The Intricate Ties - 12. Pearl Bay • OurStories.cz ~ naše povídky

Bližší seznámení s Harrym

19.03.2011 (17:00) • AshGreene • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1041×

12. Pearl Bay

„No, my radši půjdeme,“ zvedla se Ashley a významně se podívala po klucích, kteří ji hned následovali.

Jason jen protočil oči a vydal se do ložnice za Jasmine. Nakoukl dovnitř a uviděl rozcuchanou dívku sedící na posteli. Tvářila se dost mrzutě.

„Co se děje?“

„Můžu se osprchovat?“ zeptala se nadějně.

Tomu se zasmál, myslel si, že se něco stalo. „Samozřejmě, dám ti ručník, chceš i něco na sebe?“

„Ne, díky, poslední dobou ti tu vybírám šatník,“ zašklebila se.

„No za chvíli ti tu sem přidám skříň,“ zasmál se Jay a Jasmine to také pobavilo.

„Kdy se můžu nastěhovat?“

Jason jen zavrtěl hlavou nad její dobrou náladou a vytáhl čistou, bílou osušku.

Jasmine se mezitím zvedla z postele a zamířila k němu. Vyškubla mu ručník z rukou, rychle ho políbila a zavřela za sebou dveře do koupelny.

Mladý muž se otočil zpět a byl rád za vývoj dnešního dne. Jen doufal, že jeho nová přítelkyně ustojí zprávu o tom, že jim řekl o jejím tajemství.

Užívala jsem si kapky vody, které dopadaly na moje tělo. V celku jsem byla spokojená s konečným vývojem dnešního odpoledne, přestože jsem si ho rozhodně představovala jinak.

Vypnula jsem vodu a rychle se osušila, chtěla jsem být co nejrychleji zpět.

Chystala jsem se ručník pověsit, ale v koupelně neměli pověšenou šňůru. Vyrazila jsem tedy za Jayem.

„Jasone?“ zavolala jsem.

„Jsem v kuchyni,“ zavolal nazpět a já změnila směr.

Nalezla jsem ho u lednice, odkud si naléval studenou vodu.

„Co potřebuješ? Dáš si něco k pití?“ staral se hned.

„Vodu prosím, kam to mám pověsit?“

„Ukaž, pověsím to,“ natáhl se pro ručník, ale já mu ho nedala.

„Aby to zase nedopadlo jako minule. Tak kam?“ odporovala jsem nekompromisně.

„Tak na terasu. Přetrhla se nám šňůra v koupelně a Harry to ještě nespravil.“

Přemístili jsme se na terasu a já zvedla ruce, abych pověsila tu měkoučkou osušku.

„Tak to dopadá, když hospodaří chlapi samotní.“ Očekávala jsem jen kyselý pohled, ale zalapání po dechu mě překvapilo.

Otočila jsem se na Jasona a zjistila, že nesleduje mě, ale moje ruce.

Podívala jsem se na ně taky a pochopila jsem. Na paži se mi začal vybarvovat otisk Peterovy ruky, a jak jsem se více opálila, tenké jizvy po různých řezných ranách byly vidět zřetelněji.

„Co se ti stalo?“ zalapal po dechu Jason.

Uvědomila jsem si, že tuhle část nezná.

„To Peter,“ hlesla jsem a nechtěla se o tom o moc více zmiňovat.

„Promiň, nechtěl jsem, ale o tomhle Marc s Ashley nic neříkali.“ Ke konci se jeho hlas postupně zeslaboval, jako by pověděl něco, co neměl.

„Marc s Ashley?“ zeptala jsem se obezřetně.

„Když,“ zhluboka se nadechl, „když jsi spala, přišel můj bratr a Marc s Ashley. Ptali se, kde jsi, a já se trochu rozjel. Nechtěně jsem pronesl něco jako: Peter jí pořád připomíná, že potratila. Až potom jsem zjistil, že o tom nic nevěděli. Ale dál jsme to nerozebírali. Ashley s Marcem nám potom vyprávěli, jak jste se s Peterem poznali až po… tu oslavu. Nechtěli ti to znovu připomínat.“ odmlčel se a zkoumavě se na mě díval.

Naprosto jsem netušila, jak mám reagovat. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jim to nemusím říkat, ale nevím, jestli se mi líbilo to, že jim to řekl bez mého vědomí. Nakonec jsem si jen povzdechla.

„Asi s tím nic neudělám, na jednu stranu jsem ráda, že už všichni všechno vědí. Nebylo to vůči nikomu spravedlivé.“

Zkoumavě se na mě podíval, a když viděl, že to nehodlám dále rozvádět, přikývl.

„Dobře. Půjdeme ven?“

„Jasně, těším se na to celý den, ráda vypustím všechny starosti.“

Vyrazili jsme ke dveřím, těsně před nimi mě Jay chytil za ruku a vesele se usmál. Oplatila jsem mu to a ruku v ruce jsme zamířili do zbytku slunečného odpoledne.

Harry seděl v Jasonově autě a přemýšlel.

S Marcem a Ashley se rozloučil před chvílí, všichni měli dost informací, co potřebovali vstřebat, přesto se mu nechtělo zůstávat o samotě.

Jak tak seděl, uvědomil si, že by mohl udělat něco pro svoje tělo. Od té doby, co přijel zkontrolovat svého bratra, tomu moc nedal.

Rozjel se tedy do fitness centra, kam dříve chodil s kamarády, doufal, že tam někoho potká.

„Harry!“ ozvalo se za ním. Zmateně se otočil a uviděl usměvavého zrzka.

„Coline?“ Nevěřil vlastním očím, neviděli se takovou dobu.

„Co tady děláš? Myslel jsem, že jsi v Hanoveru na Dartmouthu a stává se z tebe namyšlený právník,“ vyzvídal Colin.

„No, jo, ale přijel jsem zkontrolovat bráchu. Trocha dozoru,“ usmál se.

„Jo, taak,“ protáhl Colin. „Jsi už na odchodu, nebo si se mnou dáš kolečko?“

„No, teď jsem přišel, tak jdeme změřit síly, ne?“

„Super! Chci slyšet, co je nového a nic nevynechej!“

Harry jen protočil panenky a zamířil do šatny, kde začal s vyprávěním.

„Pff. Nějak se mi zhoršila kondička. Připadám si vedle tebe jako lokomotiva,“ stěžoval si Harry po drsném tréninku.

„No jo, nemáš pořád jenom honit baby, to ti potom nezbývá čas na vypracování mužných svalů,“ rýpnul si Colin.

„Tss.“ Harrymu to nějak nemyslelo, nedokázal vymyslet dost chytrou odpověď.

„Hele, nechceš s námi večer zajít do klubu? Bude tam celá naše stará parta. Pojď taky, budou rádi, že ses tady objevil,“ lákal ho.

„Dobře, stejně nemám nic na programu, kam se jde?“

„Jako vždy, pořád okupujeme Pearl Bay, jsme tam už známa firma,“ zasmál se Colin a rty se mu roztáhly do připitomělého úsměvu nad nějakou vzpomínkou.

„Radši se tě nebudu ptát, na co vzpomínáš, pořád mám v živé paměti ten víkend v New Yorku a tebe ve skladu pro uklízečky. Na to se nedá zapomenout.“

„Jo a já si pořád pamatuju tebe na našem maturitním plese. Ani kdybych byl opilý jako ty, nikdy by mě ani nenapadlo zkusit políbit matikáře Browna,“ neodpustil si úšklebek Colin.

Harry se trochu ošil při vzpomínce na to ráno poté. Příšerná kocovina a vysmátí kluci okolo pohovky, na kterou se dostal, ani nevěděl jak. Co se stalo, se dozvěděl až z Martinova vyprávění, přerušovaného výbuchy smíchu.

„Hm, asi se mi to vymazat nepodaří, teď si ještě zajedu domů, v devět v Pearl Bay,“ zaskučel Harry a sebral se k odchodu.

„Budu tě čekat, Netýkavko. A nezapomeň, budeš překvapení,“ zavolal za ním ještě Colin a s úsměvem si uvědomil, jak mu chybělo jejich věčné pošťuchování.

Harry zaparkoval naproti klubu a kupodivu se mu podařilo chytit výborné místo. V téhle čtvrti se parkovalo mimořádně obtížně.

Klub zvenku vypadal nenápadně, ale vevnitř to nebyl žádný kutloch.

Prostorný parket se pomalu zaplňoval, byl ze tří čtvrtin obsazený a mezi křesílky se nacházelo jen několik míst. Dunivá hudba se rozléhala a udávala rytmus tančícím lidem. Harry se na chvilku zarazil a pozoroval parket. Někteří zúčastnění měli talent, mohli by na tom udělat kariéru. Na druhou stranu na baru také seděly pořádné trosky, myslící jenom na to, jak zaplatit dalšího panáka nebo kde sehnat další dávku.

Zatřepal hlavou, nechtěl na to myslet, a tak raději začal hledat Colina a zbytek party.

Nakonec je našel, měli sražené čtyři stolky a očividně se dobře bavili, s úsměvem zamířil k nim, nemohl se dočkat, až uvidí jejich reakci.

„Ahoj ve spolek,“ pronesl zvučně a vyčkával.

Colin se začal pochechtávat, jakmile se všichni bleskově otočili a vyvalili oči.

„Harry!“ vyskočila okamžitě Sarah a vroucně ho objala.

„Co ty tady? Jak to, že ses nepřiznal, že jsi přijel?“

„No jo, nejdřív jsem si musel užít Jasona a trochu ho srovnat,“ zasmál se.

„Heh, myslím, že z vás dvou je zrovna on ten zodpovědnější,“ ušklíbla se Brie a jala se ho obejmout.

Harry si mezitím všiml, že parta se rozrostla pět dalších lidí – dva kluky a tři holky. S překvapením si uvědomil, že jedna z těch dívek je i Kim, Jasonova sousedka přes ulici.

„Tak lidi, ti kteří ho neznáte, tohle je Harry Downing. Náš ztracený big guy,“ pronesl dramaticky Terry.

„Ty ses měl dát na herectví, takový Mercutio by ti sednul perfektně.“ Harry si to nedokázal odpustit. Jejich přátelství bylo vždy o zábavě a pošťuchování k tomu rozhodně patřilo.

„Ty abys neměl poznámky,“ zašklebil se Terry nazpátek.

Harry se jen nevinně usmál a zamířil si sednout, nejbližší volné místo bylo vedle Kim.

„Ahoj sousede,“ pozdravila ho laškovně a koketně zamrkala řasami.

„Ahoj sousedko,“ oplatil jí to Harry a oba se rozesmáli, přestože se v podstatě vůbec neznali.

Rozhovor se rozjel a začalo se vzpomínat. Harry si se smutkem uvědomil, jak rychle ten čas utíká a kolik toho zapomněl. Mnoho věcí bylo důsledkem opilosti, ale přesto ho bodlo u srdce, když si přiznal, že už není ten bezstarostný teenager.

Neustále vnímal pohledy Melisy, pro něj nového přírůstku do party. Vyzývavě na něj mrkala a neustále po něm pokukovala. Nebyla ošklivá, ale podle jejího chování moc moudrosti nepobrala, tudíž nebyla pro Harryho příliš zajímavá. Od své poslední návštěvy tady se změnil, už dával přednost holce s mozkem než se stehny bez celulitidy. Teprve teď mu došlo, jak byl dříve povrchní a naivní, ostatně jako každý kluk, jen ho žralo, že ty holky to už věděly před deseti lety, kdežto on si na to musel vystudovat vysokou. Při tom pomyšlení se nevesele usmál, ženy ho snad nikdy nepřestanou fascinovat.

Kim se na něj zvědavě podívala. S ní se mu hezky povídalo celý večer, byla vtipná a na rozdíl od Melisy nebyla vlezlá.

„Smím vědět, čemu se tak kysele směješ?“

„Jen jsem si s hanbou uvědomil, že vy holky jste přibližně věděly, co od života chcete, asi když vám bylo patnáct. Já si na to musel vystudovat vysokou. Připadám si děsně opožděně.“

Kim se bezstarostně rozesmála. „Máš štěstí, že jsi jeden z těch chlapů, co si to uvědomili ještě včas. Pořád s tím můžeš něco udělat. V padesáti by se to řešilo mnohem hůře. Upřímně, obdivuju, že ses k tomu přiznal, moc takových případů neznám. Vy a ta vaše ješitnost.“

„Teď mluvíš jako můj bratr. Občas mi ty jeho psychologické rozumy lezou krkem. Stejně bych ho ale nevyměnil, otravu jednoho.“

„Víš, co já bych dala za to, mít bráchu?! Mám jen třináctiletou sestru, ty její pubertální výlevy jsou k nevydržení, většinu doby, co s ní strávím, zkoumám, jestli nejeví mimozemskou aktivitu.“

„Všichni jsme si tím prošli. Občas bych si to rád zopakoval,“ postesknul si nakonec Harry.

„Tak můžeme. Pojď si dát na bar ještě jeden drink, a pak zamíříme okupovat parket. Můžeme zase vyvádět jako sedmnáctiletí,“ pochybovačně se na něj podívala, „teda, jestli to ještě umíš.“

„Ty potvoro!“

Harry vyskočil a rychle ji následoval na bar. Jeho hrdost nezklamala.

Pohledný blonďatý mladík trochu podnapile, ale přesto živě tancoval se sympatickou brunetkou. Oba už si moc neuvědomovali realitu, ale pořád se jim líbilo ve společnosti toho druhého.

„Uch, už mě z toho bolí dost hlava. Pojď ven, na vzduch,“ zakřičela Kim s obtížemi Harrymu do ucha. Ten jen vysmátě souhlasil a prodíral se za ní davem směrem k východu.

Ani si to neuvědomoval, ale Kim, která byla přece jenom v trochu lepším stavu, zastavila taxíka a nadiktovala svoji adresu.

Namáčknutí na sebe na zadním sedadle se začali bez zábran líbat. Když taxík zastavil, hodili řidiči dopředu 50 dolarovou bankovku a vášnivě pokračovali do výtahu.

Harryho probraly ostré sluneční paprsky, které ho bodaly do očí a způsobovaly ještě horší bolest hlavy. Opatrně se rozhlédl a zrakem přelétl neznámý pokoj. Jeho pohled se zastavil na rozcuchané brunetce, která spokojeně spala vedle něj.

„Panebože, co se vlastně včera stalo?“

<= Shrnutí =>

Autor: AshGreene (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování