Bude to romantika, romantika a překvapení… Slibuji, že mě nebudete mít rády. Přeji příjemné počteníčko.
31.05.2013 (18:00) • corneille • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1121×
„Přijímáš?“ zeptal se jí král a trpělivě vyčkával. Nejprve se vzmohla jen na překvapené zamrkání. Král nikdy neoplýval velkou trpělivostí.
A i ona věděla, že už není kam uhnout. Tato nabídka byla jedinečná a jako taková se neodmítá. To Saire byla důvodem jejího setrvání, i když nyní bylo značně nedobrovolné. Konečně by vše mělo řešení. Nemusely by odcházet hned, klidně by tu nějakou dobu mohla zůstat, klidně i odcestovat a zase se vrátit. A to i v případě, že by se Saire rozhodla v paláci zůstat. Sice si nedovedla představit, že by její sestra dokázala udržet své tajemství tak dlouho. Každopádně už by měla volbu.
„Jak ti mohu důvěřovat?“ vypáčila ze sebe nakonec a opět ztratila řeč. Král se na ni totiž sladce usmál.
„Budeš mi muset věřit, stejně jako já tobě,“ odpověděl měkce.
„A bude tvé slovo platit i v případě, že se dozvíš pravdu? Že se dozvíš důvod mých návštěv?“ Poslední slovo lehce polaskala na jazyku.
„Bude platit za všech okolností, pokud nebudeš spojena s vraždami,“ dodal a obezřetně si ji prohlížel. Snad od ní čekal, že by se k něčemu přiznala, ale Dalia jen spokojeně přikývla. To byla férová nabídka.
„Kdy tedy začneme?“ ptala se klidně. Teď překvapeně mrkal král.
„Souhlasíš s mou nabídkou?“ ujišťoval se.
„Ano, souhlasím. A teď mi odpověz,“ odbyla jej.
„Už zítra. Přivítáme tě u oběda, dopoledne se přestěhuješ.“
„Dobře, budu připravena. A ty…“ neodpustila si zlomyslné pousmání „Ty se taky připrav. Na tento zážitek nezapomeneš,“ slíbila mu.
„Myslím, že jsem nejhorší zažil už v knihovně,“ utrousil nakvašeně a chystal se k odchodu.
„To si jen myslíš,“ dodala k jeho zádům. Hned vzápětí do pokoje vstoupil Gareth. Na tváři měl nechápavý výraz, který se ještě prohloubil, když uviděl kněžčin spokojený.
„Stalo se něco?“ zeptal se obezřetně a neustále si ji prohlížel. Bylo zřejmé, že nemá o ničem ani páru.
„Jsem volná,“ oznámila mu s úsměvem a generál okamžitě ztuhnul. Jeho tvář se proměnila ve směsici nechápavosti, šoku, smutku a zděšení. Ani ona takovou reakci nečekala a její dětinská radost se okamžitě vytratila. Netušila, proč ji ten pohled zacukal hrudním košem, jako by se jí uvnitř usídlil zmítající drak.
„Propustil tě?“ vypáčil konečně Gareth přiškrceným hlasem.
„Nabídl mi, ať pro něj pracuji,“ vysvětlila mu a pohled zabodla do prostěradel. Měla najednou výčitky, ale netušila proč, což ji mátlo a štvalo. „Musím mu mezi vyvolenými zjistit pár věcí,“ dodala nakonec.
„Takže ještě zůstaneš v hradu?“ Úleva v jeho hlase byla děsivá. Zmohla se jen na souhlasné přikývnutí.
„To je dobře, mám s tebou nevyřízené účty,“ mrknul na ni už s lepší náladou. Zato ona se při jeho slovech nervózně ošila. Jeho tón něco sliboval a drak v hrudníku se opět začal nespokojeně protahovat.
xxx
Odříkala poslední verše své dnešní modlitby a konečně zvedla svůj pohled k hladké soše. Ta póza byla všude stejná, jen oděv se měnil. Někdy býval víc zdobený, jindy jednoduchý, vždy ale krásný. Vždy měla hlavu skloněnu, pravou ruku položenou na srdci a levou volně svěšenou podél štíhlého těla a držela v ní stuhu života. Tvář ukrýval závoj a nespoutané kadeře, vidět byly pouze pootevřené rty. Celé znázornění působilo živě, jako by jejich milovaná Bohyně opravdu shlížela na své věrné. Vzpomínala si, jak tuto sochu viděla poprvé. Byla malá, vystrašená, jen ona s novou sestrou a právě utekla ze zajetí. I přes to všechno byla uchvácená a náhle klidná, jako by poznala, že v chrámu bude dobře. I teď se cítila stejně uvolněná.
Konečně se zvedla z modlitební podušky a zamířila k východu. Okamžitě spatřila krále, stojícího u vyřezávaných sloupů. Pozorně ji sledoval, tím si najednou byla jistá. Pokorně k němu došla a přesně podle protokolu se uklonila. Kolem bylo až příliš dívek, tak nač většinu z nich dráždit.
„Potřebuji tvou pomoc, Saire. Prosím, následuj mě,“ řekl a vyšel z chrámu. Dal si záležet, aby na jeho chování nebyly znát sympatie. Pro okolí si nechali zástěrku přátelství. Znali se k sobě jen v prázdných chodbách a za zavřenými dveřmi. I když se klepy o nich šířily božskou rychlostí, oficiálně je nikdo nepřistihnul.
Došli až do jednoho salónku a tam k jejímu překvapení stály dvě ženy, obě bohatě oblečeny. Okolo nich byly truhlice a látky, takže dříve útulná místnost vypadala jako po boji. Saire si nechápavě prohlížela ten nepořádek a jen koutkem oka střelila po panovníkovi. Také se na ni díval, a než se stačila nadechnout, s úsměvem se k ní naklonil.
„Potřebuji, abys Bestii vybrala vhodné oblečení. Jsi jediná, kdo ví, jaké má míry a co by jí snad mohlo slušet,“ osvětlil jí a Saire se zaškaredila ještě víc. Poslední dobou jí nic nedávalo smysl, ale tohle se mohlo umístit na vrchol bláznivin. Proč by chtěl král kupovat její sestře luxusní šaty?
„K jaké příležitosti?“ zeptala se jej nesměle a pozvolna se vydala k první truhlici. Skrývaly v sobě jemné odstíny nebe a lučního kvítí, vše heboučké a dokonale splývavé. Vzala první šaty a prohlížela si světle modrý výtvor s elegantním vyšíváním. Byly dokonalé, až sama po nich zatoužila.
„Tak, aby se hodily pro vyvolenou,“ odpověděl jí král a kněžce div šaty nevyklouzly z prstů. Cítila, jak se jí do tváře hrne krev, a čiré zděšení jí nahradilo krev v žilách.
„Bestie bude vyvolená?!“ opakovala tu novinku. I jejím ústům se to zdálo divné. Král jí v odpovědi jen přikývnul a pak si stoupl hned za ni.
„Ty modré jí ale nevybírej,“ zašeptal. „Ty chci vidět na tobě,“ dodal s úsměvem.
Saire opatrně zavrtěla hlavou a pustila se do výběru. Bylo to pro ni snadné, Dalia měla stejný styl jako ona, postavou si byly docela podobné, jen její sestře bohyně nadělila o trochu víc ženských půvabů. Šaty brala schválně delší, věděla, že sestra to má raději. Nakonec vybrala troje bílé, jedny světle zelené, šeříkové a tmavě modré. Chvíli váhala, jestli nemá vzít rudé, ale Ladarius ji rychle zarazil. Stejně jako u světle modrých vyslovil přání, aby si tyto šaty vzala ona. Když konečně odcházeli, nesla si Saire jeden balíček se šaty. Byly krásné, ale nemohla se z nich těšit naplno, protože jí na srdci ležely mnohem těžší otázky a žádaly si vysvětlení. Nechala se doprovodit až k pokoji, a když se král chystal odejít, nesmlouvavě jej chytla za ruku a zatáhla do otevřených dveří. Mohl jen překvapeně mrknout, než se za ním zavřely a Saire si založila ruce na prsou.
„Nechtěl bys mi něco říct?“ zavrněla nevinně a propalovala jej zvídavým pohledem.
„Miluji tě,“ odpověděl bez zaváhání a Saire klesla čelist na podlahu. Chtěla se bavit o sestře, ale tato konverzace ihned nabrala jiný směr.
„I já tebe, ale víš, že mluvím o něčem jiném. Jak jsi přesvědčil Bestii, aby se stala vyvolenou?“ zašeptala rozhozeně.
„Jednoduše… Koupil jsem její služby.“ Panovníkův hlas byl plný pýchy a spokojenosti, zato kněžka ten svůj ztratila na několik vteřin.
„Koupil?“ opakovala zděšeně. „A čím?“ dodala nevěřícně. Nedokázala v tu chvíli přijít na ceninu, kterou by její sestra přijala.
„Nabídl jsem jí svobodu.“ Nemohla si pomoci, po jeho slovech jí z plic vyšel veškerý vzduch a proměnil se v úlevný povzdych. Ze srdce jí spadla veškerá zátěž, která tam doposud ležela. Její sestra bude volná a tudíž i šťastná.
xxx
Pozdě večer nemohla Dalia na svém lůžku usnout. V mysli se jí promítaly vzpomínky na veškeré dny, které strávila v tomto pokoji. Na první boje, na spousty ran a bolesti, ale taky na chvíle klidu a veselé nálady. Posledních pár dní se s Garethem kočkovali často, ale vždy jen v přátelském směru. Dávno si uvědomila, že jsou přátelé, a jeho přítomnost jí už tolik nevadí.
Ospale si povzdychla a opatrně se otočila, aby si prohlédla jeho klidnou spící siluetu. Jenže Gareth nespal. Jeho oči byly doširoka otevřená a dělal přesně to, co měla v plánu ona. Bedlivě si ji prohlížel s pohledem zaseknutým do jejich očí. Dalia sebou vylekaně cukla, jako by ji někdo přistihnul při krádeži, ale svůj pohled neodvrátila. Jednoduše nemohla.
Oba ve svém vzájemném očním vězení opětovali pohled toho druhého, než se generál nečekaně pohnul. Pomalu se zvedal do sedu a nakonec se postavil. Teplá přikrývka mu sklouzla po hladkých svalech hrudníku, ale v poslední chvíli ji zachytil a sevřel v pěsti. Pak se i s dekou vydal loudavou chůzí k její posteli. Dalia nasucho polka a nepřestala jej pozorovat, stejně jako on nepřestal sledovat ji.
„Co to děláš?“ zasípla skrze sevřené hrdlo a v duchu ostře zanadávala. Její hlas zněl přiškrceně, málem i vyplašeně.
„Jdu se konečně pořádně vyspat,“ odpověděl jí generál, když přišel k lůžku. „Posuň se trochu,“ přikázal nesmlouvavě. Dalia se vší silou snažila patřičně zareagovat, ale nemohla objevit hněv, který by jí případný výbuch usnadnil. Dokázala myslet jen na to, že pro dva lidi byla postel celkem úzká, a ona si nedovedla představit, jak se tam hodlá i s ní naskládat. I když jistou předtuchu měla. Než stihla cokoliv promyslet, její tělo se samo odklidilo z cesty a v jejím hrudním koši se opět probudil spící drak.
Autor: corneille (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek V listech zlatého stromu – 33. kapitola:
Skvělé konečně se sbližují :D
Máááááááááš pravdu, nenávidím tě! Jak jsi to mohla tady utnout!!! Jinak se mi líbí Daliin probouzející "drak"
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!