OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » xxx6

27.10.2009 (20:00) • slecinka • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1852×

„Tati“ ozvalo se z pokoje Megi, která celý zbytek večera prokašlala a převalovala se. Určitě onemocněla z té ledové sprchy, vůbec mi nedošlo, že ještě není vlčice a může onemocnět. Na to jsem byl včera až příliš v šoku. Došlo mi, že za její nemocnost můžu já, ale nějak jsem si to nevyčítal. Může mi být ještě vděčná, že Mattovi nic neřeknu, ale za to si nenechám ujít dvojmyslné narážky ohledně včerejška. Trochu jí musím potrápit. Nemá pít, když to neumí.

Vstal jsem, protože spánek byl v tomhle hluku nemožný. V takových podmínkách by nedokázal spát ani člověk.

 Na chodbě jsem se minul s Mattem, který právě nesl Megi teploměr a horký čaj. Pozdravili jsme se a já mířil dál do koupelny, která byla v celém bytě jen jedna. Nechápal jsem, proč v takovém velkém baráku mají jen jednu koupelnu a něco mi říkalo, že s tím budou ještě problémy.

Vlezl jsem si do sprchy a nechal se unášet proudem horké vody a proudem svých myšlenek. Stále nechápu, co to mělo znamenat s tím klukem. To byl tak napraný, že nevěděl, co dělá? Nebo je to tu normální? Nebo jsem já nějaký divný? To nevím. Měl jsem sto chutí toho kluka vyčmuchat, mučit, zabít a rozpitvat na miniaturní kousíčky. Nikdy jsem nebyl nějak extra sadistický, teda, co se lidí týče. Uvědomoval jsem si svou sílu a nechtěl ji využívat, proti těm, co mám chránit. Ale teď mi to nějak nevadí, klidně bych toho kluka zabil a ještě si to užíval. Proč taková náhlá změna? To taky nevím. Dneska těch „nevím“ bude asi více, poněvadž nejsem schopný racionálně uvažovat.

Vyšel jsem z koupelny a šel rovnou nakouknout do pokoje Meg. Když jsem vešel zrovna pila čaj, když mě zpozorovala vykulila oči a začala se jím dusit. Intuitivně jsem k ní přiběhl, začal jí zvedat ruce a plácat jí po zádech.

„Au, dost….Už je to dobrý“ dostala ze sebe mezi záchvaty kašle. Pozoroval jsem ji a musel jsem uznat, že vypadá hrozně, fakt nemocně. Vlasy měla rozcuchané a trčeli jí na každou stranu, tmavé kruhy pod očima a ještě ke všemu zdravou lesní barvu. Nejenom, že byla nemocná, ale ani kocovina se jí určitě nevyhnula. Chudák, měla pech, že jsem byl vzhůru a „postaral“ jsem se o ní, tak „hezky“, ale na druhou stranu, nevím, jak by na tohle reagoval její otec.

„Tohle mi nedělej“ nechápavě jsem se na ní podíval. Rukou ukázala na moje tělo, po kterém ještě bloudilo pár kapek vody, které mi pravidelně odkapávaly z vlasů. Došlo mi, že tam stojím jen omotaný v ručníku. Megi mírně zrůžověla, vzhledem k tomu, jak byla zelená, to působilo docela komicky. Rozhodl jsem se tohle nějak nekomentovat, je normální, že se holkám líbím, co by za moje tělo dal, jakýkoliv jiný kluk.

Zrovna jsem si v kuchyni míchal vajíčka, když kolem prošel Matt a vypadal, že se někam chystá.

„Ty někam jdeš?“ nandal jsem si pořádnou porci vaječiny na talíř a šel si s ní sednout.

„Musím do práce“ hukl na mě už z předsíně. Zvedl jsem se a šel za ním.

„Ty pracuješ? Od kdy vlkodlaci pracujou?“ mluvil jsem potichu, ale docela vykolejeně.

„Tak, nebudu sedět celou věčnost doma… Prosím Tě sem tam koukni na Megi, jestli žije“ zasmál se a s dobrou náladou opustil svůj byt.

Začínal jsem mít divný pocit, na téhle rodině není vůbec nic normálního. Připadám si tady jako na jiné planetě a je mi smutno, stýská se mi po smečce. Stýská se mi po Oliverovi a Kevinovi. Stýska se mi po Damianovi, u kterého bych to čekal asi nejméně. A nejvíc ze všeho mi chybí Teo, potřebuju jeho trapné kecy o přírodě, potřebuju Damianovo poučování, potřebuju naše hádky a pravidelné posezení u Ostrého Zubu. Chybí mi zabíjení upírů. A mám hlad! Vrátil jsem se zpátky do kuchyně a tam snědl skoro všechno, co vypadalo trochu konzumovatelně.

S hlasitým: „Ach jo“ jsem se zanedlouho svalil na sedačce a zavřel oči. Za pár minut jsem uslyšel tiché nepravidelné kroky a hlasité funění.

„Můžu?“ zeptala se. Ani jsem neotevřel oči a jen pokýval hlavou. Nechápu proč se ptá, když je to ona, co je tady doma.

Chvíli bylo ticho a tak jsem otevřel oči a podíval se na ni. Byla celá zabalená v hrubé dece a klepala se, oči měla skleněné, asi z té teploty a byla v podivné poloze usazená na sedačce.

„Jak je Ti?….Máš horečku!“ konstatoval jsem okamžitě po tom, co jsem jí položil ruku na čelo.

„Je mi hrozně“ zamumlala a trochu víc se uvelebila do deky.

„Počkej tady“ vstal jsem a chystal se jít pro peřinu a  čaj, taky už jsem si nutně potřeboval zakouřit.

„Vypadám, jako někdo, kdo se někam chystá“ zasmála se a já musel v duchu přitakat.

Zašel jsem do jejího pokoje a vytáhl peřinu z peřináče, sebral jsem čaj, který byl položený na nočním stolku a zatím netknutý.

Přikryl jsem jí peřinou a položil před ní čaj, čekala že si k ní sednu, ale já měl v plánu ještě něco jiného.

„Kam jdeš?“ převalila se nespokojeně na gauči.

„Hned jsem tu“ Usmál jsem se na ni, všiml jsem si, že se mračí, asi jí vadí, že jsem neřekl to, co chtěla vědět.

Posadil jsem se na schody a zapálil si. Miloval jsem pocit klidu, který mi dávala  cigareta, mohl jsem se krásně soustředit jen na ni a nic kolem nebylo důležité. Vnímal jsem zvuk hořícího papíru a bylo to pro mě to nejkrásnější , co jsem teď mohl slyšet. Vnímal jsem tu chuť v ústech a klid, který mě  začal naplňovat. Tohle jsem potřeboval.

Zcela uklidněný jsem se vracel do obývacího pokoje, posadil jsem se a rozklepaná Megi mi položila hlavu do klína a uvelebila se. Nebyl jsem nějak proti, aspoň jí zahřeju a bude jí trochu lépe.

„Nechceš mi něco říct o tvých kámoších?“ zeptala se potichu. Ona přesně věděla na co se má ptát, sice jsem věděl, že si budu muset dávat pozor na jazyk, ale stejně je to téma, o kterém se mi mluví nejlépe.

„Co bys chtěla vědět?“ zeptal jsem se ať vím, čím mám začít.

„Ten Teo, je tvůj nejlepší kámoš, že?“ ano přesně, ale ještě mnohem víc. Za něho bych byl schopný zemřít.

„Přesně, je to sice takový magor, ale mám ho rád“.

„Proč je to magor?“ cítil jsem z jejich slov úsměv a potěšilo mě to.

„ Třeba jednou... Víš, Teo mezi nás přišel, jakoby poslední. Chtěli jsme si z něho udělat srandu a tak jsme mu řekli, že musí vykrást benzínku. Ne, úplně, ale, že má prostě něco ukrást…“ zasmál jsem se při té vzpomínce a ani nevím, jak jsem si začal hrát s Megiinými vlasy.

„ …jinak se s náma nebude moct bavit. Řekli jsme mu něco v tom smyslu, že když to nedokáže, je to slaboch a slabochy my mezi sebe nebereme. Jenže jsme netušili, že to pako to vezme vážně. Šel v noci v kukle s nožem, asi aby vypadal děsivě a vážně se pokusil benzínku vykrást. Jenže mu to trochu nevyšlo. Prodavačka se strachem rozbrečela a on odložil nůž, sedl si k ní a začal jí utěšovat, ať se nebojí, že jí nechce ublížit. No, ale prodavačka, která z něj byla v šoku stejně nějak zmáčkla alarm. Naštěstí Teo stihl utéct“ cítil jsem, jak se Megi mírně směje a já se culil od ucha k ucha.

„Vy jste hrozní. Chudák… A ještě něco?“ zasmála se.

„No, toho je víc. Teo byl námi tak trochu terorizovaný. Jednou jsme ho opili a tajně mu píchli piercing do obočí. Kdybys viděla, jak se tvářil na druhý den“ hladil jsem ji ve vlasech a stíral jí kapičky potu z čela. Začal jsem k ní něco cítit, ale neuměl jsem to zařadit. Tenhle pocit byl nový.

„ A co Oliver a Kevin, jak se dali dohromady?“ lokla si čaje a uvelebila se znovu u mě. Moje ruky automaticky zabloudili zpátky do jejích vlasů.

„Oliver s Kevinem si rozuměli odjakživa, jejich rodiče se znali takže spolu prakticky vyrůstali, dokonce si jsou i podobní, ale to nevím proč. Oni se vždycky doplňovali a byli strašně velcí kamarádi. Jenže Kevin se najednou začal chovat jinak. Víc si Olivera prohlížel, nenápadně se ho dotýkal atd. Jednou večer se opili a začali spolu tancovat, za začátku blbli, ale potom už se začali víceméně ošahávat. Potom spolu někam odešli a od té doby jsou spolu.“ Ve skutečnosti Kevin obtěžovat Olivera i ve vlčí podobě. Tentokrát nepřišla žádná reakce, došlo mi, že usnula. Za chvíli jsem o sobě nevěděl ani já. Dokud se neozval zvonek.

Předchozí<< // Další>>

Autor: slecinka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek xxx6: