OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Všichni za jednu - 2. kapitola



Všichni za jednu - 2. kapitolaNevstupovat dvakrát do stejné řeky

Nicolette byla spokojená. Najezená, čistá a už několik dní spala v teple. Poslední krádež se jí povedla. Ještě pořád měla dost peněz, aby mohla ještě nějakou dobu žít trochu normálně.

Procházela se ulicemi města, když zahlédla známé tváře. Nebylo to dlouho, kdy ty čtyři viděla naposledy. A díky tomu si teď dobře žije. Něčemu se smáli a netušili, že je opět pozoruje. Byla od nich ještě daleko, aby se rozhodla, co udělá. Hádala se sama se sebou, ale nakonec se rozhodla zariskovat a zkusit znovu štěstí. Za peníze, které jim vzala, se jí žilo skvěle, ale brzo dojdou. Potřebovala sehnat další.

Sundala si kapuci a urovnala si šaty. Byla ráda, že si je dnes vzala, nebyly nějak honosné, takže nevzbuzovaly pozornost. Se skloněnou hlavou se vydala naproti nim. Šla středem, aby se okolo ní museli rozejít. Koutkem oka se střídavě dívala na všechny čtyři a dobře poznala toho, kterého okradla minule.

Byla těsně u nich, když se na ni konečně podíval i on. Za celou dobu jí na rozdíl od ostatních nevěnoval pozornost, ale teď si ji pečlivě prohlížel. Pocítila nervozitu a otočila hlavu na muže na druhé straně. Byl ze všech asi nejpohlednější a jeho oči říkaly, že nejspíš zlomil mnoho dívčích očí.

Lehce se na ni usmál, a když se míjeli, otočil se za ní. Opětovala mu úsměv a mrkla na něj. V ruce si spokojeně držela měšec a beze změny tempa nenápadně pokračovala dál.

Aramis se zastavil a stále se za ní díval, takže donutil zastavit i ostatní. Z okouzlení ho vytrhnul až Athos.

„Kde máš měšec?“ zeptal se ho. Když tu dívku Athos spatřil, něco na ní mu připadalo povědomě. Nevěděl co, ale byl si jistý, že už ji někdy potkal.

Aramis sáhl k opasku, kde svůj měšec vždycky nosil, ale nikde ho nenašel.

„Je to zlodějka,“ vydechl Athos, kdyby jim to ještě nedošlo, a rychle se i s Aramisem dali do pohybu. Porthos s d’Artagnanem je okamžitě následovali.

Nicolette za sebou zaslechla hluk, a když se ohlédla přes rameno, okamžitě se dala na útěk. Viděla za sebou celou čtveřici mužů a došlo jí, že neměla tolik pokoušet štěstí. Jakkoliv to bylo lákavé.

Zahnula za prvním rohem a utíkala dál. Viděla, jak lidé zastavují a pozorují celou scénu, ale odmítla se ohlédnout. Znala to tady, mohla se jim ztratit.

„Stůj!“ zakřičel na ni Athos. Byl si jistý, že to byla ona, kdo ho okradl minule, i když se to stalo ve Dvoře zázraků. Proto mu přišla povědomá. Doopravdy už ji potkal.

Když zahnula za roh, následovali ji. Byli pár metrů za ní, ale nezdálo se, že by jí docházely síly. Zahnula do další uličky, ale nepodařilo se jí je setřást. d’Artagnan se od nich odpojil a zahnul do jiné ulice, aby se pokusil tu ženu předběhnout.

Nicolette oběhla projíždějící vůz s koněm a propletla se okolo stánků se zeleninou do schované ulice za nimi. Ve chvíli, kdy mezi stánky zmizel i Athos, vynořil se z jiné ulice d’Artagnan. Nespokojeně se zamračil a rozeběhl se za ostatními.

Vypadalo to, že i přes sukni, která ji neuvěřitelně zpomalovala, a střevíce, které po mokré dlážděné zemi klouzaly, ty muže setřásla. Potom ale klopýtla o díru v zemi a při snaze nespadnout zpomalila. Zaslechla za sebou hluk a opět se rozeběhla, ale to už ji jeden z nich doběhnul a chytil ji za ruku.

„Pusť mě!“ vykřikla instinktivně a snažila se vytrhnout, ale jeho stisk byl pevný. Otočila se k němu a zahleděla se rovnou do modrých očí, které nevypadaly ani trochu vstřícně. Začala mít strach, ale odmítala ho dát najevo. Snažila se popadnout dech a zkoušela se mu znovu vytrhnout, ale ani tentokrát jí to nevyšlo.

„Nikam nepůjdete, madam. Ne s mými penězi,“ usmál se na ni Aramis. Nevypadal naštvaně, na rozdíl od toho, který ji držel. Znovu se pokusila uvolnit svou ruku ze sevření, ale nevypadal, že by mu dělalo větší problém ji držet. Prohlédla si všechny čtyři a došlo jí, že nemá šanci odtud utéct.

„Asi je němá,“ prohodil k ní jeden z nich.

„Nejsem,“ odpověděla nespokojeně, „jen nemám co říct.“

„Ale máš co vrátit,“ promluvil ten, co ji držel, a nesmlouvavě se na ni díval. Otočila se k němu čelem a chtěla něco odpovědět, než jí došlo, že to, co řekla předtím, je pravda. Povzdechla si a natáhla ruku s měšcem k jeho majiteli. „Byl to krásný zážitek, madam,“ řekl vesele, když si od ní bral svůj měšec, a usmál se. „Příště bych ale dal přednost jiné činnosti místo běhání,“ dodal ještě a vysloužil si tak dloubnutí od jeho snědého kamaráda. „Můj měšec?“ zeptal se její věznitel a velmi netrpělivě čekal na její odpověď. Už se mu nesnažila vytrhnout ze sevření a v jejích očích už taky nebyl ten strach, který tam ještě před chvílí viděl. Teď v nich byla vzdorovitost.

„Nemám ho,“ odpověděla po chvilce a zpříma mu hleděla do očí a čekala, co udělá.

„Vrať mi můj měšec, nebo tě budeme muset zatknout.“ Hleděla mu zpříma do očí, ale mlčela. „Dobře,“ přikývl, popadl ji za loket a rozešel se. Klopýtala za ním a na chvíli se jí povedlo uvolnit z jeho sevření, ale než stihla cokoliv udělat, chytil ji další z nich za druhou paži.

„Kam mě vedete?“

„Tam, kam každý zloděj patří.“

Vyděšeně se na ně podívala a pokoušela se nohama brzdit, aby ji nemohli táhnout, ale byli silnější. Celou cestu se nevzdávala a pokoušela se s nimi prát. Athos oceňoval její vytrvalost, ale pořád to byla zlodějka, která mu ukradla měšec, takže ji dotáhnul až na posádku.

Když tohle místo viděli někteří lidé poprvé, měli z něj strach. Ne proto, že by bylo samo o sobě děsivé, ale bylo to sídlo mušketýrů. A to ve všech vzbuzovalo respekt. Nicolette se ale nebála, její mysl byla naopak zaplavena vzpomínkami.

Nikdo si jich nevšímal, kromě Constance, která se dívala na to, jak Athos a Aramis tu mladou dívku vlečou na dvůr, a d’Artagnan s Porthosem je následují.

„Kdo je to? Co se stalo?“ začala se vyptávat. d’Artagnan se od nich odpojil a zastoupil jí trochu výhled.

„Zlodějka, kterou jsme chytili,“ odpověděl jí klidně a položil jí ruku na paži. Podívala se na něj, ale pak začala znovu pozorovat tu dívku v držení dvou jejích přátel.

„Co s ní bude?“ zeptala se tiše se značným podtónem soucitu.

„To, co s každým zlodějem,“ vrátila se jí hlasitá odpověď Athose.

V tu chvíli sebou Nicolette zase začala zmítat. Sem nepatří. Ne tímto způsobem. Nechtěla sem už nikdy přijít a už vůbec ne jako zlodějka. Hýbala pažemi a pokoušela se osvobodit. Dupnula Aramisovi na nohu a jeho stisk trochu povolil, ale Athos ji stále pevně držel a teď si ji přitáhnul blíže k sobě, aby neměla tolik prostor k jakémukoliv vysvobození. Nicolette ta blízkost překvapila a zůstala stát jako socha. Lidi si už několik let nepouští blízko k tělu, zejména muže. Nelíbilo se jí to.

„Koukněte se na ni,“ pobídla všechny Constance a všichni ji poslechli, přestože nevěděli proč. „Je to mladá dívka. Nejspíš kradla, aby mohla jíst,“ řekla pevně a podívala se na Athose. Nicolette si teprve teď tu ženu pořádně prohlédla. Byla vysoká asi jako ona, měla tmavé vlasy a byla oblečená do krásných šatů, ve kterých jí začínalo být vidět těhotenské břicho. Vypadala jako dáma z vyšší společnosti. O to víc byla Nicolette překvapená, že ji brání.

„Jak to můžeš vědět?“ zajímal se Aramis.

„Její oblečení,“ ukázala na její šaty. „Je staré, je na něm vidět, že ho často nosí.“ Nicolette sklopila hlavu, protože se styděla. Věděla, že jsou její šaty staré a obnošené, ale nic lepšího neměla.

„To nic nedokazuje.“ Constance si povzdechla a vypadala unaveně.

„Podívejte se do ulic, jak jsou ženy oblečené. Tohle je chudá dívka. A je tak mladá.“ Všichni mlčeli. I Nicolette byla překvapená tím, co se děje. „Jestli chcete konat dobro, raději jí dejte něco k jídlu,“ řekla nakonec a vrátila se zpátky na lavici, na které před chvílí seděla.

Všichni čtyři muži se na sebe podívali a pak se jejich pohled obrátil na Athose, aby rozhodl. Věděli, že má Constance nejspíš pravdu, ale stále to byla zlodějka. Kývnul hlavou a pustil ji.

„Zajdu za kapitánem,“ řekl a opustil skupinku.

Aramis Nicolette stále držel za paži a odvedl ji ke stolu, kde seděla Constance.

„Budu si tvou krásnou přítomnost ještě chvíli užívat,“ usmál se na dívku a posadil se vedle ní. Zmateně se podívala za Athosem, ale ten už byl pryč. Constance se soucitně usmála a sledovala dívku, jak opatrně pozoruje okolí. I Aramis si všiml, že její pohled směřuje do míst, kde byl Athos. Zasmál se a lehce se k Nicolette naklonil blíže, aby to působilo důvěrněji. „Maličká, nechci ti kazit naděje, ale on je na tebe až moc velký hrubián. A taky rád pije. Poohlédni se raději jinde.“ Prudce k němu otočila hlavu a překvapeně se na něj podívala. Pak se naklonila ještě blíže k němu.

„Třeba u tebe?“ zeptala se a celého si ho prohlédla. „Ty budeš zase hodně měkký. Nejsi můj typ,“ odpověděla nakonec. Porthos s d’Artagnanem se začali smát na celé kolo a i samotná Constance měla problém nesmát se nahlas. Aramis jen překvapeně koukal.

„Jsi o dost ostřejší, než vypadáš, maličká,“ usmál se nakonec vesele. Tohle ho začínalo bavit.

„Já ano, ale ty ne,“ prohlásila ještě bojovně Nicolette a odsunula se kus od něj. Vtom se před ní objevila miska s polévkou. Vzhlédla k tomu, kdo jí to jídlo přinesl, a setkala se se známě tvrdým výrazem mušketýra. Překvapilo ji, že tam je. Říkal, že půjde za kapitánem, ale místo toho jí donesl polévku. „Děkuju,“ zašeptala a raději se podívala do misky. Vzala si lžičku a opatrně polévku ochutnala. Byla vděčná, že znovu cítí teplé jídlo. Snažila se jíst pomaleji. Jindy se neovládá a jí, jako by to bylo naposledy. Nikdy si nebyla jistá, kdy zase ochutná něco teplého a dobrého. Teď si ale byla vědoma, že ji všichni pozorují, takže jedla opatrně. Nakonec ale všechny ty pohledy nevydržela a zamračeně se podívala na ženu před sebou. Ta se na ni povzbudivě usmála.

„Já jsem Constance. Jak se jmenuješ ty?“

„Nicolette,“ špitla mezi další lžíci polévka. „A děkuji,“ řekla vděčně.

„Ještě stále není rozhodnuto, zda nebudeš s ostatními zloději,“ ozval se Athos. Constance na něj zlostně pohlédla, zatímco Nicolette k němu střelila jen rychlým pohledem. Chtěla něco odpovědět, ale raději si to rozmyslela. Nebylo by moudré si s ním v tuhle chvíli zahrávat.

„Odkud jsi, Nicolette?“ zajímala se dál Constance.

„Dvůr zázraků nebo každá možná ulice tady v Paříži. Bohužel vám nemůžu říct, kde se budu schovávat zítra, takže se s lítostí vzdávám možnosti od vás dostat dopisy,“ odpověděla a už měla v ruce další lžíci s polévkou. Constance se znovu zamračeně podívala po ostatních. Měla pravdu, ta dívka neměla nic, proto kradla. „Můžete mě přestat sledovat?“ zeptala se Nicolette potichu. Opravdu ji to znervózňovalo.

„Okradla jsi nás. Když tě přestaneme sledovat, utečeš,“ prohlásil d’Artagnan a založil si ruce na prsou.

„Nevíte, jaké to je žít na ulici. Ani nečekám, že to pochopíte.“

„Já to vím,“ přiznal Porthos.

„Tak pak musíš chápat, proč jsem to udělala.“

Porthos si Nicolette pozorně prohlížel, než si povzdechl a podíval se na Athose. Kývnutím mu ukázal, že s ním chce mluvit stranou, a oba se vzdálili. Dívala se na jejich tichou komunikaci a vypadalo to, že ani jeden z nich není nadšený tím, co ten druhý říká.

„Maličká, hezky tu seď a dál jez svou polévku a ani nemysli na útěk. Stejně bychom tě chytili, a tentokrát by tě před Athosem nikdo nezachránil,“ promluvil k ní tiše Aramis.

„Rozkaz, pane,“ odpověděla mu, aniž by se na něj podívala, a dál jedla. Aramis ji ještě chvíli pozoroval a pak následoval d’Artagnana k ostatním.

„Proč jsi tady ty? Není tohle místo jen pro muže nebo zločince?“ zeptala se Nicolette Constance. Zajímalo ji to. Určitě nepatřila k posádce a jako zločinec taky nevypadala. Mimo to se znala s těmi čtyřmi. A ti očividně se zločinci nekamarádí.

„Jsem žena d’Artagnana,“ odpověděla a zamilovaně ukázala na nejmladšího ze skupinky.

Probíhala mezi nimi vášnivá debata, ale přestože nestáli moc daleko, neslyšela Nicolette ani slovo.

Ke stolu se vrátili ve chvíli, kdy Nicolette dojedla svou polévku. Podívala se na všechny čtyři a jenom čekala. Teď jí sdělí, jak rozhodli o jejím osudu. Pozorně každého pozorovala a snažila se z jejich výrazů zjistit, co ji čeká. Bohužel nikdo z nich neprojevoval žádné emoce.

„Nicolette,“ oslovil ji Athos a upoutal tak její plnou pozornost. Byla ráda, že konečně ví, jak tomu muži ve své hlavě říkat. Alespoň věděla, koho proklínat, až ji zavře do vězení. Stoupla si a udělala krok blíže k nim. Byla smířená se vším, co přijde. „Dnes nad tebou držel Bůh ochrannou ruku. Můžeš jít. Ale příště už skončíš stejně jako každý jiný zloděj.“ Překvapeně otevřela ústa a nevěděla, co říct. Byla si jistá, že ji zavřou do vězení.

„Využij toho v lepší život,“ dodal Porthos.

„Pánové,“ oslovila je s jasnou úlevou v hlase, „děkuji vám za příjemnou společnost během dnešního dne. Byl to neocenitelný zážitek. Teď, když mě omluvíte, musím jít. Constance,“ otočila se na svou zachránkyni, „děkuji, bylo velmi příjemné se s tebou seznámit. Hodně štěstí.“ Otočila se na patě a rychle se vydala pryč na ulici. Jakmile byla za branou posádky, dala se do běhu, aby se rychle ztratila v pařížských ulicích. Nechtěla riskovat, že změní názor.

„Proč mám pocit, že ji nevidíme naposledy?“ zajímal se Aramis.

„Ještě bude dělat problémy,“ povzdechl si Athos a odešel.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všichni za jednu - 2. kapitola:

4. CatharinaWolf
14.01.2017 [22:53]

Jůů, pěkné Emoticon Emoticon Další Emoticon Emoticon Emoticon

3. alanisealicecullen přispěvatel
13.01.2017 [22:01]

alanisealicecullenNemůžu se dočkat pokračování
Emoticon Emoticon Emoticon

2. Shaun přispěvatel
13.01.2017 [21:12]

ShaunPokračovanie sa mi páčilo, ale mám rovnakú otázku ako Jane. Emoticon Zmenila si názor na meno hl. postavy?

1. Jane
12.01.2017 [16:51]

Povídka se mi moc líbí, ale měla bych jednu otazku - Nicolette nebo Charlotta?

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!