OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tajemství - 15. část

16.03.2012 (17:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 776×

Do uší mi znělo nepříjemné svištění větru. Jeden z větrných proudů mě otočil a já padala zády k zemi. Najednou jsem spatřila bílou záři. Viděla jsem starostlivý obličej Kasandry a zpoza ní se něco objevovalo.

Najednou mi bylo jedno, že padám, byla jsem zcela okouzlená tou oslňující září. Všimla jsem si, že tu záři vydávají Kasandřina křídla. Sledovala jsem ji, jak ladným skokem seskočila ze srázu. Fascinovaně jsem se dívala, jak ladnými pohyby ovládá svá křídla.

Další větrný proud mě zase otočil, tentokrát jsem padala hlavou dolů a všimla si něčeho divného. Pode mnou nebyla země. Byl tam jakýsi mlhový opar. Nechápavě jsem na to zírala, dokonce jsem i přestala mávat rukama a dala průchod volnému pádu.

„Otevři ty křídla!“ Znovu jsem zaslechla Kasandřin hlas. Pochopila jsem, že by to mohla být jediná šance na záchranu, ale než jsem se stačila koncentrovat, zjistila jsem, že už je příliš pozdě. Mlhavý opar se rychle blížil.

„Ne!“ Zaslechla jsem ještě Kasandřin zoufalý výkřik, a pak jsem do toho spadla.

Pohltil mě strašlivý mráz, prostupoval každičkou částí mého těla. Nemohla jsem přemýšlet, dokonce jsem zapomněla i na to, co se právě se mnou děje. Jen jsem zmateně mávala rukama, ale ta mlha neměla žádný pevný bod, kterého jsem se mohla chytit. Najednou mě obalilo něco ledového. Zmateně jsem se podívala, co to bylo. Překvapením jsem vykřikla, má křídla byla úplně ztuhlá, ale nejhorší bylo, že v nich byly rampouchy a kusy ledu.

Netrvalo to dlouho a mlha kolem mě začala mizet. Konečně jsem zase mohla uvažovat. Uvědomila jsem si, že tady určitě umřu. Jenže tentokrát mě už nic nezachrání, žádná proměna v anděla už nebude. Tentokrát to bude jistá smrt.

Najednou mi bylo strašné teplo, cítila jsem, jak má křídla rozmrzají, ale začala nasávat vodu, takže strašně ztěžkla. Naštěstí bylo takové vedro, že se voda okamžitě odpařovala.

Stále jsem padala střemhlav dolů, ale tentokrát tam nebyla žádná mlha, tentokrát jsem mířila rovnou k zemi.

Začala jsem panikařit, nechtěla jsem umřít. Vzpomněla jsem si na to, jak na mě Kasandra řvala, abych roztáhla svá křídla. Snažila jsem se je nějak ovládnout. I když jsem vůbec nevěděla jak na to, šlo to lehce. Ucítila jsem divné spojení, které jsem mohla ovládat. Bylo to jako zvednout ruku, bylo to, jako bych křídla používala každý den, absolutní přirozenost.

Naštěstí, právě včas, jsem je roztáhla, a můj pád se rapidně zpomalil. Už jsem byla nízko nad zemí a pode mnou byl les. Snažila jsem se mávat křídly, co to šlo, abych se trochu nadnesla a mohla si vybrat místo k přistání.

Všimla jsem si mezery mezi stromy, tam bych mohla bezpečně přistát, aniž bych se napíchla na nějaký strom.

Pokusila jsem se tam nasměrovat, ale kupodivu to šlo dobře. Stačilo pomyslet jen na to, kam chci a křídla se dala sama do pohybu. K mé smůle to šlo trochu rychleji, než jsem zvládala.

Zem se nebezpečně blížila, až jsem ucítila nohy na pevné zemi, bohužel jsem, ale zakopla o nějakou větvičku a natáhla se na placáka, přímo do rozbahněné hlíny.

Chystala jsem se pořádně zanadávat, když v tom se vedle mě, ozval děsivý smích.

„Tak tomu se říká přistání,“ promluvil někdo drsným hlasem. Celé mé tělo ztuhlo, ten hlas jsem znala. Stačila jsem pouze vzhlédnout, než jsem znovu začala panikařit a zrovna v té chvíli ze stínu vyšel Christian. 

Tak po dlouhé době je tu zase další kapitola. Jako bonus za dlouhé čekání přidávám obrázek Kasandry a Chrise.

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství - 15. část: