OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » xxx 12

12.03.2010 (19:00) • slecinka • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1867×

Megi
„Cory, nechceš se dneska kouknout na nějaký film?“ zeptala jsem se, protože Cory už dvě hodiny jen tak ležel v obýváku na gauči a koukal na strop. Přesně od té doby, co odjel Teo.
Deptalo mě to, že byl bez nálady a proto jsem se rozhodla, že ho dneska nějak zabavím.
„Mohli bychom. Stáhnul jsem pár filmů, co bych chtěl vidět, takže souhlasím,“ usmál se na mě a já zůstala v šoku. On souhlasil, usmál se a dokonce to vypadalo, že to nepředstírá.
„Páni, no tak dobře, tak je můžeš donést a něco pustíme,“ přitakala jsem nadšeně a vůbec jsem neskrývala svůj překvapený tón.
Cory na mě kývnul a začal šmátrat ve své kapse, ze které vytáhnul jelení lůj. Jeho závislost. Pozorovala jsem jeho zděšený výraz, když oddělal víčko.
„Co se děje?“ reagovala jsem okamžitě na jeho změnu výrazu a podívala se, co se svým balzámem má. Nic, byl prázdný. Ups. Tohle nevěstilo nic dobrého, sice jsem tuhle situaci ještě nezažila, ale podle jeho výrazu jsem poznala, že náladu mu to rozhodně nespraví.
„Je prázdný,“ oznámil mi nepřítomně.
„Vidím. Víš co? Chtěla jsem jít pro popcorn a nějaké pití, takže Ti něco takového můžu koupit,“ snažila jsem se na něj mluvit profesionálním uklidňujícím tónem a vypadalo, že to zabírá.
„Ani netušíš, jak Ti budu vděčný. Teo mi ho musel vypotřebovat.“ Uvažoval nahlas, ale já už se dávno vyhoupla na nohy a mířila za taťkou do pokoje.
„Tati…“ nakoukla jsem dovnitř a sledovala otce, jak něco naštvaně ťuká do počítače.
„Peněženku mám v bundě,“ oznámil mi, aniž bych něco řekla, nebo aniž by se na mě podíval. Někdy jsem ho fakt nechápala. To mě tak zná, nebo to snad slyšel?
„Díky,“ pípla jsem a zavřela za sebou dveře. Svižným krokem jsem se přesunula do předsíně, tam si nazula tenisky a vyběhla ven. Samozřejmě, že jsem fofrovat nemusela, ale někdy (málokdy) byli dny, kdy jsem v sobě měla tolik energie a elánu, že jsem to ze sebe prostě musela dostat. Darla se mi kvůli tomu často směje a říká, že jsem hyperaktivní. Jenže to bych zase nemohla být někdy až k smrti líná a utahaná.
Jednou jsem se na to ptala taťky, který se jen divně zatvářil a řekl, že je to v pubertě normální. Nevím, jestli by mu přišly normální i moje časté změny nálady. Někdy mám pocit, že je ze mě nějaký psychopatický vrah, jindy mám zas pocit, že mi něco chybí, ale někdy jsem prostě v klidu, jako třeba teď.

Obchod, do kterého jsem měla namířeno, byl naštěstí vzdálený jenom půl kilometrů od našeho baráku, takže jsem se prošla a zároveň se moc nezmohla.
Vešla jsem dovnitř a pustila se do hledání věcí, všechno proběhlo celkem v pořádku až na vybrání balzámu na rty pro Coryho. Měli tady asi sto druhů, od růžového po rudý, od toho s jahodovou příchutí po ten s příchutí skořice a vanilky. Ale obyčejný tady neměli, byla jsem se dokonce i zeptat. 
„No, tak vezmu tenhle, no,“ chmatla jsem po bezbarvém balzámu s jemnou jahodovou příchutí a s brbláním jsem se odebrala k pokladně.
„Au,“ postěžovala jsem si, když jsem se z ničeho nic ocitla na zemi. Do něčeho velkého a tvrdého jsem narazila a teď jsem se bála podívat se, co, nebo kdo to byl.
„Pane bože, moc se Ti omlouvám! Nestalo se Ti nic?“ staral se nějaký kluk a já okamžitě znejistila. Bože, ať není hezký. Nenápadně jsem nadzvedla hlavu, první jedno oko, potom dru… TY VOLE! Bůh mě očividně nevyslyšel, protože to, co přede mnou teď stálo, byl neuvěřitelně velký a svalnatý a sexy a prostě wow, kluk.
„Ehm, no… Jo jsem v pořádku,“ odpověděla jsem, ale stále jsem byla mimo. Už jsem se zmiňovala o jeho ledově bledě modrých očích a nádherném úsměvu s bílými zuby?! Ne! Tak já to tedy řeknu. Má nádherně ledové bledě modré oči a překrásný úsměv s bílými zuby.
„Pomůžu Ti postavit se.“
Ten kluk ke mně z ničeho nic začal natahovat své svalnaté ruce a jako nic mě postavil na nohy. Měla jsem, co dělat, abych přikázala svým rozklepaným kolenům fungovat normálně.
„Eh, no… Díky. Omlouvám se, že jsem do tebe tak vrazila, nedávala jsem pozor,“ zamumlala jsem nejistě a po očku jsem zkontrolovala jeho výraz. Usmíval se.
„Nemáš se za co omlouvat a navíc…Jsem rád, že jsi do mě vrazila právě ty. Takové štěstí obvykle nemám,“ potom, co vyslovil tohle, mi to nedalo a musela jsem opět zkontrolovat to, jak se tváří. Nevypadal, jako někdo, kdo si ze mě právě dělá srandu.
„Můžu vědět, jak se jmenuješ?“ zastavil se kousek od regálu s barvami na vlasy a hluboce se mi podíval do očí. Cože? My jsme celou dobu šli? Ani mi to nedošlo.
„Jmenuju se Megi,“ odpověděla jsem, ale hlas se mi podivně třásl nervozitou, takové situace prostě moc nezvládám.
„Jmenuju se Megi,“ zopakovala jsem trochu sebevědoměji a hlavně srozumitelněji, potom, co jsem si odkašlala.
„Já jsem Xavier, rád Tě poznávám,“ řekl a nádherně se na mě zazubil. V ten moment mi došlo, že to, že se semnou stále baví je něco nepochopitelného, zázrak! A proto bych se měla začít chovat normálně, přece nechci propásnout tuhle skvělou příležitost a odehnat ho.
„Potěšení je na mé straně,“ usmála jsem se a čekala, co se bude dít dál. Nakonec se mě zeptal na to, odkud jsem, oznámil mi, že je tady nový a když jsme se loučili, řekl, že by mě ještě někdy rád viděl. Neváhala jsem a hned mu dala své icq. Přece jenom, tohle spojení není tak osobní, jako telefon, který bych na potkání nikdy nikomu nedala.
Potom, co jsme se rozdělili, začalo to ve mně přímo bublat radostí. Takový krásný a tajemný a já se chovám, jako kráva. To snad není možné. Celou cestu domů, jsem uvažovala, jestli se mi doopravdy ozve, nebo ne a taky nad těma jeho zvláštníma očima.

Byla jsem už jen pár metrů od našeho domu a tak jsem pomalu setřepávala ten přiblblý a zasněný úsměv z mého obličeje. A vyměnila ho, za přátelský.
„Ahoooj,“ zakřičela jsem do bytu.
„Tak jsem tady a nesu samé dobroty.“ Oznámila jsem Corymu, který právě vešel do kuchyně. Než se stihl zeptat, podala jsem mu jeho nový jahodový balzámek. Podezřívavě ho sledoval, ale nakonec ho otevřel a namazal se.
„Díky moc. Jahoda?“ zeptal se a mě v tu chvíli napadlo milion věcí, co bych mu na to nejradši řekla. Ale samozřejmě jsem mé nápady hned vyhnala z hlavy. Nemám v plánu Coryho vyděsit, ale zlepšit mu náladu.
„Jo, jahoda.“ Řekla jsem nakonec.

Cory
Od té doby, co odjel Teo jsem se cítil zase, jako bez života. Podobně na tom byla určitě i Darla, která po rozloučení s Teem odcházela domů absolutně bez nálady, bylo vidět, že k sobě za těch pár dnů dost přilnuli. Takže mi bylo celkem jasné, co teď budu denně poslouchat v telefonu.
Jenže to nebylo to nejhorší, stále tady byl ten malý velký problém. To, že takhle reaguju na malou holku, není vůbec normální, asi bych se tady měl po někom porozhlédnout, jenže do té doby vůbec nevím. Asi na to musím přestat myslet a bude to v pohodě.
Probíral jsem se dývýdýčkama, co jsem si tady přivezl a taky ty, co jsem stáhl a vypálil, už tady a Megi zatím chystala popcorn.
No, romantické komedie a prcičky zamítám rovnou, třeba by se mi zase něco mohlo stát. Ale tohle vypadá dobře, film o upírech a vlkodlacích.
„Megi, co takhle Underwold?“ zakřičel jsem na ni do kuchyně.
„Nebudu se bát?“ zasmála se, ale nevypadalo to, že by chtěla protestovat.
„Nevím, ještě jsem to neviděl…“ Ale určitě to není tak strašidelné, jako realita, která jednou čeká i tebe, malá.
Ach jo, hrozně mi vadí, že s ní o tom nemůžu mluvit, myslím si, že by nás naše společná výjimečnost mohla sblížit. Jenže to by to nemohlo být tak tajné.
Už si ji úplně dokážu představit, jako vlka. Určitě bude malá a černá, bude vypadat spíše, jako roztomilý pejsek, než velký zlý vlk. No, ale třeba se pletu a realita bude úplně jiná.
Každopádně zatím se můžeme sbližovat jenom běžnými lidskými věcmi, jako je třeba koukání na filmy. Ale i tak se nemůžu dočkat toho, až si spolu poprvé zavyjeme.

Předchozí<< // Další>> // SHRNUTÍ

Fotku Xaviera přidám příště, nebo, až o něm zase bude řeč. Za prvé mi to tady teď hrozně blbně a za druhé, noo... Prostě ještě nejsem tak úplně rozhodnutá, jestli to bude, ten, koho chci, aby to byl. (To je teda věta). Takže pro Vás je to teď tajemný pan X.

Autor: slecinka, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek xxx 12 :