Věřili byste tomu, že existuje svět, kde se zdá všechno dokonalé? Ne. Jistě, že ne. Taky bych tomu nevěřila, kdyby mi o něm někdo pověděl, ale když mi ho ukázal, myslela jsem, že sním. Pochopila jsem, že nechci žít nikde jinde, jen tam.
A však po čase se tenhle svět začal měnit. Chtěla jsem zpět domů, Jenže… Nevarovali mě, že když jednou vstoupím, už není cesty zpět...
20.12.2010 (12:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1242×
3. KAPITOLA
Zamračila jsem se na něj. Usilovně jsem přemýšlela nad tím, kdy po mně někdo něco chtěl na oplátku.
„A co by to jako mělo být,“ zeptala jsem se s podtónem v hlase.
Mike byl jako rozzářené sluníčko: „Jen mi řekni, jestli opravdu do toho světa chceš.“ Provokoval mě. Věděl, že v tuto chvíli to je jediné, na co dokážu myslet.
„Ano, chci a udělám pro to cokoliv.“ Přemýšlela jsem, jestli nebyla chyba tohle říkat, ale podle toho, jak Mike zareagoval asi nebyla.
„Super, běž se vyspat. Zítra si o tom znovu promluvíme.“ Usmál se. Než jsem se rozkoukala byl pryč.
Vydala jsem se do babiččina domu. Babička je už stará, ale na to, jak moc je stará, je stále v dobré formě. Věřila jsem, že bude žít ještě dlouho. Teď, ale nebyla doma, byla na své pravidelné meditaci.
Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, co po mně Mike bude chtít. Byla jsem omámená představou, že bych v tom dokonalém světě mohla žít.
Stále dokola jsem si přehrávala ten první úžas, který mě ovládl, když jsem poprvé viděla ten svět.
Zašla jsem si pro jídlo a šla si lehnout. Věděla jsem, že když je babička na meditacích, je zbytečné na ni čekat. Vždycky si jdou ještě někam sednout a vrátí se bůh ví kdy.
V pokoji jsem si pustila televizi a začala jíst. Byla jsem strašně unavená, ale cítila jsem, že něco není v pořádku a nebo hůř, něco nebude v pořádku.
Přestala jsem na to myslet, když mě v televizi zaujal jeden film. Někdy uprostřed toho filmu jsem musela usnout.
Probral mě až zvonek. Podívala jsem se na hodiny. Bylo přesně 7:30. Ještě nikdy jsem takhle nevypadla z postele.
„Já zaspala!“ lekla jsem se. Rychle jsem na sebe hodila župan a běžela otevřít. Nechtěla jsem, aby zvonek vzbudil babičku.
„Miku?“ Zírala jsem na něho překvapeně.
„Ahoj,“ pozdravil mě vesele. Nechápala jsem, co tu dělá. Teprve teď jsem si všimla, že si mě prohlíží.
„Zaspala jsem,“ přiznala jsem. Mike na mě kývl a hrnul se do dveří.
„Tak počkám...“ Protlačil se kolem mě a prohlížel si babiččin dům. Nevěřícně jsem na něj koukala. Konečně jsem byla schopná slova: „Tak dobře, ale nedělej rámus, ať nevzbudíš babičku,“ varovala jsem ho.
„OK, nedělej si starosti, já si tu sednu a budu čekat.“ Při těch slovech si sedal na židli.
Už jsem mu nevěnovala pozornost a šla se strojit. Vůbec se mi nelíbilo, že je Mike u nás doma, ale už jsem s tím nic nedělala.
Rychle jsem se ustrojila a vrátila se zpět za Mikem. Seděl tam, kde slíbil.
„Můžeme jít?“ vyzvala jsem ho. S úsměvem na mě kývl a odešel ještě přede mnou.
Nechtěla jsem se s ním bavit, proto jsem stále šla rychleji. Bohužel mě stále doháněl a pořád se na něco vyptával. Všimla jsem si, že ho hodně zajímá babička a její dům.
Do školy jsem dorazila dříve než obvykle. Od Mika mi pomohla až Angelika. Nevěděla jsem, co je horší, jestli Mikovi otázky o babičce a nebo Angeličiny otázky o Mikovi.
Školní den mi utíkal poměrně rychle. Dohodla jsem se s Angí, že spolu půjdeme na oběd.
Před školou na mě znovu čekal Mike, ale já dělala, že ho nevidím a dál jsem šla s Angí. Chtěla jsem být, co nejdál od něho.
S Angelikou jsme toho hodně probraly, ale nakonec jsme rozhodly, že je čas jít domů. Jelikož už byla venku tma, tak mě Angelika doprovodila kousek domů.
Zbývalo mi už jen jít za zatáčku a budu doma. Ujistila jsem Ang, že už se mnou dál jít nemusí.
Po zbývající cestě domů jsem přemýšlela o dnešním dni, když mě něco zarazilo. Kousek od našeho domu přešlapoval Mike.
Přemýšlela jsem, co udělat, ale nakonec vyhrála moje touha být už doma.
Mike mě spatřil a přestal přešlapovat. Bylo vidět, že se hodně soustředí.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ho. On mi opětoval pozdrav a spustil: „Tak co? Nerozmyslela sis to s tím světem?“
„Jistě, že ne.“ ujišťovala jsem ho.
„Tak tedy pro mě něco uděláš.“ Lišácky se usmál a čekal na moji odpověď. Znovu bez přemýšlení jsem vyhrkla: „Jasně!“
Jeho úsměv se ještě zvětšil: „Chci, abys zabila svoji babičku.“
Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Diskuse pro článek Skrytá realita - 3. kapitola:
Tak tenhle díl mi vyrazil úplně dech. Fuj až se mi vyrašila husí kůže.
No to si děláš srandu...
wow... zabila svou babičku?? to nemyslíš vážně?? musím jít dál...
*Pozor na psaní mě/mně.
*Čárky.
*Trochu plaveš v přímé řeči, pokud znáš stmivani.eu, tak si tam prosím najdi pomoc začínajícím autorům, a tam si najdi pravidla českého pravopisu a najdeš tam všechno, v čem chybuješ, od přímé řeči, k čárkám až po i/y.
*Shoda přísudku s podmětem.
*Skloňování ji/jí, ni/ní a všech zájmen s touto koncovkou. (Pomůcka TU a TÉ).
jsem ráda, že se ti líbí :D:D
To vážne???? BOžE!!! Chce aby si zabila babku???? Heh, práve som prečítala prvú aj drihú kapitlu a okamžite ma to chytilo.
takže svůj účel to splnilo jestli mi nedojdou nápady, tak sem přidám ještě jendu kapitolu (ale to jenom proto, že jsem včera nestihla :D:D:D)
COŽE!!! TO SI DĚLÁŠ SRANDU!!! No hezky... A to jsem si říkala, že to je taková oddychová kapitolka! A houby z voctem! Teda takhle mě šokovat na konci. Honem další kapču!!! Prosím
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!