The Intricate Ties - 7. Party • OurStories.cz ~ naše povídky

Myslím, že vás dnes potěším.

Zanechte svůj dojem v komentářích ;-)

31.01.2011 (16:00) • AshGreene • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 874×

7. Party

Upravila jsem si vlasy a seběhla dolů, tam už na mě čekala Ashley.

„Vypadáš skvěle, můžeme?“ pochválila mi to.

„Jasně, tobě to taky sluší,“ oplatila jsem jí to a už jsme se nasoukaly do Marcova auta. Marc si jen obdivně hvízdnul.

„Páni, to abych si na vaši obranu pořídil pistoli.“

„To snad nebude třeba,“ zasmály jsme se a vyrazili jsme do klubu.

Dlouho už jsem nic takového nepodnikla, ale potřebovala jsem se vrátit do normálních kolejí života. V příšeří jsme našly box, ve kterém už seděli bratři Downingovi.

Zábava se rozjela, ale nikdo z nás neměl v úmyslu se opít do němoty, vlastně jsme nepili skoro vůbec. Harry se mnou flirtoval a já mu to oplácela, neviděla jsem jediný důvod, proč ne.

Náš zamilovaný páreček se po chvilce zvedl a šel tancovat a Harry je po chvilce následoval. Zůstala jsem tedy s Jasonem sama. Nevadilo mi to, pořád jsem ho brala jako dobrého přítele, ale je pravda, že už jsem nebyla tak otevřená jako předtím, než jsem zjistila, že má přítelkyni.

Chvilku jsme se nezávazně bavili, občas i na účet někoho z naší party.

„Jasmine…“ Podle výrazu mi chtěl sdělit něco důležitého, ale zničehonic se tu objevil Harry a odtáhl mě na parket, stačila jsem jen věnovat Jayovi omluvný a napůl zoufalý pohled. Zahlédla jsem jen jeho smířené kývnutí hlavy, a pak jsem se nechala unášet davem.

Když jsme se vrátili ke stolu, našli jsme tam jen lísteček se vzkazem:

Potřeboval jsem si něco zařídit. Sejdeme se doma. Jason

„Jen doufám, že se mu nic nestane,“ zaslechla jsem Harryho ponurý hlas přes hlasitou hudbu.

Okolo jedné jsme se rozhodli, že pro dnešek stačilo, byla jsem utahaná jak kotě a vyhlídka na zítřejší školu mi moc nepřidávala.

„Jedeš se se mnou podívat za Jasonem?“ zeptal se mě Harry.

„No dobře, jen jestli zase něco neprovedl, ale pak mě dovezeš domů,“ souhlasila jsem unaveně. Kdyby mě požádal o cokoliv jiného, než zkontrolování Jasona, tak bych odmítla.

Svalila jsem se na pohovku v 17. patře a zadívala se z okna.

„Je tu pěkný výhled,“ poznamenala jsem, jen tak mimochodem.

„Jo, to je,“ přitakal Harry a svalil se na pohovku vedle mě.

Zadívala jsem se na něj a zjistila, že podrobně sleduje moji tvář.

Samovolně jsme se k sobě začali naklánět. Už jsme od sebe byli vzdáleni jen centimetr, když zarachotily klíče a Jason se vrátil domů.

Okamžitě jsme se od sebe odtáhli, zaujali neutrální pozice a čekali, až přijde do obýváku.

Dveře se otevřely, a jakmile nás Jay spatřil, napůl radostně a napůl udiveně nám oznámil:

„S Meryl jsme se rozešli.“

Najednou zavládlo rozpačité ticho. Já ani Harry jsme nevěděli, co na to říct a Jay to možná ani neočekával.

„No, tak to je…“ nevěděla jsem, jak pokračovat.

„…pravděpodobně správně,“ doplnil mě Harry.

„Upřímně, podle mě, jste se k sobě nehodili,“ sdělil nám svůj názor a ovzduší a naše pozice přestaly být tak napjaté.

„V poslední době jsem si to taky začal uvědomovat,“ přiznal Jason a s bolestným šklebem se posadil do křesla.

„No, tak jsem se přesvědčila, že se ti nic nestalo, odvezeš mě domů Harry?“

„Jasně, tak pojď.“

„Zatím ahoj, Jasone,“ rozloučila jsem se s ním a vstala jsem. Cestou jsem neodolala a pocuchala mu světle hnědé vlasy.

„Měj se, Jas,“ ozval se, a pak za námi zaklaply dveře.

Jasona mrzelo, že si předtím s Jasmine nestihl v baru promluvit. Uvědomil si, že mu na ní záleží a ona byla dalším důvodem, proč se s Meryl rozešel.

Přemýšlel o tom, jak flirtovala s jeho bratrem a proč s ním byla tady.

I kdyby začala chodit s Harrym, nelitoval by toho rozchodu. S Meryl už si neměli co říct.

Připomněl si okamžik, kdy Jas odcházela a jemně mu pocuchala vlasy. Jakmile se ho dotkla, přeběhl mu mráz po zádech, ale nebylo to nepříjemné.

Užírala ho chorobná zvědavost, co si asi povídají nebo nedej bože, dělají.

Přál by si, aby mohl být na Harryho místě, ale jeho zranění mu to bohužel nedovolila.

Jakmile za námi zaklaply dveře výtahu, oba jsme spustili.

„Harry, já…“

„Jasmine, já…“

Oba jsme se zasmáli.

„Ty první, Harry.“ Radši mu dám prostor. Uvidím, co mi chce říct a třeba se potom nebudu cítit tak špatně, že jsem mu celý večer dávala naděje.

„Jasmine, mám tě rád, ale tohle by byl omyl. Nepřitahujeme se a navíc, oči ti zazáří vždycky, jak spatříš Jasona, ne mě. Budu ti držet palce, hvězdy ti jsou pravděpodobně nakloněny,“ mrknul na mě a můj stres opadl.

„Díky Harry, chtěla jsem ti říct v podstatě to samé.“

Výtah zastavil a já měla konečně za sebou tu jízdu, které jsem se obávala. Překvapivě to dopadlo docela dobře.

Domů jsem se dostala relativně rychle, vykašlala se na sprchování a mytí hlavy, to počká do rána. Děkovala jsem bohu, že zítra mám školu výjimečně až od deseti.

Padly jsme s Ashley na pohovku s kyblíkem Häagen Dazs a dvěma lžícemi.

„Wow, teda jak jsem dnešek přežila ani sama nevím,“ přiznala se moje nejlepší kamarádka.

„Vždyť jsi měla od 10, stejně jako já, ne?“

„To sice jo, ale s Marcem jsme to včera trochu protáhli,“ přiznala bezostyšně.

„Začínám uvažovat o tom, jestli na tebe nemá špatný vliv,“ zatvářila jsem se přísně, jako bych byla její máma.

„Nech toho,“ šťouchla do mě se smíchem, zapnuly jsme televizi a jaly se pojídat zmrzlinu.

„Pff! Zítra jdeme do fitka, takhle to dál nejde. Ty ať jíš, co chceš, tak vypadáš pořád stejně, na mě by se to ale mohlo začít projevovat. A protože mě v tom nechceš nechat, tak jdeš se mnou,“ postěžovala si Ash s rukou na naplněném břiše.

„To si piš, že jdu. Za chvilku bych neuzvedla ani lahev vody,“ souhlasila jsem a uslyšela cvaknutí dveří.

Ignorovala jsem ho, protože zase běžely reportáže o New Orleans. Okamžitě jsem si vzpomněla na můj nápad s charitou.

„Ahoj holky! Jak se máte?“ pozdravil nás táta a směřoval do kuchyně pro něco k pití.

„Jo, máme se dobře, tati, neříkal jsi, že jsi dělal něco pro nějakou charitu?“

Na chvilku se zamyslel, ale pak se mu rozjasnil obličej.

„Ano, znám Garyho. Pracuje v charitě, která pomáhá lidem po přírodních katastrofách. Proč se ptáš?“

„No, zaujalo mě New Orleans, napadlo mě přidat se k nějaké charitě.“

„Já se ti zeptám,“ slíbil a dál se věnoval prozkoumávání ledničky.

„Díky,“ s úsměvem jsem mu vlepila pusu na tvář a skočila na pohovku zpět k Ashley.

„Tak co, půjdeme v pátek na tu oslavu narozenin u Francesky?“ Zeptala se mě.

„Jé, na to jsem úplně zapomněla,“ přiznala jsem. „Ale šla bych, co ty?

„Jsem pro, ale co jí koupíme?“

Ashley se už nadechovala s prvním nápadem, když ji přerušil domovní zvonek.

„To bude Marc,“ oznámila mi Ashley. Zvedla se a běžela mu otevřít. Já se zatím zamyslela nad Garym a charitou.

Marc si Ashley odvezl a já se rozhodla udělat si odpoledne jen pro sebe. V koupelně jsem strávila hodnou chvíli, až mamka začala klepat na dveře.

„Jasmine! Vylez už z té koupelny! Za chvilku je večeře a táta ti chce něco říct!“

„Jo! Už jdu,“ zavolala jsem přes zavřené dveře a dumala nad tím, co mi asi tak táta může chtít.

Zavřela jsem všechny krémy, navlékla na sebe kraťasy a tílko a vylezla z koupelny, ve které se vznášely chuchvalce páry.

„No, to je dost, že jdeš,“ ušklíbl se táta.

Vyplázla jsem na něj jazyk a v povznesené náladě se usadila k jídelnímu stolu.

„No no no, mladá dámo,“ zasmál se a spustil.

„Ptala ses mě na Garyho, co dělá v charitě. No a já jsem jako vzorný otec hned šel splnit své princezně přání. Našel jsem na něj číslo a zavolal mu.“

Byla jsem strašně zvědavá a nedalo mi to. „Ano, a dál?“

„Zítra ve čtyři máš pracovní schůzku,“ oznámil jen tak mimochodem a začal šilhat po mamce, která k nám nesla voňavý hrnec.

„Díky tati!“ vděčně jsem mu opět dala pusu na tvář a šla pomoct mámě.

Proč jsem byla tak natěšená na „práci“?

Začala jsem mít vyšší cíle, než mnoho mých spolužáků. Odpolední flákání se po městě a večerní se opití v baru mi připadalo jako zbytečně ztracený čas. Práce v charitě mi naopak připadala zajímavá a užitečná, určitě to je pro mě do budoucnosti větší přínos než ranní kocovina.

Jak jsem tak přemýšlela o pomáhání lidem, vzpomněla jsem si po dlouhé době na Petera. Poslední dobou jsem ho nevídala, vlastně jsem ho naposledy viděla před týdnem, ale vůbec mi to nevadilo. Nejraději bych byla, kdyby zmizel z povrchu zemského. Pro jistotu se ale zeptám nějaké prvotřídní drbny na to, co se s ním stalo. Nehodlala jsem se pak nechat někde překvapit, tihle lidé to nemají v hlavě v pořádku. Přesto jsem se ho nechystala zatím udat na policii, na to mají moc peněz, velký vliv a spoustu známých. Vůbec si už nedovedu vybavit dobu, kdy jsem v tomto světě žila a byla relativně šťastná. Z mých úvah mě vyrušil telefon.

„Ano?“

„Ahoj Jasmine, tady Jason,“ ozval se měkký hlas ze sluchátka.

„Jasone! Děje se něco?“

„To ti nemůžu zavolat, aniž by se něco dělo?“ zeptal se napůl uraženě.

„Promiň, já jen, že…“ Chtěla jsem se bránit, ale přerušil mě.

„V pohodě, chápu to,“ zasmál se „volám kvůli tomu, jestli bys zítra nezašla navštívit jednoho maroda, který postrádá společnost.“

„Ráda bych přišla, ale bohužel to nejde, odpoledne něco mám a večer jsem slíbila Ash fitko, je mi to líto, ráda bych přišla.“ Nelhala jsem, opravdu bych s ním byla ráda, v jeho přítomnosti jsem se cítila jednoduše skvěle, ale schůzku s Garym jsem nemohla zrušit, byla to jedinečná šance.

„Aha, tak to nevadí, tak někdy jindy, nějak to tu přežiju.“ Zdálo se mi to, nebo jsem v jeho hlase zaslechla osten zklamání?

„Stavím se pozítří, můžu?“ snažila jsem se to napravit. Byla to další důležitá schůzka, kterou nemůžu zkazit.

„To budeš hodná, budu se těšit,“ povzdechnul si a nastalo ticho, nevěděla jsem co říct.

„Promiň, asi tě zdržuju, tak zatím ahoj,“ rozloučil se rychle.

„Ahoj,“ odpověděla jsem „taky se budu těšit,“ zašeptala jsem tiše, a pak sluchátko ohluchlo. Jestli to slyšel, to opravdu nevím.

Pohledný mladík seděl osamoceně v prostorném bytě a přemýšlel.

Co asi má zítra tak důležitého, že nemůže přijít za někým, kterému nepřímo naznačila, že ho miluje.

Odmítl jsi ji. Ozvalo se mu v hlavě. Pravděpodobně si někoho našla, proč by na tebe měla čekat, když jsi měl přítelkyni? Uvědomil si, že tohle je pravda. Možná ten někdo, koho si našla, je jeho bratr, který zítra také nemá čas. Uvidíme ve středu. Docela se na to setkání těšil. Jasmine je skvělá společnost.

„Skvělé Jasmine! Tak jsme tedy domluveni, budete pomáhat organizovat různé propagační akce a sbírky. Váš otec říkal, že na to máte talent,“ zasmál se srdečně Gary, ale já v tom vycítila i něco jiného. Lobbování funguje všude, kdo ví, co ti dva spolu měli.

„Díky, myslím si, že by to pro mě mohla být dobrá zkušenost do budoucnosti,“ to byla pravda, žádné podlézání.

„To určitě, Tina vám pomůže, vysvětlí vám, jak to tu chodí a bude vám pomáhat, kdykoliv budete potřebovat. Musím vás ještě upozornit, že občas to může být psychicky náročné.“

„Naprosto s tím počítám. Za zkoušku nic nedám,“ ujistila jsem ho a začínala být trochu netrpělivá, za hodinu mám sraz s Ashley ve fitku a pak zasloužený „odpočinek.“ Určitě to ale bude příjemnější než tohle vyřizování.

„Škoda, že není víc mladých lidí jako vy. Tak dobře, už to ukončíme. Pozítří máte první schůzku s Tinou. Tady je její vizitka,“ podal mi malou, tuhou kartičku a já se kvapně rozloučila.

Vděčně jsem nastavila tvář sluníčku, hned jak jsem vypochodovala z budovy. Jakmile jsem se trochu osvěžila, zamířila jsem k autu, které jsem si vypůjčila od mamky, která se nechala odvézt tátou. Najednou se proti mně objevila známá usměvavá tvář.

„Ahoj, Jasmine.“

„Jé, ahoj Harry, kde se tu bereš?“ Byla jsem opravdu překvapená, že ho tu vidím.

„Potřebuju si něco vyřídit v bance, znáš to.“

„Jojo, ráda bych si s tebou popovídala, ale pospíchám za Ashley. Vyřiď prosím Jayovi, že se zítra určitě zastavím a že už se těším. Tak se měj a já letím. Ahoj.“

„Měj se!“ rozloučil se překvapeně Harry, ale já už byla na rohu. Vychrlila jsem to na něj dost rychle, uznávám, ale jak já tuhle část města nesnáším!

„Jsem doma!“ uslyšel Jason svého bratra z předsíně.

„Já jsem v pracovně!“ odpověděl mu ze své pozice v měkkém křesle, kde si četl knížku o psychologii. Jak jinak.

„Co nového ve městě,“ zeptal se, protože se mu zatím nechtělo opouštět domov. Žebra o sobě pořád dávala znát.

„Potkal jsem Jasmine,“ začal Harry.

Potkal… opakovalo se Jasonovi v hlavě.

<= Shrnutí + Galerie =>

Autor: AshGreene (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování