Vlčice ve víru velkoměsta - Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Charlene je dívka, jež má jediné poslání - chránit svou smečku. Ale jak už to tak bývá, život není med, a i Charlene se do cesty postaví několik překážek. Vše se změní, když zemře její otec, alfa smečky. Vlkodlačí národ připadne betovi smečky, který je velice krutý a nad smečkou vládne železnou rukou. Charlene, jakožto dcera bývalého alfy, je nucena se situací bojovat. Boj ale bohužel nevyhraje a Linus ji ze smečky vyžene. Charlene, do teď zvyklá na milující náruč smečky, se musí postavit tváří v tvář kruté realitě života mimo smečku. Bude nucena odejít do města, navždy opustit les a přírodu. Naučí se žít mezi normálními lidmi? Pokud se chcete dozvědět, jak to vlastně dopadne, čtěte dál! :) A nezapomeňte, že milý komentář vždy potěší. ;)

03.02.2014 (19:00) • silvi14 • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 921×

Mlha zahalila les do neprostupného bílého závoje, který nedovoloval slunečním paprskům, aby svou blahodárnou mocí zahřály půdu. Ve vzduchu se vznášela vůně kouře z komínů domů, které se nacházely v nedaleké vesnici. Na mechem porostlém kameni seděla patnáctiletá dívka. Zhluboka se nadechla a vtáhla do sebe tu překrásnou vůni. Její oči se smály, milovala toto místo. Chodila sem přemýšlet, vymýšlet a hodnotit. Ale hlavně tu odpočívala. Začala zpívat:

„Na nebi hvězdičky, jemnou ručkou pohladí tvářičky.

Láska a přátelství je nezdolná, ale vše nakonec zčerná...“

Hlas sametový jako hedvábí protínal baldachýny mlhy jako nůž. Slunce ozářilo kámen, na kterém dívka seděla, a ta se usmála. Vstala a rozhlédla se kolem sebe. Zpěv ptáků se svou krásou rovnal jejímu hlasu, i samotný zněl krásně, ale dohromady s tím dívčiným zněl nejlépe. Charlene zakručelo v břiše. Kdy naposledy jedla? Při minulém lovu? Život ve vlkodlačí smečce nebyl jednoduchý, zvlášť pro dívku. Ale Charlene už byla zvyklá. Nežila si tak špatně, protože být dcerou alfy s sebou neslo řadu výhod. Lovů se účastnit nemusela, ale ona to i přesto dělala. Bavilo ji to. Doprovázela zkušené lovce na jejich toulkách krajinou zapomenuté americké divočiny. Většinou lovila jen menší zvířata, například zajíce nebo křepelky, ale občas si troufla i na něco většího, třeba na srnu. Jenže tu není vlk schopen ulovit sám, a proto se vždy vracela k lovcům s prázdnou.

Teď ale byla hladová a musela si obstarat něco k jídlu. Zlaté oči jí zářily vzrušením u nadcházejícího lovu. Rozběhla se. Po páteři jí přejela horkost a celé tělo jí jemně svrbělo. Ve správném okamžiku vyskočila a zase dopadla na zem, ovšem ne svými chodidly, ale vlčími tlapami. Prudce zabrzdila a posadila se. Zavětřila. Do čumáku ji udeřil těžký a nasládlý pach. Srna, problesklo jí hlavou. Byla od ní vzdálená asi pět set metrů. Pískově zbarvená vlčice vyběhla do hustého lesního podrostu. Drápy zatínala do kořenů, aby běžela rychleji. Když už měla srnu na dohled, zpomalila do poklusu a nakonec i zastavila. Přikrčila se do trávy a sledovala svou kořist. Povytáhla koutky tlamy, ze které se jí vydralo tiché zavrčení. Srna nedávala najevo, že by si Charlene všimla. Charlie se připlížila ještě blíž. Potom vyběhla ze svého úkrytu v trávě a blížila se ke kořisti. Překvapená srna zůstala několik vteřin stát na místě, ale nakonec se také rozběhla. Ale to už byla Charlene skoro u ní. Vlčice se odrazila a mohutným skokem srnu dostihla. Zaťala drápy do jejích hýždí. Poděšená srna kopla Charlene, která byla nucena pustit se.

Srna mířila dobře, trefila se přímo do břicha. Charlene se s kňučením svalila do trávy a sledovala prchající srnu. S námahou se postavila a zlostně zavyla. Oklepala se, zase si sedla a začala si prohlížet zranění. Nevypadalo to vážně. Charlie se proměnila zpět do lidské podoby. Vtom si uvědomila, že se před přeměnou ve vlka zapomněla svléknout, takže její oblečení teď leželo roztrhané na kusy skoro kilometr od ní. Charlie pohodila pískově zbarveným copem a zamrkala. Kopanec do břicha stále hodně bolel. Charlene se pomalu vydala zpět do tábora. Když tam konečně dorazila, byla už skoro tma. Lovci se už vrátili ze své výpravy a prohlíželi si svůj úlovek. Tvořili jej jeleni, divoká prasata a dokonce jedno medvídě. Charlene se v očích zaleskly slzy. Mohla ulovit alespoň králíka, ale teď přišla domů s prázdnou. Koutkem oka zahlédla svou matku, jak k ní poklusem spěchá.

„No Charlene, kde ses tak zřídila?“ řekla, zatímco si prohlížela zranění své dcery. Podala jí deku, kterou přinesla s sebou. Charlene se do ní vděčně zachumlala.

„Lovila jsem srnu,“ vysvětlila prostě. Matka jen nevěřícně zavrtěla hlavou a potom objala svou dceru kolem ramen.

„Pojď domů, mám pro tebe něco k jídlu,“ řekla a vedla Charlie k obydlí, kde žila alfa rodina. Charlene se blaženě usmála. Tak přeci jen nezemřu hlady, pomyslela si s úsměvem. Být dcerou alfa páru bylo opravdu výhodné.

Autor: silvi14, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčice ve víru velkoměsta - Prolog:

9. silvi14 přispěvatel

05.02.2014 [16:12]

Poppy: Děkuju Emoticon

8. Poppy

05.02.2014 [9:39]

Hezké sem zvědavá na pokračování Emoticon

7. silvi14 přispěvatel

04.02.2014 [13:22]

Mea: Děkuju moc, hrozně mě to těší :3

6. Mea přispěvatel

04.02.2014 [10:53]

Emoticon Krásná kapitolka a úžasný nápad! Hned jsem to zhltala! Je dobře, že jí máš napsanou dopředu, protože já už slintám nad další! Charlene se mi líbí, jsem šíleně zvědavá na pokráčko!