OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Revollution 2: 2.díl

09.11.2009 (15:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 890×

„Mami! Znovu jsem to dokázala!“
Nick zůstal stát jako socha a pozoroval běh dívky, která skončila v náručí Kitty.
„Jenny! Říkala jsem ti, abys to nedělala!“
„Ale mami....“
„Myslím to vážně! Shelke není tvá hračka, aby ses kolem ní pořád pokoušela procházet. Já......“
V tu chvíli do dveří zadýchaně vběhla Shelke. Hned ji poznal, protože v obličeji se nezměnila. Už nebyla to malé děvče jako tenkrát.
Měla na sobě podobný kostýmek jako Kitty a boty na podpatku.
„Kitty, promiň. Nevšimla jsem si jí! Udělala se neviditelnou a prošla kolem tak neslyšně....Všimla jsem si až otevírajících se dveří a nemohla jsem ani dobře nasměrovat silové pole a.......“
Zarazila se a její pohled sjel na Nicka. Její výraz z udýchanosti přešel do šoku.
„Nicku?“
„Čau Shelke!“
„Nicku!“
Nadšeně ho objala.
„Myslela jsem, že už tě neuvidím.“
„To si myslelo víc lidí!“při těchto slovech vrhl významný pohled na Kitty.
„Tak to já vás nebudu rušit....“
„Ne, v pořádku! Akorát jsme skončili!“
„Vážně?“
„Ne! Právě jsme vlastně začali!“vložil se do toho Nick.
„Ne! Je konec!“
„Myslím, že ne!“
„To co si ty myslíš, je mi ukradené!“
„Jak myslíš, ale mě hodně věcí ukradených není!“
„Mami, kdo je ten pán?“
„Nikdo!
„On se jmenuje Nikdo?“ Jenny se šibalsky podívala na Nicka a byla rozhodnutá vytáhnout z mámy, kdo je i za cenu toho, že ji naštve.
„Kitty, když dovolíš vezmu ji ven, abyste si to mohli vyříkat.“
„Dobrý nápad!“Nick reagoval okamžitě a Kitty jen s hlubokým vzdechem kývnula.
„Ne!“ Jenny se vykroutila z Kittina náručí a elegantně dopadla na zem, kde na nic nečekala a rozběhla se napříč místností.
Během chvilky bylo vidět jak se dělá neviditelná, ale Shelke reagovala rychle a když dodělala silové pole, neviděli už holčičku, ale slyšeli silný náraz.
„Mám ji! Ještě se uvidíme Nicku!“jednou rukou kontrolovala pole a druhou ho zvedla nad zem, takže působilo jako velká bublina a vznášela se před ní.
„Wow! Nový trik?“
„Jo! Dlouho jsem na něm makala!“
„Je to dobrý a efektivní!“
„Díky.“
Když se za Shelke zabouchly dveře, tak Nickův usměvavý výraz zmizel.
„Mami? Slyšel jsem dobře? Řekla ti mami!“
„Jo! Hluchý nejsi! Řekla mi mami!“
„Sakra! Kde jsi to stihla?“

„Co je ti potom!“
„Skoro nic, akorát jsem tvůj ex, tak bych rád věděl kdo je tvůj současný!“
„Najdeš dveře sám nebo ti mám pomoct a u toho s tebou vymést pavučiny na podlaze?“
„Dobře. Zkusím to jinak pro méně chápající......Komu Jenny říká tati?“
„Ven!“Kitty naštvaně ukázala ke dveřím.

„Shelke, kdo je ten pán?“Jenny seděla v silové bublině a přes nafialovělou stěnu hleděla na blondýnku.
„To je Nick.“
„Nick?“
„Jo!“
„Není to ten Nick, který se tu objevil, když v zemi byli roboti? Říkala jsi mi o něm!“
„Jo, přesně ten.“
„A proč teď na sebe s mámou křičí, když byli kamarádi?“její otázky a tvář byla tak nevinná.
„Když odešel, tak se s mámou nerozešli v nejlepším.“
„Aha......“ Jenny chvíli mlčela a přemýšlela. „Myslíš, že tu bude dlouho? Protože to by máma pak byla pořád naštvaná a....“její úvahy přerušilo prudké rozražení dveří, ze kterých rychle vyletěl Nick a dopadl na podlahu, po které se ještě kus vezl než nezastavil na zádech.
„Já tě varovala!“ Kitty vyšla do otevřených dveří.
„Ty si mě vážně vyrazila!“
„Jo! Vážně jsem to udělala!“
„Ty na mě musíš být pekelně naštvaná!“Nickovi se na tváři znovu vytvořil provokativní úsměv.
Kitty na to nereagovala jen se otočila, mávla rukou a dveře se s ohlušující ránou zavřely.
„Sakra! Ta má páru!“ Nick se pokusil postavit a naříkavě se chytnul za naraženou kostrč a potlučené celé tělo.
Z vedlejší místnosti se ozval třištivý zvuk jako by někdo převrhnul stůl nebo nějakou skříň.
Jenny polkla.
„Mám jít za ní?“
„Radši ne...“zašeptala Shelke.
„Myslím, že s tebou vyjímečně souhlasím!“přikývnula dívka a pak se otočila na Nicka. „Pane Nicku, jste v pořádku?“
„Uděláme dohodu jo?“ Nick se stále nemohl narovnat.
„Záleží na tom jaká bude.“
„Ty mi budeš tykat a říkat jen Nicku a já vymyslím jak uklidnit tvojí mámu.“
Jenny se kouzelně zasmála.
„Uklidnit mámu? Ty, když se před ní jen ukážeš tak začne chrlit plameny!“
„To ji naučil Mike?“rýpnul si Nick.
„Ne! To je vrozený! Prý tím trpí od malička. Říkal to Mike.“
Oba se zasmáli.
„Budeš se tu zdržovat?“tentokrát promluvila Shelke.
„Uvidí se. Ale vzhledem k tomu, že se mi tu začíná znovu líbit, tak jo.“
„Ubytovala bych tě u sebe, ale....“
„Ale mohla bys naštvat Kitty! Jasný, nejsem hlupák, abych se cpal k někomu z vás! Stačí, když mi řekneš o nějakém levném ubytování...“
„Ok. U Jerryho. Je to kousek odsud.“
„A od našeho domu!“výskla si Jenny.
„Vážně?“
„Jo. Je to kousíček. Půjdeš si semnou někdy hrát?“
„Jenny! Neměla bys Nicka otravovat!“
„Klídek Shelk. Že váháš Jenny, půjdu rád! Zahrajem si nějakou bojovku v lese. Teda jestli tu les ještě je.“
„Jo je!“
„Tak se uvidíme. Někde si tě najdu!“
„Rychleji tě najdu já!“
„To se ještě uvidí!“mávl jim na rozloučenou a zmizel ve výtahu.
„Jestli se o tom dozví Kitty, tak tě roztrhá na kousíčky a jeho pohřbí zaživa....“prohodila Shelke.
„Jenže se o tom nedozví, protože Nick nevypadá na to, že by byl hlupák a nikdo jiný jí to neřekne!“Jenny hodila na Shelke významný pohled a ta se jen zamračila.
„Jsi stejná jako tvůj táta!“zabručela si pro sebe, jenže bystrým ouškům malého dítěte nic neujde. Naštěstí Jenny pobrala dostatečně rozumu, že se dál nevyptávala.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Revollution 2: 2.díl: