OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Romulův dědic - Prolog

23.07.2012 (16:00) • TheHunter • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 791×

Romulův dědic – prolog

Will

„Romulus a Remus byli bratři, kteří údajně založili Řím. Když byl Řím postaven, začali se bratři hádat podle koho by se mělo město jmenovat. Hádka zašla tak daleko, že Romulus svého bratra zabil, a tak hádku vyhrál,“ vykládal učitel a na tabuli ukazoval fotky nebo spíše obrázky a fresky.

Jasně, dějiny dokážou být zábavné, ale občas se musím zamyslet nad tím, jestli měli ti lidé aspoň špetku rozumu. No, posuďte sami: Kdo by zabil bratra kvůli takové blbosti, teda kromě naprostého idiota?

„Ale to nejzajímavější na nich je to, že je podle pověsti vychovala vlčice. Takže díky tomuto důkazu můžeme říct, že vlkodlaci pocházejí z Říma. Tak to bychom pro dnešek měli. Nezapomeňte na ten referát o vašem nejoblíbenějším zvířeti pane Huntere. Přeji vám hezký zbytek dne.“

Zazvonilo a ostatní spolužáci vystřelili ze třídy, zatímco já šel učiteli pomoct s pomůckami.

Po cestě k jeho kabinetu, kam jsem mu pomohl nést pomůcky, jsem se zeptal: „O čem tak obyčejně žáci mají referát?“

„To je různé. Většinou upír, ale pamatuji si i satyra,“ zasmál se učitel.

Byl to obyčejný učitel, který měl ještě chvilku před důchodem. Prořídlé šedivějící vlasy, vrásčitý  obličej a brýle, které by jste mohli použít místo lupy.

Došli ke kabinetu.

Will podal učiteli pomůcky a šel se připravit na další hodinu.

* * *

Zazvonilo. Všichni se usadili a doufali, aby hodina bylo co nejrychleji za nimi - nikdo normální totiž nemůže milovat Matematiku.

Do třídy vešla učitelka a někdo šel za ní.

„Třído, ráda bych vám představila vaši novou spolužačku. Jmenuje se Arne Dark a je z New Yorku. Jelikož jediné volné místo je vedle pana Huntera bude sedět vedle něj.“

Byla to drobnější holka, byla štíhlá a celkově byla vyvinutá. Měla černé vlasy a oříškově hnědé oči. Na sobě měla bílý nátělník, džíny a něco jako černý kabátek.

Posadila se vedle mě.

„Ahoj.“

„Ahoj,“ odpověděl jsem nervózně.

„Neboj, já nekoušu,“ zasmála se Arne.

Potom začala učitelka se svým výkladem. Já se ale musel otáčet k ní. Něco mě k ní přitahovalo, a nebyla to její krása. I když byla vážně hezká.

Zazvonilo a všichni vyrazili k jídelně.

„Hele, mám trochu mezery v Mytologii a slyšela jsem, že tobě docela  jde. Co ty na to?“

„Jasně, proč ne. Hele, tady máš číslo, napiš mi kdy ti to bude vyhovovat,“ odpověděl jsem a rychle ji napsal číslo na kus papíru.

„Díky, ozvu se,“ řekla a odešla ze třídy.

„Ale, ale, to se mi snad jen zdá. Můj nejlepší kámoš má rande,“ ozvalo se za mnou.

Ani jsme se nemusel otáčet. Poznal bych ten hlas kdykoli. David byl můj nejlepší kámoš.

Kdyby byl Thor o dvě hlavy menší a vymýšlel naprosté blbosti, pak bych uvažoval jestli nejsou s Davidem dvojčata.

„Ty kecy si radši nech. A žádné rande nebude.“

Chodba byla plná žáků a my zamířili k jídelně. Opravdu jsem se těšil až se najím. Nikdy totiž netrénuji hladový a teď mám pocit, že bych mohl sníst i pytel cihel.

„Nekecej, já viděl jak jsi jí dával číslo.“

„Potřebuje pomoct s Mytologií. Tak ji pomůžu, nic víc,“ i když je vážně hezká.

Došli jsme do jídelny a zařadili se do fronty.

„A jak se má Jess?“ změnil téma David.

Jess byla moje mladší sestra. Bylo jí šestnáct. I když to David nikdy neřekl, vím že se mu vždycky líbila.

Byla taky můj jediný blízký příbuzní. Rodiče zemřeli, když my bylo sedm, při auto nehodě, uhořeli.

„Docela dobře, teď zrovna začala chodit s nějakým novým,“ odpověděl jsem a vzal si těstoviny s rajčatovým salátem.

„Aha, no… to jí přeji.“

Posadili jsme se u stolu a začali jíst. Jen nechápu proč jsi vzal před tréninkem hamburger. Jedním dobrým kopem bych to z něj dokázal dostat ven. Ale co, je to jeho problém.

Těsně předtím než se dostal těstoviny do pusy, zavibroval mi v kapse mobil.

Opatrně jsem ji položil a vytáhl ho, abych si přečetl novou zprávu.

„Přijdu v pět. Jen mi napiš adresu a já to tam někde najdu.“

„Kdo ti píše?“ vyzvídal David s plnými ústy.

 Sotva jsem mu rozuměl.

„Arne,“ zamumlal jsem a psal zprávu.

* * *

Byli jsme v tělocvičně naší střední školy.

Já jsem měl trochu předstih. Už jsem na sobě měl kraťasy, nátělník a rukavice. Dokonce jsem byl už rozcvičený, zatímco David se teprve začal oblékat.

Já jsem začal poskakoval kolem boxovacího pytle a začal jsem do něj bušit. Zvuky úderů se nesly celou tělocvičnou.

Díky mému nadání a zapálení v boji jsem byl prý nejlepší zápasník na škole. A tak jsme mohli volně s Davidem v tělocvičně cvičit každé středeční a páteční odpoledne.

„Hele, jak je možný, že tvoje sestra střídá kluky jako boty, zatímco ty jsi ještě žádnou holku neměl,“ začal nanovo David.

„Každý jsme si vybrali jiný styl, jak se s tím vypořádat. Já zvolil boj, ona ocucávání.“

„A myslíš, že bude něco víc s Arne.“

„Bude to jen doučování!“

„No tak jo, když myslíš.“

To bylo už moc. Otočil jsem se k pytli zády. Boční kop z otočky je docela silný, ale tohle jsem nečekal.

Pytel, i s kusem cihly se urval ze stropu a zasáhl Davida tak silně, že spadl na zem.

„Co to sakra bylo!“ zeptal se David, když jsem mu pomáhal na nohy.

„To netuším. Pojď, radši vypadneme pryč.“

* * *

Otevřel jsem dveře a vešel do bytu. Po pravdě, byl jsem rád, že všechno dnešní dobrodružství mám za sebou a celý víkend před sebou.

„Ahoj,“ ozvalo se z obýváku.

Jess a strejda Sam byli mí jediní příbuzní. Byl jsem rád že ji slyším.

„Čau. Hele potřeboval bych dneska volný byt. Vím, že strejda je mino L.A.,“  začal jsem.

Jess seděla v křesle a četla podivně velkou knihu, teda na její vkus.

„Klidně, stejně jsem chtěla dneska někam vyrazit s Robem. Ale co najednou ty?“

„Přišla k nám jedna nová holka z New Yorku, Arne a potřebuje trochu pomoct s Mytologii. Nic víc, jen doučování.“

„Dobře, já napíšu Robovi a za pět minut budu pryč.“

„Díky moc,“ poděkoval jsme a vydal se do svého pokoje.

Za chvíli zazvonil zvonek. Podíval jsem se na hodinky. Přesně pět. A je to tady.

Autor: TheHunter, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Romulův dědic - Prolog: