OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Intricate Ties - 13. Poznávání



The Intricate Ties - 13. PoznáváníKam Harry vyrazí? S kým se bude poznávat?

13. Poznávání

Jason stál v předsíni a skepticky se koukal na svého bratra, který si se skučením zouval boty.

„Prosím tě, kde jsi byl celou noc? Takhle zřízený jsi nebyl od svých devatenácti.“

Harry se jen zašklebil a se zavrávoráním se postavil. Přestože měl ještě mokré vlasy ze sprchy, Jason zachytil charakteristický zápach opilých lidí. Naprosto chápal, že se holkám, se slabším žaludkem, při tomhle dělá mdlo.

„Včera jsem v posilovně potkal Colina, který ze mě okamžitě udělal hlavní překvapení pro zbytek party. To znamená, že večer jsem strávil v Pearl Bay,“ na chvilku se odmlčel, aby se mohl pevně chytit botníku, patrně se mu motala hlava.

„No, a znáš nás,“ pokračoval, „vzpomínali jsme a přitom se pilo. Parta se rozrostla o pár nových přírůstků, byla mezi nimi i Kim, jak jsem ti o ní vyprávěl tenkrát, po tom co tě byla navštívit Jasmine. No a pak ještě dvě holky a dva kluci. Ty dvě byly naprosto povrchní a snažily se mě sbalit. Neměl jsem na to žaludek, tak mě Kim odtáhla na bar a následně na parket.“ Odmlčel se, jako by to bylo celé vysvětlení, Jasonovi to ale nestačilo, věděl, že to rozhodně není celé.

„No, a kde jsi byl od té doby? A nezapírat, jsem zvědavý!“

„Moc si toho nepamatuju, asi jsem si spletl stranu ulice, na které stojí náš dům,“ prohlásil nevinně, jako by se nechumelilo.

„Chudák Kim, dali jste se spolu alespoň dohromady? Co se v noci stalo?“ provokoval Jay.

„No, asi jsme se spolu vyspali, i když si to vůbec nepamatuju. Dva nazí lidé v jedné posteli jsou ale dost dobrý důkaz, ne?“

„Ježiši kriste, Harry! Doufám, že se nebudu muset vrátit ke kariéře tvého řidiče,“ zaskučel Jay.

„Snad ne, příště si dám pozor,“ zaculil se Harry a zapadl do své ložnice. Do tří hodin odpoledne nevylezl.

 

„Jasone! Kam jsi dal tu lékárničku?“

Spícího mladíka probudil pronikavý křik. Zmateně se rozhlédl okolo a zjistil, že usnul u televize.

„V kuchyni nad sporákem,“ zavolal nazpět a pomalu se sbíral, přestože bylo křeslo měkké, byl pořádně rozlámaný.

„Tak povídej, jak to teda bylo? Vypadá to s vámi nadějně?“ zajímal se.

„Upřímně… Ne. Oba jsme se shodli, že z toho nebudeme dělat nějaké drama. Ona si chce ještě užívat a já jsem také celkem spokojený, prostě se to stalo, nicméně Kim je dobrá holka, našel jsem si novou kamarádku,“ mrkl Harry na rozespalého Jasona, který se za ním doploužil do kuchyně.

„Vidím, že Jacksonville má na tebe omlazující účinky, vracíš se do éry Harry – chodící houba?“ rýpnul si mladší z bratrů.

„Hm,“ zauvažoval Harry, „ne, bylo by to moc finančně náročné a já, jakožto student, nemám moc prostředků.“

Jason zvednul obočí, nevěřil, že by Harry měl problém s penězi. Otec měl Harryho vždy rád.

„Hele, ty si nemáš na co stěžovat, nebyl z tebe udělán rodinný vyvrhel, otcovy platební karty ti jsou pořád přístupné,“ povzdechl si Jay a s nelibostí si uvědomil, že s otcem se už asi neusmíří, přál by si mít poklidné rodinné vztahy, jako má třeba Jasmine. Při pomyšlení na ni se trochu pousmál.

„Hele, přestaň se připitoměle usmívat a vyraž ven, Jasmine bude ráda. A můžeš ji pozdravovat,“ prohodil jen tak starší Downing a odporoučel se před televizi.

Jason jen zavrtěl hlavou a poslechl jeho radu.

 

Harry tupě zíral na Hannu Montanu, pravděpodobně si ani neuvědomoval, co za stupidní program v televizi běží. Nechtělo se mu tak pěkný den prosedět u televize, ale kvůli kocovině se mu nechtělo ani do hlučné společnosti. Měl bych si promluvit s Meryl, pomyslel si a s povzdechem vypnul televizi.

O půl hodiny později už stál ve vedlejší čtvrti před luxusním domem

Neměl moc představu o tom, co jí chce říct, ale tušil, že jejich poslední setkání nedopadlo zrovna nejlépe.

Došel ke dveřím a pečlivě prohlížel dlouhý seznam jmen, nebyla řazena podle abecedy, a tak měl co dělat, aby její jméno našel.

Jméno Carter našel až skoro na konci předposledního sloupce – jak jinak.

Rychle zazvonil, než by si to stihl rozmyslet.

„Ano?“ ozvalo se ze sluchátka, ale nebyla to Meryl.

„Tady Harry Downing, je doma Meryl?“

„Moment.“

Uslyšel šustivý zvuk, jak dotyčná překryla sluchátko rukou.

„Máš jít nahoru, osmé patro,“ pronesla trochu znuděně.

Ozval se zvuk otevřených dveří a Harry vyrazil vpřed. Chtěl získat více času, a tak šel pěšky, trocha pohybu nikomu neuškodí, obzvlášť po kocovině.

Dveře nahoře byly otevřené, proto vstoupil. Instinktivně zamířil do dveří přímo naproti a trefil se do obýváku.

Nějaká neznámá holka seděla na pohovce a otráveně přepínala televizní programy.

„Meryl je v koupelně, za chvilku přijde,“ prohodila a dál se věnovala obrazovce.

Moc slušného chování teda nepobrala, pomyslel si Harry a bez vyzvání se posadil do křesla.

Asi po pěti minutách se otevřely dveře a vstoupila Meryl v teplákové soupravě Nike, s turbanem na hlavě.

„Harry?“ podivila se podezřívavě, slečna zdvořilá jí asi nenahlásila jméno návštěvy.

„Ahoj Meryl,“ pozdravil a postavil se.

„Co potřebuješ?“ zamračila se a obočí se jí stáhlo.

„Nic, v podstatě jsem přemluvil sám sebe k mírové výpravě,“ ušklíbl se návštěvník. Teď litoval, že sem vůbec chodil, pravděpodobně to bylo stejně k ničemu.

„Mírové výpravě?“ Její obličej pořád nezměnil výraz, neustále se mračila a pochybovačně krčila obočí. Harry se zhluboka nadechl, aby se uklidnil a rozpovídal se.

„Chtěl jsem se ti omluvit, jak jsem na tebe vyjel ten den, kdy se Jason naboural. Vzhledem k tomu, že se skoro neznáme, jsem na tebe asi neměl tak vyjet,“ konec věty ze sebe vypravil s velkými obtížemi. Její postoj ho neuvěřitelně vytáčel. Ta holka se najednou zvedla, vypnula televizi a přišla k nim.

„Meryl, nechám vás tu. Zatím se měj, snad se stavím zítra. Pa,“ rychle se rozloučila a odešla. Meryl se za ní nespokojeně koukala a nakonec se na Harryho přece jenom otočila. Ten už se chystal odejít, ale její slova ho překvapila.

„Nechceš někam vyrazit?“

Harry na ní jen vykulil oči. „Cože?“

„No, jelikož můj plán na odpoledne za sebou právě zabouchnul dveře, mohli bychom uspořádat poznávací odpoledne. Třeba mě potom vždy nezačneš hned obviňovat.“ Ke konci její výraz trochu povolil a ona se lehce usmála.

„Ehm, klidně, stehně nemám co dělat.“

„Skvělé, tak jdeme, jen se skočím převléct.“ Její nadšení mu bylo trochu podezřelé, ale nechal to být. Musí se zbavit svých předsudků. To, že je singl, ona taky a navíc je krásná, mu jen pomáhalo.

Po chvilce se objevila v lehce fialových koktejlových šatech a Harry musel uznat, že jí to sluší.

Přesto v duchu zasténal, když si uvědomil, kam má namířeno. Pravděpodobně se to projevilo na jeho obličeji, protože jeho „hostitelka“ se zarazila.

„Co?“ vypravila ze sebe.

„Nic, jen po včerejšku ještě trpím kocovinou a ty mě očividně potáhneš do baru, nebo do klubu.“

„No, promiň, ale to já nemohla vědět. A navíc, jsi v Jacksonville, co bys tady chtěl dělat?“ ohradila se uštěpačně a bez jediného pohledu na něj zamířila do předsíně k velkému botníku.

Že já jsem se vůbec chodil, zasténal Harry v duchu a nadával si. Možná, že jeho názor o ohleduplné Meryl byl přece jenom správný.

Žádné předsudky, začínáme znova, okřiknul se hned.

Jelikož sem došel pěšky, tak si provětral hlavu, a proto se mohl bez problémů otočit a vyrazit za slečnou s nosem nahoru. Ta se právě s vítězoslavným úsměvem vynořila z obrovské skříně plné bot a v ruce třímala fialkové sandálky, skvěle se jí hodící k šatům.

Harry měl co dělat, aby si odpustil poznámku o slečně dokonalé.

„Můžem?“ zeptala se, jako by se nechumelilo a už sahala po klice.

„Samozřejmě,“ potvrdil její společník a v duchu si dodal: Čekáme jen na tebe. Meryl si mezitím myslela něco o namyšleném právníkovi s pěkným vzhledem, co nemá zájem o to, někoho poznat. Je přece jednodušší ho ihned zaškatulkovat než se namáhat s rozhovorem.

Cesta výtahem proběhla v tíživém tichu, Meryl zaujatě hypnotizovala čísla pater a Harry studoval špičky svých bot.

To nám to pěkně začíná, pomyslel si.

„Máš tu auto?“ zeptala se náhle Meryl a zajistila tak překvapený výraz na tváři svého doprovodu.

„Ne, šel jsem pěšky, je to zdravější,“ rýpl si Harry, který stoprocentně litoval toho, že sem vůbec přišel.

„Mám návrh,“ rozčílila se Mer, „jestli se máme někdy usmířit, musíme se oba alespoň trochu snažit. Já se pokusím ignorovat svoji představu o tobě, jako o nafoukaném boháčovi a ty se pokus alespoň dnes mě nemít za zkaženou fiflenu, ok?“

Harry na ní překvapeně koukal, ale s nelibostí si uvědomil, že má pravdu, jinak se těžko usmíří.

„Jo, máš pravdu takže… kam jedeme?“ zeptal se smířeně a zamířil hlouběji do garáží, k jejímu bílému BMW M3 Convertible.

„Mám oblíbený bar Exotic Bower v centru, možná tam bude pár mých dobrých přátel, nějaké námitky?“ zeptala se a kupodivu to neznělo arogantně, opravdu se asi snažila, atmosféra přesto měla pořád tíživý nádech.

„Ne, mě je to jedno, stejně nebudu pít, včera jsem to přehnal poněkud více, než obvykle,“ zasmál se Harry při vzpomínce na včerejší večer.

Meryl jen zvědavě zvedla obočí a její obličej se trochu rozjasnil. „Co jsi vyváděl?“

„V posilovně jsem potkal starého kamaráda z doby, kdy jsme tu ještě žili, no a ten mě přemluvil, ať se sejdu se zbytkem party, a pak se zábava rozjela, posledních pár hodin si vůbec nepamatuju.“

Mer v hlavě běžela otázka, jak se tedy dostal domů. Bylo jí jasné, jak to pravděpodobně skončilo, ale svojí rýpavou poznámku nepronesla. Harry se zadíval někam do neznáma a Meryl se soustředila na cestu.

„Víš, že bych to do tebe neřekla?“ přiznala po chvíli.

„Ne?“ podivil se Harry, upřel na ni svoji pozornost a přestal se snažit vzpomenout si na včerejší noc.

„Vypadal jsi vždycky na upjatého právníka, který neustále hlídá svého mladšího bratra.“

„Ve skutečnosti většinou hlídá on mě, když jsem byl na střední, vždycky to byl on, kdo mě nějakým způsobem dopravil domů. Hodně mu toho dlužím.“

Meryl se opět ušklíbla a opět se v autě rozprostřelo ticho, netrvalo to však dlouho, jelikož se v cíli ocitli překvapivě brzo.

„Jsme tu,“ zavelela Mer a jala se vystupovat. Harry ji urychleně následoval, jeho mužská ješitnost zafungovala a on malým kouskem mysli chtěl dát najevo, že tahle krásná žena je tu dnes s ním. Nahlas by to však nikdy nepřiznal.

Vešli dovnitř a Harryho překvapil charakter tohohle podniku. Půlka byla normální klub a druhá byl poklidný bar se spoustou křesel a gaučů okolo. Od klubu byl oddělen stěnou, evidentně protihlukovou, jinak nechápal, jak by se tu dalo normálně existovat.

Zamířili k baru a Mer zkontrolovala hodinky.

„Je teprve pět hodin, nikdo z mých přátel nepřijde dříve než za hodinu, hodinu a půl, takže máme dost času na to, zakopat válečnou sekeru,“ rozhodla a mávla rukou na barmana.

Ten ihned přiklusal s rádoby neodolatelným úsměvem se zeptal: „Co to bude, slečno?“

„Já si dám Piňa coladu a Harry…“

„Mochito,“ doplnil ji pohotově a hlavou se mu mihla myšlenka na to, kolik toho dneska vypije.

Mladý kluk za barem kývnul, že rozumí a dal se do práce.

„Tak to asi vezmeme od začátku, ne?“ začala Meryl a Harry jen kývl na souhlas.

„Kdy jsme se to potkali poprvé?“

„No, před rokem jsem se přistěhovala z Philadelphie, seznámili jsme se v jednom baru. Pamatuješ?“

„Jo, popravdě, oba jsi nás naprosto dostala,“ zasmál se Harry nad vzpomínkou na Jasonův výraz.

Meryl se jen pousmála, na jejich tváře se nedalo zapomenout.

„Co jsi dělala předtím?“

„Vyrůstala jsem v New Jersey a bydlela tam do té doby, než jsem odešla studovat do Philadelphie. Vystudovala jsem management, a pak přijela za prací sem. Táta má známého, který mi sehnal výborné místo v dopravní firmě,“ na chvilku se odmlčela, jako by to bylo všechno, ale vzápětí pokračovala, „a co ty? Co tu děláš ty?“

„Chceš to slyšet odmalička, nebo ti to říkal Jason?“ zeptal se pro jistotu. Naprosto nesnášel, když ho někdo donutil něco vyprávět, a potom ho neposlouchal.

„Vím, že jste se po té hádce v New Yorku přistěhovali sem,“ nasměrovala ho jeho společnice a zavrtěla se na židličce.

„No, nic moc zajímavého to není. Začali jsme tu studovat střední a doma bylo neustále dusno. Otec neustále obviňoval Jasona, který měl ale podporu u matky, takže se často hádali i rodiče. Nebylo to pro nás lehké. Obzvlášť pro Jaye. Časem se to uklidnilo, otec se celkem zaběhl v práci a Jasona nechal být. Od té doby spolu komunikují jen, když je to nutné, to ale sama víš.

Já jsem dochodil poslední ročník, a pak se dostal na Darthmouth na práva, přál jsem si to od patnácti. Jak to bylo s Jasonem, víš, teď je tu na praxi a já ho přijel zkontrolovat a užít si s ním, dlouho jsme se neviděli,“ skončil své vyprávění a zhluboka se napil, bylo mu jasné, že zatím si o sobě moc názor neopravili, ale zatím jim ty monology docela šly.

„Co jsem slyšela, tak muselo být zábavné sledovat vás dva, když jste vyrůstali,“ poznamenala Mer. „Nechceš mi vyprávět?“

„Když myslíš,“ povzdechl si Harry a začal vyprávět.

 

Nakonec se dvojce docela dobře bavila, zrovna se neovladatelně smáli, když se za nimi ozvalo: „Meryl? Harry?“

 

 

<= Shrnutí =>

Omlouvám se za dlouhé čekání, ale do konce školního roku budu mít také na 100% málo času. Doufám, že to se mnou vydržíte. ;-)

AshGreene



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Intricate Ties - 13. Poznávání:

1. ajeje
18.04.2011 [17:33]

stavim sa ze to je jay a jas inak suoer kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!