Příběh o dívce, která ztratila paměť a jediné, co ví je, že se jí stalo něco hrozného. Když potká milého kluka, který jí chce pomoct, odmítne ho? Jak zareaguje na to, že ten kluk je jiný. A jaká bude její reakce na to, že ona sama není normální? Bude to zklamání nebo radost? Další osoba, kterou potká bude on. Co po ní chce?
Dokáže ji její nový přítel ochránit?
27.02.2011 (10:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1162×
8. KAPITOLA – Volba strany
Popošla jsem ještě pár kroků, když v tom mě někdo chytil za rameno. Prudce jsem se otočila a byla připravená, bránit se.
„Zapomněl jsem ti říct, že u mě máš vždy dveře otevřené,“ promluvil na mě klidným hlasem Tomáš.
Já se stále snažila rozdýchat to, jak mě vylekal, proto jsem jen mlčky kývla.
„Dobře, tak můžeš jít,“ usmál se a otočil se k odchodu. Chvíli jsem na něho nechápavě koukala, a když se za ním zabouchly dveře, otočila jsem se k odchodu.
Celou cestu jsem přemýšlela o tom, co mi Tomáš řekl. Nechtěla jsem tomu věřit, ale zasadil mi brouka do hlavy, tak jsem aspoň přemýšlela.
Tomáš:
Nechtěl jsem ji nechat jít, ale slíbil jsem jí to. Musím dodržet slib, který jsem jí dal.
Chvíli jsem koukal na zabouchnuté dveře, ale nevydržel jsem. Rychle jsem je otevřel a vyběhl za ní. Chytil jsem ji za rameno, cítil jsem, jak sebou leknutím škubla.
Na chvilku mě omámila, nechtěl jsem ji vyděsit, ale ten strach, co jsem zahlédl v jejích očích.
„Zapomněl jsem ti říct, že u mě máš vždy dveře otevřené,“ řekl jsem klidným hlasem. Ona nepromluvila, stále byla vyděšená, proto jen kývla na souhlas.
Přemáhal jsem se, abych ji nezačal prosit, aby zůstala.
„Dobře, můžeš jít.“ Rychle jsem se otočil a vydal se dovnitř. Stále jsem cítil její pohled na zádech.
Zabouchl jsem hlavní dveře a ihned se sesunul na zem. Chytil jsem se za hlavu. Tolikrát jsem si tuhle chvíli představoval, připravoval jsem se na to, že mě odmítne a půjde zpět za Patrikem. Netušil jsem, že budu cítit tolik pocitů.
Někdo mě chytl za ruku, vzhlédl jsem a tam byla Marie.
Posadila se vedle mě a se smutným úsměvem mi začala vyčítat: „Nevěří ti, měl si ji to říct.“
„Nemohl jsem, chtěl jsem, aby mi věřila i bez toho,“ vysvětlil jsem jí.
Marie se najednou usmála veseleji a začala se rozplývat: „Ale vyrostla z ní pěkná žena.“
„To ano,“ musel jsem souhlasit. „Máš opravdu nádhernou dceru.“
„Já vím, jen je mi líto, že jsem ji tak dlouho neviděla, a teď, když jsem měla šanci, aby tu zůstala, znovu odešla, aniž by věděla, kdo jsem.“ Sklonila hlavu. Jednou rukou jsem ji objal.
„Však ona se to dozví,“ uklidňoval jsem ji.
„A kdy? Až pomůže Patrikovi zničit svět? Vždyť ona o sobě vůbec nic neví,“ vyčetla mi znovu, ale já si byl jistý, že se všechno změní.
„A co když má pravdu, co když Patrik je ten dobrý a já ten zlý?“ zeptal jsem se. „Co když jsem tě jen oklamal, abych ji získal?“
„To bys mi tohle neříkal.“ V jejím hlase jsem neslyšel žádnou známku pochybnosti. Věřila mi, tak proč jsem o tom nedokázal přesvědčit i její dceru?
Z přemýšlení mě vytrhla Marie. Pomalu se zvedla a odhodlaným hlasem řekla: „Jdu za ní, musím jí to všechno říct.“
„Ne, nechoď!“ snažil jsem se ji zadržet. „Proti Patrikovi nemáš žádnou šanci.“
„Nenechám mu svoji dceru, kdyby se něco dělo, tak ti zavolám.“ Už na nic nečekala a okamžitě vyběhla ven ze dveří. Úplně jsem osaměl, ale ona měla pravdu, nemůže ji nechat Patrikovi.
Daisy:
Odešel a ani se neotočil, asi mu na mě opravdu nezáleží.
Vydala jsem se na cestu a snažila se nemyslet na nic z toho, co mi Tomáš řekl, ale nešlo to.
Zaklepala jsem trochu, abych vyhnala myšlenky, ale ani to nepomohlo.
Komu z těch dvou mám věřit? Jak mám poznat který z nich je ten zlý?
Celou cestu jsem si pokládala podobné otázky. Nevnímala jsem kudy jdu, ani jak daleko mi ještě zbývá. Dokonce mi ani nevadilo, že nevím kudy mám jít.
Po tváři mi stékala první slza, okamžitě jsem ji setřela a zakázala si brečet. Potlačila jsem další příval slz a rozhlédla se kolem sebe. Stála jsem u svého domu a jak jinak, Patrik stál u branky a už na mě čekal.
„Kde jsi byla?“ zeptal se vyděšeně.
„Byla jsem se projít,“ řekla jsem, ale zlomil se mi hlas.
„Promiň,“ chtěl se začít omlouvat, ale já ho přerušila.
„Neomlouvej se pořád a pojď dovnitř,“ přikázala jsem mu a šla odemknout.
Rozhodla jsem se prozatím zůstat u Patrika.
Posadili jsme se na gauč a jen tak mlčky na sebe zírali.
Najednou jsem sebou trhla. Zaslechla jsem nějaké kroky, a podle toho, jak se Patrik napjal, jsem usoudila, že ty kroky zaslechl taky.
Všimla jsem si, že je Patrik připraven zaútočit.
Věnováno Safiře =)
Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Půlnoc - 8. kapitola:
Texie: Ok 
Povedené, jen dávej pozor při záměně ji/jí
.
Ano Safi, je tu, přemluvili mě =) =) =). Moc ti děkuju za koment =) opravdu mě potěšil =) a opravdu si ho vážím =)
Páni, děkuji za komentář... Konečně jsem něco pochopila:D Děkuji za vysvětlení:D Elis, je to užasné, takže tom není ten zlý? Hm... Možná bych měla něco přehodnotit ale jsem teď tak zmatená, že asi půjdu prostě na další kapču, jestli jsem teda viděla dobře, že tady je:D 
dobře, mam napsanou ještě další kapitolu, když tak hezky prosíte, jdu ji přidat =)
Jinak moc všem děkuji za komenty. Jste vážně úžasný a jsem moc ráda, že se vám tahle povídka líbí
LynVonNightlight: U mě je to tak skoro u každý kapitolovky, nejdřív si někoho oblíbíš a po pár kapitolách úplně otočíš a máš radši někoho jinýho =) =) =)
Ktorý človek dokáže meniť názory na kapitoly extrémne rýchlo? No predsa ja!
Tak teraz som fakt vedľa. Patrik mi pripadá ako blbec a jeho dvojča ako totálny pohoďák... no ja dúfam, že o chvíľu sa dozviem, ako to skutočne je, lebo už ma z tej neistoty ide rozhodiť. Ja si v príbehu vždy vyberám svojich obľúbencov, no pri tom tvojom si akosi nwm vybrať.
Inak úplne super. Hlasujem sa rýchlo pokračovanie!!!
takže Marie je jej matka??? ale kto je potom tomaš??? a patrik??? stavím sa, že na konci to bol ten chlapík s tou jazvou :D :D :D som celá napnutá takže šup šup ďalšiu časť :D 
a ozaj geniálne 
rychlo dalsiu
Moc ti děkuju za koment =) =) =). Opravdu mě potěšil, a věř mi, jsem ráda i za tebe, že nemáš žádný úkoly =), po tom, co jsi včera psala, co všechno máš udělat =) =).
Neuvěřila a... ne, to bych řekla moc =) =).
=)=) No jo, to jsem já, ty moje konce, ale tohle není tak napínavej konec =).
=) =) moc ti děkuju, opravdu si mě potěšila =) 
No konenče, konečne som si našla čas. :) Žiadne úlohy, nič, čo by som musela vypisovať. :) Hladne som sa na to vrhla. :D
Takže dvojičky... Páááni.... To som nečakala. Ona blbá mu neuverila. :( Aj keď nemala ako uveriť mu, to je pravda, nebol veľmi presvedčivý. :D Ale dobrá správa je, že jej mama žije, ale ona nevie, že žije, takže je to v... :D
Ten koniec... mohla som si myslieť, ty sa nezaprieš. :D Dúfam, že tie kroky, že to bola Mária,a by jej vysvetlila, a nie nejaký chlap s jazvou, alebo kto. :D
Teším sa na ďalšiu kapitolu a dúfam, že ju budem môcť prečítať hneď, ako ju pridáš. :)
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!