OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Slunce v žilách - 57. kapitola

19.05.2013 (17:00) • Chensie, Wish • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 971×

Angela

Ležím na posteli se zavřenýma očima a cítím, že se pokojem prohnal průvan – Zachary se vrátil. Otevřu oči a zadívám se, jak našlapuje na špičkách.

Když mě zbystří, omluvně se usměje. „Promin, nechtěl jsem tě probudit.“

„Nevzbudil jsi mě. Jsem vzhůru celou dobu," ujistím ho a posadím se, aniž bych z něho spustila pohled. Začátek je vždycky tak těžký. Já se překonala v tom, že jsem požádala o pomoc Chazze. Kdyby ovšem nepřišel první, nikdy bych se k tomu nerozhoupala. A teď to mám všechno zopakovat Zackovi... bojím se, jestli se vůbec budeme schopný domluvit.

„Ang, já … si uvědomuji, že jsem se měl ozvat, když se mi nelíbilo, jak lacině se chováš, ale … jsem zvyklý být v klidu. Je to nutnost. Protože…“ Zarazí se a svlékne si ze zad černou nepromokavou bundu, kterou pověsí na věšák, „ty schopnosti, které zhodnocují upíra ve mně, jsou dosti nejisté. Vzpomínáš si, jak jsem ti ublížil a pak jsem zmrazil téměř všechny obyvatelé tohoto domu?“

Tupě přikývnu, zatímco ho trpělivě pozoruju a koušu si spodní ret.

„Tak to bylo způsobeno právě tím, že jsem nedokázal být klidný. Pro mě je nemožné se takto rozohnit. Vždy usím být obezřetný a držet své emoce i schopnosti na uzdě. Když nejsem klidný, dělám velmi špatné věci… Působím na upíry primitivními, velmi působivými schopnostmi. A já bych nerad ublížil těm, kteří tu bydlí a vzali mne mezi sebe. Nechtěl bych ublížit ani tobě…“ Ruce nechává podél boků, zatímco mírně klopí hlavu a jeho tmavě modrá košile je po chvíli promočená od kapek vody, která mu kape z černých krátkých vlasů.

„Já vím... Mluvila jsem s Chesterem. Já jsem se taky nechovala správně. Vynucovala jsem si něco ne zrovna nejlepším způsobem. Teď už to vím, ale... musel mi to někdo říct, abych to pochopila. Já v takových situacích prostě neumím normálně reagovat. Mrzí mě to..."

Jako by v něm svitla naděje, fialové oči se stávají vřelejší, když ke mně udělá krok. „Oba jsme udělali chybu. Já tě stále beru jako dospělou, která ví, jak chodí svět. Zapomínám, jak nezkušená v některých oblastech jsi… Omlouvám se. Neskutečně mi na tobě záleží. Ještě mi nikdy na nikom tolik nezáleželo a já … tolik si přeji být s tebou.“

„Já taky. Vážně chci, jen... neumím některý věci dávat najevo a pak reaguju tak, jak reaguju," vzdychnu a snažím se ustát jeho vyznání. Je to … hezký. „Potřebuju vědět, když ti něco vadí. A taky potřebuju vědět, že o mě doopravdy stojíš, protože... mi to pořád přijde tak nějak k neuvěření," zatvářím se nejistě, protože tady se už dostávám na tenký led. Už mu začínám různý věci přiznávat, a necítím se u toho zrovna ve svý kůži.

Usměje se na mě a opatrně se posadí vedle mě na postel. „Co kdybychom si o tom vždycky takhle promluvili? Protože já o tebe doopravdy stojím, i když ti to přijde neskutečné, tak nechci nikoho jiného, pouze tebe.“ Tváří se tak vážně a přitom mile…

S úsměvem úlevně přikývnu. "Určitě. Bude to tak lepší... Slibuju, že se budu snažit."

„Já rovněž,“ pronese klidným hlasem a nakloní se ke mně. Hrozně jemně mi přejede přes rty.

Stáhnu ho na sebe a spokojeně zadrkotám zubama. „Chyběl mi ten tvůj chlad," usměju se na něho očima a políbím ho na dolní ret.

„Chyběla jsi mi celá..." vydechne a začne mě přes oblečení jemně hladit.

Přivírám oči a užívám si jeho ruce klouzající mi po těle, ale když se k němu přitisknu klínem, abych mu naznačala, jak si udobřovací část představuju já, odtáhne se. „Co se děje?" Zadívám se na něho nechápavě.

„Nezlob se, ale po tom, co se stalo, nejsem připravený mít s tebou poměr. To, jak jsem ti ublížil, mne donutilo, abych byl obezřetnější. Musím se stát jemnějším, trpělivějším a naučit se ještě silnějšímu sebeovládání. Je to výzva, kterou pro tvou bezpečnost přijmout chci a musím. Ale to ovšem nezmaená, že ti nemohu dát, co potřebuješ.“ Lišácky se usměje a oči se mu skoro rozsvítí. Přetočí mě na záda a dotkne se hrozně jemně mejch rtů. „Budu ohleduplný.“

Nad tou jeho poslední větou se usměju a prsty mu zajedu do vlasů, abych je hladila a křečovitě svírala v prstech podle toho, jak nabírá na intenzitě dráždéní mého klína. Je to zvláštní, ale tentokrát mi stačí málo. Fakt, že mi to dělá on mě v tu chvíli tak vzrušuje, že téměř nepřetržitě sténám jeho jméno a orgasmus, který mi svými ústy a jazykem dopřeje, mnou projede tak silně, až se leknu, jestli jsem mu svými nehty neporanila pokožku na hlavě. „Promiň..." vydechnu, zatímco mi srdce splašeně naráží do hrudníku, a já až teď ucítím, jak mi po krku stéká něco teplého.

Přitáhne mě jemně k sobě a olízne mi krvavý čúrek na krku. „Myslím, že toto bude má odměna…“ zamručí pobaveně a zakousne se do mě tak něžně, až se prohnu.

V momentě, kdy se do mě zakousne, sebou trhnu a očí se mi tím, co ucítím, rozšíří. „Zacku..." dostanu ze sebe, protože jeho jed mi proplouvá žílami, a já mám pocit, jako by mě laskal na každým kousku těla. Ještě jsem se ani nevzpamatovala z toho jeho útoku na můj klín a už jsem zase na tý stejný cestě k orgasmu. Zavzdychám a přimknu se k němu, aby mi náhodou před koncem nechtěl utéct jako minule.

Když pod ním v rozkoši vykřiknu, ztuhne. „Jak se cítíš?“ vydechne mi do kůže, stále nehybnej.

„No... asi bych potřebovala chvíli oddych," vydechnu a usmívám se. „Do háje, tys mi dal," zavrtím se pod ním a skousnu si ret spokojeností.

*** *** ***

Chester

 Dick stojí nasupeně naproti mně a koulí na mě očima, zatímco si co chvíli vjede prsty do vlasů. Má stejný zlozvyk jako moje Maličká. „Můžeš mi říct, proč za tou Angelou každou chvíli běháš a trávíš u ní tolik času? Kurva, jak to mám před Di pořád skrývat?! Proč to děláš a nevšímáš si vlastní rodiny?" Zatahá se za vlasy a zatváří se naprosto zoufale a šíleně, což chápu. Není snadné před Di ukočírovat myšlenky tak, aby její zvídavá mysl nic nenašla. Dick se v knihovně sesune na židli, zatímco já sedím na své luxusní kožené pohovce a listuju knihou Slepá kořist – použitelná hračka? a snažím se nevnímat ten název, nad kterým by moje maličká bojovnice prskala.

Hledám, jak bych své ženě mohl pomoct s uzdravením očí, protože se to nezlepšuje a ji ta bezbrannost hmatatelně děsí! „Vidíš to trochu zkresleně," nenechám se kupodivu vyprovokovat a dál listuju zažloutlými stránkami. „Za Angelou neběhám, byl jsem u ní dvakrát a rozhodně s ní netrávím tolik času. Navíc už za ní nepůjdu. Není důvod, takže se můžeš hodit do klidu, Romeo," zaksichtím se na něho.

„Jasně, ty jsi v klidu, tobě nikdo neleze do hlavy, ale já mám problém to před ní udržet a ty mi děláš tohle!“ vyčte mi jako káravá manželka. Sebere ze stolu knihu s názvem Staletá temnota a halabala v ní listuje. „Proč jsi za ní kurva zase byl?“

Kupodivu nepřehání, Angela mě nahání tak nějak pořád a je těžké ji odmítnout. „Děláš, jak kdybych za ní chodil několikrát denně.“ Byl jsem za ní dvakrát, ale bohužel to zabralo dost dlouhou dobu. „Prostě si potřebovala s někým promluvit. Mají se Zackem nějaké problémy a…“

„Jo, tak! Ty jsi ten rytíž v lesklé zbroji!“

„Nebuď, jak moje žena,“ sjedu ho rázným pohledem. „Já vím, že ti to dělá problémy, ale... Do hajzlu, zkus se to naučit nějak potlačovat. Jinak se z toho zblázníš." Vrtím hlavou, zatímco přeskočím kapitolu: Slepá hračka se týrá snadněji!

Dick se na mě neurvale ušklíbne, nervami v kýblu a vycení špičáky.

Než stačím něco říct na jeho agresivní postoj, cvakne klika a do knihovny ladným vláčným krokem vchází Angela v půvabných rajcovních rudých šatech s viditelnými černými podvazky na vysokých podpatcích a osobitým make-upem. Nejdřív na ni nechápavě civím, protože se vystrojila, jako by měla shánět zákazníky na ulici.

„Dicky…“ pronese koketně směrem k našemu Romeovi, který se zatváří nasupeně a div neryje nosem mezi řádky, aby nějak znehodnotil svoje myšlenky.

„Upír je nejsilnější tvor. Predátor. Šelma, která má v popisu využívat a týrat nižší bytosti – méněcenné a ubohé lidi…“ brumlá si sám pro sebe.

Angela si přisedne ke mně na pohovku a důvěrně mě pohladí po paži, až na ni udělám oči. „Mohla bych s tebou mluvit?“ špitne a nakloní se ke mně blíž „O samotě,“ dodá, když k ní Dick se slovy „Lidské ostatky nezahrabáváme, ale pálíme…“ zvedne chladně oči a zřejmě přemýšlí o ohnivém procesu v plném rozsahu, protože Angela mu tak nějak kazí jeho konání udržet si myšlenky na uzdě.

„Mazej a opakuj si kořenovou zeleninu!“ zasyčím na něj.

„Spolupráce upíru je na základě dominantních povah zcela vyloučená…“ Prudce mrskne knihou o stůl a mizí za dveřmi, kterými neopomene prásknout tak prudce, až se zvedne prach z nejbližších knih.

Tupě si povzdychnu. „Angelo, říkal jsem ti přece, že..." začnu, ale skočí mi do řeči.

„Měla jsem orgasmus..."

Nechápavě povytáhnu obočí. „No, tak to jsem vážně rád, ale proč mi to říkáš?" neubráním se úsměvu.

„Během pití..." dodá vážně a já se rozesměju.

„Jo, takhle. No, tak to je vidět, že se to mezi vámi značně zlepšilo, ne? Tak to jsem rád, ale už zas mnou prosím tě nechoď. Di by se to mohla dozvědět."

Sice přikývne, jako že chápe, ale dál stojí na místě a přiblble se na mě usmívá. „Dokonce mi udělal další cucflek... Hele." Natočí krk a ukáže mi červený obtisk na krku.

„Asi si značkuje svoje území, měla bys za to být ráda," uchechtnu se a myšlenkami se zatoulám k mé Maličké, kterou bych nejraději těmi flíčky označil celou za svou.

„Taky si ho rád značkuješ?" Chytí mě za ruku a palcem mi se hřejivou lidskostí přejede přes hřbet dlaně.

„Já? To víš, že jo, ale jinak," neubráním se křivýmu úsměvu, když si vzpomenu na Diinu slastnou jizvu a můj podpis.

„A jak?" vydechne tím svým koketním hlasem, ale než ji stačím upozornit o tom, že tohle by měla zkoušet někde jinde, vysvobodí mě Cristoball, který vleze do dveří.

„Tvoje sadistická manželka tě všude shání, prej ti chce nakopat prdel,“ uchechtne se a zakroutí prokativně zadkem.

„Už jdu," odložím knížku a ještě se otočím na Angelu. „A ty se věnuj Zacharymu a mě už nevyhledávej," poradím jí potichu, aby nás Cristoball neslyšel a zamířím za Di do sklepa.

Di nenajdu ve sklepě, jak jsem si původně myslel, ale u Dexe v pokoji! Už v momentu, kdy odtamtud ucítím její osobitou vůni, se mi zatmí očima. Když pak uslyším její pláč, vrazím dovnitř jako smyslů zbavený. Obrázek, který se mi naskytne, je však úplně jiný, než jaký čekám. Pohled na Dexe, jak ji objímá a pokouší se ji políbit, mi vžene adrenalin do žil. Vystartuju po tom kreténovi a než se naděje, má z ksichtu krvavý flek.

„Ty nevíš, co jsem ti říkal?! Nepamatuješ si?! Tak já ti ještě jednou osvěžím paměť!" zahřmím na něj a věnuju mu další surový pohlazení.

Moje Maličká vyjekne a sejme mě tak silnou dávkou feromonů, že se spolu s tím sráčem sesuneme k zemi. Postaví se mezi mě a jeho brzy mrtvé tělo, ale mluví do zdi. „Co to, sakra, děláš?! Jenom mi pomáhal, když tys se Zackem dělal v knihovně bůhvíco a Dick k vám k tomu ještě předčítá tyranskou literaturu, šmejd!“

Její hlas vnímám jako by z dálky, zatímco se snažím dát do kupy a vyhrabat se zpátky na nohy. „Do hajzlu, Di! Přece víš, že hledám něco, co by ti pomohlo uzdravit oči!" zavrčím a musím se posadit na postel, abych se z jejích feromonů vydýchal.

„Ale proč jsi nepřišel za mnou?!" zaúpí nešťastně a pěst ukazuje omítce. Je tak dezorientovaná, že vůbec nedokáže bez očí poznat, kde se právě zvedám ze země. „Víš, sakra, že malej potřebuje tvou krev, já potřebuju tvůj jed a přítomnost! Víš, jak je nám bez tebe hrozně?!" vyjekne a chytí se za hlavu. Třese se, až se jí dlouhé černé vlasy po ramenou rozprostírají. „Promiň... Já... Přeháním to, ale je mi pořád tak špatně... A vidím … tmu, furt," hlesne jako malá a natáhne ruku ke zdi.

Chytím ji ze zadu do náruče, aby si nenatloukla o zeď a přitáhnu ji k sobě. „Promiň, jen jsem hledal něco na ty tvé oči.“ Zabořím obličej do jejích hedvábných lesklých vlasů, které jsou tak vitální díky mému jedu.

Celá ztuhne. „Já už nikdy neuvidím, že jo, sakra?“ zašeptá a těžce polkne. Zadívám se jí do tváře a oči má rozšířené hrůzou, zatímco tvář sarkasticky tvrdou. Spodní ret se jí klepe a kroutí, jak je jí do pláče.

„Ale ne, budeš! Jen jsem se chtěl podívat, jestli není způsob, jak to urychlit. Pojď do pokoje. Kde jsou dvojčata? U Mii? Doufám, že nejsou dole samy..." zarazím se, protože… Ne, že bych své ženě nevěřil, ale někdy ji napadají tak absurdní nápady, že… Zavrtím hlavou a povzdychnu si.

„Ne, Mia je má..." Ani nedořekne, když zdola zaslechneme hluk.

Hlasité mumlání, křik a tříštění skla.

„Kurva, Chazzy, přišli ty upírové z večírku a chtějí složit zasranou poctu!“ Ball vletí do pokoje jako velká voda.

„Co to znamená?“ nechápe Di, zatímco já ostře zavrčím. Idioti! Jednou se ukážu jako někdo lepší a hned mi chtějí skládat poctu. Tolik poct už jsem si užil, že je mi naprosto jasné, že tohle bude výbuch. Především, jestli Di zjistí, oč jde!

„Donesli mu děvku na mučení a sex. Darujou mu kořist, její tělo, duši i krev. Upíři se o svoje oběti nedělí, ale když ji darujou někomu vzácnýmu, jako je tady náš Nad-upír, je to ta největší pocta a určujou ho tím za nejlepšího z nich," odpoví svižně Dexter, který se kolem mě snaží proplazit na vratkých kolenou.

Šlehnu po něm ostrým pohledem a nejraději bych ho zabil.

„Jako jak děvku? Oběť, sakra?!“ Di se toho okamžitě chytá a já vzteky zavírám oči a tisknu ji k sobě blíž.

„Ty raději zmiz nebo ti to nestačilo?!“ Vycením na Dexe špičáky a naznačuju mu, že odměna za ty kecy ho nemine. Z vývoje událostí se začínám pořádně potit. „Do hajzlu, tohle mi chybělo!“ odfrknu. „Musíme dolů,“ přitisknu Di a zvednu si ji do náruče, protože teď musím jednat…

Autor: Chensie (Shrnutí povídek), Wish, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce v žilách - 57. kapitola: