Trip to Nightmare

Je to povídka o holce, kamarádství, začínající lásce a jednom velkém zájezdu do Itálie. I když to tak občas možná vyznívá, není to horor, jenom obyčejnej příběh, který jsem prožila a chci ho vyprávět. Pokud chcete pokračování, nechte koment :)

15.07.2013 (16:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 846×

Two sides - one trip

Kapitola 1

When you´re alone and all your friends are "gone"

only thing, that saves you, is love.

Even when you don´t know if it exists.

Proč já? Proč tenhle zájezd? Proč to ještě před týdnem vypadalo tak nadějně? Seděla jsem v autobuse s Cassidy po boku a sledovala celou tu nádhernou skupinku kamarádek z povzdálí. Do Itálie na školní výlet jsem se hrozně těšila, ale nějak to nevycházelo. Před zájezdem jsem se hrozně těšila, až tu budeme. Byl to můj vysněný zájezd se všemi mými kamarádkami. Přihlásily jsme se sem asi před měsícem a to se mi to všechno zdálo ještě tak růžový. Moje psychokamarádka, Kate, neboli ta, která věděla o mně úplně všechno, odjela dva týdny před Itálie na jiný zájezd do Anglie. Mezitím si Vanessa, moje nejlepší kamarádka, jednoho dne postavila hlavu…:

Šly jsme do McDonaldu na jídlo, ale cestou bylo hrozný ticho. Ne takový to ticho, protože chcete všichni klid, ale takový to ticho, kdy nikdo neví, co říct. Sedly jsme si tam a potichu jedly, když najednou Vanessa řekla: „Nepřijde ti, že ses změnila? Od té doby, co jsme se poznaly?“ Tou otázkou mě zaskočila, něco takového jsem nečekala. Odpověděla jsem jí i tak.

„No, nevím, jak to myslíš, ale prostě jsme se od začátku dostaly k vrcholu společenského žebříčku, a tak jsme se obě změnily.“

Zvláštně se na mě koukala a rychle odsekla: „Myslela jsem jenom tebe, ne i mě.“ Teď už jsem to vůbec nechápala. A tak jsem mlčela. „Mě přijde, že ses hrozně změnila. Chováš se nafoukaně a na všechny se koukáš, jako kdybys byla lepší než oni. Když se učíme a já říkám, že to nechápu, tak máš ten stejný pohled. Ani se nesnažíš předstírat, že něco nechápeš, prostě víš, že to umíš, a dáváš to najevo. Nakupujeme a já si stěžuju na svoje břicho, a ty neřekneš nic. Přitom to máš možná i horší. A potom je tady ještě ta jedna věc. S Kate jsme mluvily o tom, že nám přijde, že se držíš při zemi. Prostě my jsme všechny bláznivý a ty to jenom sleduješ a koukáš na nás jako na debily.“ Nevěděla jsem, jak na to reagovat. Snažila jsem se jí to nějak vysvětlit. Řekla jsem jí, že se pokusím zlepšit, že už to dělat nebudu.

A tak to dopadlo. Ten den jsem si sice vážně myslela, že je to moje vina. Ale potom jsem názor změnila, prostě mi asi záviděla, protože nic z těch věcí jsem nedělala záměrně. Prostě jsem se sebou spokojená. Jenže to je asi chyba. O dva dny později jsem jí to řekla, protože se na mě koukala jako na nepovedený projekt, a to prostě dál nešlo. Pochopila to, nebo jsem si alespoň myslela, že to pochopila. Pak se vrátila Kate a já jí to řekla. I když jsem věděla, že do toho taky může být zapletená, což nejspíš i do té druhé části byla. Moc mě nechápala, protože Vanessa byla i její kamarádka, a tak to dopadlo, jak to dopadlo. Zase příměří, ale na jak dlouho?

Do Itálie jsme se měly rozdělit na pokoje po čtyřech, pěti nebo šesti. Byla jsem na pokoji s Kate, Vanessou, Mary a Tarou. S Kate jsem byla přímo v místnosti a Vanessa, Mary a Tara spaly vedle společně. Z Vanessy jsem moc nadšená nebyla, ale říkala jsem si, že se to třeba v Itálii zlepší. Tara byla fajn a Mary… S Mary jsem být nechtěla, ale všichni říkali, že až jí líp poznám, bude to lepší.

V autobusu jsme já a Cassidy nebyly zrovna uprostřed všeho dění. Párkrát k nám dokolovalo jídlo a Jacobovi za náma jsme posílaly z Katinýho časopisu sprostý fotky, ale to bylo asi všechno. Pouštěly se písničky, které jsem nemusela, a mluvilo se o věcech, které byly mimo mě. A tak jsme se s Cassidy koukaly na Alenku v říši divů na telefonu. Na jejím telefonu, protože já jsem si ho musela šetřit. Už když jsem si uvědomovala, že jestli tenhle zájezd bude takhle celej, tak to bude největší propadák, tak přišla útěcha.

Dva dny předtím jsem se přes seznamku seznámila s klukem Charliem. Celou dobu jsme si psali přes e-mail, ale potom navrhl, že si budeme psát přes fb. Byl docela hezký, měl špinavě blonďaté vlasy a modré oči. V tu nejhorší chvíli mi napsal a všechny ty problémy se rozplynuly. Psali jsme si o jídle a potom o jeho budoucí škole. Říkal, že jde na školu, kde bude devadesát procent blondýnek, a já mu napsala, že si přijdu, jako kdybych byla v celém autobuse blondýnek. Smála jsem se tomu, a tak to chvíli pokračovalo. Věděl, že jedu do Itálie, a chvíli jsme si o tom psali, jenže potom můj telefon začínal protestovat. Postupně jsem sledovala, jak na mě baterie kašle. Padesát procent, třicet procent, čtrnáct procent… Šlo to rychle a potom jsem si ještě uvědomila, že teď mi sice jde internet, ale to jenom proto, že jsme ještě v ČR. Až přejedeme hranice, tak už nepůjde. Bohužel jsem se musela s Charliem rozloučit.

Už budu muset, vybíjí se mi telefon a budeme za hranicema. Jestli bude Wi-Fi, tak se ozvu. Měj se *L

Jasně, užij si to a nemusíš se podepisovat :)

A tím to před Itálií oficiálně skončilo, byla jsem vydána napospas kamarádkám, který držely při Vanesse, která mě, jak bylo vidět, teď moc nemusela. Šla jsem spát, nebo jsem se o to alespoň snažila, protože to bylo dost těžký, když za váma seděl Frank a Cornelia, kteří si povídali o samých úchylárnách. Okolo druhé se mi podařilo usnout a přemýšlela jsem, jak dojedeme do toho překrásného snu, který se měl později změnit v noční můru nás všech. A kdy se celá naše parta kamarádek měla rozdělit na dvě opačné strany.

Následující díl »

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování