OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 21. kapitola

25.10.2012 (19:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1422×

A pak bylo najednou ticho. Otevřela oči. Ti tři tam pořád stáli na konci mola a čekali. Zírali na hladinu. Pročesávali ji pohledem, ale nic. Nevynořil se.

Teprve snad po čtvrt hodině to vzdali a otočili se. Sledovala je, jak zmizeli mezi skladišti, kde měli auto.

Okamžitě vystartovala k vodě. Dopadla na okraji na kolena pohledem přejížděla hladinu podél betonového okraje. Nikde ani známka po Derekovi. V takové tmě by ale ani krev neviděla.

Nemohla se ale otočit a odejít. Vyrazila po okraji a cítila, že jí mrznou tváře. Přejela si po nich dlaní. Ucítila, slzy. Bylo jí to jedno. Jen si přejela po obličeji rukávem a dále se rozhlížela po hladině.

Od jednoho z doků se ozval šramot. Ohlídla se. Bylo to tu prolezlé potkany. Pak se tam ale něco pohnulo.

21. kapitola

Rozběhla se tím směrem.

Když začala rozeznávat obrysy postavy, která byla opřená zády o zeď doku, tak se jí úlevou málem podlomila kolena.

Prudce se ohlédl jejím směrem. Teprve až ji poznal, opřel si hlavu zase o zeď za sebou. Jen co se k němu přiřítila, okamžitě si k němu dřepla. Ze rtů mu vycházel mlžný opar a celý se klepal zimou.

„Jsi...“ musela polknout, aby znovu našla hlas, „v pořádku?“

„Musíme odsud,“ hlesl.

Pokrčil kolena a pokusil se vstát. Rychle ho podepřela. Její rolák okamžitě nasákl ledovou vodou a ji objel mráz. Kašlala ale na to. Měla co dělat, aby ho dostala na nohy. Pak už to šlo. Vyrazili k jejich autu. Vytáhla mu klíče z kapsy a rychle přeběhla ke dveřím spolujezdce. Pomohla mu dovnitř.

Během chvilky už startovala a na zpátečku prudce dupla na plyn. Pneumatiky hlasitě zakvílely, když smykem zatočila a zařadila rychlost.

Potřebovala je co nejrychleji dostat odsud. Teprve až vyjeli na osvětlené silnice města, zpomalila. Nehodlala riskovat, že by je někdo zastavoval. Konečně se na něj i podívala.

Žaludek se jí sevřel.

Ve světlech venkovních lamp byl úplně bílý a rty měl promodralé. Seděl s očima zavřenýma a jeho namáhavý dech slyšela i přes motor. Rychle sáhla po klimatizaci a nastavila ji na nejvyšší teplotu a výkon.

Snad celou cestu se modlila a když se jí ho konečně podařilo dostat do bytu, tak se úlevou opřela o zeď. Stačil jí ale pohled na něj a hned ho chytla a táhla dál. Potřeboval zahřát. Vpotácela se s ním do koupelny a pak i do sprchy.

Pustila vlažnou vodu a nechala ho pod jejím proudem stát opřeného o stěnu sprchy. Sama ze sebe shodila svetr a skopla boty s ryflema.

Nastavila zase o trochu vyšší teplotu. Už se natahovala i po jeho oblečení, když si všimla vody odtékající do odpadu. Byla červená.

„Do prdele!“

Došlo jí, proč je bledý jak ta stěna za ním. Vyběhla do kuchyně a nechávala za sebou mokré šlápoty. Vytrhla šuplík a popadla nůžky. Když se vrátila zpátky do koupelny, Derek se pomalu začal sunout po zdi dolů. Vyhoupla se dovnitř za ním a chytila ho. Pak začala rozstříhávat jeho oblečení. Potřebovala zjistit, odkud ta krev je a takhle přišpendlenýho ke zdi by ho nevysvlíkla ani do rána.

Zbytky z oblečení odhodila na podlahu. Kalhoty už mu jen stáhla.

Rukou se natáhla po kohoutku a nastavila už teplou vodu. Nevzhlédla, aby se mu podívala do tváře. To si netroufala, ale rozhodně trochu vnímal.

Přejela mu dlaní opatrně po boku a rameni. Pravou část těla měl od krve a potřebovala najít místo, kde krvácí.

Nad hlavou se jí ozvalo bolestné syknutí. Na paži měl průstřel. Zkoumala mu celou paži. Podle jeho bolestného cukání asi dost nešetrně. Podařilo se jí ale najít i další ránu. Kulka tedy prošla skrz a kousek od kosti. Alespoň nějaká dobrá zpráva.

Sjela dolů a přitiskla mu dlaň na nárt. Když mu svlékala kalhoty, měl nohy jako kus ledu, teď už měly normální teplotu.

Znovu vstala a zavřela vodu. Natáhla se pro ručník. Když se otočila zpátky, zjistila, že se na ni dívá. Pohled měl trochu zamžený, ale díval se jí přímo do tváře.

„Díky.“

Zůstala stát a sledovala ho. Teprve až teď její mozek začal pořádně vnímat. Jako zákeřný knockout jí naservíroval celou tuhle situaci, kdy s ním stojí natěsnaná ve sprše a jediný co na sobě má je spodní prádlo.

Přehodila přes něj raději ručník a začala táhnout k jeho ložnici. Jediný pohyb, který ani jednomu teď nedělal potíže, byl ten dolů. Když ho nechala se svalit na postel, tak doufala, že nic dalšího už potřebovat nebude, protože on a ani ona už nebyli schopní ho dostat na nohy. To jí bylo naprosto jasný.

Na světlém povlečení se objevila krvavá šmouha. Rychle se otočila a vystartovala do kuchyně pro lékárničku.

Nechala ji ležet na lince a vyhazovala co nepotřebovala, až našla sáček z gázou. Přeběhla zpátky do ložnice. Ležel při pravé straně postele, tak si kecla vedle něj. Byl už v limbu, což jí práci docela usnadnilo. Mohla se tak soustředit jen na zraněnou paži a svoje klepající se ruce.

Obal rozškubla zuby a pak vytáhla obvaz. Paži mu zvedla a opřela o svoji nohu, aby měla přístup k té části kousek nad loktem. Zavázala mu ji a konec rozškubla a svázala, aby zbývajícími cípy obvázala celou paži ještě jednou a mohla to tak celé přichytit.

Naposledy zkontrolovala, jestli mu to noc neutáhla a pak mu ruku opatrně položila na matraci. Ani si neuvědomila, jak je grogy, dokud se nezvedla. V prvním momentě myslela, že ji prostě nohy vypoví a ona zahučí na podlahu, ale trochu se ještě zvetila.

Měla v úmyslu se doplazit do svého pokoje a tam se teprve po právu zhroutit do postele, ale zastavil ji pohled na tu jeho. Podařilo se jí ho složit na kraj, takže zbytek té jeho zel prázdnotou. Tak blízko a tak nevyužitá...

Matrace poskočila, když se na ni ze stoje rozplácla. Natáhla se ještě pro polštář a i část toho pohybu už nevnímala.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 21. kapitola: