The Betrayal's Price - 14 • OurStories.cz ~ naše povídky

Když Wentworth zjistí, že Camilla zmizela, ihned se pustí do jejího hledání. Využije k tomu veškeré mafiánské konexe. Užijte si čtení. :)

14.01.2026 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 15×

Wentworth

Když vejdu vchodovými dveřmi svého domu, uvnitř panuje chaos. Mí muži běhají sem a tam, komunikují se svými druhy skrze vysílačky a slyším Emanuela rozdávat rozkazy. Najednou vypluje z monitorovací místnosti, načež mě zpozoruje stát ve dveřích celého od krve a špíny v potrhaném oblečení. Nebudu lhát, nevěřil jsem, že to přežiju. Když mě ve vodě obemkla nárazová vlna od vybouchnutých granátů a mé tělo zaplavila ostrá a tupá bolest, myslel jsem, že jsem mrtvý. Ve skutečnosti mě to odmrštilo na betonovou zeď táhnoucí se vodou pod dokem a já na pár minut ztratil vědomí. Voda mě samovolně vyplavila na hladinu. Z vody mě vytáhl rybář, který se celou dobu schovával na své lodi a byl svědkem celé té potyčky. Je to jak vystřižené z nějakého stupidního filmu, já vím. Ale zázraky se dějí. Postaral se o mě, ošetřil mi rány, a když jsem se probral z hlubokého bezvědomí, nabídl mi jídlo a pití, které jsem odmítl. Nebyl na to čas. Vydal jsem se od doku zpět k autu, ze kterého zůstaly jen kovové a ohořelé zbytky. Vypálené do základu, a tak mě čekala cesta pěšky zpět k mému sídlu.

„Capo?“ Rázným krokem si to míří ke mně a sevře mě v mužném objetí. „Mysleli jsme, že jsi to nezvládl,“ pronese a odstoupí ode mě.

„To jsme dva, kamaráde. A Giulio?“ zeptám se na jeho parťáka. Poslední, co si pamatuju, je jeho chroptění a že neodpovídal na mé volání. Obávám se nejhoršího.

Posmutní a zakroutí hlavou. Obavy se mi potvrdily, Giulio to bohužel nezvládl, obětoval svůj život pro mou záchranu. Přesně proto byl v mém týmu, věděl jsem, že se na něj v případě potřeby mohu spolehnout. Emanuelovi v ruce zapraská vysílačka a ozve se jeden z mých mužů. „Pane, nikde ho nemůžeme najít.“ Vzhlédnu od vysílačky k Emanuelovi, oba se tváříme zamračeně.

„Capo je zpátky, všichni do salónu,“ odvětí Emanuel do vysílačky a pak mi položí ruku na rameno. Měl jsem v plánu přijít, jít do sprchy, obejmout Camillu a dát si whiskey. Akorát v jiném pořadí, vypadá to, že whiskey a sprcha budou muset počkat, ale Camillu si najdu. Něco jsem jí slíbil.

„Co se děje?“ Emanuel mě vezme za rameno a táhne do salónu.

„Šéfe, nerad bývám poslem špatných zpráv, ale Camilla zmizela.“ Ty slova mě přimějou se zastavit a zaplaví mě vztek. Přeci by neutekla, nebo ano?

„Jak jako, že zmizela?“ Cedím slova skrz zaťaté zuby. Do salónu se začnou stahovat mí muži. Postupně mi chodí prokazovat úctu a slova radosti z mého návratu.

„Přesněji řečeno ji unesli,“ ozve se za mými zády. Matteo jde směrem ke mně a položí mi ruku na rameno. „Rád tě vidím, Cresswelle.“ Zadívá se mi do očí. „Díky za to, co jsi tam udělal.“ Zachránil jsem mu život, ale nemá za co děkovat. Pokývnu mu hlavou, ale tohle můžeme vyřešit později.

„Řekněte mi, co se tu stalo,“ pobídnu je. Slova se ujme Emanuel a já se rukama opřu o svou židli za stolem.

„Podle kamerových záznamů ji unesli uprostřed noci.“ Propaluju Emanuela pohledem, zatímco se opírám o židli. Za žádných okolností není možné, aby by ji někdo unesl uprostřed noci, od posledního útoku jsem zvýšil ochranu a pozemek je monitorovaný. Mí technici by viděli, kdyby se někdo plížil pozemkem, leda…

„Jak je to možné? Máme kamery, máme hlídky?“

„Kamerový systém byl narušen a vypadl. Na pozemku bylo nahlášeno vniknutí, byla to past, aby byl dům prázdnější. Je to naše chyba, šéfe, moje. Beru na sebe plnou zodpovědnost.“ Zakroutím hlavou, Emanuela rozhodně neviním. Viním toho, kdo ji unesl a chci vědět, kdo to je.

„Kdo. Ji. Unesl?“ Emanuel s Matteem se na sebe podívají. „Tak kdo!“ Všichni utichnou, nikdo nevydá jedinou hlásku.

„Juan,“ to slovo sklouzne Emanuelovi z úst a rezonuje ve mně ještě následujících pár minut. Juan? Juan! Ten Juan, který měl hlídat její dveře? Ten Juan, kterého postřelili? Ten sráč, který byl v mých řadách léta, mě podrazil? Vzedme se ve mně silná vlna vzteku, kterou potřebuju hned upustit, jinak začnu vraždit svoje věrné. Pevně sevřu židli ve svých rukách a jedním prudkým pohybem ji zvednu a prohodím ji oknem. „Cazzo,“ začnu trousit nadávky. Až toho sráče znovu uvidím, osobně mu proženu kulku hlavou. „Víme, kam ji unesl?“ Znovu se na sebe podívají a to mě nasere ještě víc. Potřebuju, aby komunikovali se mnou, ne mezi sebou. „Na něco jsem se kurva ptal?!“

Matteo na mě shlíží zvláštním pohledem, který nedokážu identifikovat. Jako by věděl něco, co mně uniká. Sáhne do kapsy a vytáhne obálku a jednorázový telefon. Obojí mi předává, ruka se mu přitom klepe. Má strach o svou sestru a něco mi říká, že v obálce je důvod jeho strachu. Roztrhnu ji a vyndám vzkaz, na němž stojí jen tři slova: Vyčkej mého telefonátu. Aspoň už vím, k čemu ten telefon. V obálce na mě čeká ještě jedna věc, kterou jsem vidět nechtěl. Vytáhnu fotografii, na níž leží Camilla, svázaná v kufru auta. Zmačkám fotografii v ruce a mám chuť hodit telefon proti zdi, ale vím, že nemůžu. Ne, pokud je to jediná věc, která mi může pomoci Camillu zachránit.

Beze slova opustím místnost, v salonku se rozhostí hlučná debata, a razím si to po schodech do své ložnice. Telefon odhodím na postel, strhnu ze sebe potrhané oblečení a mířím do sprchy. Takže nejdřív sprcha, potom whiskey, hodně whiskey, a pak záchrana Camilly.

Vylezu ven z koupelny s omotaným ručníkem kolem pasu. Mířím rovnou ke svému vlastnímu soukromému baru a naliju si sklenku bourbonu. Kopnu ji do sebe naráz a ihned si naliju další. Udělám ten samý proces. Odložím řezanou sklenku a přejdu ke komodě, vytáhnu si oblečení a ze skříně kalhoty a košili. Zrovna si zapínám knoflík od kalhot, když se mi na posteli rozzvučí jednorázový telefon. V mžiku stojím u postele a už tisknu tlačítko pro přijmutí hovoru.

Neřeknu jediné slovo, jen si telefon přidržím u ucha. Na druhé straně se ozve známý hlas. „Vítám tě zpět mezi živé,“ přivítá mě sarkasticky Juan.

„Juane, jsi odvážný, když jsi mě zradil. Nebo jsi nesmírně hloupý.“

„Řekl bych, že jsem šel zkrátka za lepší nabídkou,“ sdělí a uchechtne se. Doslova vidím ten zasraný výraz na jeho tváři.

„On ti ten úsměv spadne, až ti proženu kulku hlavou.“

„Nech si zdát. Někdo s tebou chce mluvit.“ Nestihnu říct ani slovo, na druhé straně telefonu to chvíli šustí a pak se ozve další můj protivník.

„Nebyl jsem rád, když jsem zjistil, že jsi tomu výbuchu unikl. Musel jsem jednat a vzal si pojistku. Věřím, že teď mě budeš poslouchat.“

„Jestli se jí dotkneš, jsi mrtvý muž, Ricardo.“

„Velice dobře mě poslouchej, nebudu se opakovat. Přijď dnes v noci do skladiště, v deset. Přijdeš pozdě a ta děvka to schytá. Přijď sám. Pokud ne, zabiju ji. Kontaktuješ-li polici, zabiju ji. Nechci mít u toho žádné sbirro. Rozumíš?“

„Cosa Nostra, Ricardo. Ji do toho netahej a vyřiď si to pouze se mnou. Noi abbiamo le nostre leggi.“

„Omerta? Nevytahuj na mě zákony, těmi se dávno neřídím, Cresswelle.“

„Přísahám bohu, jestli…“ zbytek nestihnu doříci, na druhé straně se ozve mučivý Camillin hlas plný bolesti. Ublížil jí a za to ho zabiju.

„Promiň, neslyšel jsem tě. Říkal jsi, že rozumíš tomu, co jsem ti řekl?“ V pozadí stále slyším Camillu naříkat, vaří se mi z toho krev v žilách. Nesmím mu dát záminku jí znovu ublížit.

„Rozuměl,“ procedím skrze zaťaté zuby a koušu se do rtu, abych mu neřekl něco víc.

„Hodný chlapec.“ S těmito slovy hovor utichl. Teď už si to můžu dovolit, a tak se napřáhnu proti zdi a prudce hodím telefonem, který se roztříští na malé elektronické kousíčky. Teď musím přijít na to, jak ji zachránit a přitom mít s sebou zálohu.

Hodím na sebe zbytek oblečení, uvolím se posbírat zbytky elektroniky a hodit je do koše. Seběhnu schody dolů, zpět do salonu. Ostatní už odešli, zbyli tam jen Emanuel a Matteo. Oba sedí, ruce pod bradou.

„Měl jsem teď velmi zajímavý rozhovor. Musíme vymyslet, jak zachránit Camillu.“

____________________________________________________________________________

*Sbirro – mafiánské hanlivé označení policie.

*Cosa nostra – mafiánský výraz – naše věc.

*Noi abbiamo le nostre leggi – máme vlastní zákony.

*Omerta – Slavný mafiánský zákon.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování