OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Proti své vůli - 1

30.12.2009 (11:00) • geniela • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 969×

1. kapitola

Náš příběh se odehrávat v době, kdy ženy neměly žádná práva. Muži uzavírali výhodné sňatky a ženy nesměly protestovat. V době, kdy muži mohli své manželky potrestat jakýmkoliv způsobem.

****

Jednoho klidného večera, kdy se vesničané chystali ke spánku, zaslechli výkřik. Všichni vyběhli ze svých domovů, aby se podívali, co se děje. Když spatřili vysokou štíhlou osobu, jak drží bezvládné tělo ubohé Bethy a má přitisknutá ústa na jejím krku, vesničané strnuli hrůzou. Když se od Bethy odtrhl, odhodil její tělo za sebe a otočil se na vesničany.

„Hmm velice lahodnou krev měla,“ upír si vychutnával zděšené pohledy vesničanů „Dámy a pánové, můžete si posloužit,“ promluvil upír ke svým společníkům. Upírův hlas se vesničanům zaryl až do morku kostí.

„Irmo, běž se schovat s naším dítětem!“ rozkázal vůdce vesnice své ženě. Bohužel bylo pozdě. Za Irminými zády stál upír. Když se otočila, spatřila jak se upír hladově dívá na dítě. Jedním pohybem ho ženě vytrhl z ruky a přitiskl svá bledá, studená ústa k dítěti. Irma se snažila vytrhnout upírovi z rukou své dítě, ale nedařilo se jí uvolnit železný stisk. Po chvíli se upír naštval a prudkým pohybem ženu odhodil. To už ale přibíhal vůdce vesnice a s nenávistným křikem zabodl sekeru do upírova krku. Upír upustil leknutím dítě. Muž se nevzdával a pořád zabodával sekeru do jeho těla, dokud upír úplně nezemřel. Pak sklouzl na kolena a zvedl do náruče své dítě. Bylo mrtvé. Muž si dítě přitiskl ještě více k tělu a s bolestným výrazem se rozhlédl kolem sebe. Jediné, co spatřil, bylo, jak jeho přátelé jeden po druhém umírají a on s tím nemůže nic dělat. Jejich protivník byl moc silný. Náhle se z lesa vynořila smečka velkých vlků. Mířila přímo do vesnice. Muž hleděl s neskrývaným úžasem na stvoření, která ničila upíry. Všiml si i jednoho vlka, který byl velký jako každý jiný, ale přece tak odlišný. Vlk se k němu pomalu přibližoval. Všiml si, že na zádech něco nese. Bylo to malé děvčátko, které se tulilo k vlčeti. Tomu děvčátku mohlo být nanejvýš pět let. Když vlk byl kousek od muže, všiml si velkých hnědozelených očí, které na něj upíral. Vypadaly velice divoce a zuřivě, ale přesto se v nich odrážela jeho zranitelnost. Muž hleděl v němém úžasu na vlka a zapomněl na všechnu hrůzu kolem. Po chvíli se muž probral z tranzu a zjistil, že už kolem sebe neslyší žádný křik. K malému vlčeti se blížili obrovští vlci. Byli jen o něco menší než kůň. Když byli vedle vlčete, zalila je záře. Z velkých tlap se stávaly lidské končetiny. Za chvíli nestáli před mužem obrovští vlci, ale urostlí muži. Jeden z mužů vystoupil z řady a došel k vlčeti. Z jeho hřbetu vzal malé děvčátko a přitiskl si ji k hrudi. Malý vlk se náhle také proměnil. Už to nebylo malé vlče ale dospívající kluk.

„Kdo jste?“ zeptal se vůdce města

„Budeme mluvit jedině s vůdcem města,“ odpověděl mu muž, který držel v náruči děvčátko. Byl vysoký urostlý. Měl tmavě hnědé vlasy stažené vzadu do culíku. Jeho tvář byla ostře řezaná a už na pohled vzbuzovala autoritu. Oči měl barvy oříšků.

„Já jsem vůdce.“

„Dobrá. Jsem Nikolas. A jaké je vaše jméno?“

„Petr.“

„Takže, Petře. Jsem vládce hradu, který je postavený kousek od vaší vesnice. Toto je můj syn Derek,  následník trůnu,“ ukázal na chlapce po svém boku. „A toto je jeho nevěsta.“

„Co od nás chcete?“ zeptal se Petr

„Nic hrozného. Chceme, aby jste se tady postarali o synovu snoubenku, dokud syn nedovrší svých dvacátých druhých narozenin. Pak si přijede pro svou nevěstu a odveze si ji na hrad, kde mu počne dědice. Výměnou za postarání se synovi snoubenky vás budeme chránit před upíry,“ vysvětlil Petrovi velice stručně Nikolas.

„Dobrá. Postaráme se o to dítě.“

„Takže jsme domluveni.“ Nikolas podával Petrovi děvčátko a chystal se k odchodu.

„Jak se vůbec jmenuje,“ křikl Petr ještě na Nikolase.

„Selena,“ odpověděl Petrovi Nikolas, aniž by se na něj otočil.

Autor: geniela (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proti své vůli - 1 :