OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Killing Past (4. část)



The Killing Past (4. část)Ethan podrobí Delilah výslechu, ona tak zjistí, za jakým účelem s ní chtěl mluvit a proč otevírá znovu Jaydenův případ. Vzduch ve výslechové místnosti zhoustne pod tíhou Ethanova pohledu upírajícího se do jejích očí. Dokáže ho Delilah vystát, nebo bude muset zasáhnout Asher?

Delilah

 

Výslechová místnost vypadá přesně tak, jak byste ji čekali. Holé šedivé zdi bez nádechu života s jedním kovovým stolem s pouty přidělanými řetězem uprostřed desky, ke kterým se připoutávají zadržení výtržníci, a třemi kovovými židlemi - s jednou na jedné straně pro vyslýchané a dvěma na druhé pro vyslýchající. Na straně pro vyslýchané je velké okno se zataženými žaluziemi, a po pravé straně – kdybyste stáli čelem k oknu – je polopropustné zrcadlo. Pochopitelně šlo z druhé strany místnosti vidět sem, ne odtud tam. V levém horním rohu bliká jedna jediná kamera, která zabírá celou místnost, záznam je zapnutý.

Je to tu úplně stejné, jako tomu bylo před dvěma a půl lety, kdy jsem seděla přesně v jedné takové místnosti a naproti mně Asher, tenkrát ještě seržantem, a tehdejší šerif. Ruce mám složené v klíně a hraji si se zlatým náramkem, věnovaným od Jaydena k našemu prvnímu manželskému výročí, na pravém zápěstí a nervózně podupávám nohou. I kdybych se ji snažila zastavit, nepůjde to. Jsem příliš nervózní. Dveře od místnosti se otevřou a stane v nich Ethan, nespustí ze mě tmavý pohled, dokud si nesedne na jednu z kovových židlí naproti mně. Hned za ním se objeví Ash s tácem plným nápoji a sušenek, nohou za sebou zavře dveře, položí tác na stůl s dunivým cinknutím kovu o kov a posadí se na židli vedle Ethana, kterou si pro jistotu o pár centimetrů od něj odsune. Podá mi můj čaj, položím si ho na stůl před sebe a obemknu kolem něj studené dlaně. Ethan mezitím připraví diktafon - má v plánu nahrávat výslech pro své vlastní účely - a notes s bombičkovým perem. Divila jsem se tomu, že v dnešní době ještě někdo používá bombičkové pero.

Ethan ke mně vzhlédne. „Jistě si vzpomínáš, jak to funguje, ale pro jistotu ti to připomenu. Až zapnu nahrávání, nejprve tě seznámím s tvými právy a poučím tě o vztahu k projednávané věci a dotčených stran, pak budu klást otázky. Nejprve základní a pak ty, které mě opravdu zajímají.“ Přejedu si jazykem po přední straně zubů a pohodím na něj svým upraveným obočím. Ethan zapne diktafon a spustí. „Případ Brandona Darina, výslech první. Přítomni detektiv Ethan Bodhi, šerif Asher Garrett z warwické policejní stanice a vyslýchaná Delilah Sorenová.“ Ethan se na mě podívá. „Paní Sorenová, máte právo odmítnout sdělit informace, jejichž sdělením porušíte povinnost mlčenlivosti. Máte právo odepřít výpověď, jestliže byste výpovědí sobě nebo osobě blízké způsobili nebezpečí trestního stíhání. Máte povinnost uvést pravdivě vše, co je vám známo, o všech skutečnostech důležitých pro trestní řízení, o jeho pachateli nebo okolnostech významných pro trestní řízení. V případě porušení této povinnosti hrozí porušení trestného činu křivou výpovědí či křivého obvinění. Rozuměla jste všemu?"

„Ano.“ V polovině těch keců jsem přestala vnímat. Je to dokola pořád ta samá písnička Stejně se to dostane do bodu, kdy nebudu vypovídat bez právníka. Je to tak vždycky.

„Dobře, paní Sorenová. Můžete prosím na záznam uvést vaše celé jméno?“ požádá mě a rukou pokyne směrem k diktafonu. Asher sedí s nohou přes nohu a rukama zkříženýma na hrudi.

Pokrčím rameny a odpovím na Ethanovu otázku: „Jmenuji se Delilah Karen Sorenová.“ Zvednu ke rtům hrnek čaje a usrknu teplé tekutiny, která mi popálí hrdlo. Bylo to osvobozující, myslet na něco jiného.

„Vaše datum narození?“ pokračuje Ethan se základními otázkami.

„Narodila jsem se dvacátého devátého října 1985.“

„Váš zesnulý manžel se jmenoval Jayden Soren, narozen dvacátého dubna 1982, který skonal před dvěma a půl lety, tedy patnáctého září 2017? Odpovězte ano, nebo ne.“

„Ano.“ Sjedu pohledem k Asherovi, který pozoruje Ethana zamyšleným, zvídavým pohledem. Sám neví, jakým směrem se bude výslech ubírat.

Ethan pokračuje dál. „Spojitost s případem mezi panem Darinem a paní Sorenovou je následující. Zesnulý manžel paní Sorenové byl stíhán za zločiny se stejným motivem, který byl shledán na těle pana Darina.“ Prudce se nadechnu. Tak o to tady jde, našli tělo muže, který byl zohavený stejným způsobem, jaký po sobě na svých obětech zanechával Jayden. Alespoň tak to chápu. „Nyní vyslýchané předávám složku s fotografiemi zesnulého pana Darina.“ Posune složku směrem ke mně, zastavím ji přiložením ruky. „Paní Sorenová, můžete mi potvrdit, že na fotografiích shledáváte stejnou podpisovou značku vašeho zesnulého manžela, coby vraha?“ Bráním se tomu, ale neochotně ji otevřu a nahlédnu dovnitř.

Kdysi, když mě vyslýchali kvůli Jayovi, mi také ukázali fotky jeho obětí, ten obraz jsem nikdy z hlavy nevyhnala. Shlédnu dolů na fotku, tělo muže leželo na posteli v krví nasáklém, kdysi bílém prostěradle. Ruce i nohy, s uřezanými prsty, měl rozpřažené a přivázané provazy k nohám dřevěné postele. Na čele měl vyrytý jakýsi symbol, o jehož významu nemám nejmenší tušení. Celé tělo bylo pokryté zakrvácenými šrámy, genitálie měl odstraněné a položené vedle svého mrtvého těla. A to vše ještě podtrhoval nůž zabodnutý do jeho srdce. Udělá se mi špatně, upustím fotku zpět na stůl. Mám pocit, že jsem zpátky v čase před dvěma a půl lety, kdy jsem si tímhle vším procházela poprvé. Žaludek se mi sevře, žluč se mi snaží dostat do úst, ale spolknu ji.

Hlas se mi třese, když Ethanovi odpovídám. „Ano, vypadá to jako něco, čeho se dopustil můj manžel,“ hlesnu. V hrdle mám hořkost. Dokonce i Asher se na moment odvrátí a zhluboka se nadechne. To, že je člověk policista, ještě neznamená, že na takovou brutalitu zvěčněnou na fotce musí mít žaludek.

„Jako něco“, čeho se dopustil?“ pitvá moje slova Ethan a snaží se mě přimět odpovědět víc určitě.

„Vybavuji si fotky, které mi před dvěma lety ukázal bývalý šerif, a mohu potvrdit, že odstraněné genitálie a pořezaná hruď s nožem v srdci se shodují s tím, co dělal můj muž.“

„Děkuji za ochotu to upřesnit, paní Sorenová. Měl váš manžel určitý okruh lidí, které zabíjel?“ Snaží se mě dál pitvat. Mám chuť mu odpovědět, že na všechny tyto otázky jsem odpovídala už před dvěma lety, ale musím ho přesvědčit, že s tím nemám nic společného.

„Řekli mi, že všichni ti zavraždění se dopustili vážných trestných činů. Byli to vrazi a násilníci,“ začnu a pak mi to dojde. Shlédnu dolu zpět na ten žaludek zvedající obrázek a otočím ve složce na další fotografii. Přesně, jak jsem myslela. Další fotka ukazovala pana Darina na nerezovém stole v márnici, po očištění jeho těla od krve dávaly vyřezané šrámy na jeho těle mnohem větší smysl. Uprostřed hrudi měl vyryté slovo „Násilník“, pravděpodobně vyřezáno tupým a zubatým nožem, soudě podle „zubatých“ okrajů jednotlivých písmen. „Vypadá to, že ani v tomto případě tomu není jinak,“ poznamenám skutečnost vyrytého nápisu.

„Ano, pan Darin byl stíhán za znásilnění dětí, za což si také odseděl pět let ve vězení. To však neznamená, že má někdo právo s jeho tělem provádět takovéto činy,“ odvětí Ethan a já se naštvu. Pět let? Co je pět let ve vězení za znásilnění dítěte? Ten chlap si to zasloužil, možná ne tak brutálním způsobem, ale zasloužil.

„Námitka, Bodhi. Toto by mělo být mimo záznam. Řekl jste to, jako by s tím měla mít něco společného.“ Ethan se na Ashera úkosem podívá s pevným výrazem ve tváři říkajícím: Tento výslech vedu já.

Vložím se do toho a řeknu první věc, která tíží mou mysl. „A podle vás pan Darin měl právo znásilňovat děti?“ Konec věty téměř vykřiknu.

„Co tím máte na mysli?“

Podívám se na Ashera, jehož výraz ve tváři mi napovídá, ať se ani nepokouším to rozvádět. Ale já se neudržím. Přece nenechám Ethana si myslet, že znásilňování dětí je přijatelné, zatímco trestání viníků nikoli, byť i takovýmto ohavným způsobem.

„Chtěla jsem tím říct, že pan Darin neměl právo znásilňovat děti. Někdo nad ním vynesl rozsudek a dal mu to, co si zasloužil.“ Ruce si překřížím přes prsa a dám tak Ethanovi najevo, že s ním nesouhlasím.

Asher si dá hlavu do dlaně, zakryje si jí oči, a když pomalu stahuje ruku po obličeji směrem dolů, stáhne si nepatrně dolní víčko levého oka, oči protočí směrem vzhůru a nechá ruku sklouznout po bradě zpět na kovový stůl. Došlo mi, že jsem ho nepotěšila. „Podle vás, paní Sorenová, si pan Darin smrt zasloužil,“ rýpne si do mě Ethan. Měla bych-li být upřímná, pak ano zasloužil.

„Neobracejte proti mně má slova, detektive. Jen tím říkám, že ten, kdo ho zabil, si to očividně myslel.“

„Očividně. Mě ale zajímá, co si myslíte vy?“ Zvedne ruku ze stolu a prstem ukáže na mě. Zachrání mě jezdec na bílém koni.

„To by stačilo, detektive Bodhi. Na další podobné otázky bude paní Sorenová odpovídat pouze s právníkem, že?“ Otočí se ke mně Asher, snaží se mě zachránit a asi zasáhl právě včas. Kdyby to neudělal, čet ví, co bych byla Bodhimu ještě schopná říct.

„Ano, přesně jak říká šerif Garret,“ souhlasím s Asherem a Ethana spražím vítězným pohledem. Tomu se zableskne v očích.

„Dobrá, v tom případě mě zajímá, paní Sorenová, kde jste byla minulé úterý mezi čtvrtou hodinou odpolední a sedmou večer?“

Zamračeně se na něj podívám, cítím, jak mi tiká oko. „Chcete mi naznačit, že jsem podezřelá?“ vyjedu na něj. Tohle už přehnal.

„Nebudu popírat, že mě to nenapadlo. Způsob zabití pana Darina je shodný se způsobem zabíjení vašeho manžela, který jako jediný vrah za posledních sto let po sobě zanechával takovou podpisovou značku.“ Rukou ukáže na fotografie. „Pochopitelně se stává spousta brutálních vražd, ale vraždy vašeho manžela byly specifické, v tomto ohledu byl unikátní, a pokud váš zesnulý manžel nevstal z mrtvých, máme tu buď napodobitele, nebo jste vrahem vy!“ Znovu ukáže prstem směrem ke mně, a tentokrát mě to přiměje se od něj odtáhnout a víc se opřít do opěradla židle. Bylo mi to velmi nepříjemné. „Přeci jen původní vrah byl váš manžel. Proč byste to nyní nemohla být vy?“

Židle zavrže. „To snad nemyslíte vážně, Bodhi?“ Asher vyskočí na nohy a shlíží na Ethana ze své výšky. Ethan si to líbit nenechá a okamžitě Ashera následuje do stoje.

„Mlčte, Garette,“ okřikne ho Ethan a otočí se zpět ke mně. Rukama se opře o stůl a tyčí se nade mnou. „Tady končí veškerá zdvořilostní konverzace, paní Sorenová. Pochopitelně jsem si prošel váš spis a slyšel nahrávky z vašich výslechů před dvěma lety. V té době se zdálo, že s šíleným řáděním vašeho manžela nemáte nic společného, ovšem nyní jste jednou z hlavních podezřelých.“

„Vy jste se zbláznil. Já s tím nemám nic společného!“ S křikem vstanu ze židle a snažím se tak vyrovnat výškový rozdíl.

„Je vážně nutné, aby si tím procházela znovu, detektive?“ oboří se na něj Asher.

„Ano, je, pokud neprokáže svoji nevinu. Pan Darin není jediný, máme další dvě těla. Stejně zohavená, jako je pan Darin na fotkách. Kde jste byla minulé úterý mezi čtvrtou hodinou odpoledne a sedmou večer?“

„Já…“ začnu, ale nemůžu si v tu chvíli vzpomenout. Skutečnost jeho slov mě udeří jako kýbl studené vody. Kde jsem sakra byla v úterý?

„Neodpovídej, bez právníka ne!“ varuje mě Asher a bouchne pěstí do stolu, tentokrát se ho rozhodnu poslouchat.

„Dobře, v tom případě si sežeňte právníka a neopouštějte stát, paní Sorenová. V brzké době si s vámi budu chtít znovu promluvit. Velmi brzy,“ podotkne, vypne diktafon, sebere si své poznámky a opustí místnost.

Začnu vzlykat. „Jsi v pořádku, Dee?“ Zakroutím hlavou. Jak bych mohla být v pohodě?

„Co to mělo...“ znamenat, chtěla jsem dodat, Asher zakroutil hlavou a očima naznačí směr ke kameře, jejíž nahrávání je stále zapnuté. Včas mě upozornil.

„Odvezu tě domů, ano?“ Přikývnu a nechám se jím vyvést z výslechové místnosti. Na dveřích si všimnu nápisu „Výslechová místnost C3“, přesně ta samá jako kdysi. Příhodné. Přemýšlím nad tím, proč mě Asher zavedl právě sem. Byly tu další dvě výslechové místnosti, do kterých měl mohl posadit. Byla tohle hra na hodného a zlého poldu? To se můžu jen domnívat. Nevěřím, že by se Ash spolčil s Ethanem. Ale co když se pletu?


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Killing Past (4. část):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!