OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The mysterious world 13

01.03.2012 (20:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 991×

Kapitola 13. Ještě se uvidíme

  Přesně dvě a půl hodiny stál v nohách postele. Sledoval, jak se paprsky zapadajícího slunce odráží na její tváři. Ten velký ohnivý kotouč se pomalu skláněl za obzor a stíny se stávaly delšími. Blonďaté vlasy se jí zlatě leskly, její tvář dostala nádech bronzu.

  Spike už dávno spal, když ho Zane zvedl a odnesl do postele. Jakmile ho přikryl, jen se zavrtěl a spal dál. Zane si připadal jako chůvička. Když se odkláněl od Spike, zaslechl šustění z míst, kde spala Regan. Nepochybně se probudila…

  Otočil se a zamrzl na místě. Regan se přetočila na záda, jednu ruku měla pod hlavou, druhou položenou na plochém bříšku. Stále klidně oddechovala, stále spala. Jenže tím, jak se přetočila, jí deka sjela níž a odhalila ji do poloviny pasu. Zane přestal dýchat. Byla dokonalá. Očima bloudil po odhalené kůži a přál si své oči nahradit prsty, rty a jazykem. Pohrát si s těmi pevnými kopečky, které byly zakryté jen krajkovou podprsenkou. Chtěl slyšet, jak vykřikuje jeho jméno, když dosáhne vrcholu. Chtěl jí poskytnout slast, kterou nikdy neokusila. Chtěl Regan- Na co to sakra myslím!?

  Přešel blíž k posteli a teprve teď si všiml, jak má zničené levé předloktí. A že na levém boku má několik jizev. Panebože…

  „Nekoukej na mě tak…“ Trhl sebou, když promluvila. Byl to sice jen slabý šepot, ale i ten zněl v tichu jako řev. Alespoň pro něho. Podíval se jí do očí. Zračila se v nich lítost se strachem. Přisedl k ní na postel a přitáhl si jí do obětí, odhodlán ignorovat touhu, která uvnitř něj vzplála. Teď potřebovala uklidnit, obejmout, ne svést a nechat se dovést k blaženému orgasmu.

  „Je to v pořádku, už je to pryč,“ šeptal jí do ucha, rty se nepatrně otřel o její čelo a nechával se tak mučit, tou sladkou touhou po ní. Její vůně mu prosákla smysly a znemožňovala mu myslet; teplo z jejího těla se dostávalo pod jeho ledovou schránku a rozehřívala ho. Polkl zasténání. Tohle bylo místo, kam patřila, kde měla zůstat – navždy. U něho v objetí…

  „Promiň… Měla bych ti to vysvětlit.“ Natáhla paže a objala ho kolem pasu, za zády spojila ruce a tím se přitiskal ještě blíž. Hlavu si opřela o široký hrudník a poslouchala uklidňující tlukot Zanova srdce. Přehmátl, aby si jí mohl posadit na klín. Když se přitiskal svou hrudí na jeho, projelo jím primitivní zachvění. Přece už byl na světě dost dlouho, aby něco vydržel! Jenže tohle o tom rozhodně nevypovídalo. Kde bylo jeho pověstné sebeovládání? Kde? Teď, když by se mu hodilo. Místo toho, tu bojoval s touhou shodit jí na postel a vrhnout se na ní, jak Gallym v období potřeby. Bože, měl by se v přítomnosti Regan naučit ovládat…

  „Nemusíš, Spike mi to řekl, když si usnula…“ Cítil, jak ztuhla a pak se odklonila, aby na Zana viděla. V očích měla jiskřičky zlosti.

  „Cože? Jaký právo měl-“

  „Donutil jsem ho,“ vpadl jí do řeči a uhladil jí vlasy za ucho. Zarazila se a opatrně si ho prohlédla, jakoby zvažovala, jestli by toho byl schopen. Samozřejmě že by byl, jenže nechtěl být na své nové… přátele – sakra jak parádně to zní! – zlý. Obzvlášť, když to byli jediní lidé, kteří se s ním bavili.

  „Ehm… aha… A, co všechno ti řekl?“ Znovu si opřela hlavu o jeho hruď; Zanovi ruce ji automaticky začali hladit po zádech. Bylo to pro něj tak najednou přirozené, že se nad tím ani nepozastavil.

  Cítil její nechuť o tom mluvit, a přesto se ptala. Nechtěl to teď vytahovat, ne teď, když byla ještě pořádně roztřesená z toho, co se stalo a ze vzpomínek, které se musely vynořit spolu s tím.

  „Necháme to teď být, ano?“ Tvář přitiskl k jejím vlasům a nadechl se té sladké vůně.  Tu a tam ji políbil, nechával se dobrovolně mučit… Ještě pár minut seděli v objetí, než se odtáhla.

  „Asi si půjdu dát sprchu,“ zamumlala. Zane sledoval její rty, a když vystrčila jazýček, aby si je navlhčila, polkl zasténání. Jeho tělo ztvrdlo a musel jí pustit, aby si nevšimla jeho rostoucí erekce. Pane bože, co to se mnou Maličká dělá? Prolítlo mu hlavou. Sám by teď potřeboval sprchu. A pořádně ledovou.

  Neúnosná touha ho sužovala celou dobu, co bylo slyšet tekoucí vody a dokonce i potom. Vědomí toho, že je jen za dveřmi vedle, nahá a po těle jí spadají kapky vody, mu způsobilo problémy s dechem. Jeho dech byl mělký a rychlí. O tlukotu srdce ani nemluvě.

  Když se voda vypnula a přes dveře bylo slyšet šustění osušky, ztěžka polkl. U všech pekel… Slyšet, jak otírá vodu ze svého těla… Trpěl, a jako pes. A ze srdce si přál, být právě teď tou osuškou. Jak normální! Ještě se ze mě stane úchyl… Sakra! Musel si poposednout, aby neutrpěl kolaps. Penis se mu třel o džíny, až to bolelo.

  Dveře koupelny se otevřely. Společně s párou vešla do pokoje i Regan; Zane zatajil dech. Překrásná, to bylo to, co ho napadlo. Zahalená jen do velikého ručníku, který ji sahal po kolena s mokrými vlasy rozpuštěnými po ramenou, přešla k posteli a sedla si na ni. Chvíli koukala do protější zdi, ale neviděla ji. V hlavě měla úplně prázdno, žádná zbloudilá myšlenka, nic. Povzdechla si a zaostřila na Zana. Tvářil se tak napjatě, že by to bylo vidět na několik kilometrů.

  „Děje se něco?“ zašeptala. Spike stále klidně oddechoval, otočen k nim zády s rukou pod hlavou. Přesto nechtěla riskovat, že ho probudí.

  „Všechno v pohodě,“ zalhal. Hlas chraplavý touhou, až se Reg zachvěla. Když si ji přitáhl do objetí, snažila se moc nevrtět, aby mu ještě nepřitížila. Jasně cítila jeho erekci, jak se vzpíná proti zipu kalhot. A chtě nechtě se teď musela zasmát. Z tašky vytáhla Spikovo staré triko, spodní prádlo a zamířila zpět do koupelny. Převlékla se a ručníkem si vysušila vlasy.

  Jak se vrátila do pokoje, spatřila, že Zane se už převlékl do věci na spaní a zalezl pod peřinu. Všimla si, že Zane spí na kraji posteli, divila se, že nespadne, když se přetočí. Jelikož předpokládala, že už usnul, zahrabala se tiše do postele a deku si přehodila přes boky.

  Změnila polohu jednou, dvakrát, třikrát. Dokonce, i když se přetočila po osmé, nemohla najít tu správnou pozici. Až moc hlasitě si povzdechla a zakotvila na zádech. Ruce si složila na bříšku a koukala na bílý strop, který byl ve tmě spíše tmavě šedý, skoro až černý. Jelikož měsíc neosvětloval pokoj tak, jako minulou noc, byly v něm vidět jen obrysy.

  Zavrzání postele a zašustění deky, jak se těžké tělo přetočilo v posteli, vytrhli Regan z pozorování stropu. Otočila hlavu za tím zvukem. To Zane se přetočil na záda a zaujal stejnou pozici, jako Reg. Nespal, jak si myslela. Nemohl usnout, stejně jako ona.

  Znovu se podívala do stropu. Uvnitř ní začalo klíčit semínko prázdnoty. Ta touha mít někoho po boku ji znovu začala zužovat a trápit, že se musela přetočit na bok a třít si místo, kde bilo její srdce. Prázdnota bolí, a to pořádně.

  „Zane? Spíš?“ zašeptala s pohledem upřeným na jeho postel, ve které ještě před pár minutami spala a snažila se vzpamatovat ze záchvatu. Přesto, že si sama sobě ve sprše řekla, že na to nebude myslet, se otřásla strachy-

  Zareagovala impulzivně. Bez přemýšlení a bez výčitek, jestli Zane spí, se zvedla ze své postele a přeběhla k jeho. Přelezla ho a vlezla pod peřinu, kterou měl nedbale přehozenou přes boky. A že sakra nízko. Zavrtěla se a přitiskla se k jeho pevnému tělu, které teď ztuhlo vědomím, že je Regan u něj v posteli a skoro nahá. Stačilo by jen pár škubnutí a její oblečení by bylo dole. Když se na Zana natiskla, zcela automaticky si ji přitáhl blíž k sobě. Paže obmotal kolem její těla a hlavu jí podložil rukou.

  „Promiň… Potřebuju jen cítit někoho vedle sebe.“ Potřebuju cítit to teplo, který ti vychází z těla, protože mi je nějak zima… A myslim, že tohle deka jen tak nezahřeje…

  „To je dobrý,“ zachraptěl, otírajíc rty o její spánek. Regan zaklonila hlavu a Zane přestal dýchat. Ústa měli jen pár centimetrů od sebe; dech toho druhého jim ovíval tvář. Pohledem sjel na její rty, musel se donutit, aby jí koukl do očí. Jenže jeho oči si dělaly, co chtěli. Ve výhledu měl ty plné, teplé polštářky, které by měly být náruživě líbány celé hodiny. Ztěžka polkl.

  Naklonila se ještě blíž, až dýchali stejný vzduch, a pak tu mezírku mezi nimi zrušila. Zlehka se otřela o jeho rty a v odpověď se jí dostalo souhlasného zamručení. Jazykem mu přejela po spodním rtu, dokud tiše nezasténal, než ho jemně kousla. A na to se Zane už nedokázal udržet. Pravou ruku vsunul pod její zátylek a zvedl jí hlavu ještě výš. Druhou jí obmotal kolem pasu a přitiskl si ji na sebe, až mezi nimi nebyla vůbec žádná mezera. Prsty jí zajel do vlasů, dobývajíc se jí do úst s nutkavou potřebou. Odtrhli se od sebe jen na nepatrnou chvilku, aby mohli nabrat vzduch do plic. Znovu se k sobě přimkli.

  Byl odhodlaný proniknout do jejího těla, aby alespoň trošku zahnal ten kousavý hlad po Regan. I kdyby to mělo být jen jazykem a do úst. Vysunul špičku jazyka, pak jí přejel po spodním rtu. Zuby jí štípnul do koutku úst a pak přejel přes horní. Jakmile povolila rty, vniknul do nich. Sten se ztratil v polibku, když prozkoumával tu horkou svatyni. Přál si, aby mohl zastavit čas, právě v tuhle chvíli. Bohužel tuhle schopnost neměl. Proto si užíval alespoň tuto chviličku, odhodlán pamatovat si ji po celou věčnost.

  Odtrhl se od ní. Polibky začal klást po čelisti na krk. Ochotně se zaklonila, aby měl větší prostor; prsty ho výskala v černých vlasech. Přesto, že by velice ochotně v tomto mazlení pokračovala, její tělo bylo jiného názoru. S unaveným úsměvem na rtech se odtáhla a ještě naposled si přitáhla jeho rty k těm svým. Políbila ho s takovou něžností, až se mu zastavilo srdce, jen aby se potom mohlo rozbušit dvakrát větší rychlostí.

  Zane jí polibek ochotně obětoval, přesto si byl plně vědom, její únavy. A strachu smíšeného s lítostí. S vědomím, že dělá správnou věc, jí vymazal tu osudnou chvíli z paměti. Znovu…

¤¤¤

  „Spiku, chovej se k ní, jakoby se nic nestalo. Ano?“ žádal šeptem, aby nevzbudil anděla, stále poklidně spícího v jeho posteli. Jakmile uslyšel tiché skřípění postele, opatrně se vzbudil a přešel ke Spikovi.

  „Zbláznil ses? Ona teď potřebuje oporu, aby byla v pohodě, ne zacházení, že je všechno jako dřív,“ rozčiloval se její přítel a mával u toho rukama.

  „Spiku. Spiku poslouchej! Včera sem… no… vymazal sem jí to z hlavy. Nepamatuje si to.“ Přiznání otřáslo ztichlým pokojem, jako přílivová vlna. Rudovlasý chlapec na něj v nevěřícnosti koulel oči, pusu mírně rozevřenou.

  „Cože si? Tak to moment! Tys jí to vymazal z hlavy? Jako to si ten záchvat nepamatuje? A proč sakra spí u tebe v posteli?“ rozčiloval se.

  „Nechci, aby zbytečně trpěla, kvůli tomu debilovi. A ke mně si vlezla sama, já sem v tom nevinně!“ Spikův pohled naprosto otevřeně promlouval ‚Jasně, ty a neviňátko. Leda ve snu!‘ Ovšem nechal to už být a zavřel se do koupelny. Přes zavřené dveře se Spike ozval:

  „Kam to dneska jedeš?“ Do hajzlu. On je už dneska pátek! Zane si zaklel i nahlas, ale tak, aby to Reg nevzbudilo. Nechtěl odjed. Ne teď, už nikdy. Chtěl být u Regan. Aby jí mohl obejmout a utišit, když by to potřebovala. Jen tak jí políbit. A sakra, silně toužil po tom, aby se každé ráno probouzela vedle něho a aby jí mohl volně kdykoli a kdekoli políbit. Co to s ním ksakru bylo?

  „Jen si něco zařídit, v sobotu budu zpátky,“ odpověděl. Pokud se něco nezvrtne. Jenže nikdy nikdo nevěděl, jestli se na druhý straně něco nestane. Nechtěl tam zkysnout, jako minulí měsíc, celý týden.

¤¤¤

    Kam sem to ksakru hodil?, ptal se sám sebe Zane, když přehraboval skříň, aby našel černý sametový plášť s kápí. Kožené kalhoty s vysokými těžkými botami už měl na sobě. Košile byla pohozená na jeho posteli a jen čekala, než si ji oblékne. Bohužel pro něj, nemohl jít na druhou stranu v oblečení ze současnosti. Obyvatelé tamějšího světa by na něj koukali velice divně. Tedy ne, že by mu to nějak extra vadilo, už tak byl ten-poznamenaný-posluhovač-temného-lorda. Ale právě jeho pán, by ho nechal potrestat, tak, jako minule.

  „Aaah!“ Prsty si projel vlasy a čelem se opřel o dveře skříně. Jen matně si vybavoval, co se s ním dělo minule. Věděl, že při cestě sem, se na něj pověsili Muntheirni, pak se tam z ničeho nic zjevil Sinckëriwie a všechny je jen svým zavrčením odehnal. Svině. Kdyby tam nepřišel, Zane by je všechny pobil a měl by od nich pokoj. Teď je bude muset vyhledat a zabít. Další zbytečná práce. Bohužel, absolutně nevěděl, kde je jeho plášť.

  „Děje se něco?“ zavrněla blaženě Regan. Zády se opírala o Spikovu hruď, oči přivřené slastí, když jí jemně vískal ve vlasech. Na tváři jí pohrával jemný úsměv.

  „Jo, neviděli ste tu někde černej plášť s kápí?“

  „Ne-e,“ zaznělo od obou jednohlasně, aniž by se rozhlédli, či o tom chvíli popřemýšleli. No skvělí…

  „Potřebuješ ho?“

  „Jinak bych ho asi nehledal, ne?“

  „A nemáš ho ve skříni?“ zeptala se Regan. Zane po ní střelil pohledem. Oči měla pořád zavřené, takže neviděla, kde Zane právě hledá. Ne. Nebudu se zbytečně rozrušovat. Nebudu!

  „Kašlu na to,“ zahučel si pro sebe a skříň zabouchl. Sebral z postele košili z hrubé látky a navlékl si ji.  „Tak já mizim. Neproveďte tu nějakou blbost, mám vás na starost.“

  „Vždyť nejsme malý!“ bránil se Spike.

  „No právě.“ Otočil se k nim zády, zavřel oči a vyhledal démona ve svém nitru, který se samozřejmě těšil, až bude mezi svými. Nahromadil potřebnou energii, pro přestup mezi dimenzemi a pomalu cítil, jak se jeho druhá tvář dere na povrch.

  Otočil se ještě k vyjukané dvojici. Chtěl je uklidnit, že se nic neděje, ale jeho démon už získával kontrolu na Zanem. Vycenil zuby v mírném úsměvu, pohledem zajal Regan, která vzplála jako vích. Hleděli si navzájem do očí, které planuly jako pekelné ohně.

  „Ještě se uvidíme, Maličká,“ promluvil hrubým hlasem.

  A pak v záplavě černého peří zmizel.

Kapitola 12. ¤ Shrnutí ¤ Kapitola 14.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The mysterious world 13: