OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Sourozenecká láska - 2. kapitola : První roky našeho života

29.11.2009 (17:00) • TynaChan • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1340×

Dan - 5 let

 Hrozný sen. Samý křik. Brr... Ale počkat... vždyť teď jsem vzhůru, že ano? Vstal jsem z postele, a byl jsem si jistý, že vzhůru jsem. Ach, ano, roční Valentýnka se dokázala postarat o to, aby v noci v domě nikdo, ale vůbec nikdo nespal.
 Zase jsem si sedl na postýlku, a za chvilku se nevědomky svalil na polštář s medvídkem Pú a zase usnul. Ranní vstávání mi nedělalo dobře, dělal jsem vše proto, abych nemusel jít do školky...
,,Mami, mě bolí bříško...Nemohl bych..." zkoušel jsem.
,,Ale jistě, ale přijede babička Anna, ona si s tebou určitě probere všechno, co by ste ve školce dělali."
 Představil jsem si svojí přísnou babičku z máminé strany. Ne, to ne.
 ,,Hmmm...Myslím, že už je mi líp." řekl jsem a šel do koupelny, kde mě napadla další chytrá věc.
 ,,Máááámíííííí!!!" zavolal jsem na celý dům.
 ,,Pssst, vzbudíš malou! Co potřebuješ, miláčku?" zeptala se vlídně moje milovaná maminka.
 ,,Kdybych si dlouho čistil zoubky večer, tak bych si je ráno čistit nemusel, ne? A mohl bych spát o pět minut dýl." fylozofoval jsem s kartáčkem v ruce.
 ,,Obávám se, že to by opravdu nešlo." řekla s úsměvem na rtech.
Přemýšlel jsem, PROČ by to nešlo. Vyčistil jsem si pořádně zuby, modrý kartáček s dráčkem jsem uklidil na svoje místo a šel jsem za mamkou do kuchyně.
 ,,Ale mami! Já myslím, že by to šlo! Maminko, maminko moje milovaná! Proč to nejde?" dožadoval jsem se vysvětlení.
 ,,Proč co nejde?" přerušil moje další uvažování táta. Rychle jsem k němu přiběhl, dal mu pusu na tvář a okamžitě jsem mu sdělil můj plán.
 ,,No...Myšlenka je to skvělá, ale mamka má pravdu, asi by to vážně nešlo." skrýval smích a upravoval si kravatu.
 ,,Ale když..." začal jsem pofňukávat.
 ,,Padej se oblíct." ušklíbla se na mě má právě přicházející sestra.
 Poslechl jsem jí a vyběhl schody do patra. V patách mi byl náš černý psík, pouliční směs.
 ,,Ty můj malej pejsánku, že mám pravdu, viď?" objal jsem ho v dřevěném mezi patře, kde jsem si na studenou podlahu a mazlil jsem se s pejskem.
 Byl jsem šťastný, že mám někoho, kdo mě chápal, nebo jsem si alespoň myslel, že mě chápe.
 Za chvilku jsem pomalu vyběhl zbytek schodů a vydal se do pokojíku, kde měla postýlku moje sestřička.
 Byla jako andílek. Vlasy měla jako zlatovláska, hnědé oříškové oči měla zavřené a ve spánku se usmívala. ,,Třeba se jí zdá o nějákém princovi." zašeptal jsem a potichu jsem odešel do svého pokoje.

Scarlett - 8 let
Dojedla jsem snídani, rozloučila jsem se tátou, který si ještě naposledy upravil zelenou kravatu a mámu na rozloučenou líbnul na tvář, umyla jsem se a šla jsem nahoru se obléct. Modrá sukně a žluté triko bylo do tohohle počasí to pravé, jak jsem zjistila po vykouknutí z okna.
Oblékla jsem se, podívala jsem se na sebe do zrcadla, popadla kartáč a snažila jsem se dát své kudrliny do stavu rovnosti. Samozřejmě všechny moje pokusy byly, jako vždy, zbytečné. Vždycky mi ty vlny vadily. Záviděla jsem těm, co měli rovné vlasy. Už jsem to vzdávala, brala jsem si batoh s princeznama přes rameno, když se ve vedlejším pokoji začal ozývat brekot. Vyběhla jsem a zamířila k Valentýnce do pokoje. Vzala jsem jí opatrně z postýlky, začínala být celkem težká. Přitiskla jsem jí k sobě a ona se začala uklidňovat. Sedla jsem si na křeslo a dala jí napít čaje z láhvičky, co měla u postýlky.
,,Už musím jít, neboj, odpoledne jsem u tebe." uložila jsem jí nazpátek do dětské postýlky a pohladila jsem jí.
 Na konec, nebylo tak špatné, mít dalšího mladšího sourozence. Rodiče mi teď tlučou do hlavy, že na ně musím dávat pozor, protože jsem z nich nejrozumnější a nejstarší. Ráda jsem byla v něčem první. V čemkoliv- závody v plavání, testy ve škole, cokoliv.
Seběhla jsem dolů a ihned jsem se pochlubila, jak jsem rychle utišila malou.
,,Vážně? To si šikovná, hlavně dávej pozor, aby si jí naupustila, ano? Mohlo by se jí něco stát." pochválila mě a zároveň upozornila mamka.
,,No vidiš, to už si velká holka." usmál se taťka.
Začervenala jsem se štěstím. Jsem šikovná velká holka.
,,Tak pojď, hodím tě do školy," řekl táta, já jsem popadla batoh, rozloučila jsem se z mamkou a zavolala jsem nahoru:,, Dane! Jedem do školy!", tak, abych Valentýnku nevzbudila.
Okamžitě přibehl dolů.
,,Máš obráceně kalhoty, trotle," vysmívala jsem se bráškovi, který okamžitě začal popotahovat a sundavat si laclové kalhoty.
,,Si blbá," vyplázl na mě jazyk.
,,Nějákej ostrej slovník, ne? Je ti pět," ušklíbla jsem se. Odpověď v podobě vyplazeného jazyka mě potěšila.
V předsíni jsem se nazula do sandálů a pozorovala bráchu, jak motá cosi, co měla bejt zavázaná tkanička.
Z mé strany další úšklebek, ale nechala jsem si komentář a odešla jsem k autu.

Valentýna - 1 rok
V jednom kuse se nade mnou nakláněly nějáké tváře. Už jsem dokázala rozpoznat, kdo je kdo, ale když mě náhodou ukázali někomu cizímu, byla jsem vyplesklá jak dítě u vánočního stromečku. Lidi na mě šišlali, to jsem nesnášela, plácali mě po tvářičkách, hladili mě po stále rostoucích vláskách a ptali se maminky, té blondýnky se zelenýma očima, jak se jmenuju.
Pak je tu taky můj táta - zrzavý, vysoký chlap. Moc času se mnou netrávil, ale měla jsem ho ráda. Spoluvlastnil stavební firmu, ráno brzo odcházel, a vracel se až večer, když už na mně maximálně tak koukal jak spím v postýlce, pohladil mě, nebo se nadklonil nad postýlku a dal mi opatrně lehkou pusu.
Spoustu času se mnou trávil i malý kluk. Když sem ho prvně viděla, maminka mi řekla ,,Tohle je tvůj bráška,". Někdy mě maminka položila na koberec a ten kluk si se mnou hrál, pusinkoval mě a ukazoval mi všelijaké věci.
Pak tu byla také nějáká dívka, sestra. Nejdřív se mi zdálo, že mě nemá ráda. Prvních půl roku za mnou skoro nechodila, jen když jí některý z rodičů přikázal, aby za mnou šla, nebo mě chvilku pohlídala. Poslední dobou je na mě ale milá, což mě dost uklidnilo. Měla mě ráda.

Autor: TynaChan, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sourozenecká láska - 2. kapitola : První roky našeho života: