The Betrayal's Price - 10 • OurStories.cz ~ naše povídky

Ahoj všichni, omlouvám se za delší odmlku, v poslední době toho je docela mraky. V práci nám odchází dvě kolegyně, takže práce je nad hlavu, ale přidám sem víc kapitol najednou, aby bylo co číst. :) Užijte si čtení. Příběh začíná nabírat obrátky. :)

10.12.2025 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 193×

Wentworth

Zažil jsem už horší bolest, ale přísahám bohu, jestli do mě Caleb rýpne ještě jednou, urvu mu kurva hlavu. Klid, kámo! Uklidňuju sám sebe v duchu. Chce ti jen pomoci. Výtečný nápad, Cresswelle, skákat před kulku. Co mě to napadlo? Proč mě to napadlo? Na tu otázku si hned vzápětí odpovím. To kvůli ní. Proklatý ženský, to nemůžu sakra zůstat zlým mafiánem? Takovým, co se o nikoho a o nic nestará? Gangsteři žijí pro akci. Čím blíže smrti, čím blíže k rozžhavené cívce okamžiku, tím živější se cítí. To jsem já, jsem mafián.

Znovu zaúpím. Je to asi pět minut, co Matteo odtud odvedl Camillu. Opět v bezvědomí. Kulku už mám venku, teď mi Caleb šije ránu. Já věděl, že si mám do svých řad přivést armádního doktora. No podívejte, jak mi to teď přijde vhod. Caleb utáhne jeden steh a já cuknu bolestí. „Cazzo, Calebe,“ vyplivnu nadávku skrz zaťaté zuby. Tohle vážně bolelo.

„To si říkáš Cresswell?“ rýpne do mě, kouká mi do očí a nepatrně zvedne koutek úst. Měl jsem čekat, že něco přijde. Udělal poslední steh a místo, aby nit ustřihl, škubl rukou a utrhl ji. Vidím, jak se mi napnula rána.

„Kurvaaaa!“ zahřmím a bouchnu pěstí do nerezového stolu. „Já tě fakt uškrtím, Calebe.“ Hodím nohy ze stolu a opatrně se posadím, dýchám pomalu a stěží.

„Hele, hele, hele. Nepřepínej se jo, kulka sice minula orgány, zázrakem, ale nepřeháněj to. Na tu schůzku s Palatuccim bys chodit neměl.“ Otočí se ke skříni a chvíli v ní něco hledá.

„To je doktorská rada?“

Slyším otevření víčka a hned nato se ke mně Caleb otáčí s hrstí prášků a sklenicí vody. „Ne, to byla kamarádská rada. Má doktorská rada je, že máš tohle sníst.“ Natáhne ruce. Převezmu si od něj prášky a sklenici vody, kopnu je do pusy a zapiju. Vypiju celou sklenici, doufám, že začnou brzy působit. Potřebuji se zbavit té neutuchající bolesti vystřelující z rány a prostupující mi celým tělem. „Vypadáš hrozně, měl by sis jít lehnout.“

„Víš dobře, že nemůžu. A nechci. Non rimandate a domani ciò che dovete fare oggi.“ Seskočím z nerezového stolu, Caleb se už napřahuje, že mi pomůže, ale zastavím ho, povzdychne si. Je to sice můj consigliere, ale tuhle radu poslouchat nemíním. Na tu schůzku musím. Stačí, že jsem ho poslechl s těmi prášky. „Kde je Camilla?“ Opět mu vyjede výš ten zpropadený koutek.

„Matteo ji vzal nahoru, nejspíš do postele. Ta holka má kuráž, ale její tělo ji moc neposlouchá. Omdlela.“

„Jo, to už dneska po druhé.“ Koukám okolo a hledám svou košili. Všimnu si zbytků látky koukající ven z plného koše spolu s vatovými tamponky nasáklými mou krví. Nu což, takových košil ještě zničím. Povzdechnu si, začínám být unavený, prášky na bolest už musí pomalu působit.

Dolů za námi se vrátí Matteo. Kouknu na hodinky na ruce. „Cazzo, už teď máme zpoždění,“ utrousím a chci se vydat směrem k němu, ale zavrávorám.

„Eh… jo a budeš mít ještě větší,“ konstatuje Caleb za mými zády. Neohrabaně se otočím, zrak se mi trochu mlží, přimhouřím oči a snažím se na něj zaměřit. Do očí mě štípe světlo ze zářivky.

„Co si mi to dal?“ vydám pomalu ze sebe, opíraje se o nerezový stůl.

„Co jsem musel. Antibiotika, prášky na bolest a zolpidem,“ při posledním slově uhne pohledem.

„Ty ses… ses úple posral, Caleeebe.“ Vypadá to, že zopidem začal působit, už neudržím ani souvislou větu.

„Neboj, jeho účinek sice nastupuje rychle, ale taky rychle vyprchá. Za pár hodin budeš v pořádku. Potřebuješ se vyspat.“

Nohy se mi podlamují a pomalu se sunu k zemi. Matteo už stojí za mými zády a ohýbá se pro mě. Už mi došlo, proč tu je. Měl Calebovi pomoci mě odtáhnout ze sklepa. „To… co pořebuuju… je ti nakopat pldel.“

Matteo se uchechtne, nejspíš mému nesouvislému blekotání. „Aspoň teď víš, jak se cítila Camilla. Jo všechno mi řekla.“ Doufám, že cítí zadostiučinění, když mi to dal tak sežrat. Poslední, na co se ještě zmůžu, je mu ukázat prostředníček. Pak nastoupí tma.

Přicházím k sobě. Pomalu a bolestivě, třeští mi hlava. Pod víčky zakoulím očima, na čele cítím cosi studeného. Ruka mi vymrští k hlavě a pevně sevřu něčí předloktí. Jeho majitelka vyjekne. Otevřu oči a koukám do těch jejích. Hnědých. „Co to děláš?“ A vida, už mluvím normálně, nerad bych před ní vypadal bezbranný a drmolil slova.

„Měl jsi teplotu… jen jsem tě chladila.“ Prudce se posadím a Camilla odskočí od mé postele. Chvíli sedím a mračím se na ni. Podle jejího výrazu soudím, že si myslí, že jsem na ni naštvaný. Ve skutečnosti se na ni jen snažím zaměřit pohled. Vidění mám od toho dryáku pořád krapet rozmazané. Za celou dobu nic neřekne, jen stojí s mokrým ručníčkem v ruce a čeká, jaký provedu následující krok. Vidění se zaostří, usoudím tedy, že se můžu pohybovat. Odtáhnu peřinu a vylezu z postele. Přejdu ke komodě a začnu vytahovat oblečení. „Počkej, co si myslíš, že děláš?“ ozve se její hlas za mými zády.

„Převlékám se, co bys řekla. Mám schůzku.“ Vytáhnu nové kalhoty s košilí.

Rázně udělá pár kroků směrem ke mně, odhodí ručníček na postel, na které se začne okamžitě tvořit mokré oko, a dá si ruce v bok. „Zbláznil ses, málem jsi umřel.“ Ta holka má vážně kuráž. A nebo je neskutečně hloupá. Zprvu mám chuť jí do obličeje vmést, čí je to asi vina, že jsem málem umřel. Ale to já se rozhodl před ni skočit, kdybych to neudělal, pravděpodobně bych ji teď zakopával na zahradě. Místo toho změním strategii.

„Hele, dělám to pro tvého bratra. Přeci chceš odtud vypadnout, nebo ne?“ Chvíli mě propaluje pohledem, těká mezi mýma očima.

„Děkuju,“ vyhrkne.

„Proč děkuješ? Já se tě taky rád zbavím,“ vrátím svou pozornost k šuplíku a vytáhnu si ještě nové spodní prádlo.

„Ne, ty to nechápeš. Myslím za to, že jsi mě zachránil.“ Zarazím se, pootočím hlavu, abych na ni viděl.

„Nemusíš děkovat.“ Myslím to vážně, asi bych to udělal znovu. Nevím, co na mně vidí, ale poprvé od doby, co se známe, mi věnuje nefalšovaný úsměv a děsně roztomile se u toho culí. Moje tělo na to reaguje, myslím tím mého bastarda v kalhotách. Nechápu, že má na mě takový vliv zrovna ona. Začnu si rozepínat kalhoty. „Pokud mě chceš vidět nahého, měla bys zůstat. A já doufám, že zůstaneš.“

„Jsi nemožný, víš to?“ A jsme zpět tam, kde jsme byli, než jsme zažili tuhle procítěnou chvilku, dámy a pánové. Můj pohled zvážní, protože se pořád nehnula z místa. Dvakrát jí to opakovat nebudu, navíc mě tlačí čas. Prostě se začnu svlékat. Stáhnu kalhoty, Camilla mě stále pozoruje, oči má zaměřené na bouli pod mými trenkami. Zaháknu za ně prsty a prudkým pohybem si je stáhnu až dolů. Camilla vykulí oči a uhne pohledem. Tváře má červené a začne si žmoulat ruce.

Vystoupím z trenek, oči stále upírám na ni a ona kamkoliv, jen ne na mě. Vyměním spodní prádlo a natahuju nové kalhoty. Camilla se odváží na mě pohlédnout, pozoruje mě. Oblékám si košili, knoflíky zapínám hezky jeden po druhém a ona stále nespouští oči z mé hrudi. „Mají nějaký význam?“ zeptá se z ničeho nic a hlavou pokyne k mému tělu.

„O svých tetováních mluvím jen po sexu, Camillo. Takže pokud budeš mít stále zájem dozvědět se více i po mém návratu, víš, ve které posteli mě najít.“ Projdu kolem ní a cestou na ni lišácky mrknu.

„Počkej!“ Uchopí mě za paži a ten dotyk mě opravdu přiměje se zastavit. „Já… já,“ opět koktá a nedokáže se vymáčknout. Hrudí mi projede zvláštní pocit. Cuknu rukou a přitáhnu ji k sobě. Druhou rukou jí zastrčím za ucho pramen černých vlasů. Toto gesto dělám nějak často. „Prosím, nechoď. Počkej, až se uzdravíš.“

„Já se vrátím, prometto.“ A pak udělám něco, co bych na začátku naší společné cesty vážně nečekal. Skloním se a spojím naše rty. Vím, už jsme se líbali. Jednou. Ale tohle je zcela jiné, v tomhle polibku je něco, co v tom prvním nebylo. Je procítěný, jinak než ten první.

Odtrhneme se od sebe. „Neslibuj mi něco, když víš, že to nemůžeš dodržet.“ Ano, sliby jsou chyby. Nevím, co se stane, ale já se nevzdávám.

Zakoukám se jí hluboko do očí, rukama chytnu její tváře. „Slibuju, že se vrátím.“ Dám jí letmý polibek na čelo a vyjdu ze dveří.

*Prometto – slibuji.

*Cazzo – kurva.

*Consigliere – poradce, jehož rady a názory boss akceptuje.

*Non rimandate a domani ciò che dovete fare oggi – neodkládej na zítřek to, co musíš udělat dnes.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování