OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Revollution 2: 9.díl

12.12.2009 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 905×

„Nechápu proč se už teď dohadujete o takových blbostech! Radši byste se měli postarat o Mika!“ prohodil ležérně Nick.

„Dobře, Nick má pravdu!“ řekla Kitty a z jejích úst to znělo divně, protože poslední dobou to vypadalo, že by mu nedala za pravdu ani kdyby řekl, že se jmenuje Kitty.

„Za chvíli tu bude Oise takže...“

Ani to nedořekla a dovnitř vešla Oise v patách s ostatními a těmi, kteří dobrovolně, nedobrovolně šli s nimi.

„Všichni jsou obeznámení úplně se vším! Mají sice mnoho otázek, ale ty nic nemusíš vysvětlovat! O všechno se postarám já a Shelke!“ pronesla Oise ke Kitty, která ji chtěla položit přesně takovou otázku.

Potom Oise hodila jednu velkou tašku Nickovi k nohám.

„To jsou moje věci!“ podivil se Nick.

„Změna plánu! Měla jsem trochu času, takjsem ti zbalila!“
„Ty ses mi hrabala ve věcech?“
„Trvalo by ti to hrozně dlouho! Navíc jsem viděla co všechno si bereš!“ řekla andílkovsky a potom už se mu nevěnovala a začala všechno organizovat.

„Kitty, můžeš na slovíčko?“ poprosila Shelke.

„Jasně! Co se děje?“

Vedle Shelke stála malá blondýnka s dlouhými vlasy a blonďáček, oba dva ve věku Jenny, ve kterých Kitty okamžitě poznala Cassidy a Yoha.

„Vím, že toho máš moc, ale musíme se o ně postarat. Jejich rodiče jsou vycvičení vojáci a chtěli tu mít na starost velení pod Andrewem, ale děti mají jít s námi.“

„Jo!“ Kitty se na ně mile usmála. „Postarám se o vás jo? Budete všude semnou společně s Jenny jo? Jděte za ní a za Nickem!“ ukázala k hromadě věcí, které brali sebou a všechno to tam ti dva organizovali pod dohledem Susy a Mika, který vypadal jako by chtěl natáčet horor.

„Je tu ještě něco...“ řekla Shelke.

„Co je? Další děti? Klidně se o ně postarám!“

„Ne to ne. Pár jich s námi ještě letí, ale ti jsou se svými rodiči.“

„Tak co se děje?“

„Ti dva. Před pár dny se u nich začala projevovat mutace.“
Kitty na oba pohlédla.

„Ani jeden z nich nevypadá, že by něco ovládal nebo spíš něco nezvládal.“
„Já vím, ale nenech se zmást. Na Cassidy to možná nepoznáš, ale na Yohovi určitě jo. Údajně umí udělat silovou vlnu. Zatím jen slabou rozbil stůl a pár židlí, ale může to být nebezpečné.“

„A Cassidy?“
„Vypadá to, že umí kontrolovat schopnosti ostatních...“
„Cože?“
„Umí je zesílit nebo zeslabit na minimum.“

„To umí jen se schopnostmi?“
„Kitty, já nevím! Budeš to muset zjistit sama. Jsi tu jediný expert přes tohle!“

„Dobře. Díky za iformace. Jdi si nachystat vznášedlo. Můžu tě o něco poprosit?“

„Jasně!“
„Vezmi sebou na vznášedlo Yoha... dokážeš jeho silovou vlnu uzavřít v poli ne?“

„Jestli bude slabá tak jo, jestli by byla extrémně silná tak mi to pole roztříští!“
„Jsi trénovaná, on ne! Dokážeš to!“

„Dobře...“
„Ok. Lidi můžete mě chvíli poslouchat?“ promluvila Kitty. „Vím, že sem vás vytrhnula z vašich normálních životů a vy skoro netušíte proč! Jste unavení, ospalí a vyděšení! Já to chápu! Ale máme před sebou dlouhou cestu a potom velký boj! Kdyby to záleželo na mě, tak bych to vyřešila hned, ale nejde to a vše se bohužel nezakládá na mém názoru! Takže veškeré otázky směřujte na mě, Shelke, Oise a Alexe! Ví o všem co se děje a dít bude! Každý z nás má stejný počet informací a rozhodně před vámi nehodláme cokoli skrývat.

Takže teď se vrátíme ke vznášedlům! Na každé se vlezou tři lidé, když se budete extrémně snažit a pár jejich věcí, ale o jen málo! Přesně kvůli tomu Alex poletí pouze s věcmi, abychom to nějak naskládali ano?

Když poletíte s dětmi tak dva dospělí a dítě.

Ti co neumí vznášedla ovládat se rozhodí tak, aby to vyšlo a letěli s těmi kdo to umí!

První poletí Nick, za ním my ostatní! Z města vyletíme neslyšně a poletíme lesem. Budeme se snažit o co nejmenší hluk.

Městem proletíme jednotlivě v krátkých intervalech a každý poletíme jinými ulicemi, abychom nevzbudili podezření.

V lese budeme mít sraz odtud už poletíme společně.

V lese si musíme dávat pozor na větve a stromy, aby se nikdo nezranil, když vše půjde dobře, tak s jednou přestávkou a zítra v poledne dorazíme do Nickova sídla.

To je vše! Dejte se do příprav! Máme 5 minut a musíme vyrazit!“ tímto její řeč ukončila a vydala se ke vznášedlu, které jí přidělili.

Nebylo to těžce ovladatelné, to si vzal Alex a nic nenamítal dokonce byl rád, že po cestě bude aspoň nějaké vzrušení, protože let na vznášedlech ho nikdy nebavil.

„Mami?“ Jenny se k ní tiše připlížila.

„Ano?“
„Mohla bych i s Cassidy letět s Nickem?“

„Cože?!“
„Prosím! Mami! Chceme letět jako první a s Nickem je legrace!“
Kitty se prudce otočila, aby se podívala na Nicka, který přávě lehtal Cassidy, která se bouřlivě smála a druhou rukou provokoval Yoha.

Byla pravda, že se snažil ty děti uklidnit a nechtěl je stresovat nastálou situací, ale nechtěla si Jenny nechat nadobro ukrást.

Po jeho příchodu se jí začala vzdalovat. Tolik ji to táhlo k němu. Možná to bylo tím, že byla spíš klučičí povahy a nikdy neměla tátu, po kterém z celého jejího dětského srdíčka toužila.

Kitty nechtěla zrovna teď rozpoutávat další hádky se svojí dcerkou, proto z těžkým srdcem jejím prosbám vyhověla a hodně ji to mrzelo.

Bolelo ji, že ji nechává samotnou a vydává se za člověkem, kterého zná pár dnů.

„Můžeš. Užij si to...“ popřála jí Kitty a dokonce vykouzlila i nějaký ten úsměv.

„Díky mami.“ Jenny ji rychle obejmula a radostně se rozběhla za Nickem.

Kde jsou ty dny, kdy spolu lehávaly v posteli a ona jí říkala příběhy. Kde jsou dny, kdy jí pevně objímala a vydržely tak celé hodiny.

Toto malé obejmutí pro ni bylo však příliš malou náplastí na velkou ránu, která vznikala, když viděla jak se jí odcizuje.

Milovala ji tak moc. Byla jí vším, celou její rodinou, jejím životem a teď se musí dívat na její věčné odcházení.

Co bude dělat jednou až Jenny bude dospělá a bude se chtít odstěhovat? A osamostatnit a opustit ji úplně?

Rychle tyto myšlenky zahnala. Nastanou až za hodně dlouho a ona teď má před sebou důležitější úkol.

Možná, že kdyby nemusela spravovat celé město, že by na ni měla víc času. Třeba by byla stále ta rozverná Kitty a Jenny by ji měla víc ráda.

Možná za to všechno může všechno co se dělo, všechny její starosti. Jak se z ní mohla stát taková příšerná upjatá matka?

„Kitty? Můžeme?“ zeptala se Oise, když viděla Kitiin zamyšlený výraz a vzdálené myšlenky.

„Jo! Jasně! Ať se připraví Nick, poletí první za ním Alex... potom budu říkat jak kdo poletí. Já budu poslední!“
„Dobře, jdu za Nickem... Ehm... Kitty, můžu letět s tebou?“

„Jasně! Klidně!“

„Děkuji!“

„Není za co! A ještě řekni Nickovi ať na Jenny a Cassidy dá pozor, protože jestli to napere do nějakého stromu nebo z toho vznášedla některá z nich spadne a něco si udělá, zabiju ho! A né rychle, ale budu ho mučit, dlouze bolestivě a potom ho zabiju! Pak ho nechám znovu oživit, abych to mohla zopakovat a potom...“

„Chápu... znovu a znovu dokud nebudeš plně spokojená a nevyzkoušíš všechny mučivé metody. Řeknu mu to. Ještě něco?“

„Ne!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Revollution 2: 9.díl: