OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Přátelství až za hrob? - 3. kapitola

Aria se seznamuje s Jade, Jade mezitim sleduje, co se ve třídě děje, a zvláště se nestačí divit, co se stane mezi Ariou a učitelem.

19.06.2013 (09:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 610×

*Jade P.O.V.* 

 

„Tak si běž posadit támhle,“ zaslechla jsem učitele a koukla, kam tím ´támhle´ myslel. Zaklela jsem v duchu, když si ta dívka sedla vedle mě a dál se věnovala čmáranicím v mém sešitě. Ještěže jen francouzštinu mám tady, jinak sedím stále se svým nejlepším kamarádem Adamem. Jediný z celé party ví o tom, co se u nás doma děje, a dokáže mě podpořit. Ostatní mám ráda, ale zase ne natolik, abych jim věřila a svěřila se se vším. 

„Jsem Aria,“ prolomila ticho ta dívka. Pohlédla jsem na ni a spatřila její ruku nataženou ke mně.

 

„Jade.“ Chytila jsem ji a potřásla, pak pustila.

„Jste pozadu,“ pronesla tiše, pohlédla jsem na ni zmateně. „V učebnici.“

 

„Ouh, ano. Davis byl dlouhodobě nemocný a nikdo jiný tu neumí francouzsky, takže jsme nic neprobírali,“ pousmála jsem se a zase se zabrala do sešitu, když mi došla sms. Pohlédla jsem, kdo to.

- Jak ti jde fránina? Já se na hodině dějepisu příšerně nudím. Xoxo Adam

 

Usmála jsem se a naťukala odpověď. 

- Máme novou žačku, tu na tom pobytu, a sedí vedle, takže... ale zase je milá. Xoxo Jade

 

Odpověď mi došla okamžitě, znovu jsem pohlédla na displej.

 

- Je hezká? Xoxo Adam

 

Nenápadně jsem mrkla na Ariu a sjela ji od hlavy k patě. 

- Jsem hezká? Xoxo Jade 

 

- Jsi nádherná, ale to víš. Xoxo Adam

Zasmála jsem se potichu, až po mně Aria kouknula, nevinně jsem se usmála.

 

- Pak není tvůj typ, protože je naprosto jiná ode mě. Xoxo Jade

 

 

 

 

ARIA

 

 

„Jsem Aria,“ podala jsem ruku té holce, podala mi ji zpátky. 

 

„Jade.“ Potřásla jsem si s ní a pak pustila ruku. Podívala jsem se na ni. 

 

„Jste pozadu.“ Jade se zatvářila zmateně.

 

„V učebnici.“                                                                                         

 

„Ouh, ano. Davis byl dlouhodobě nemocný a nikdo jiný tu neumí francouzsky, takže jsme nic neprobírali.“ Všimla jsem si, že si Jade smskuje, a tak jsem ji nechtěla rušit a sledovala jsem  učitele. Vlastně jsem hltala každé jeho slovo, líbil se mi. To jsem prostě popřít nemohla a ani nedokázala.        

 

„Příště si napíšeme test.“ Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj, jestli tohle myslí vážně.            

 

„Musím to psát i já?“ zašklebila jsem se, podíval se mým směrem.

 

„Myslím, že ano, slečno Moreau,“ pousmál se, protočila jsem oči.

 

„Nechci nic říkat, ale čekala jsem, že  se něco naučím, a ne že si budu opakovat.“ Zamračil se.

 

„Nejste trochu drzá?“ Jenom řeknu svůj názor a už jsem drzá? Páni, s tímhle učitelem to bude ještě zábava. Na tohle se vážně těším. Podívala jsem se letmo k Jade, jak stále smskuje.               

 

„Ovšemže ne, jsem jenom upřímná,“ drze jsem se usmála. Už nevěděl, co mi má říct, a tak radši přešel k probírání látky. Vítězně jsem se usmála a prohlížela si kluky ve třídě. Tak tuhle třídu jsem vychytala dobře aspoň na fráninu.

 

Zahlédla jsem  kluka, který měl krásně oříškový oči a hnědý vlasy. Kousla jsem se do rtu. Myslím, že se mi zde bude líbit.

 

„Slečno? Mohla byste laskavě dávat pozor a neokoukávat vaše  spolužáky?“ Zamrkala jsem, co to právě řekl, ale rozhodně tím pobavil třídu.

 

„Já ale dávam pozor, a rozhodně nesleduju své spolužáky!“ Už jsem byla naštvaná, tohle neměl dělat.  Najednou na mě vychrlil francouzskou větu. Chvíli mi trvalo, než mi to došlo, co se snažil říct. Třída naštěstí nerozumněla, protože byla hodně pozadu.

 

„Tohle nemyslíte vážně?!“ zamračila jsem se.

 

„Na rozdíl od vás si to můžu dovolit,“ pousmál se. Bože, mně se pusa rozjela tak šíleným směrem. Po chvíli jsem radši zmlkla.

 

 

 

*Jade P.O.V.*

Vyrušil mě šum ve třídě, tak jsem odtrhla zrak od mobilu a sledovala dění. Aria se hádala s učitelem, co mě překvapilo nejvíc, tak věta, co jí řekl francouzsky. Zasmála jsem se, ale honem jsem to svedla na mobil a hned do něj kouknula znovu. Nemusí přece hned první den vědět, že sice jsme pozadu, ale nejsme pozadu všichni. Někteří jsou i zde chytří, ona si zřejmě myslela opak.

Ještě chvíli nadávala na učitele, ale to jsem neřešila. Hned po zvonění jsem se sebrala a letěla najít Adama. 

„Co se tak culíš?“ zeptal se hned zvesela. Usmála jsem se a chytla jej za loket.

„Ta nová se pohádala s Chrisem. A on jí řekl, že je...“

„Jade.“ Pootočila jsem se i s Adamem dozadu a pohlédla do tváře Arii. Zamrkala jsem, ale protože se usmívala, došlo mi, že nic neslyšela. „Já jen... nepomohla bys mi najít učebnu?“

„Jistě. Eh, Ario, tohle je Adam, Adame, Aria,“ seznámila jsem je rychle a kouknula na Adama. Moc se jí nevěnoval, spíš hleděl na mě. Nechápala jsem to. Sice je naprosto jiná, ale byla hrozně krásná holka. Teda, aspoň jsem si to myslela. 

„Takže jdeme, stejně máme teď všichni angličtinu,“ usmála jsem se a ukázala kudy, Aria šla s námi a sem tam zabloudila na mou ruku v Adamově. Zasmála jsem se. „My spolu nechodíme, jestli chceš vědět tohle. Jsme jen nejlepší kamarádi.“ Jen přikývla a mlčky šla.

 

 

 

ARIA

 

Došla jsem za Jade a nějakým klukem, byl docela hezký. Nebyl můj typ, což je pravda.

 

„Jade?“ Otočila se na mě i s tím klukem. Usmála jsem se na ni. „Ja jen, nepomohla bys mi najít učebnu?“  Sledovala jsem je oba dva.

 

„Jistě. Eh, Ario, tohle je Adam, Adame, Aria,“ seznámila nás, Adam se na mě podíval jen tak letmo. Neřešila jsem to, měla jsem na starosti něco jiného. „Takže jdeme, stejně máme teď všichni angličtinu,“ usmála se a ukázala, kudy jít, šla jsem s nimi a sledovala jsem je, jak se drží za ruce. Napadlo mě, že spolu asi chodí.

 

„My, spolu nechodíme, jestli chceš vědět tohle. Jsme jen nejlepší kamarádi.“ Přikývla jsem a dál pokračovala v cestě. Netěšila jsem se na to, že se budu muset znovu představovat. Byla jsem myšlenkama někde jinde. Vešla jsem do třídy až po nich. A už je to tady zase.

 

Všichni mě sledovali, najednou se ke mně přihnala blondýnka asi o půl hlavu větší. Změřila jsem si ji pohledem, řekla bych, že to byla taková ta typická barbínka. 

 

„Ahoj, jsem Lily. Před malou chvíli jsem se dozvěděla od ředitelky, že po škole tě mám ubytovat u nás,“ usmála se na mě, tak jsem se taky pousmála.

 

„Páni, to je skvělé. Už teď jsem nadšená,“ řekla jsem to s trochu ironii. „Mimochodem, jsem Aria.“ Obešla jsem ji a šla jsem si najít volné místo.

 

„Ario, vedle mě je volno.“ Zamračila jsem se, nechápu, proč s ní nikdo nesedí. Jestli kvůli tomu, že je tak šílená, a nebo tak vlezlá. Usmála jsem se a šla si sednout vedle ní.

 

„Proč s tebou nikdo nesedí?“ 

 

„Jsem tu jenom chvíli,“ pokrčila rameny, aha, takže tady byl ten problém. Sedla jsem si vedle ní, pak jsem se zarazila, když jsem uviděla její sešit. To příjmení už jsem někde slyšela, otočila jsem se po Jade s Adamem.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Přátelství až za hrob? - 3. kapitola:

No, kamarádka právě píše jednu holčinu..Ale ostatní kapitoly se udělají jinak..Ale jinak díky za názor:))a radu..

je to dobré, ale jediný co bys mohla vynechat je, že jak pak píšeš z pohledu té druhé, že opakuješ část toho hovoru, no já bych to spíš vynechala a pokračovala :)

ahoj
Kapitolu tiež vraciam na opravu - z rovnakého dôvodu, ako tú predošlú. Takže si niečo skús dopísať a potom znovu zaškrtni "Článek je hotov".

Přidat komentář:

Nick:

Text: