OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Sound of Music - 5. kapitola

19.11.2011 (12:00) • Stebluska17 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 657×

5. kapitola – Bylo Je to tak ponižující

Nastal víkend. Moc jsem si neodpočinula, protože jsem špatně spala. V sobotu jsem vůbec neměla čas na učení textu, protože jsem musela jet s rodiči do divadla. Naštěstí naučit se Marii pro mě nebyl takový problém. Musela jsem se hlavně zaměřit na Liesl.

Byla jsem domluvená, že v neděli přijde Olivia a budeme se učit text spolu.

„Tak jdeme na to?“ zeptala jsem se.

„Jasně.“

Vzala jsem dvě skleničky, láhev s vodou a vyškrábala se do pokoje.

Říkala jsem si, že s tím textem nebudu mít problémy, ale…

„Proč mi to tak nejde?!“ zareagovala jsem, když jsem už po páté zkazila větu Liesl.

„To půjde,“ chlácholila mě Olivia.

„Nejraději bych se na to vybodla,“ řekla jsem napůl vážně. Jasně, že bych to nikdy neudělala.

„Tak to udělej.“

Zarazila jsem se, protože mě překvapil naprosto věcný tón, jakým to řekla.

„Nemůžu.“

„Proč bys nemohla?“ ušklíbla se. „Kdyby ses na to vybodla a byla mizerná Liesl, tak by z tebe byla jasná Maria.“

„Copak si myslíš, že mě to ještě nenapadlo?“ upozornila jsem ji. „A myslím si, že by to nešlo. Kdyby King viděl, že se schválně nesnažím, tak by mě spíš vyrazil.“

„Ale kdybys to dělala nenápadně,“ nadhodila. „Proč ne?“

Lákavé. Ale… „Prostě ne.“

„Protože všechno, co děláš, chceš dělat skvěle?“ odpověděla si na otázku.

Bylo to hnusné. Ale měla pravdu.

„Pojď mluvit o něčem jiném,“ navrhla.

„To prakticky děláme teď.“

„Myslím cokoliv, co se netýká muzikálu.“

„Fajn.“ Odhodila jsem papíry na zem.

Čekala jsem, až začne, protože jsem poznala, že má na srdci něco důležitého.

„Potřebuji s něčím pomoc,“ přiznala.

„A s čím?“

„No, klasika,“ začervenala se jak rajče, „líbí se mi jeden kluk.

„A kdopak?“ vyzvídala jsem.

Naklonila se ke mně a chtěla to zašeptat, ale nakonec zavřela pusu. Znovu ji otevřela a řekla: „To je jedno.“

„Ale není,“ potlačovala jsem poťouchlý úsměv. Stejně to z ní vymámím. „Jak jinak ti mám pomoc?“

„Je to jedno,“ trvala na svém. „No, prostě, znáš to… Chodí na naší školu a vidím se s ním jen občas na chodbách.“

„A samozřejmě se jen zdravíte,“ dodala jsem.

„Jasně, on je o rok výš, než já.“

„Takže v mém ročníku.“ Hlavou mi projeli všichni kluci a okamžitě jsem víc jak polovinu musela vynechat.

„Víš, já bych tě neotravovala, ale já ho s tebou už několikrát viděla.“ Vyslovila to potichu, protože věděla, že to okamžitě uhádnu.

„Cože, Eddie?!“

Celá rudá zabořila hlavu do polštáře. „Jo,“ zahučela přidušeně.

„Tak to máš v pohodě,“ pokrčila jsem rameny.

„Myslíš?“ vykoukla.

„Jasně,“ ujistila jsem ji. „Až začneme zkoušet, tak tam bude taky. Neboj, pomůžu ti.“

„Díky moc.“

„Nemáš zač, ještě se nic nestalo.“

Objala jsem ji a přemýšlela, jak to s Eddiem zaonačit, takže mě Olivia tou otázkou absolutně zaskočila.

„A kdo se líbí tobě?“

Polkla jsem. Raději bych odzpívala sama celý muzikál, než abych se jí přiznala, že jsem se asi zamilovala do jejího bráchy.

„No… ehm…“

„Tak, kápni božskou, já to taky přiznala,“ snažila se mě přesvědčit.

Nechtěla jsem jí úplně lhát, tak jsem se snažila jen obcházet pravdu, jak to šlo.

„Jasně, je tu ještě pořád Gabe… Ale i přes to, že se rozešel s Pat, už to není takové jako dřív. A stejně, vypadá to, že se mu líbí Pamella…“

Zafungovalo to. Už se neptala dál. „Ale vždyť teď spolu budete zpívat duet.“

„Stejně si myslím, že to nevyjde. A navíc, Pamelle se líbí Gabe. Je to vzájemné. A ona by mě rozcupovala.“ V poslední větě už jsem nemluvila o Pam. Představila jsem si, jak by to vypadalo, kdybych začala chodit s Kevinem.

„Určitě ne.“

Nepoznala to, protože by takhle rozhodně neodpověděla.

V pondělí jsem se konečně dočkala první čtené zkoušky.

Moc jsem se na ni těšila, ale musela jsem přežít zdlouhavý prolog pana Kinga. Řekl nám, že premiéra bude pravděpodobně za čtyři měsíce, takže budeme muset tvrdě pracovat. Taky jsme se všichni seznamovali.

Padma a Olga si všechny obmotaly kolem prstu. Byly absolutně kouzelné. Já jsem se držela zpátky, protože se mi nelíbilo, jak koukaly na Pat. Jako když se malá holčička divá na princeznu v krásných šatech, stejný výraz měly v očích. Na mě nikdy nikdo takhle nekoukal. Asi proto, že jsem spíš vypadala jako čarodějnice.

Parker byl doopravdy syn pana Kinga. Rodinná protekce. Ale byl skoro stejně roztomilý jako sestřičky, takže mi to nevadilo.

Kyle Carlson (Friedrich) měl zvláštní kouzlo. V jeho přítomnosti jste se prostě nemohli nesmát. Hodně to napomáhalo příjemné pracovní atmosféře.

Nenápadně jsem pozorovala Gaba a Pam. Vypadalo to, že z toho brzo něco vznikne, ale jako by je něco brzdilo. Asi přítomnost Pat. Zvláštní… To bylo poprvé, co Pat kazila něco, co přímo nesouviselo se mnou.

Ale jinak na téhle zkoušce nezkazila nic. Vůbec nic. Byla tak skvělá, že jsem začala pochybovat o tom, jestli je člověk. Jak Liesl, tak Maria naprosto senzační.

Mrzelo mě, že jsem se tak nechala vyvést z míry, takže jsem kazila úplně všechno – Liesl i Mariu. A nandala jsem to i svému oblíbenému dialogu.

„Když vás budu potřebovat, uslyšíte tohle.“ Will zapískal i bez píšťalky tak silně, že si všichni zacpávali uši.

„Ó, né, pane, je mi líto, pane,“ řekla jsem a hned jsem si začala nadávat, jak uměle to znělo. „Já bych nikdy nemohla… poslouchat na pískání. To - totiž...“ Zasekla jsem se. Zčervenala jsem a začala pátrat v textu, abych se nahodila. „Pískání je pro psy a kočky či jiná zvířata. Ani ne pro děti. A už vůbec ne - pro mě. Bylo by to tak… ponižující.“ Zastavovala jsem na úplně špatných místech. Povedla se mi jen poslední věta, protože ta byla upřímná.

Will se nedal rozhodit. Pokračoval sebevědomě. „Fräulein, byla jste v klášteře hodně problémová?“

„Super,“ zastavil nás pan King. Cítila jsem jeho ruku na rameni. „Susie, klid, to zvládneš. Dej si pauzu. Pat, chceš to teď vzít ty?“

A tímhle mě má jako uklidnit?!

„Ó, hodně moc, pane!“ řekla Pat. Uvěřila jsem jejím slovům tolik, že jsem si chvilku myslela, že mluví na Kinga.

A Will evidentně taky. „Hmm.“

Pat zapískala na píšťalku, kterou si přinesla. „Promiňte, pane. Já neznám víš signál.“

„Volejte na mě ´Kapitáne´.“ Uzavřel skvěle přednesený dialog Will.

Měla jsem sto chutí praštit hlavou o stůl.

>> Následující kapitola

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Sound of Music - 5. kapitola: