoj,“ ozvalo se z pokoje dvojhlasně. Jasně, Megi tu má zase tu Darlu. Teo se na mě koukl pohledem „mluvil si o jedné holce“, ale když se ty dvě objevily u nás, spadla mu brada.

„Ahoj,“ pozdravil nesměle a já jenom kývl. Šel jsem pomoct Mattovi s nákupem, chtěl jsem vidět, kde mi všechno schovává, ať to potom můžu rychle najít. Z kuchyně jsem zaslechl rozhovor těch tří, že by byl Teo zrovna stydliví, to se říct nedalo.

„Tak, co na dnešek plánujete slečny,“ zeptal se a já si živě dokázal představit, jak si ty dvě mezi sebou vyměnili udivený výraz.

„No, mohli bychom zajít na bazén, co?“ Navrhla Darla, ale to už jsem vcházel do obýváku.

„To zní skvěle,“ řekli jsme s Megi najednou, ona na mě překvapeně koukla a už, už otevírala pusu, aby mi něco řekla, ale s úsměvem si to rozmyslela. Asi ani nechci vědět, co chtěla říct.

„Fajn,“ odešla se s Darlou připravit a já konečně zatáhl Tea do pokoje.

„Z tebe je teď nabalovač?“ zasmál jsem se. Teo se rozhlížel po pokoji, ale vypadal zasněně, když jsem to řekl, vyprskl v záchvatu smíchu.

„Ne, ale ona je prostě skvělá. Viděl si jí. Jmenuje se Darla, ale vůbec nevypadá, jako Darla z Nema, pamatuješ si na ni?“ zasmál se při vzpomínce na pihatou prznitelku rybiček s rovnátky.  Taky jsem vyprskl. Měl jsem radost, že je tu Teo semnou, všechno bylo najednou takové veselejší.

„Jo, ehm… Můžeš zopakovat, co si to o té Megi říkal, že je to dítě?! Viděl si ji? Vždyť je ještě ženštější než Darla a Darla je zkrátka dokonalá, úžasná a akorát. „ Mluvil zasněně a přitom si házel s balonkem, který už tady stihl najít.

„Teo, vždyť jsou to děti!“ Podíval jsem se na něj pohledem typu „jsi ty normální“ a čekal, co zase vypotí.

„Blbost! Obě jsou skvělé,“ rozvalil se nekompromisně na mojí posteli a já jen pokroutil hlavou.

„Hele, když už si nám domluvil bazén, jdi se připravit. Máš vůbec plavky?“ Zeptal jsem se.

„Jasně, jasně. Obleču si je až tam.“ Uvelebil se na posteli a já se ujal balení potřebných věcí.

Za půl hodiny už jsme vycházeli, celou konverzaci zaměstnávala Darla s Teem. Ti dva si skvěle padli do oka, řešili nějaké petice na ochranu zvířat, že by na sebe v životě nevzali kůži a podobné věci, nemluvě o tom, když se hlavním tématem stalo testování kosmetiky na zvířatech. Oba divoce gestikulovali a doplňovali se. Proto jsme se s Megi nenápadně přesunuli za ně a začali si nezávazně povídat. Náš rozhovor se, ale určitě netýkal zvířat, řešili jsme ten večer, kdy se Megi vrátila opilá. Jak jsem tak zjistil, skoro noc si z toho nepamatuje, ani mé poblité boty, které pračka totálně zlikvidovala a já je mohl vyhodit.  Při rozhovoru se pořád dívala na zem a byla mírně červená, vychutnával jsem si ten pohled a to, jak pořád opakovala, promiň. Asi už jsem vážně divný, když se mi líbí takové věci.

K bazénu jsme dorazili hned, byla to taková menší budova, kterou plnili především důchodci, užívající si pohled na naše dvě společnice. Dědečkové slintali po těch dvou a ony z toho měly děsnou srandu a ještě se na ně usmívaly a mávaly jim. Mě to přišlo spíše nechutné, ale nějak jsem se nevyjadřoval. Všichni najednou jsme poskákali do bazénu a začala ta pravá zábava. Rozhodly jsme se zahrát si zápasy. I přes dotazy Tea, jestli to není nebezpečné, jsme se do toho pustili.  Ponořil jsem se pod vodu a ucítil kolem svého krku dlouhé nohy, prudce jsem se zvedl. Megi mi byla omotaná nohama kolem krku a já je pevně držel, soupeři naproti už byli připraveni stejně. Boj mohl začít. Byl to vyrovnaný souboj, ale Darla nakonec spadla do vody, přece jenom byli v Megi vlkodlačí geny.  O to víc mě překvapilo, když ji Darla v dalších kolech překonávala. Nakonec to skončilo vyrovnaně, holky už byly unavené a plavčík se na nás mračil, tak jsme se šli věnovat jiným aktivitám. Vyzkoušeli jsme snad všechny atrakce, co tam měli a ukončilo to gigantickým hamburgerem z hladového okna. Musel jsem uznat, že jsem se už dlouho, takhle dobře nepobavil, holky byly super a i Teo z nich byl nadšený. Docela mě mrzelo, že jsem byl pro ně ten náladový debil, i když dneska jsem se choval docela normálně. Sem tam jsem se sice zamyslel, ale jinak jsem byl akční.

Dohodli jsme se, že ještě v takovéhle soustavě zůstaneme a navečeříme se u nás. Šli jsme zrovna zpátky, bylo docela ticho, protože se každý věnoval svému hambááči.

„Co takhle kdybys zůstala i přes noc?“ zeptal se z ničeho nic Teo, slova byli směřovány samozřejmě Darle. Šlehl jsem na ní pohledem a ta šlehla pohledem na Megi, která překvapeně pozorovala Tea.

„Jo jasně Teo, skvělý nápad. Taky jsem se chtěla zeptat, ale to je vlastně jedno,“ mrmlala si Megi pobaveně, pod knírem. Teo to buď ignoroval, nebo nezaznamenal, ale hlavně to vůbec neřešil a začal nadšeně vymýšlet, co bychom mohli dělat.  Nakonec jsme se domluvili, že společně přespíme v obýváku na zemi před sedačkou a budeme koukat na filmy. Horory nám byly zamítnuty, takže budeme sledovat nějaké romantické komedie.  

Když jsme došli domů, rozdělili jsme si úkoly. Matt byl povinen nám nachystat horu jídla, protože jsme byli i po „svačince“ hladoví jako vlci, což nebylo zase tak divné. Teo a Darla, jako návštěva, která nemá s ničím pomáhat, pouze vybírali film. A já s Megi jsme šli pověsit mokré plavky a ručníky. No, spíše ho věšela ona a já jí podával kolíčky.

„Přijdeš mi dneska jiný,“ řekla s pohledem upřeným na prádlo.

„Jak jiný?“ Podal jsem ji další kolíček a setkal se na okamžik s jejíma zelenýma očima, které mě tak fascinovali.

„Já nevím. Milejší, více se bavíš, připadáš mi… Nemůžu najít to správné slovo,“ zamračila se. Zjistil jsem, že mám rád, když se mračí, čelo se jí podivně slisuje a vypadá roztomile. Usmál jsem se tomu a ona se na mě přitom zadívala.

„Přirozenější, to je to slovo,“ vyhrkla rychle asi, aby to nezapomněla.

„Asi máš pravdu, poslední dobou jsem byl protivný. Stýskalo se mi, ale teď když tu mám sebou Tea je mi skvěle.“

„Teo je super,“ přitakala a zároveň pověsila poslední díl plavek. Společně jsme se vydali do obýváku. Stůl před pohovkou už nebyl.  Teď stál odsunutý v rohu místnosti.  Před gaučem bylo plno různých polštářů a několik dek, zem byla podestlána hrubou peřinou, aby se nám sedělo pohodlně. Ty dva už seděli vedle sebe a čekali jenom na nás, aby mohli film zapnout. Žuchli jsme s Megi najednou mezi polštáře, pohodlně se rozvalili a mohli to pustit. Bylo to přesně, jak jsem říkal, nějaká komedie ve které nemohl chybět krásný romantický happy end . Když se hlavní představitelé rozhodli se spolu poprvé vyspat, propukla mezi Darlou a Megi dramatická diskuze. Ze začátku jsem moc nechápal, o co jde, ale po pár větách mi to došlo.

„Jak se jí může ptát, jestli si je jistá?“ zeptala se téměř vytočeně Megi.

„Tyhle kecy taky nesnáším, ale aspoň se jí neptá, jestli může proniknout,“ zasmála se souhlasně Darla a Megi vyprskla v záchvatu.

„Jo no, ale stejně si myslím, že je hrozné se ptát. Ten kluk to musí v daný moment vycítit, musí to té holce vidět na očích, musí to být přirozené. Tahle trapná věta musí celý okamžik zkazit,“ začala vysvětlovat.

„Jo jo, mě by to teda totálně odžhavilo a začala bych pukat smíchy,“ souhlasila s ní Darla a já musel uznat, že holky mají docela pravdu. S pár holkami už jsem spal, ale žádná z nich nebyla panna, proto by mě ani nenapadlo se ptát. Ale je pravda, že kdybych o slečně věděl, že panna je, radši bych se zeptal. Teď už vím, že o to asi nestojí a ušetří mě to třeba trapasu. Všiml jsem si, že Teo uvažuje nad tím samým, holky už se dávno přesunuli ke komentování účesu hlavní hrdinky, ale v nás obou se jejich rozhovor stále promítal a nutil nás nad těmi slovy uvažovat. A nevím, jak on, ale já uvažoval ještě dlouho po jejich debatě.

Tak, tak jsme stihli sníst všechno, co nám Matt nachystal a podívat se na druhý film a už jsme byli všichni mimo. V podivných polohách na sobě přilepení jsme nakonec usnuli.

 MOJE SHRNUTÍ (tady píšu, kdy přibude další kapitola xxx a najdete tam i moje jiné povídky)

Předchozí<< // Další>> 

Autor: slecinka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek xxx9: