OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Survivor - Prolog

27.02.2012 (12:00) • Shade • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1276×

Prolog

Port Charlotte, o měsíc dříve

Nervozita, odrážející se v očích barvy popela byl přímo znatelná. Lehké, přitom spěšné kroky, které ho doprovázely, tuto skutečnost ještě umocňovaly.

Blížila se k jednomu ze vchodů do jednoho z dávno zapomenutých skladišť, kterých v Port Charlotte bylo víc než dost. Přesto věděla s naprostou jistotou, že je na správném místě.

Za normálních okolností by otálela se vstupem dovnitř, ale tentokrát nebylo co ztratit. Vešla dovnitř a zastavila se až uprostřed velké, špinavé avšak téměř prázdné místnosti.

Všude bylo ticho. Začínala se bát, že ji její instinkt poprvé v životě zradil, ovšem pouze do chvíle, kdy se otevřely těžké železné dveře a ona měla možnost je vidět.

Bylo tu několik postav, podle stavby těla převážně muži až na jednu z nich. Poměrně drobná dívka, kterou z každé strany držel jeden z těch hromotluků, stála v pozadí celé skupiny, takže jí dalo dost práce, aby ji vůbec zaregistrovala.

„Propusť ji,“ řekla pevným hlasem plným hmatatelné nadřazenosti.

Muž v čele skupiny se jen pohrdavě zasmál. Jeho tvář byla díky všeobjímající tmě špatně identifikovatelná, ale ona přesto moc dobře věděla, s kým má tu čest.

„Hodláš porušit naši dohodu?“ zeptala se. Nadřazenost z jejího hlasu nevymizela. „Tak proč jsi ji sem potom vodil?“

Následovala krátká chvíle ticha.

„Pusťte ji,“ prohlásil nakonec muž a dívka se jí klopýtavým krokem nahrnula přímo do náruče. Chytila ji a stačila zaregistrovat několik tržných ran na rukách a nohách. Na dívčině hlavě dominoval nehezký krvavý šrám a tričko, které na sobě měla, bylo z části pokryto krví.

Bála se, že dívka nebude schopná utíkat, ale přesto na sobě nedala znát ani jedinou známku strachu. Tvářila se naprosto neutrálně.

„Tímto je náš obchod u konce.“ Odvrátila se od muže, chytila dívku za pas a kráčela s ní bok po boku ke dveřím skladiště.

„Takhle to nefunguje,“ křikl za ní muž. „Rogere, Petere, Thomasi.“ Mávnul na svoje poskoky, kteří se k ní začali okamžitě přibližovat.

Naštěstí s tímto tahem počítala, a proto se bleskurychle otočila a prvního z nich - nejspíš Rogera - kopla do žeber. Roger se zapotácel, což jí dalo dost času na to, aby k dívce vyslala zprávu v myšlenkách.

Běž! Nezastavuj se, dokud nebudeš na konci průmyslové čtvrti. Na parkovišti mám auto. Nasedni a nezastavuj tak dlouho, dokud ti nezavolám.

Hodila po ní klíče, a pak už se věnovala jen poskokům, kteří díky její chvilce nepozornosti využili situace a obklopili ji.

Peterovi - pravděpodobně - dala pěstí do obličeje a v otočce kopla Rogera do kolene, ale přesto tušila, že takto tento souboj nevyhraje. Vsadila na poslední kartu, kterou v rukávu měla. Její magie.

Zastavila se a na kratičkou chvíli se koncentrovala. Cítila, jak se po ní sápou ruce jednoho z poskoků toho muže, ale snažila se to ignorovat. Soustředila se a za nepatrnou chvilku cítila záchvěv magie. Teplo, které se v ní šířilo, jak magie prostupovala celým jejím tělem, bylo nepopsatelné.

Jedním dotekem odmrštila Petera, který se po ní sápal, a jen koutkem oka postřehla, že dívka je už dávno pryč. K její nelibosti byl ovšem pryč i Thomas. Doufala, že se s ním dívka nějak vypořádá. Teď tu na ni zůstali jen tři – Roger, Peter a on.

Roger na nic nečekal a udeřil ji pěstí do obličeje. Na chvíli se zapotácela pod silou, která v tom byla a obličejem se jí šířila ostrá bolest. Přesto však neváhala a útok druhému z poskoků bez pardonu oplatila.

Nevšimla si ovšem, že Peter se už probudil. Ten ji ve chvilce nepozornosti popadl za rameno a mrštil s ní o zeď.

Skácela se k zemi, ale i přes bolest, která postupovala jejím tělem, se vrhla zpět do boje.

Dávala do toho souboje všechno, protože vážně toužila po tom přežít, ale to jí překazila ostrá, bodavá bolest, kterou ucítila v ledvinách.

Nůž v rukách muže, který unesl její sestru, projel jejím tělem jako by snad šlo o máslo.

S krutým úsměvem sledoval, jak se její tělo kácí k zemi. Věděl, že má vyhráno.

Její oči pomalu vyhasínaly. Bolest pomalu ustupovala a ji začala pohlcovat temnota.

„Unikla mi, pane,“ uslyšela ještě z dálky Thomasův hlas, což jí vykouzlilo úsměv na tváři. Ano, umírala, ale s vědomím, že je její sestra v bezpečí. Pak už se nechala pohltit blahodárnou temnotou, která neslibovala nic jiného než klid a mír.

Nejprve bych se chtěla omluvit, protože jsem ten prolog měla v plánu ještě trošku upravit, aby byl o něco lepší, ale nakonec jsem se k tomu nedostala a zůstal v této podobě. Přesto však doufám, že se vám alespoň trošku líbil, a že mi zanecháte alespoň krátký komentář, abych věděla, co si myslíte. Budu vám moc vděčná i za smajlíky. 

Děkuju, Shade :)

Autor: Shade (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Survivor - Prolog: