OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Smrt s.r.o. - 17. kapitola



Smrt s.r.o. - 17. kapitolaTenhle dílek bude trochu smutnější, ale snad mi to prominete.
Violet zjistí, že táta nebude takový problém. Ten se snaží spíše zkousnout, že jeho "malá" holčička si někoho našla (a ne zrovna někoho, koho by si některá hrdě dotáhla domů k nedělnímu obědu). Mnohem hůře ponese pravdu Gregory.

Táta přejel pohledem mě i jeho a pomalu mu začalo docházet co se tu vlastně děje. Zhluboka se nadechl a chřípí se mu rozčíleně zachvělo.

„Tati, to je Gregory,“ špitla jsem. Znovu se na něj podíval, jako by se chtěl ujistit, jestli to chápe správně. Pak se však zachvěl. Gregory těkal pohledem mezi námi dvěma.

„On nás vidí.“ Táta to spíše zkonstatoval, než že by se ptal.

„Uhm,“ přikývla jsem.

Tohle bylo i na tátu už moc. Popadl Herolda za límec a smýkl s ním k jeho tělu. Okolo se rozeznělo zapalání po dechu a vyděšené zajíknutí, když se znovu jeho tělo probudilo k životu.

„Jdeme.“

Naposledy jsem se ohlédla po Gregorym a přemístila jsem se jako táta. Bylo mi jasný, že ten rozhovor, který mě čeká asi jen tak nezapomenu.


 

 

17.

Čekala jsem monolog o tom, že jsem nezodpovědná a nedospělá, dělám jen samé problémy...

Táta se však jen ztěžka posadil do křesla a mlčel. Stála jsem tam před ním a netušila co dělat. Takhle divně se nikdy nechoval. Vždy mi řekl co nejstručněji co bylo potřeba a pak se vytratil.

Nakonec jsem to nevydržela.

„Tati?“ zašeptala jsem opatrně.

Konečně ke mně zase vzhlédl. Ve tváři měl naprosto bezradný výraz.

„Proč on?“

Zavrtěl hlavou, jako by to stále nedokázal pochopit.

Já ale taky ne. Myslela jsem, že na mě bude naštvaný, za to co jsem udělala, ale jeho trápil Gregory.

„Tušil jsem, že jednou si někoho najdeš, ale netušil jsem, že tak brzy a že někoho jako je... on.“

Brzy?! To si snad dělá srandu! Vždyť já pamatuju i první černobílý film! Ale to byl celý táta.

Přešla jsem k němu a kecla si před něj na bobek.

„Gregory je úžasný. Kdybys ho pozna...“ Jeho pohled mě utnul uprostřed věty. Tak dobře představovaní by asi nebyl nejlepší nápad. „Je jiný než oni.“

Zatvářil se dost skepticky.

„Mám ho ráda a on mě.“

Hleděl na mě, jako by doufal, že je to jen nějaký omyl. Odhodlaně jsem mu pohled vracela. Nakonec to vzdal.

„Dobře,“ zvedl se z křesla a přešel po pokoji. „Už o tom nebudeme mluvit.“

No, taky úspěch.

Když jsem opouštěla jeho dům, provázel mě pohledem „kde jsem udělal chybu“ a bylo mi jasné, že doufá, že mě to s Gregorym rychle přejde. To se však mýlil.

 

Jen co jsem se objevila v hale našeho domu, už jsem měla Trevora v patách.

„Tak jak to šlo?“

Podívala jsem se do jeho nedočkavé tváře. Byl napnutý jak struna.

„Skvěle,“ odbyla jsem ho.

„Jak skvěle?“ zapištěl. Cupital za mnou. Bylo mi jasný, že se nevzdá a poleze za mnou až do pokoje.

„Už to ví,“ odsekla jsem. „A jeho kamarádi taky, a zároveň jsem byla hlavním chodem jejich dnešního jídelníčku.“

Trevor na mě zůstal zírat a snažil se v tom najít nějaký smysl.

„Jo, a už se seznámil i s tátou,“ dodala jsem.

„A sakra!“

Trevor zůstal zkoprněle stát uprostřed schodiště a já zamířila přímo do pokoje. Na dnešek bylo toho vzrůša dost.

 

* * *

 

Vzbudila jsem se až v poledne. Cítila jsem se jako už dlouho ne. Všechna ta břemena za mě spadla. Nemusela jsem už nikomu nic tajit. Gregory věděl co jsem zač a táta věděl o něm. Konečně žádné vytáčení a tajnosti.

Vyskočila jsem z postele a dala si rychlou sprchu. Vtrhla jsem do kuchyně, abych něco v rychlosti snědla. Popadla jsem krajíc chleba a sfoukla z něj stádo rezavých bílkovin. Docela se bránili, ale měli smůlu, hajzlíci nenažraní. Plácla jsem na něj plátky sýra a zatím co jsem to do sebe cpala, probírala jsem se obsahem své skříně.

Vybrala jsem si modré šaty. Měla jsem náladu tančit jen z čistého pocitu radosti.

 

Přemístila jsem se do zahrady. Slunce zářilo vysoko na nebi a krásně hřálo. Vešla jsem do chladného tichého domu. Byla jsem ve své hmotné podobě a moje kroky se tiše rozléhaly chodbou. Došla sem až ke Gregoryho pokoji a sotva slyšitelně zaklepala. Připadalo mi to slušné, ale nechtěla jsem vzbudit nikoho dalšího. Vešla jsem do pokoje. Čekala jsem, že bude spát, ale jeho rakev byla otevřená.

Gregory byl oblečený a přecházel po pokoji sem a tam. Když mě uviděl, ztuhl na místě. Vlasy měl rozcuchané, jako by si je co chvíli prohrábl prsty a oblečení ještě rozkasané a špinavé, jak se v noci rval. Byl to nezvyk, protože byl vždycky bezvadně upravený. To teď bylo ale vedlejší.

„Ahoj,“ usmála jsem se na něj.

Hleděl na mě, jako bych snad byla jen výplod jeho fantazie. Vykročila jsem k němu. Couvl.

„Gregory?“ zarazila jsem se. „Jsi na mě naštvaný?“ V noci nevypadal naštvaně. Vypadal jako by o mě měl starost, bál se o mě. Teď jsem se v jeho výrazu ale nevyznala.

„Co jsi zač?“ zašeptal.

Skousla jsem si ret.

„Táta je smrt,“ zašeptala jsem. Nikdy jsem to nikomu neříkala.

„Ty,“ ozval se přiškrceně. „Co jsi zač ty.“

Nadechla jsem se. Nebylo snadné to říkat. Viděla jsem, jak to nechce a zároveň potřebuje slyšet.

„Jsem z poloviny člověk a z poloviny jako on. Posledních pár měsíců mu pomáhám.“

Začal znovu přecházet.

„Takže vy dva... zabíjíte lidi?“

„Ne!“ vyhrkla jsem než dopověděl. „Když někdo umře, tak jeho duší pošleme jen dál. Táta mi dal na starosti všechny bytosti kromě lidí, těch je více a o ty se stará on.“

Pokývl hlavou, jako že chápe.

„To proto jsi se tu tenkrát objevila,“ zkonstatoval.

Přikývla jsem.

„Gregory, já...“ vykročila jsem znovu k němu, ale on sebou cukl a odcouval na opačnou stranu pokoje. Shlédla jsem na otevřenou rakev, která teď byla mezi námi. Jako by potřeboval nějakou zábranu. Ochranu přede mnou. Něco co by mi bránilo jít k němu.

V jeho tváři byl strach a něco dalšího... odpor. Ucouvla jsem. Nemusel ani nic říkat. Zatoužila jsem být pryč. Kdekoliv jinde než tady. Dostat se pryč od toho jeho pohledu, který se do mě zabodával jako nůž.

Zavřela jsem oči. Cítila jsem, jak se mi po tváři spustila slza a přemístila jsem se.

 

Třásla jsem se zimou a mokré vlasy se mi lepily na tvář. Do mého zkřehlého těla narážel další a další poryv větru. Choulila jsem se k chladnému skalnímu výběžku a téměř nevnímala bouři okolo. Nebyla ničím ve srovnání s tím, co se odehrávalo uvnitř mě.

Netušila jsem ani kde jsem. Hlavní bylo, že jsem tu byla sama. Bolelo to. Tak strašně to bolelo. Nechtěl mě. Milovala jsem ho a on se ke mně nedokázal ani přiblížit. Podívat se na mě.

 


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt s.r.o. - 17. kapitola:

12. JessLoye přispěvatel
01.09.2011 [13:28]

JessLoyeto je smutné!!! Emoticon Emoticon Emoticon

11. Poisson
10.03.2011 [9:07]

Stádo rezavých bílkovin mě teda srazilo na kolena Emoticon Ale jinak je mi jí líto, on se jí má co bát, když je sám jak šavlozubý tygr... Ach jo, tyhle mezikulturní vztahy Emoticon Tak snad jim to dopadne, Gregory je sympaťáček Emoticon

09.03.2011 [15:46]

marketasaky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. mary
08.03.2011 [20:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. AliceJazz
07.03.2011 [19:13]

To je tak smutnýýý, skoro jsem brečela Emoticon

7. Jasminelis přispěvatel
07.03.2011 [18:03]

Jasminelissmutne!! Emoticon

6. Lussy přispěvatel
07.03.2011 [15:37]

LussyChuďátko... Emoticon Je mi jí líto, ale věřím, že Ty to zase nějak krásně sepíšeš a budou spolu. Emoticon

5. Lucie
07.03.2011 [15:06]

Vždycky, když už to začne vypadat nadějně, se něco pokazí... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. SafiraDarkfire přispěvatel
06.03.2011 [21:09]

SafiraDarkfirePáne jo... Myslela jsem si, že se něco takového musí stát. Nějaká zápletka, nemůže být přece furt všechno růžové, to prostě nejde. Takhle to ani v životě nechodí. Ale doufám, že narozdíl od pravého života se tohle zpraví. Jsem na to fakt zvědavá. Honem další kapitolku. :)

3. Adik
06.03.2011 [18:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!