OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 1. kapitola

03.04.2011 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2137×

1. kapitola

Všude okolo to hlučelo jako v úle. Jeden se snažil překřičet druhého a kulisu dokreslovaly ještě tiskárny, které se nezastavily snad za celý den. Pokud se však tahle redakce měla přirovnat k úlu, tak Beky byla rozhodně jeho královna.

Šinula si to uličkou mezi stoly a co jí zavazelo v cestě, přeskočila nebo prostě odkopla stranou.

„Čau Tede, jak to jde s tou vloupačkou?“ snažila se přehlučit ten dav.

Jmenovaný se po ní ohlídl.

„Radši ani neptej, víš že mi máma zakázala mluvit sprostě.“

Uchechtla se a pokračovala dál ke kanceláři, která byla na druhém konci téhle obr místnosti. Celý patro zabíral tenhle chaos a kdyby to tu někdo vyklidil, tak by to tu připomínalo spíše garáže. Jen na konci bylo několik kanceláří a tu největší si samozřejmě zabral jejich milovaný šéf. Věčně naštvanej a brblající mužík, co měl na krku tři děti, manželku, exmanželku a celý tohle zdivočelý stádo. Byli si ale kvit, na všechny nadával stejně.

Aniž by se obtěžovala s klepáním, vrazila přímo do jeho kanceláře.

„Nazdar,“ houkla a svalila se na křeslo před jeho stolem.

„Pokud je mi známo, tak tvá pracovní doba nezačíná ve dvě odpoledne.“

Sladce se na něj usmála. Byl milej jako vždycky.

„Ale no tak, šéfe, dyť víš, že já na pracovní dobu moc nehraju.“

Něco si zabrblal, ale oba věděli, že kdyby se sečetly její přesčasy, tak si může dát volno na další rok a půl dopředu.

„A co ta reportáž?“ vyštěkl.

„Právě jsem ji hodila na korekturu.“

„Sakra Beky, dyť víš, že to musím alespoň vidět!“

„Zbytečně by ti stoupl tlak,“ zapředla a rozvalila se pohodlněji. Nohy si přehodila přes opěradlo a sjela níž.

„Jo ten mi ale zvedáš permanentně.“

Zářivě se na něj zazubila. Začal přemýšlet, jestli byla vůbec někdy jiná. Nevinná, plachá a poslušná. Ne, už když k němu nastoupila, byla takováhle. Drzá, vlezlá a naprosto bez skrupulí. No a jemu to dost vynášelo. Nezastavila se před ničím a když někde zavětřila, pustila se za tím jako buldok. A nehrála fér. Byla jeho nejlepší a moc dobře to věděla.

Beky čekala další jeho bručení, ale to náhlé ticho ji donutilo otevřít oči a podívat se na něj. Sledoval ji těma svými malýma očkama a prsty si zamyšleně bubnoval do desky stolu.

Blýsklo se jí v očích.

„Ty pro mě něco máš?“

Vždycky když se takhle tvářil, měl pro ni nějakou prácičku, která se jí nebude zrovna moc líbit.

„Tak sem s tím.“

Ještě počkal, aby se do toho pořádně zakousla, pak teprve spustil.

„Dneska se bude projednávat ten případ s Sergevitzem. Motají se tam docela velký ryby.“

„Šéfe,“ zaskuhrala. „Výš že tyhle procesy nesnáším. Sedět tam dvě hodiny a poslouchat ty jejich právnický bláboly. Zaručeně se tam Sergevitz ani neobjeví a ti právníci se tam budou hádat o pár podělaných slov ze zákoníku.“

„Je to velkej případ,“ přemlouval ji. „A ty dokážeš vytáhnout informace i z němýho.“

„Jo můj pověstnej šarm,“ ušklíbla se.

Přimhouřil oči. Beky rozhodně měla co do sebe. Její drzá povaha s jejím vzhledem byla naprosto smrtící kombinace. Měla štíhlou pružnou postavu zaoblenou přesně na těch správných místech a krátce střižené hnědé vlasy jí rámovaly dětský obličejík s velkýma oříškovýma očima.

Kdo ji potkal byl z ní úplně mimo, ale příště už si dával setsakramentský pozor. Byla totiž schopná z člověka vymámit i číslo jeho konta.

„Potřebujeme to hodit do zítřejšího tisku a nikdo jinej z toho nevydoluje tolik jako ty.“

„Sakra, že já se vždycky nechám překecat,“ zavrčela a Teddy vedle ní se jen uchechtl. Měla náladu pod psa, ale v tom kalhotovým konstýmku jí to seklo. A zároveň byl dalším důvodem její nálady pod bodem mrazu.

„Tyhle šaškárny nesnáším.“

„Hele, to přežiješ, vždyť je to snad jediná příležitost, kdy jdeš taky mezi slušný lidi.“

„Slušný lidi? Pche.“

Pohledem přelétla ty co se právě hrnuli do síně. Většina jich v sobě neměla slušnosti ani co by se za nehet vešla a jen to zabalili do drahých obleků.

„Co...“ Hlesla a zůstala zírat na jednoho z nich. „To si snad ze mě dělá srandu!“

Než měl Teddy možnost zjistit co ji vytočilo tentokrát, už držela mobil v ruce.

„Tys to věděl!“ Nedala šéfovi ani čas hlesnout.

„Kdybych ti to řekl, tak bys mě s tím poslala někam,“ zahuhlal s plnou pusou. „Prostě buď skvělá jako vždycky a...“ odmlčel se na okamžik, protože věděl, že si hraje s ohněm, „a buď milá.“

„Milá?! Na něj? Vždyť to by bylo jako házet perly sviním.“

Její hlas se už začínal nebezpečně rozléhat okolo.

„Byl bych ti vděčný, kdyby ses raději omezila na jeho obvyklou přezdívku. Svině už by šlo brát jako urážka veřejnýho činitele.“

V odpověď už jen zavrčela a típla to.

Znovu ho našla pohledem. Už vcházel do síně a tak se tam s Teddym vydala taky. Stoupli si úplně dozadu, aby měli výhled po celé místnosti. Přesto její pohled stále přitahovala jediná postava. Měl na sobě šedý oblek šitý na míru a přezdívka „studený čumák“ na něj seděla.

Za poslední měsíce se vyhoupl mezi nejlepší obhájce ve městě. Vyhrál snad všechny své procesy. To jakým způsobem to ale dělal, ji naprosto děsil. Byl jako stroj. Podezřívala ho, že místo bible má v šuplíku trestní zákoník a z nudy si ve vlaku čte nové vyhlášky.

Bez hnutí brvou obhájil i vraha, kterého při tom nahráli na bezpečností kameru. Jeho argumenty a právní kličky byly naprosto neprůstřelné. Nikdy ale nedával žádné rozhovory. Dostat z něj informaci se dalo přirovnat k běhu proti betonové zdi. To proto ho tak nesnášela. Pokud nějaký zdroj vedl k němu, tak to bylo naprosto beznadějné. A jeho pověst byla bez jediné šmouhy. Neměl ani pokutu za špatné parkování.

„Jednání začíná,“ rozlehl se soudcův hlas a všichni ztichli. „Pane Wennere, můžete pronést úvodní řeč obhajoby.“

Beky vytáhla z kapsy žvýkačky a rovnou si dvě hodila do pusy. Tohle bude dlouhý odpoledne.

Po hodinovém líčení konečně odročili pokračování na další den. Všichni se začali trousit ven. Beky ospale zamrkala a odlepila se od zdi. Společně s posledními vyšla na chodbu a zamířila k pítku. Sklonila se napila se z proudu vody.

Doufala že ji to trochu probudí. Teddy nevypadal o moc líp.

„Mám nápad, rovnou napíšeme, že to Sergevitz vyhraje a do měsíce už si bude vozit zadek zase v Rusku. Ušetříme si práci,“ mumlala k němu.

„To máte v náš právní systém takovou nedůvěru?“ Trochu vody vyprskla zpátky, když poznala ten hlas za svými zády. Otřela si pusu a otočila se k němu.

Wenner tam stál v tom svém uhlazeném obleku a koženou aktovkou v ruce.

„Pouhé konstatování faktů,“ odtušila suše.

„Dovolíte?“ Pokývl hlavou z ani a jí došlo, že se nestavil jen na společnou debatu.

Ustoupila stranou a nechala ho taky se napít. Odejít však nehodlala.

„Vám je opravdu jedno jestli obhajujete vraha nebo oběť?“ nevydržela to.

Narovnal se. „Je to práce jako každá jiná.“

Teddy nevěděl, jestli má začít Beky krotit, nebo couvat. Viděl jak se jí zachvělo chřípí a moc dobře věděl, že se dostává do varu.

„A co kdyby někdo zastřelil třeba prezidenta, obhajoval by jste ho?!“ vystrčila na něj bojovně bradu.

„Ne, to ne,“ hlesl a upravil si sako. „Nepředpokládám totiž, že by si na to najali právě mě.“ S těmi slovy oběma pokývl a vykročil chodbou.

Beky za ním zůstala nevěřícně zírat.

„Zajdeme na panáka?“ snažil se ji Teddy nějak zklidnit a dostat pryč.

„Jednoho?!“ zavrčela, ale vykročila s ním.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 1. kapitola: