OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Selena - dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne - 4. kapitola

07.07.2010 (18:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1118×

Zbytek večeře už proběhl v tichosti. Všichni jsme se rozloučili a já jsem se šla do svého pokoje připravit a čekat na Michaela. Sedla jsem si na postel a přemýšlela jsem o své budoucnosti. Stane se ze mě žena vlkodlaka a budu s ním muset mít děti, příšerná představa. Ale myslím si, že Michael není zase tak špatný. Do mého pokoje vtrhnul Craven a zasmál se.

„Podle tvého pohledu usuzuju, že je to pravda.“

„Že je pravda co?“

„Že si musíš vzít toho lykana, že se z tebe stane lykanská děvka,“ řekl a cukaly mu koutky, ten parchant.

Skočila jsem po Cravenovi, přimáčkla jsem ho ke zdi a zavrčela jsem. Craven se na mě vyjeveně koukal. Přečetla jsem mu myšlenky, měl strach. Moc dobře ví, že jsem silnější.

„Cravene, neštvi mě.“ Chytla jsem ho pod krkem a já mám vážně pořádný stisk.

„Promiň, prosím tě, promiň, Seleno, ale chtěl jsem vědět, jestli je to pravda.“ Nejdřív mě uráží a teď se tu třese strachy, srab.

„Jasně, tak teď už víš, že to pravda je, tak vypadni.“

Pustila jsem ho a Craven okamžitě z mého pokoje utekl. Ve dveřích málem srazil Eriku.

„Co jsi mu udělala?“ zeptala se mě Erika

„Chytla jsem ho pod krkem, co jinýho?“ Možná jsem mu měla prokousnout krk a měla bych od něj pokoj.

Erika má pro Cravena slabost, ale Craven je jaksi zaneprázdněn sám sebou a Erika ho nezajímá.

„Co ti udělal?“

„Nazval mě lykanskou děvkou.“

Erika se na mě smutně podívala.

„Ach Sel, takže je to pravda, musíš si ho vzít?“

„Jo, je to tak.“

„Je mi to tak líto.“

„Nemusí, já to zvládnu, musím.“

„Chudáčku. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že vyjednávání o míru skončí takhle. Ale uznej, ten Michael je docela hezký, na lykana.“

„Ano, to uznat musím, protože Michael je opravdu hezký, ale je to vlkodlak.“

„Jo, je to vlkodlak, ale taky to bude tvůj manžel.“

„Jo, to bude a v devět hodin s ním dokonce jedu vybrat svatební šaty.“

„Vážně, myslela jsem, že ti je seženu já.“ Věděla jsem, že tohle Erika řekne.

„Eriko, promiň, ale víš, svatba je za tři dny a ty nemůžeš na slunce, takže by jsi to ani nestihla, ale zítra se oznamuje naše zasnoubení, takže zítra si vezmu šaty, které mi vybereš, slibuju.“

„No dobře, odpouštím ti. Ale teď už půjdu, potřebuješ se na to vybírání šatů vyspat.“

„Díky.“

Erika odešla z mého pokoje a já jsem nařídila budíka a pak jsem usnula. My poloupíři spát musím, prostě je to tak dávno, ale jsem za to vlastně ráda, nevím co by celý den a noc dělala, když teď nemůžu zabíjet vlkodlaky.

Zazvonil budík. Bylo půl daváte za půl hodiny, je tu Michael. Osprchovala jsem se a pak jsem přistoupila k výběru oblečení. Nakonec jsem si vybrala černé tričkou s dlouhými rukávy a světle modré rifle. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se nesnažila vypadat dobře. Já jsem se naopak snažila vypadat moc dobře, nechtěla jsem před Michaelem vypadat jako šmudla. Moc jsem se ale nelíčila, akorát jsem si oči obtáhla černou tužkou. Vzala jsem si několik kreditních karet a nějakou hotovost, jsem plně rozhodnutá na šatech nešetřit. Šla jsem čekat před dům. Nikoho jsem cestou ven nepotkala, všichni byli schovaní v bezpečí svých pokojů se světlonepropustnými žaluziemi. Nevím, co bych dělala, kdybych nemohla na světlo. Před domem jsem čekaal asi minutu, Michael je přesný. Přijel v černém BMW. Otevřela jsem dveře spolujezdce a nastoupila jsem.

„Ahoj,“ řekl tiše.

„Ahoj miláčku,“ řekla jsem.

Michael se na mě překvapeně podíval.

„No co, za tři dny jsme svoji, musíme trénovat,“ řekla jsem a usmála jsem se.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Selena - dcera krále upírů a žena vlkodlaka? To tedy ne - 4. kapitola: