The Betrayal's Price - 18 • OurStories.cz ~ naše povídky

Camilla svůj čas, který strávila zavřená v pokoji, využila na maximum. Až Wentworth zjistí, co celou dobu dělala, bude velmi překvapen, až mu spadne příbor do talíře. A co víc, ke konci kapitoly Wentworth položí Camille otázku, která vše rozhodne.

16.02.2026 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 123×

Wentworth

Uběhly další tři dny, kdy byla Camilla zavřená ve svém pokoji. S tím rozdílem, že k sobě aspoň jednou pustila svého bratra. Mě však nikoli. Nedokážu si představit, co se jí honí hlavou. Vydedukoval jsem si, že ji Palatucci musel znásilnit. Už jen to, že sám řekl, že si spolu užili, byl ten první impuls. Ten sráč si zasloužil zemřít. Kdybych tohle ale věděl dřív, jak moc jí ublížil, nejdřív bych ho mučil, dokud by neprosil o smrt. Až pak bych ho zabil.

Prakticky jsem svou povinnost šéfa odsunul do pozadí a snažil se najít nejlepší způsob, jak jí pomoci. Podle Caleba trpí lehkou fází posttraumatické stresové poruchy. Řekl jsem mu svou domněnku o jejím znásilnění a potvrdil mi, že možná potrvá delší dobu, než k sobě zas někoho pustí dost blízko na to, aby se jí nevracely vzpomínky na to, co jí Palatucci provedl. Jenže nikdo nevěděl, jestli ta „delší doba“ potrvá v rámci dnů, týdnů či měsíců.

Podle Roberty Camilla téměř nejedla a skoro nespala. Dokázalo se mi podařit Caleba dostat do jejího pokoje, aby ji prohlédl a popřípadě naordinoval nějaké prášky.

„Podstrčil jsem jí prášky proti úzkosti, měla by být klidnější a v noci spát. Pak uvidíme co dál. Hlavně se jí musí zlepšit chuť k jídlu, tak jsem jí přidal i nějaké vitamíny.“

„Ví o těch prášcích na úzkost?“ Chci vědět.

„Ovšem, že ne.“ To je dobře, kdyby o nich věděla, pravděpodobně by je ani nebrala.

Od změny její medikace uplynul týden. Roberta sama potvrdila, že Camilla vypadá lépe, už nemá takové kruhy pod očima a co je hlavní, už z jejího pokoje neodnáší zpět plný tác jídla. Udělalo mi to radost. Věřím, že bude brzy v pořádku. S Calebem a Mattem jsme probírali možnost zaplatit jí terapeuta, ale Matteo zná svou sestru nejlíp a okamžitě ten nápad zavrhl. Camilla tomuto druhu terapie nevěřila.

Uběhl další týden, kdy Camilla nevylezla z pokoje. Já bych už dávno chytil ponorku. Bohužel má práce mě volala, a tak jsem musel na dva dny odjet s Emanuelem pracovně pryč. Matteo zůstal doma a hlídal Camillu.

Po dvou dnech jsme se vrátili, vše bylo pořád při starém. U večeře už jsem dumal nad tím, co budu muset provést za kroky, abych tomuto učinil přítrž. Takhle to dál jít nemůže, jinak se z toho Camilla zblázní a my ostatní s ní. Sedíme v jídelně u stolu, já, Roberta, Matteo i Emanuel a probíráme strategii, když se ve dveřích jídelny objeví vysmátá Camilla. Vypadá nádherně. Je upravená, vlasy má vyčesané do vysokého ohonu a na sobě ty bílé šaty, ve kterých jsem ji sem dotáhl. Na všechny se zářivě usmívá a ladným krokem přešla k židli a sedla si naproti mně.

„Dobrý večer, cara,“ oslovila ji Roberta.

„Buonasera,“ odpověděla jí Camilla Italsky.

„Jak se cítíte?“ pokračovala Roberta s vyzvídáním informací.

„Non mi sono mai sentito meglio in vita mia, Roberto.“ To už mi klesla brada až do klína. Jsem tak moc v šoku, že mi z ruky vypadne vidlička a zacinká o talíř na stole. „Va tutto bene?“ zeptá se mě. Vezmu vidličku zpět do ruky a ukážu příborem na ni.

„Od kdy umíš italsky?“ zeptám se jí a začíná mi docházet, co celou tu dobu dělala zavřená ve svém pokoji.

„Už mě nebavilo být páté kolo u vozu. Chci rozumět tomu, co se tady děje, když tu žiju. Chci víc pochopit tebe a tvou práci.“ Pochopit mě a mou práci?

„Co si mám z toho pobrat, Camillo?“

Camilla napíchne kus masa na vidličku a strčí si jej do pusy, pořádně žvýká a nechává mě v napětí, co z ní vypadne. „Chci rozumět mafii a jejímu obchodu.“ Znovu se místností rozlehne zacinkání příboru o talíř. Tentokrát ale upustil příbor Matteo. Kouká na svou sestru s otevřenou pusou.

„Sei pazzo?“ vykřikne Matteo a bouchne pěstí do stolu, podívá se po všech zúčastněných a omluví se. „To nemyslíš vážně, sorella?“

„Intendo, fratello,“ uzemní ho svou odpovědí Camilla.

Matteo se otočí směrem ke mně. „Za žádných okolností ji do ničeho zasvěcovat nebudeš. Vyjádřil jsem se jasně?“ Koutky úst mi cukají a snažím se potlačit úsměv.

„Tvoje sestra je dospělá žena, Matteo. Rozhoduje se sama. Je mi líto.“ Má odpověď se mu nelíbila, otevře pusu, ale hned ji zas zavře a ruku zatne v pěst. Rezignovaně si odfrkne. Zbytek večeře proběhl potichu.

Po večeři sedím za svým stolem v přijímacím salónku a pročítám si papíry. Zaujme mě postava v bílých šatech stojící ve dveřích. Ruce založené na prsou a zaujala mou obvyklou pozici, opřela se paží o futro. Dveře byly zavřené a ani jsem si nevšiml, že je otevřela.

„Co tu děláš, bylo zavřeno.“

„Kdysi mi jeden zlý mafián řekl, že soukromí u něj doma neexistuje. Řídím se jeho pravidly.“ Uzemnila mě. Udiveně na ni zírám s obočím skoro u vlasů. Co se stalo s tou plachou dívkou? Kde je ta Camilla, která ještě před pár dny byla zavřená u sebe v pokoji a podle všeho si šprechtila italsky? Co jsem to stvořil za člověka, když jsem ji zatáhl do mafiánského života? „Připravila jsem tě o řeč?“ Ani neví, jak moc je to pravdivé.

Rukou jí ukážu, ať se posadí na židli naproti mně. Usadí se, nohu hodí přes druhou a kývá s ní ve vzduchu. Chvíli mě pozoruje, čeká, jestli něco povím. Nepovím, nevím, co říct. „Já mám jasno, Wentworthe. Chci být toho součástí. Už jednou jste mě s bratrem do toho navezli, už nemůžete couvnout.“ S tím bych se rád hádal, když vím, co se jí posledně stalo, nechci ji do mafiánských záležitostí zatahovat.

„Camillo, je to nebezpečný. Nemůžu tu práci dělat dobře, když bych se o tebe bál. To je mé poslední slovo.“

„Takže co máš v plánu? Pošleš mě jako zpátky domů? Do Austinu?“ Popravdě, takhle dalece jsem ještě nepřemýšlel. Opřu se do opěradla židle.

„Ty vážně chceš tenhle život? Není to dobrý život, je plný nebezpečí, špatných lidí, kterým se nedá věřit. Camillo, já nejsem hodný člověk. Obchoduju s drogami a zbraněmi.“ Nevím, proč se najednou snažím ji od všeho odradit. Přeci k ní chovám city. Možná je to pro to, že si myslím, že ona ke mně žádné nemá.

„Popravdě, a nevěřím, že to říkám, si myslím, že bych mohla být nápomocná.“ To mě zaujalo, ale nedám se obměkčit.

„Je mi líto, ale nezasvětím do mafie někoho, kdo není mou ženou, i když tu holku miluju.“ Slova ze mě vypadnou dřív, než je stačím zastavit. Za prvé, jsem jí prakticky navrhl manželství a za druhé, jsem jí prozradil své city k ní.

Camilla se na židli napřímí. Její hlas je svůdný. „Co přesně mi tím říkáš, Wentworhe?“ Mé jméno jí sklouzne ze rtů, postaví se mi chloupky vzadu na krku a v kalhotách mi zacuká.

Vstanu, pomalu obejdu stůl a zastavím se u její židle. Tyčím se nad ní, sehnu se a rukama se opřu o opěrátka. Je mezi mýma rukama uvězněná. Nepřemýšlím, ale jednám. Jde to ze mě naprosto samovolně. „Řekl jsem, že tě miluju. A že si mě budeš muset vzít, pokud chceš být zasvěcená do mafie.“ Očima těká mezi těmi mými. Zhluboka dýchá. Dal bych cokoli za to, teď slyšet, co se jí honí hlavou.

„Zeptej se mě, prosím,“ vydechne. Na tváři se mi rozlije úsměv.

Pokleknu, vezmu její ruku do dlaně. Zahledím se jí do hnědých očí, které mě propalují. Odráží se v nich očekávání, vášeň a chtíč. Ta žena mě jednou zabije. „Camilla Ranieri, mi vuoi sposare?“ Hledím jí do očí a čekám na její odpověď.

Po tváři se jí rozlije úsměv. Vrhne se mi kolem krku a vykřikne. „Sì.“ Nechápu, jak se stalo, že můj život nabral takové obrátky. Ale, stalo se. A já ten život chci.

_____________________________________________________________________

*Bonasera – dobrý večer.

*Non mi sono mai sentito meglio in vita mia, Roberto – nikdy v životě jsem se necítila lépe, Roberto.

*Va tutto bene? - je vše v pořádku?

*Sei pazzo? - jsi blázen?

*Sorella – sestra.

*Fratello – bratr.

*Camilla Ranieri, mi vuoi sposare? - Camillo Ranieri, vezmeš si mě?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování