OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo Tajného Dvorce 19. kapitola

01.03.2011 (19:00) • looca • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 702×

XIX. Nový začátek?

Přenesl nás do Tomova pokoje, kde jsem se hned zhroutila na postel. Tony se na mě starostlivě díval.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě.

„Nevím,“ odpověděla jsem mu, fyzicky jsem v pořádku byla, ale ta psychická stránka byla horší.

„Odpočiň si, myslím, že to pak bude trochu lepší. Myslím, že za chvilku tu budou ostatní živly, tedy aspoň jejich zástupci,“ řekl mi.

„Neměla bych tam být s tebou?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, nemusíš, zvládnu to sám,“ usmál se na mě a odešel. Převlékla jsem se do pohodlnějšího oblečení. Vzala jsem si starší tepláky a k tomu tričko, které mi bylo trochu větší, ale v tomto oblečení mi bylo nejlépe. Lehla jsem si do postele a začala vzpomínat na to, co se stalo. Po chvilce mě ale přemohla únava a já se ocitla v říši snů.

Objevila jsem se ve své jeskyňce, nevěděla jsem, co tu dělám, ale něco mi říkalo, že to bude sen vyvolaný pomocí nátlaku. Otočila jsem se a uviděla svou sestru, jak se opírá o stěnu u východu.

„Konečně jsi usnula,“ řekla mi a prohlížela si mě.

„Měla jsem ještě jeden rozhovor s Tonym,“ odpověděla jsem jí, Katrin se na mě koukala beze stopy emocí, měla ledovou masku stejně jako já, ale já jsem si navíc chránila i své emoce.

„Tohle jsi udělala ty nebo ti někdo pomáhá?“ zeptala jsem se jí.

„Naučila jsem se to sama, typuji, že to taky umíš,“ odpověděla mi.

„Přirozeně,“ řekla jsem jí, „proč jsi mě sem zavolala?“

„Chtěla jsem si s tebou promluvit předtím, než se setkáme osobně a před svědky,“ odpověděla mi.

„Proč?“ podivila jsem se, „myslela jsem, že mě všichni nenávidíte za to, že jsem zmizela.“

„Zachránila jsi mi život, Karin,“ řekla mi vážně, „navíc já tě nedokážu nenávidět, jsi má sestra.“

„Já vím, ale podívej se na taťku, ten není zrovna radostí naplněn,“ namítla jsem.

„Ano, cítila jsem jeho emoce, byl pěkně v šoku, když ses odhalila, ale pořád jsi jeho dcera a on tě má rád, i když si myslím, že jsi ho hodně zklamala,“ řekla mi.

„Myslím, že jsem zklamala hodně lidí,“ odpověděla jsem jí.

„To ano, Tom byl v pěkném šoku, když tě uviděl,“ přitkala.

„A ty jsi nebyla?“ zeptala jsem se jí.

„Přirozeně jsem byla trochu v šoku, ale tak nějak jsem čekala, že se tam objevíš,“ odpověděla mi, „mimochodem, mluvila jsem ještě s Tomášem, chtěl sem jít se mnou, ale věděla jsem, že bys to asi nechtěla.“

„Díky, ale víš, co mě udivilo?“ zeptala jsem se jí, jen zavrtěla hlavou a já dodala: „Že ses mě nezeptala, kde jsem celý ten rok a půl byla.“

„Za těch pět měsíců, co jsme spolu byly, jsem se naučila, že z tebe nemám nic tahat, prostě počkám, až mi to budeš chtít říct sama,“ odpověděla mi, nic jsem jí na to neřekla, jen jsem se na ni děkovně usmála.

„Jednou ti to všechno řeknu a doufám, že pochopíš mé rozhodnutí,“ řekla jsem jí po chvilce.

„To já také doufám, ale myslím si, že bys nikdy neudělala žádnou zbabělou ani hloupou věc nebo snad pro vlastní prospěch,“ přikývla.

„Udělala jsem to pro to, aby byl svět lepší, učila jsem se ovládat svůj živel, někdo mi totiž řekl, že musím být připravena na své poslání, abych mohla udělat svět lepší, a nemysli si, že mě to nebolelo, to rozhodnutí bylo to nejtěžší, co jsem v životě udělala, opustit tebe, Toma, rodinu a všechny, které jsem milovala a miluju, jen, abych se mohla učit a mohla vás ochránit,“ řekla jsem jí smutně.

„Kdo je vlastně ten Tony, o kterém jsi mluvila a byl vůdce u vás?“ změnila téma.

„Je to otec Šárky a Sáry, byl přeměněn na Přeživšího pár dní před narozením holek, tetu to hodně dostalo, tak radši řekla, že je mrtvý. Já jsem ho přeměnila zpátky před měsícem, on získal zpátky svou moc, ale už nemá oheň, ale ohnivou energii,“ vysvětlila jsem jí.

„To jsou všichni od vás přeměnění Přeživší?“

„Ne, nejsou, pět z nich jsou oživení lidé,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Ty umíš oživovat?“ podivila se.

„Jo, je to součást léčení,“ přikývla jsem.

„Kdo je těch pět lidí?“ zeptala se mě zvědavě.

„Lia, Šárka, potom žena strejdy Martina Eliška a jejich dva synové Adam a Kristián,“ odpověděla jsem jí.

„Nikdy jsem netušila, že by strejda měl rodinu, myslela jsem, že je to starý mládenec,“ řekla mi zamyšleně.

„Oni umřeli dva dny před tím, než jsme se narodily. A navíc strejda měl s Eliškou pouto,“ vysvětlila jsem.

„To musí hodně bolet, když o někoho přijdeš. Takže už chápu, proč byl Tom v takových depresích, vždyť jste měli prvotní pouto,“ podívala se na mě.

„Neměli jsme prvotní, měli jsme plné,“ opravila jsem jí.

„Vy jste spolu spali?“ podivila se Kati.

„Ne, nespali, ale má kus mých jater a pouto vznikne tak, že někdo z těch dvou má v sobě něco toho druhého na delší dobu, takže neboj, líbání s jazykem to nezpůsobí,“ zakřenila jsem na ni, když jsem viděla její obličej.

„Díky za uklidnění,“ řekla mi ironicky, „Měla bych už jít, táta chce, abych šla s ním do Dvorce.“

Přikývla jsem, Katrin se mnou rozloučila a já se probudila. Pak už jsem jen ležela a přemýšlela nad tím rozhovorem, který jsem vedla s Katrin. Nepřipadala mi nijak naštvaná, byla smířená. Ještě chvíli jsem nad tím přemýšlela, než přišla Eliška.

„Kari, máme jít za Tonym do Velké Síně,“ oznámila mi, přikývla jsem, v rychlosti se převlékla a šla s Eliškou za Tonym. Došly jsme tam zrovna, když se schylovalo k hádce, pak se ale všechny pohledy stočily na nás. Strejda Martin pěkně kulil oči, když uviděl tetu. Společně jsme přešly k Tonymu a čekaly, co se bude dít. Slova se ujal Nik.

„Jak dlouho tu už jste?“ zeptal se nás.

„Měsíc,“ odpověděl mu Tony.

„A za tu dobu jste udělali co?“ vyzvídal dál.

„Kari osvobodila většinu z nás a jinak jsme taky sabotovali vaše útoky na ostatní živly,“ odpověděl mu Tony, já jsem jenom zavzpomínala na tu nějaké sabotování, protože jsme z toho měli všichni strašnou srandu, hlavně já, Adam a Kris.

„Takže to jste byli vy?“ podivil se Nik, Tony se trochu zasmál a přikývl mu: „Ano, hlavně Kari s Adamem a Krisem, ty to nejvíc bavilo.“

„Adam a Kris?“ zeptal se zmateně Martin.

„Naši synové,“ odpověděla mu Eliška s pokrčenými rameny.

„Někdy se v tom ale angažovali i Dan se Sabčou a Liou,“ namítla jsem.

„Jak by se v tom mohli angažovat? Vždyť Lia je mrtvá a Dan se Sabinou jsou Přeživší,“ namítl Nik.

„Nejsou, osvobodila jsem je,“ odpověděla jsem mu, „musím ale říct, že někdy měli docela dobré nápady, jak vám zničit plán, škoda, že s námi nechodili častěji.“

Vzpomněla jsem si, jak jsme ohnivcům zkazili plán na utopení vzduchařů. Ohnivci chtěli tenkrát použít telekinezi na vytvoření vodní koule, která jim měla pomoct, ale já s Danem jsme je zastavili, Adam s Liou tu kouli rozbili a Dan, já a Sabča jsme do toho přidali ještě blesky, ne že by se jim něco stalo, jen dostali pěknou pecku a dělali pár chvil pěkného robota. Tomu jsme se ještě smáli dva dny.

„Koho jsi vlastně oživila?“ zeptal se mě Nik.

„Liu, Šárku, Elišku a Adama s Krisem,“ odpověděla jsem mu, „zbytek byli Přeživší.“

„A oni jsou všichni tady?“ zeptal se Martin.

„Jsou ve společenské místnosti Tygrů,“ přikývl Tony, „většina z nich byla právě z Tygrů, používají ale své pokoje, které tu měli.“

„Jak to vlastně bude teď?“ zeptal se po chvilce Tony.

„No rádi bychom se vrátili do Dvorce a navázali tam, kde jsme skončili,“ odpověděl mu Nik.

„A co energičáři?“ zeptala se Eliška.

„Ti tu mohou samozřejmě zůstat,“ přikývl Nik, „zařídíme jim vlastní třídy, ale nevím, co udělat s Karin.“

„Chci být u energičářů,“ odpověděla jsem.

„Proč nebudeš u ohnivců?“ zeptal se mě Nik.

„Můj pravý živel je energie, tak proč ho potlačovat?“ odpověděla jsem mu, Nik jen chápavě přikývl.

„Kolik máš energičářů?“ zeptal se Nik Tonyho.

„Sto, většinou ve věku od tercie až do sexty, mám také tři dospělé, ty můžeme použít jako učitele, pokud by to nevadilo,“ odpověděl mu.

„Ne je to výborný nápad, ale jakou máte hlavní moc?“ vyzvídal Nik dál.

„Tu původní,“ pokrčil rameny, „ale my dospělí jsme byli každý od různého živlu, takže by neměl být problém.“

„A co se týče Lii, Šárky a Adama s Kristiánem, to uděláme jak?“ zeptal se Nik, „půjdou do ročníku a třídy, kam patří?“

„Ano, půjdou,“ přikývla Eliška. Tony se na mě podíval a tiše mi řekl: „Přenes si věci do svého pokoje, ať Tomáš nepozná, že jsi tam byla.“

Přikývla jsem, nepatrně luskla prsty a věci si přenesla do svého pokoje. Tomův pokoj byl zase jako dřív.

„Dobře, teď jsou ale prázdniny, takže jak to uděláme, všichni jsou považováni za mrtvé nebo za Přeživší,“ zeptal se Tony.

„Zůstaňte tady, my si sem přeneseme věci a někdo tu buď zůstane, nebo pojede domů,“ odpověděl mu Nik a přenesl se spolu s Tomem pryč.

To samé udělali všichni ostatní a ve Velké Síni jsme zůstali jen já, Tony a Eliška.

„Teď budeš zase na pokoji s Katrin, nevadí ti to?“ zeptala se mě Eliška.

„Ne, nevadí, už jsme spolu mluvily,“ odpověděla jsem jí, Eliška se zatvářila nechápavě.

„Sen vyvolaný nátlakem,“ osvětlila jsem jí a ona hned pochopila, neboť sama byla vodařka. Přenesla jsem se do svého pokoje, rozhlédla jsem se po něm, všechny moje věci byly na svém místě, akorát šaty jsem měla jiné, neboť jsem docela vyrostla. Ale na Toma jsem neměla, on byl snad o hlavu větší, než si ho pamatuji. Byl už čas večeře, proto jsem se tam vydala. Posadila jsem se vedle Adama, naproti Krisovi, Lie a Sabče. Ostatní seděli kolem nás.

„Nechce se mi zpátky do hadů,“ povzdechla si Sabča.

„Já zařídim, abys byla u nás, vždyť se už chováš jako pravý tygr,“ ujistila jsem ji.

„Myslíš, že to dokážeš?“ zapochybovala.

„Zklamala jsem tě někdy? Nik bude souhlasit, navíc, kdyby ne, mám nátlak,“ ujistila jsem ji a v duchu doufala, že to vyjde.

Najednou se otevřely dveře a z nich vyšel Tom se svým bratrem a mou sestrou, kterou Lukáš objímal kolem pasu. Sedli si kousek od nás a pořád po nás pokukovali. Rychle jsem se najedla a společně s ostatními odešla. Cestou jsme potkali Nika a Nati, rovnou jsem ho požádala, aby Sabču přeřadil k nám do Tygrů. Souhlasil, což mě docela překvapilo, ale pak už jsem to neřešila. Sabča byla spokojená, protože mohla být s Danem, se kterým chodila, a měli už plné pouto. Takže bylo hned jasné, co už mají za sebou. Došli jsme do mého pokoje, tam jsme se posadili, já jsem seděla na posteli a ostatní seděli na zemi.

„Těšíte se na nový školní rok?“ zeptala se nás Lia.

„Moc ne, protože budeme muset zase chodit do školy a všichni na nás budou koukat jako na exoty,“ odpověděl jí Adam.

„Jo, mimochodem, všechno nejlepší k narozeninám, Hvězdičko,“ usmál se na mě Kris, vstal a podal mi ruku. Dal mi pusu na tvář a podal mi úzký balíček. Rozbalila jsem ho a uviděla fotku, kterou jsem nečekala.

Byla tam celá naše nová parta. Adam mě držel kolem pasu a křenil se, protože mi to dělal naschvál. Nesnášela jsem to totiž od něj. Pak tam byla Lia s Krisem, kteří na sebe zamilovaně koukali, stejně jako Sabča s Danem. Pak tam ještě byly Lea a Šárka, které stály o sebe opřené zády a také se usmívaly.

„Děkuju,“ usmála jsem se na něj.

„A tady máš něco od nás,“ řekl mi s úsměvem Kris a podal mi další balíček. Bylo v něm krásné pouzdro na rodovou dýku. Hned jsem si ho připnula dozadu na pásek a dala si do něj dýku, přes mou mikinu to ani nebylo vidět, protože jsem ho měla přidělané vodorovně. Dál jsem dostala ještě od ostatních krásné dárky.

Zrovna jsme si prohlíželi tu fotku, kterou jsem dostala od Adama. Všichni se smáli mému výrazu, já jsem se samozřejmě smála s nimi, tohle jsme fotili před třemi týdny. Když přišla do pokoje Katrin s Tomášem a Lukášem.

„Čemu jste se tu smáli?“ zeptala se zájmem má sestra, Adam jí ukázal tu fotku, ona hned pochopila a začala se smát taky.

„Teda ty se tváříš,“ řekla mi se smíchem.

„Díky,“ řekla jsem jí ironicky, Katrin se zasmála a podala mi fotku zpátky.

„Všechno nejlepší k narozkám, ségra,“ usmála jsem na ni.

„Tobě taky,“ oplatila mi úsměv a objala mě. Opětovala jsem jí obětí, tohle mi za celou tu dobu chybělo. Objetí od někoho blízkého. Katrin se po chvilce ode mě odtáhla a usmála se na svého přítele a jeho bratra.

„Mimochodem, tohle jsou Kris,“ ukázala jsem na svého bratrance, „a Adam, naši bratranci, synové Elišky a strejdy Martina.“

„Těší nás,“ usmála se na ně Katrin a představila se s ostatními: „Tohle je můj přítel Lukáš a jeho bratr Tomáš a, jak asi tušíte, já jsem Katrin.“

„Vy tu také zůstanete, nebo jedete pryč?“ zeptala se Lia, která se opírala o Krise.

„Prý tu zůstáváme,“ odpověděla jí Katrin.

„Nezníš nějak vesele,“ podotkla Sabča.

„No moc z toho odvařená nejsem, protože jsem myslela, že budu mít trochu volnosti a místo toho musím trčet tady,“ řekla Katrin, „a navíc jsou všechny praskliny zaceleny.“

„To ale neznamená, že nemůže z Dvorce zdrhnout, chce to znát jen správné místo a heslo,“ usmál se na ni Kris.

„Jak to myslíš?“ nechápal Tom.

„No v nejvzdálenějším koutě zahrad jsou elektronické dveře na kód, stačí jen zadat ten kód a jsi venku,“ pokrčil rameny Adam.

„Jak jste na to přišli?“ zeptala se nás Katrin.

„Nudili jsme se a trochu prozkoumávali zahrady, dostali jsme se až za lanovou dráhu a tam jsme našli Dveře, Kari pomocí intuice zjistila kód a bylo to,“ odpověděl jí Kris.

„Ukážete nám to někdy?“ zeptal se vzrušeně Luk, Kris se na mě podíval a já jen přikývla.

„Měli bychom už jít, táta chtěl s námi ještě něco probrat,“ řekl Lukáš svému bratrovi, políbil Katrin a i s Tomášem odešli.

„Já ještě půjdu za Niky, chtěla se mnou mluvit o něčem,“ oznámila nám Katrin a také zmizela.

„Tady mi něco nehraje,“ řekl Adam.

„Jo taky si myslím, Katrin je nějaká divná a uvědomte si, že Temný Pán to vzdal nějak snadno,“ přikývla jsem.

„Musíme zjistit, co chce udělat,“ přikývl Kris.

„Počkat, co když je pod nátlakem?“ napadlo Liu.

„Proč myslíš?“ zeptal se jí zmateně Kris.

„Ty to cítit nemůžeš, ale my, co máme nátlak, tak ano. Cítila jsem z ní něco, co ji ovládá,“ vysvětlila mu.

„No jasně, to je ten divný pocit, který jsem z ní měla, ale z Lukáše jsem to cítila také,“ přikývla jsem.

„A z Toma ne?“ podivila se Lea.

„Ne z něho ne, to by působilo i na mě, i když máme pouto zakryté,“ zakroutila jsem hlavou.

„Ale zajímalo by mě, kdy na ně ten nátlak použil, protože jsme si s Katrin povídaly, byla v pořádku, nic jsem z ní necítila,“ zamyslela jsem se.

„Ale co když použije nátlak i na vás?“ zeptala se Šárka a podívala se na mě, Dana, Sabču a svou sestru.

„Na nás nátlak neplatí, na žádného energičáře neplatí, to už máme ozkoušené,“ odpověděla jsem jí.

„Hvězdičko, dokážeš svůj živel využít na to, abys zabránila nátlaku?“ zeptal se mě Adam.

„Ne to bohužel nedokážu, ale přišla jsem na něco efektivnějšího,“ odpověděla jsem, „fyzický štít se dá přemístit i do mentální roviny.“

„Ale to nám bude čemu?“ nechápal Kris

„Ty to fakt nechápeš, brácha? Nátlak je na tu mentální rovinu, takže ten štít nás ochrání před ním,“ vysvětlil mu jeho bratr.

„Jde jenom o to, abyste se nesoustředili na ochranu svého těla, ale soustředili se na ochranu mysli, stačí na to i myšlenkové formule,“ vysvětlila jsem jim.

„Jenže to skoro nikdo z nás neumí,“ namítla Sabča, „je mi jasný, že ty to umíš, ale my se to máme učit až tenhle rok.“

„Není to tak těžký, stačí udělat pohybovou formuli jen v duchu,“ pokrčila jsem rameny.

„Může nátlak jít i přes pouto?“ zeptala se Lea.

„Jo může, stejně jako imunita proti němu, takže Temný Pán nemohl zaútočit na Tomovu mysl, protože jsem proti tomu imunní,“ řekla jsem.

„Ale bolest funguje,“ řekla zamyšleně Sabča.

„To máš pravdu,“ přikývla jsem a vzpomněla si na to, když to na mě zkoušela.

„Ale Katrin použila nátlak na Toma a on poslechl,“ řekla jsem po chvilce ticha.

„Nemohla, Tom to musel udělat naschvál,“ zavrtěla hlavou Lia.

„Já jsem ten nátlak přes pouto cítila,“ odporovala jsem.

„Možná jsi ty povolila, aby se to stalo. Jiné vysvětlení nemám,“ podotkl Adam

„Asi máš pravdu,“ přikývla jsem, „ale ta bolest mi dělá starosti.“

„Nemusí, pamatuješ? Ty jsi mi přece tenkrát dovolila, abych ti jí způsobila, stejně jako ty mě,“ řekla mi Sabča.

Kris chtěl ještě něco říct, ale k nám do pokoje přišel Tomáš s krvavým kapesníkem na tváři.

„Tome,“ vyletěla hned Lia, „co se ti stalo?“

„Já jsem načapal bráchu, jak se baví s Temným pánem, a oni na mě přišli,“ řekl jí, sundal si kapesník z tváře a my uviděli, tři dlouhé šrámy, bylo jasné, od čeho to má.

Přešla jsem k němu, dala mu ruku kousek k jeho tváři a vyléčila mu to. Děkovně se na mě podíval a pak odvrátil pohled. Přešla jsem ke své posteli a posadila se tam. Adam se zvednul a šel hned ke mně. Posadil se vedle mě a objal kolem ramen.

„Divím se docela, Tome, že tě za to nezabili,“ řekl Dan.

„Jo to jsem se taky divil, když se mi podařilo utéct,“ přikývl Tom.

„Nemůžou ho zabít,“ řekla jsem jednoduše.

„Proč ne?“ podivil se Tom.

„Bez tebe by nemohl začít Mocný Rod, proto tě jenom zranili. Chtěli mi způsobit bolest, protože zaútočili na mé nejzranitelnější místo,“ vysvětlila jsem mu.

„Proto také ovládli Katrin s Lukášem, Temný Pán neovládl Katrin, ale Lukáše, zaútočil na její nejzranitelnější místo a pak pomocí telepatie zaútočil i na Kati, kdyby měli plné pouto, ani nemusí používat telepatii,“ dodala jsem.

„Na tom něco bude,“ přikývl Tom, „ale proč neovládli rovnou mě?“

„Protože já jsem imunní proti nátlaku, a když máme spolu pouto, tak jsi imunní taky,“ vysvětlila jsem mu.

„Myslíte, že ovládl i někoho jiného, než Katrin a Lukáše?“ zamyslel se Tom.

„Určitě, podle mě ovládl všechny, takže nejsme moc v bezpečí, ale vím alespoň o dvou lidech, kteří nejsou pod nátlakem,“ řekla jsem.

„Kdo prosím tě?“ podivil se Kris.

„Táta a Petra,“ odpověděl mu Adam.

„Mamka je také imunní, tím pádem i táta a Tony je energičář a má pouto s Petrou,“ přikývl Kris, „tím pádem jsme imunní taky, když je mamka, myslím, že nátlak nepůsobí ani na oživené.“

„Souhlasím s tebou,“ přitkala Lia, „z vašeho táty jsem žádný nátlak necítila.“

„Musíme to říct Tonymu,“ řekl Adam, všichni jsme souhlasili.

„Ale teď ne, je už pozdě,“ řekla jsem, „a navíc myslím, že má Tony nějaké vášnivější vyřizování s tetou.“

Všichni pochopili, na co narážím, a zasmáli se. Dan se podíval zvláštním pohledem na Sabču a ta ho hned plácla po ruce, kterou jí přejížděl po břiše.

„Nadrženec,“ řekla mi tygrohadím jazykem, zasmála jsem se tiše, zdálo se, že si toho, co se stalo mezi Sabčou a Danem, nikdo nevšiml, tedy až na Toma, který se trochu pousmál, když Sabča promluvila, získala jsem podezření, že nám rozumí, ale to bylo nemožné, když nemá naše geny.

„No nic, už půjdu,“ řekl po chvilce Tom, zvedl se a odešel.

„My už bychom měli také jít,“ řekl Dan a zvedl si i se Sabčou, která trochu protestovala.

„Hezkou noc,“ křikla jsem za nimi, Sabča na mě vrhla zrovna ne moc hezký pohled, Dan se jen zasmál a zavřel dveře.

„To zas bude zničená postel,“ zasmál se Kris, „ještě štěstí, že byl Dan ohnivec a má telekinezi.“

„Co ti vlastně Sabča řekla?“ zeptala se mě se zájmem Lia.

„Lepší nevědět,“ odbyla jsem ji.

„Ty, Krisi, nerad to říkám, ale ty a Lia nejste na tom o moc líp, než jsou Dan se Sabčou,“ navázal na staré téma Adam. Lia zrudla a Kris hodil po svém bratrovi varovný pohled. Zasmála jsem se, ty dva se pořád musí kočkovat, by mě zajímalo, po kom to ti dva mají. Potom jsme už neřešili žádné vážné téma, ale jen si povídali a vzpomínali na sabotování plánů, které chtěli mnozí provést, ale kvůli nám se jim to nepovedlo.

Byla už skoro půlnoc, když jsem se procházela po zahradách a vzpomínala, jak jsem se tu posledně procházela s Tomem.

Najednou mě chytily dvě silné paže a přitáhly k sobě.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo Tajného Dvorce 19. kapitola: