OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vous plaisantez?! – 1. den



Vous plaisantez?! – 1. denSnadný úkol, týden sledovat slavného herce a udělat nejlepší číslo časopisu v jeho historii. Vše je naplánované, bohužel charakter lidí naplánovat nejde. A tak se ambiciózní Christine setká s vtipálkem Robertem a začne perný týden plný komplikací.
Nápad od SIMAX

 

 

 

 1. den

Dívala jsem se na svou šéfku, jak sedí za svým stolem. Přehrabovala se v papírech a mluvila ke mně.

„Chris, nezapomeň jak je to důležité, aby vše klaplo. Je to hvězda, momentální miláček Británie. Musí se cítit dokonale, aby nám poskytl ten nejlepší rozhovor a photshoop jaký kdy udělal,“ připomínala mi vážným hlasem. Nemusela se na mě dívat, aby dala důraz na to, co říká. Moc dobře jsem to věděla. Zařizovala jsem vše okolo jeho osoby víc jak měsíc dopředu, vše je naplánované a vše klapne, musí.

„Zvýší nám to prodej v dalším měsíci a to my potřebujeme,“ tentokrát ten pohled zvedla a zamračila se. Kývala jsem jako panenka bez duše. Rychle jsem zamrkala a oplatila pohled.

„Jistě, Britney. Vše je naplánované s jeho agentem. Pokud se nestane něco s jeho letem, všechno dokonale klapne,“ odpověděla jsem.

„Vím, že jsi schopná, Chris, a proto jsem to dala tobě a ne nikomu jinému, kdo tu pracuje déle. A tak tě žádám, aby se nic nepokazilo.“ Nebyla to žádost, bylo to varování. Něco se stane a já končím. Super, moje další kariéra byla závislá na té rozmazlené filmové hvězdě. Mám to ale v životě štěstí. Chlapi jsou nespolehliví a natož herci!

„Když mě omluvíš, Britney, půjdu k sobě zkontrolovat, že jde vše jako po drátkách,“ omluvila jsem se a strategicky poukázala, že na tom jdu pilně pracovat, než abych se tu dál vybavovala. Viděla jsem, jak se jí pohnul spokojeně koutek úst.

Prošla jsem skleněnými dveřmi na chodbu, a pak zamířila rovnou do svého malého koutku, který jsem měla jen pro sebe a zároveň byl veřejný, protože ostatní vše viděli a slyšeli jako já od nich.

Zvedla jsem telefon a vytočila číslo řidiče pro tuhle firmu.

„Ano, slečno?“ zeptal se. Tak nějak jsem věřila tomu, že protočil nad mým číslem oči.

„Jste na místě?“ zajímala jsem se a podívala se do diáře. Měl za půl hodiny přistát, za hodinu být v hotelu, který jsem mu sehnala, a pak teprve přijet se a věděla jsem, že celou tu dobu budu nespokojená, nabručená a další věci, protože to nebudu mít přímo pod kontrolou, což jsem normálně nenáviděla, natož když šlo o něco tak velkého. Na tomhle závisela moje další kariéra.

„Ano slečno, už jsem na letišti. Až vyzvednu pana Pattinsona s jeho manažerem, odvezu je do hotelu a až se ubytují, přijedeme,“ odpověděl mi, jak to mělo být.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a položila mu to. Dnes to bude jen rozjezd, domluvím se s jeho manažerem na dalších věcech, které byly v plánu a seznámím ho s programem. Tohle bude dlouhý týden.

„Chris,“ vlítla ke mně do koutku Amanda s širokánským úsměvem. V jedné ruce držela svou tašku v druhé měla dvě kávy s podtáckem. Ona byla moje zlato. Na tomhle jsme pracovali spolu, já měla hlavní slovo a ona pomáhala. Nikoho lepšího než Amandu jsem si ani přát nemohla. Dokonale jsme si sedly. „Už tu je?“ rozhlížela se okolo sebe. Protočila jsem oči. Na rozdíl ode mě, kdy jsem si držela velký odstup od pana Pattinsona, ona ne, byla jeho fanynka, v určitých věcech mi díky tomu hodně pomohla, ale přesto mě nedonutila myslet si o něm něco jiného než předtím.

Prostě obyčejný nafrněný herec, který dostával nehorázně peníze a nebál se je utratit. Nějaký ten skandál se u něj taky našel a prohýřené noci s přáteli i tady v Londýně, kdy byl opilý. Rozhodně nic po čem bych prahla. Popravdě jsem neviděla ani jeden jeho film, nebyl na to čas a byla jsem si jistá, že to ani nepotřebuju, od toho jsem na druhou stranu měla Amandu.

„Ne, ještě ani nepřistál,“ zabručela jsem a vzala si od ní kávu na pravé straně, která byla pro mě. Cappuccino s čokoládou a s větším podílem čokolády. Káva mi moc nechutnala a nepřipadala jsem si po ní v kondici, ale všichni to pili a člověk chce zapadnout, ať si říká co chce, a tak jsem pila tohle a chutnalo mi to.

„Už se těším,“ zasmála se. Hodila mi tašku ke stolu a posadila se na volnou židli, který byla i její vedle mě. „Celý týden s Robem, kdo o tom nesní?“ zasmála se zasněně. Protočila jsem oči.

„Já a mám to povinně,“ odpověděla jsem pohotově. Drkla do mě a zamračila se, kazila jsem jí to.

Nespokojeně jsem se mračila na obrazovku monitoru, kde mi vybíhal kalendář s každou naplánovanou věcí na celý týden. Měla jsem objednanou celou zasedačku na celý týden, kde bude hlavní tábor dění. Přesunula jsem se tam se svým notebookem a vším, co bych mohla potřebovat.

Dvě hodiny utekly jako nic. Podívala jsem se z prosklené zdi zasedačky a uviděla, jak se na konci chodby objevila Amanda s obrovitánským úsměvem. Povzdechla jsem si. Nahodila svůj profesionální úsměv a postavila se. Prohlédla jsem se, vypasovaná úzká černá sukně seděla, jak měla, bílá košile taky, nic nevypadalo, jak by nemělo.

Vešli do místnosti v čele s Amandou. Hned za ní ne moc vysoký snědý muž s černými vlasy a zelenýma očima. Přívětivým, i když trochu podezřívavým úsměvem.

„Dobrý den pánové. Já jsem Christine Marková,“ představila jsem se a podala ruku nejdříve tomu snědšímu.

„Velmi mě konečně osobně těší, paní Marková, já jsem Nick Frenkel manažer,“ usmál se na mě. Potřásli jsme si rukou, a pak můj pohled padl na naši hvězdu.

Velké ruce s dlouhými prsty, kde se ta moje ručička doslova ztrácela.

Byl vyšší, než jsem čekala. Nikdy jsem se vzrůstem nepovažovala za malou, naopak a s podpatky to bylo těžší, ale on byl i tak výší než já, že jsem tu hlavu lehce zaklonit prostě musela. Setkala jsem se s jeho našedlýma očima, které zvláštně jiskřily a prozrazovaly rošťáctví a plno energie. Vlasy měl rozcuchané – jak bylo jeho zvykem a imagem  - přesto je měl krátké víc než jsem viděla na jeho fotkách. Na tváři měl tak dvoudenní strniště a usmíval se na mě.

Na sobě měl černý pletený svetr, který k němu přiléhal a musela jsem uznat, že mu sluší, tmavě modré džíny a obyčejné boty. Vzhled někoho normálního. Čekala jsem drahé věci. Jen boty, které by staly asi tak jako moje auto, nic takového, nebyly ani značkové.

„Posadíme se,“ vybídla jsem je. „Probereme, jak bude tento týden vypadat.“ Sama jsem si sedla. Představila jsem jim plán na celý týden.

„Máte nějaké výhrady nebo něco?“ zajímala jsem se a dívala se hlavně na Nicka, vždy je největší problém s manažery.

„Jsem spokojen, máte to skvěle naplánované, Christine,“ usmál se na mě. Spadl mi kámen ze srdce, nebudu žádné dohadování.

„A nechce jít se mnou rovnou k rodičům a fotit, jak spím?“ zabručel náhle Robert. Zmateně jsem na něj vykulila oči a zamrkala. Tohle jsem nečekala. Nechtěla jsem jeho soukromý život, ale ten pracovní, a tak to bylo i naplánované.

„Bez toho se obejdu,“ vyhrkla jsem rychle a zamračila se. Přimhouřil oči. Všimla jsem si, jak se na něj podíval manažer a on jen zavrtěl hlavou.

„Nicku, můžeme už jít? Mám nějakou práci,“ zamručel nespokojeně.

„Jasně, opíjet se s přáteli,“ vylítlo to ze mě naprosto samo. Šokovaně jsem zůstala na něj zírat i jeho manažera a věděla, že je vše háji. Podělala jsem to sama hned první den! Nedělo se nic, co jsem očekávala, křik a výkřiky, jak jsem ho urazila. On sám na mě zůstal zírat podobně jako já na něj a jeho manažer se zvláštně culil. Vyvedli mě z míry. Nevěděla jsem, zda se omlouvat nebo ne.

„Vidím, že se mám na co těšit,“ poznamenal potěšeně Nick a zvedl se. Podal mi ruku na rozloučenou a ten jeho výraz se nezměnil. Pan Pattinson mi také podal ruku, ale neřekl ani slovo, stejně jako já.

Amanda je odvezla zase dolů, kde na ně čekal náš řidič. Ztěžka jsem dopadla do židle a nevěřícně si přikryla obličeje rukama. Christine, ty jsi ale blbá! Takhle si to podělat hned první den, jestli budeš pokračovat, říkáš si o vyhazov, nadávala jsem si jako vzteklý pes.

„Jsi normální?!“ vlítla do zasedačky Amanda a mračila se. Pozvedla jsem obočí a jinak byla netečná. „Jak jsi mu to mohla říct?“ křičela po mně.

„Klid,“ zabručela jsem a zvedla se, abych si posbírala svoje věci. „Neurazil se a vylítlo to samo. Budu si dávat pozor,“ připustila jsem a odešla, těšila jsem se na svůj malý byt a klid. Ještě jsem musela jít za Britney podat hlášení. Nasvětí to bylo rychlé, sama pospíchala a chtěla jen rychlé stručné info, které jsem poskytla s radostí.

„Výborně, tak snad se bude dařit i celý týden,“ usmála se na mě, ale oči byly vážné. Vypadla jsem od ní a doufala, že ten týden přežijeme všichni a hlavně moje kariéra.


 

 

Původně jsem to slibovala, už je to delší dobu, jako jednorázovku, ale nakonec jsem se rozepsala a je z toho kratší kapitolová povídka, snad se vám to bude líbit.

Vaše Anamor8



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vous plaisantez?! – 1. den:

06.10.2013 [22:55]

Mortenesa Emoticon moc dobrý začátek Emoticon

2. majka
06.10.2013 [15:17]

zaujímav myšlienka len tak dalej. Táto poviedka ešte nabere grady :D :)

1. Kika
05.10.2013 [18:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!