Spegilmynd - Kapitola 2. - Příběh • OurStories.cz ~ naše povídky

Odhalení historie magického světa Spegilmyndu.

15.12.2014 (14:00) • milia • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 889×

„Cože?“ vykřikla jsem. „Ale já musím domů! Za mámou, tátou, Tonym, za všemi!“

Na tváři se jí objevil soucitný výraz. „Je mi to moc líto. Ráda bych tě nechala poslat zpět, ale ani já na to nemám dostatek sil. Navíc jsi pro celý Spegilmynd nadějí, jeho zářící hvězdou.“

„Kde je Spegilmynd?“ zajímalo mě.

„Posaď se sem za mnou, povím ti příběh,“ vyzvala mě.

Již odedávna byli lidé se zvláštními schopnostmi pronásledováni. Obyčejní lidé se na ně dívali skrz prsty i přes to, že od těchto lidí přijímali pomoc, ať už v léčení nebo jiných oblastech. Jakmile se ale stala nějaká pohroma, byli tito neobyčejní lidé pronásledování a vina byla kladena jim.

Proto jsme se rozhodli již před více jak tisíci lety, že se uchýlíme jinam. Začali jsme bádat, prohledávat všechny knihy, ve kterých bylo zaznamenáno naše vědění, a hloubat nad nejlepším řešením. A za pár let jsme dospěli k výsledku. Ti nejlepší čarodějové a čarodějky z celého světa se sešli a spojili své síly k tomu, aby vytvořili zcela nový svět, který byl odrazem toho lidského.

Trvalo nám několik let, než jsme ho zformovali do podoby, kterou si zachovává dodnes. Celé světadíly, lidem dosud neznámé, jsme spojili v jeden, nechali jsme rozlít řeky do neúrodných krajin a z vyschlých pouští jsme udělali malebné pastviny.

Tento svět jsme nazvali Spegilmynd. Naše práce ale nebyla zdaleka u konce. Na zemi byly mraky stvoření, které bylo potřeba přesunout magickými průchody. Půvabné jednorožce, horské obry, zavalité trolly, půvabné elfy, maličké víly, vlkodlaky i spoustu dalších.

Ovšem nepočítali jsme s tím, že někteří tuto cestu nemusí zvládnout. Pár jich nebylo dost magicky nadaných, ale to byly jen výjimky. Mnoho z kouzelných stvoření mělo lidského příslušníka rodiny, kterého i přes všechny naše zákazy vzali s sebou, nebo se vyskytli příliš zvědaví lidé, kteří se nám připletli do cesty.

Z těch se stali Odrazové. Jejich duše se zakalila, zalila prázdnotou. Nebyli na to stavění. Musíš si na ně dát pozor. Bloudí v těch nejhlubších lesích a chtějí ukradnout cizí štěstí pro sebe.

Mnoho magických stvoření ale za chvilku začalo bojovat mezi sebou, a tak jsme museli stanovit vládce. Stal se jím Khalon, jenže Spegilmynd začal brzy chřadnout a on s ním. Hloubali jsme, čím by to mohlo být, provedli jsme mnohá opatření, ale nic nepomáhalo.

Pak, jednoho rána, mě ale napadla spásná myšlenka. Spegylmind byl vytvořen jako odraz lidského světa, a když jsme pouto s ním téměř přerušili, je Spegilmynd slabý. Vždyť není odrazu bez originálu.

A tak jsme každý rok vybrali ze světa lidí jednoho, ani dítě, ani dospělého, který věřil v magii celým svým srdcem a ve kterém jí byla jiskřička, kterou stačilo jen zažehnout. Vzali jsme ho sem k nám, učili jsme ho kouzlům našeho světa, nechali si vyprávět o lidech a po patnácti letech ho poslali zase zpět.

Jenže na to byla potřeba velká síla. Nabídli se mnozí, ale nikdo z nich neměl dostatek magie. Když už vše vypadalo beznadějně, nabídl se sám král, který už ležel na smrtelné posteli. Kouzlo z něj vysálo všechnu životní sílu, ale těsně před svou smrtí určil svého nástupce, mě.

Všehno bylo dobré, ale jen do doby, kdy byla před téměř sty lety rovnováha porušena. Lidský mozek prostoupila věda, už zapomněli, že jsme s nimi sdíleli kdysi dávno svět. Nenašel se jediný člověk, který by věřil v magii celým svým srdcem.

Sice jsme ve spánku navštěvovali lidi, kterým jsme vnukli myšlenku šířit o nás pravdu dál, ale lidé jsou tak nespolehliví. Tolik toho překroutili, když psali své básně a knihy, že se všechny příběhy liší.

Bylo vysloveno proroctví, že po mnoha letech přijde znovu člověk do Spegilmyndu jako zářící pochodeň a bude oplývat magií větší než všichni jeho předchůdci dohromady.

„A kdo je tím člověkem? A jak to souvisí se mnou?“ zeptala jsem se, když se odmlčela.

Usmála se. „Tím člověkem jsi ty.“

« Předchozí díl

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování