OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sukuba - Předmluva + 1. kapitola



Sukuba - Předmluva + 1. kapitolaMěla jsem ale oproti ostatním dívkám jednu výhodu. Musela jsem uznat, že to není vyrovnaný boj, ale o jeho srdce nikdo nebojoval s čistým štítem. A já jsem měla ten nejsilnější - jsem hezká, jsem chytrá, jsem bohatá, jsem dokonalá a jsem sukuba…

S životem je to jako se hrou. Nezáleží na tom, jak je dlouhá, nýbrž na tom, jak se hraje.

Lucius Annaeus Seneca


 Předmluva

Všichni se ženou jen za věcmi, které nemají, a když je pak dostanou, přestanou je ty věci zajímat (tedy alespoň na nějakou dobu). Když ty věci nějakým způsobem dojdou nebo nejsou k dispozici, znovu jsou pro lidi důležité, ale když jich mají dostatek, neznamenají pro ně nic.

Já jako ďábel jsem žila podstatně jinak. Všeho jsem měla dost, a proto jsem hledala něco nedosažitelného, něco co by mě konečně mohlo upoutat. Nepotřebovala jsem šaty, peníze ani drahá auta. Jelikož jsem se uměla vtělit do kterékoliv osoby, mohla jsem si vzít, co jsem potřebovala. A to jsem taky dělala. Až doteď.

Konečně jsem našla něco - někoho, koho jsem si nemohla jen tak vzít a musela jsem o něj bojovat. Byl to kluk a ne jen tak ledajaký. Sněly o něm všechny holky na škole, kam chodil. Byl to prostě pan úžasný a já chtěla, aby byl můj, ale taky abych ho dostala jako já - jako jediná osoba, a to jako Dahlia Stewartová.

Měla jsem ale oproti ostatním dívkám jednu výhodu. Musela jsem uznat, že to není vyrovnaný boj, ale o jeho srdce nikdo nebojoval s čistým štítem. A já jsem měla ten nejsilnější - jsem hezká, jsem chytrá, jsem bohatá, jsem dokonalá a jsem sukuba…


 

1. Neodolatelná - nepovšimnutá

Pomalými a sebevědomími kroky jsem se dostala až před malou černou limuzínu, kde už na mě čekal šofér.

„Všechno v pořádku, slečno?“ zabrumlal, když viděl, jak kritickým pohledem sjíždím vůz.

„Není nějak malá?“ postěžovala jsem si.

„Je to nejnovější model. A vy jste chtěla malou, vzpomínáte?“

„Ach ano. Proč na sebe hned strhávat pozornost, že? Ale jsem zvyklá jezdit ve větších… no to je jedno,“ nemotorně jsem se nasoukala do „malé“ limuzíny a sedla si. Za tohle mě budeš muset milovat, Johne Browne! Říkala jsem si v duchu a odškrtla jeden řádek na seznamu s názvem: Co má a nemá rád John Brown. Jelikož jsem byla nucená nastoupit na střední v polovině semestru, musela jsem dohnat to, co jiné dívky už měly dávno prostudované - a to hlavně ty nej pikantnosti o Johnovi. Hlavně to co má rád na dívkách, co ho štve a co úplně nesnáší. Hodlala jsem mu vyrazit dech, a proto jsem musela být řádně informovaná. Dál můj seznam obsahoval: oblíbené jídlo, koníčky a samé další nezábavné věci.

„Škoda, že se jmenuje John,“ řekla jsem nahlas, když jsme zrovna vyjeli.

„Co prosím?“ chtěl vědět řidič.

„Vám se líbí jméno John?“

„Nijak zvlášť,“ řekl udiveně. Asi se ho lidé ptali poněkud na jiné věci, zauvažovala jsem, ale zároveň mě napadlo, že bych si mohla vyzkoušet nějaké rozhovory s „dnešními“ lidmi v praxi. Nikdy jsem se nemusela snažit okouzlit žádného smrtelníka, protože jsem to nepotřebovala. Teď by se mi to ale hodilo…

„Bude vám vadit, když si opřu nohy o sedadlo?“ zamumlala jsem, když jsme stáli na červenou a bez čekání na odpověď jsem to učinila.

Muži sklouzl okamžitě pohled na mé neodolatelné nohy, které byly nahé až po stehna, kde je zakrývala sexy černá minisukně.

„Víte, jdu poprvé do nové školy a chtěla bych zapůsobit. Myslíte, že jsem vybrala dobré oblečení?“

Toužebně se na mě podíval a očima pomalu sjel od vrchu dolů.

Je celkem hezký, pomyslela jsem si a sebevědomě se na muže usmála.

„Museli by být slepí, abyste nezapůsobila!“ pochválil mě a rychle obrátil pohled k silnici, protože auta za námi začaly troubit. Na semaforu totiž naskočila zelená.

Z velké kožené kabelky jsem vytáhla zrcátko a nanesla na rty malinový lesk - Johnův nejoblíbenější. Stačila jsem si ještě trochu uhladit perfektní lokny, když jsme zastavili před školou. Kolem chodila spousta žáků a učitelů.

„Tak,“ řekla jsem si sama pro sebe. Měla jsem totiž v plánu dramatický výstup, který všechny ohromí, ale musela jsem počkat na hlavního účinkujícího, kterého „jako že“ budu míjet. Tím účinkujícím byl samozřejmě John.

„Můžeme?“ zeptal se řidič a já hned pochopila, co tím myslel.

„Jak jsme se domluvili,“ přisvědčila jsem a čekala. Náhle se pomalu otevřely dveře a já jsem vyšla na scénu. První, kdo mi padl do oka byl John. Byl nádherný. Tmavé vlasy mu poletovaly v jarním vánku a na tváři měl sebevědomý úsměv stejně jako já. Už teď mi bylo jasné, že se k sobě hodíme jako puzzle - dílky, které do sebe jednoduše zapadnou a je z toho něco úchvatného.

Pokračovala jsem v chůzi a nenápadně vyčkávala, kdy už se konečně naše oči střetnou a přeskočí jiskry. Slyšela jsem, jak šofér zabouchl dveře limuzíny a ten zvuk ho konečně upoutal. Jeho oči byly tak svůdné, tmavé a já měla pocit, že se rozpouštím, jako čokoláda -přesně takové jeho oči byly. Nádherná barva tmavé hnědi orámované hustými řasami.

Konečně se naše pohledy potkaly… a nic. Čekala jsem explozi a místo toho jsem se dočkala jen obdivného výskotu od jiných kluků, kteří chodili okolo a pozorovali mě.

Ignorovala jsem je a rozhodným krokem jsem se vydala za Johnem. Sledovala jsem ho, dokud nepřišel do své třídy a usadil se v lavici. Pak jsem počkala malinkou chvilinku a zbystřila několik studentů, kteří se blížili ke stejné třídě. Pohledem jsem si vybrala kluka, který byl samý sval a šlacha a mohl by být Johnovým kamarádem. V duchu jsem si značila na seznam Co má a nemá rád John Brown kamarády. Jak jsem mohla zapomenout na tak zásadní a naprosto lidskou věc?

Usmála jsem se na vybranou oběť a zeptala se naprosto nevinným a sladkým hláskem: „Ahoj, jsem tady nová, můžeš mi s něčím pomoct?“

Kluk se zatvářil jako by dostal palicí do hlavy a naprosto omráčeně na mě zíral. „Jasně,“ vypadlo z něj konečně. „Hned přijdu,“ prohodil ještě ke svým kamarádům, kteří na mě taky obdivně zírali, ale šli dál do třídy.

„Kde je tady třída biologie?“ zajímala jsem se, i když jsem znala nazpaměť celý plánek školy.

„Je až úplně na druhé straně. Můžu tě tam dovést.“ Nabídl se a já se jen znovu usmála.

„Jsem Mike,“ informoval mě při chůzi a nervózně si prohrábl vlasy.

„Mně říkají Dahlia.“

„Hezké jméno.“

Dál už mě tahle konverzace nebavila. Chtěla jsem být hodná holka, ale rozhodla jsem se jednat. Jen co jsme zašli za roh, přimáčkla jsem ho ke stěně.

„Jsi strašně roztomilý kluk, Miku,“ zapředla jsem, „ale budu tě muset využít.“

„Vážně?“ usmál se a mě došlo, že to pochopil úplně jinak.

„Víš, co mě na vás smrtelnících nejvíc štve?“ zamumlala jsem znuděně a opřela se o jeho hruď, jako kdybych seděla za stolem.

Nechápavě na mě pohlédl.

„Že vůbec nepoužíváte mozek!“ odpověděla jsem si na svou „řečnickou“ otázku a pohladila jeho plné rty. „Já jsem to vůbec nemyslela takhle.“

„A jak teda?“ nechápal a objal můj štíhlý pas.

Místo odpovědi jsem přitiskla své lesklé rty na ty jeho a vtělila se do něj. Byl to rychlý a bezbolestný proces, naštěstí. Kdy se má mysl a moje duše vkradla do jeho schránky.

Horší bude, až později budu muset hledat své tělo  -tělo Dahlie Stewartové, které se tu bude někde válet, pomyslela jsem si.

Dál v cestě jsem pokračovala už jako svalnatý a sebevědomí kluk Mike a můj cíl byl jasný -hlavně se dozvědět od Johna, jestli se mu ta nová holka Dahlia líbí. Bože dej, ať se ti dva znají, říkala jsem si a pak se prudce zarazila. Kam mě to až dovede - „Jak sakra může ďábel vyznávat boha?“ křičela jsem na sebe v duchu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sukuba - Předmluva + 1. kapitola:

6. TrueLove přispěvatel
01.03.2012 [21:34]

TrueLoveMusím uznat, že se mi to líbilo. Nesympatizuji zrovna s "frajerky", ale budiž... Chápu, že když je člověk bohatý, krásný, nesmrtelný atd., tak že prostě mu to sebevědomí stoupne...

Jen tak dále! Emoticon Emoticon

5. UV
01.03.2012 [19:59]

Zajmave Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Lilium přispěvatel
01.03.2012 [16:37]

LiliumZaujímavé... isto si prečítam pokračovanie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Sasanka přispěvatel
01.03.2012 [14:11]

SasankaPopravdě jsem o sukubách nikdy nic nečetla, takže mě celá ta věc s převtělováním trochu mátla, ale nakonec jsem se přece jen zorientovala. Tvoje povídka se mi fakt líbí, máš úžasně poustavý styl, rozhodně si přečtu i další díly... :)

2. Chensie přispěvatel
01.03.2012 [11:32]

ChensiePříspěvek se mi líbil. Sukuby jsou mé oblíbené téma. Sice mě mírně znejistělo, že šla na školu, ale nevypadá to, že by to byla nějaká obyčejná základní škola, protože ty povídky už mě dávno míjejí, tak mě to zas ukolébalo ke čtení.

Jen mě trochu mate, že Sukuba si musí o Johnovi zjistit ty žhavé novinky a co má a nemá rád, ale už ví, že má rád malinový lesk... Kdyby byla nějaká předkapitolka nebo vzpomínka na to, jak to ví a jak se na Johna poprvé upnula, hned by se mi v tom vyznávalo lépe.

Moc se mi líbilo, že jí hned nepadl k nohám, jak si myslela. :o) Potěšující.

Nu, mně se to moc líbilo. Těším se na další pokračování a jsem zvědavá, jak bude probíhat! Ať se Tě hezky drží múza a skvěle se Ti píše, abych se mohla s Tvou hrdinkou pouštět do jejích dobrodružství ,o) Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 01.03.2012 [7:14]

*Za třemi tečkami se píše mezera.
Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!