OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Válka nesmrtelných - 3. kapitola



Válka nesmrtelných - 3. kapitolaTak a konečně je tu další kapitola, která nese podnázev: "Z minuty na minutu" a myslím, že se máte na, co těšit. Osobně musím říct, že bylo dost "zvláštní" popisovat jednu tu scénu, ale nakonec jsem s výsledkem spokojena. Ale důležitější je, co si o tom myslíte vy.
Flashback: Charlott našla Johnyho ležícího s roztrhanou kůží na zemi, prosícího o pomoc. Tento zážitek ji poznamenal a bohužel, nebo snad bohudík, se tak změnilo chování ostatní k její osobě. To ale třináctku štve. Poté, co ji svým chováním Thomas rozruší, utíká pryč. Ale někdo za ní přijde...
Kdo přijde? A co se vlastně stane? No, to už si přečtěte. Přeji všem příjemné čtení. AEN
Ps: Komentáře potěší :)

Válka nesmrtelných

3. kapitola

„Uklidni se,“ jeho dech jsem ucítila na krku a tělem mi projelo vzrušení, které bylo dost protichůdné proti tomu všemu vzteku.

„Nechci se uklidnit!“ Vytrhla jsem se mu a odešla. Vlétla jsem do šatny, kde nikdo nebyl, a bouchla do první věci, kterou jsem potkala. Byla to skříňka.

Byla jsem naštvaná. Na něj, ale i na sebe. Neměla jsem si dovolit takovou slabost. Neměla jsem dovolit, aby mě tam viděl. A už vůbec jsem mu neměla dovolit, aby mě políbil.

Uslyšela jsem kroky, ale zůstala jsem otočená zády ke dveřím. Věděla jsem, kdo to je. 

„Charlott,“ oslovil mě polohlasně. Žádná třináctka. Neotočila jsem se. Nechtěla jsem ho vidět. Nechtěla jsem vidět nikoho. Měla jsem vztek. Na celej svět a hlavně na sebe. To, co viděl, co viděli všichni, ukázalo, jak jsem slabá. Teď už nikdy nezískám zpátky respekt, na kterém jsem tak tvrdě pracovala.

„Otoč se, prosím.“ Neotočila jsem se. On tedy přišel ke mně, chytil mě za ramena a otočil mě sběrem k sobě. Já pořád ale koukala do země a snažila se tak vyhnout jeho pohledu.

„Podívej se na mě,“ jeho hlas zněl hruběji než předtím. Ale nikoliv vztekem. Tohle bylo něco jiného. Zavrtěla jsem hlavou v nesouhlasu, ale on mě chytil za bradu a natočil mi hlavu směrem k jeho obličeji. Očima jsem stále uhýbala, ale nešlo si nevšimnout jeho výrazu, ve kterém se mísil vztek a lítost. To mě popudilo ještě víc. Ohnala jsem se rukama a shodila mu ruce z mého těla.

„Chápeš-že-nepotřebuji-tvoji-lítost!“ Jednotlivá slova jsem odsekávala. Vztek se ve mně hromadil, jako bych měla bouchnout.

„Já tě nelituji,“ odpověděl prostě a to zapůsobilo jako výbuška.

„Vidím to, vidím ti to na očích. Stejně jako všichni tam. Jako byste se báli, že se sesypu. Ale pochop to aspoň ty! Tenhle svět nepotřebuje slabochy. Tam venku je jiný svět než máme tady. Tam je to mnohem horší. Tam venku je opravdové peklo. Tady nezáleží na tom, jak se cítím. Nezáleží na tom, jak se kdokoliv z nás cítí!“ Křičela jsem na něj, i když jsem věděla, že on za to nemůže. Ale ten vztek, co se ve mně celou tu dobu hromadil, jsem ze sebe potřebovala vypustit. Spaloval mi vnitřnosti.

Ale když jsem se na něj znova podívala, všechno se ve mně zlomilo. Znovu. Svezla jsem se bezmocně po stěně k zemi a začala vzlykat. Thomas si ke mně okamžitě přisedl a objal mě kolem ramen. Hlavu jsem mu položila na hrudník a po temnějším vzteku bylo ta tam.

„To bude v pořádku,“ šeptal mi do ucha. A já tam jen seděla a vzlykala.

„Proč se to muselo všechno stát?“ zašeptala jsem zlomeně. Na to mi už nic neodpověděl. Jen mě chytil za bradu a něžně mě políbil. V tom polibku ale bylo všechno. Strach, láska, bolest, vztek. Pak jsme tam ještě dlouho seděli, než přišli ostatní, a já znovu nasadila masku hráče pokeru. 

 

O několik dní později

Po tom, co jsem to ze sebe všechno v té šatně dostala, se mi zvláštním způsobem ulevilo. Thomas se už ke mně choval zase normálně, tedy pokud se to tak dalo nazvat. No, jednoduše řečeno jsme se spolu občas scházeli. Nebylo to zatím žádné chození, ale možná…

„Třináctko,“ zašeptal mi do ucha a jeho ruce se mi ovinuly zezadu okolo pasu. Otočila jsem se mu v náručí a okamžitě ho políbila. Díky Thomasovi jsem měla pocit, že tohle všechno můžu zvládnout.

Jeho polibky se staly náruživějšími a já ho chytila za lem trička. Dokázal se mnou dělat vážně divy a já byla konečně připravená náš vztah posunou trochu dál. Začala jsem ho tahat do vedlejší místnosti, která byla v jedné z velkých budov, kde jsme cvičili. Věděla jsem, že tady nikdo tak do osmi do večera nebude, takže jsme měli spoustu času jenom pro sebe.

„Jseš si jistá?“ zeptal se mě. Tohle jsem na něm milovala. Vždycky se o mě tolik bál.

„Tohle je to, co chci. Ty snad ne?“ Na jeho odpověď jsem čekat nemusela. Viděla jsem mu to na očích. Hrály mu v nich plamínky touhy, která nás oba spalovala.

Povalila jsem ho na postel, která tady v místnosti byla, a šla zavřít dveře. Thomas si začal sundávat tričko a já viděla, jak je stejně nedočkavý jako já. Tuhle místnost se dalo využít jako takovou samotku, takže jsem zamkla dveře a otočila se k Thomasovi. Nemohla jsem se vynadívat na jeho tělo. Týdny cvičení se na nás obou podepsaly. Věděla jsem, že to, co nás oba čeká, bude úžasné. Nevěděla jsem, jestli Thomas měl už někdy nějakou dívku, ale pro mě to mělo být poprvé.

„Víš, já… no ještě…“ nebyla jsem schopná to říct nahlas.

„O to víc pro mě,“ řekl s úsměvem. „Neboj se, povedu tě. Nemusíš se ničeho bát.“

A měl pravdu. Jak to řekl, veškeré obavy ze mě opadly a já se mu plně oddala. Líbal mě, hladil a já byla nadosah nebe. Pomalu mi přetáhl třičko přes hlavu a obdivně si mě prohlížel. Červeň se mi nahrnula do tváří, když jsem tam před ním ležela jenom tak v podprsence.

„Jsi ještě krásnější, pokud to teda ještě jde, když se červenáš,“ a s těmi slovy mě pohladil po tváři. Já si ho znovu přitáhla k polibku a rukama mu přejela po břiše. Moje prsty nahmataly pásek u jeho kalhot a tak jsem ho rozepnula. Ani on nezaostával a už mi kalhoty stahoval dolů.

Už nebyl žádný čas na nějaký stud, na to jsem neměla ani pomyšlení. Thomas svoje polibky posunul níž, líbal mě na krku, dekolt a než jsem se nadála, byla jsem bez podprsenky. Zmocnil se mých prsou, laskal mi bradavky a já byla v jednom ohni. Pod jeho dotyky, polibky jsem vzdychala a prohýbal se. Rukama jsem ho laskala ve vlasech, když své polibky posunul na bříško. Postupoval pomalu až k lemu kalhotek. Tam se zastavil. Podíval se mi do očí. Nevím, co v mých mohl vidět, ale já v těch jeho viděla všechnu tu touhu. Když mi prstem přejel přes kalhotky přesně uprostřed, prudce jsem zavzdychala. Tomu se usmál. Popadla jsem ho za ramena a prudce si ho přitáhla zpátky a začala ho znovu líbal. Rukou mi znovu sjel až dolů a stáhl mi kalhotky. Hladil mě po zadečku, po stehnech, cítila jsem ho všude. Pak zajel rukama mezi má stehna a rukou pořád stále výš a výš.

Když do mě vniknul nejdřív jedním prstem, pak přidal další, neudržela jsem se a vykřikla. Cítit ho uvnitř mě, nedá se to popsat… Takhle mě přivedl k mému prvnímu orgasmu. Ale to nebyl zdaleka konec.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Válka nesmrtelných - 3. kapitola:

4. mima33 admin
04.12.2012 [19:42]

mima33Skvelá kapitola Emoticon a podobne ako Simones dúfam, že pokračovanie začne tam, kde toto skončilo. A rýchlo ďalšiu! Emoticon

3. Simones
04.12.2012 [11:38]

taková pěkná kapitola :P :D takové krásné sblížení, doufám, že dáš pokračování v tom, co začali ! :D

2. Simones
04.12.2012 [11:38]

taková pěkná kapitola :P :D takové krásné sblížení, doufám, že dáš pokračování v tom, co začali ! :D

1. anulinek
02.12.2012 [19:22]

ty prasáku :D :D né, byla to boží kapitolka Emoticon rychle další víš jak je to se mnou a s čekáním :P :D

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!