OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Poslední šance - 7. kapitola

20.09.2012 (14:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1246×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Minulý týden jsme si našli ranní systém, ale dnešním ránem nějak vybouchnul. Asi za to mohlo i moje samostatné probuzení bez toho, aby mi Michael dělal otravný budík, který nešel vypnout. V koupelně jsme se navzájem vystrkovali od zrcadla a i z místnosti do konce i do dveří jsme se prodrali společně a skoro se v nich zasekli.

„Přeháníš to,“ vyhrkli jsme oba a dívali se na sebe přísně, než se to změnilo ve smích a ten pokračoval až do auta.

Trochu jsem si připadala jako ve školce, dělal to zase, dovedl mě poslušně až do mé kanceláře, a odložil jako malé dítě. Měla jsem chuť se ho zeptat, jestli mě vyzvedne po obědě, ale mlčela jsem, protože by mi souhlasně přikývl, zase mě bude brát na oběd, to jsem se opravdu nemusela ptát. Nedosedla jsem ani pořádně na židli a v místnosti se objevila Marie.

„To je milé, jak tě doprovází, už bylo na čase, aby se přes to přenesl.“ Usmívala se na mě zvláštně a já netušila, co to zase měla znamenat. Přes co se má přenést? Otevírala jsem pusu a chtěla položit otázku, opravdu mě svrběla na jazyku. Předběhla mě a zarazila mou otázku, ještě než jsem vypustila první slovo.

„Gregory se po tobě ptal,“ změnila téma tak rychle, že mi trvalo se v tom orientovat a dostat se od ropného šéfa k hotelovému.

„Jo už jdu,“ souhlasně jsem kývla a stačila si jen připojit a zapnout notebook. Mou práci na víkend jsem dodělala a poslušně mu to poslala na schválení, asi chtěl něco projednat. Trochu jsem se bála toho, aby se mi to líbilo.

Cítila jsem se jako školačka, povýšila jsem, ještě před chvíli jsem byla ze školky. Svíral se mi žaludek podobně, jako když jsem chodila za profesory, nikdy jsem takovéhle pohovory neměla ráda a ani milá tvář a úsměv Gregoryho mi nepomáhalo.

„Rád tě vidím, Phie, měla ses dobře?“ začal přátelsky ani jsem nepřekročila pořádně práh dveří a víc se opřel do své kožené otočné židle.

„Ahoj, celkem to šlo, zvykám si.“ Marně jsem se pokoušela vrátit úsměv a raději si na jeho kývnutá ruky sedla do křesílka.

„Dostal jsem od tebe včera email a nadšeně jsem se do něj pustil, ale musím říct,“ odmlčel se dramaticky a prohledl si mě jak se krčím v tom křesle a jsem celá napjatá z toho, co poví. „Tohle jsem nečekal,“ hlas měl tichý klidný žádné nadšení ani přímo zklamání.

„Já… klidně to předělám, když mi dáš trochu času,“ spustila jsem okamžitě na obranu. Nemohla jsem se tak snadno nechat vyhodit, tohle nebylo moje krédo.

„Nic se měnit nebude, Phie. Je to skvělé, povedlo se ti to. Nechtěl jsem Michaelovi věřit, že jsi tak dobrá, vezmeme-li v úvahu, žes to nikdy pořádně nedělala. Opravdu jsem nadšený tou prací a nebudu se bát to dál prezentovat,“ jásal jako by objevil něco neuvěřitelného. Usmíval se od ucha k uchu a lehce se na křesle pohupoval. Vydechla jsem úlevou, slyšel to a asi i ten kámen, co mi spadl ze srdce a povzbudivě na mě mrknul.

„Prošla jsi první zkouškou a teď už na tebe nebudu brát žádné ohledy.“ Pokoušel se tvářit přísně, ale moc mu to nešlo.

„Beru to na vědomí, šéfe,“ neodpustila jsem si to.

„Marie ti dá další podklady pro práci. Doufám, že se ti bude dál dařit,“ usmál se ještě jednou a už si začal všímat papírů na stole. Znamení, konec schůzky vypadni, mám práci.

Měla jsem úsměv od ucha k uchu a vyšla z těch dřevěných dveří a usmívala se i na Marii, která ťukala do počítače, než si mě všimla.

„Tak?“

„Mám si vyzvednout další práci,“ prohlásila jsme pyšně a postavila se ke stolu. Ruce jsem si dala za záda, točila se v bocích, jak jsem čekala na tu další složku, co jsem měla zpracovat. Potichu se smála nad mým postojem a mně to bylo jedno, byla jsem nadšená.

Nadšená z toho, že jsem to vlastně zvládla já, Michael mě sem dostrkal, sehnal mi místo, ale sama jsem se prezentovala a ukázala, co umím, tak aby se to líbilo.

Vytáhla celkem tlustou složku, pozvedla jsem obočí.

„Nestíhala jsem, proto se vytvořilo to místo, jsi první, kdo se přihlásil,“ pokrčila omluvně Marie rameny.

„Aspoň ty peníze budou zasloužený,“ ušklíbla jsem se. Uvědomila jsem si tu divnou skutečnost, co nevím, jestli byla ke smíchu či k pláči, kdyby to ostatní věděli, mohli by posoudit, takhle sama jsem to nedokázala. Ale ty peníze co budu dostávat na nový, Michaelem založeným, účet mohla dostávat od firmy jen za to, že tu sedím, to jsem si mohla dovolit, kdybych chtěla, pak by tu byly i následky.

„Phie, pojď se mnou. Ukážu ti ještě nějaká místa, která jsou dobré znát i pro tebe.“ Na další pozvání jsem už nečekala a následovala mou průvodkyni do výtahu.

Jak mi bylo řečeno i trochu jsem to poznala, jelo se nahoru do oddělaní Michaela. I tam jsem musela něco znát, a abych věděla, kde sedí, zase se přitom zvláštně culila. Kdyby nebyla starší a tak milá, asi bych jí něco odsekla, nikdy se mi takovéhle dvojí pohledy nelíbily.

Nesla složku a přitom ukazovala, kam se budu čas od času chodit dívat i já.

„Počkej ještě chvíli tady, něco si musím zařídit,“ poprosila mě a vydala se jinam. Opřela jsem se o roh a koukala se okolo sebe. Nedošlo mi, jak je to chytrá pozice, nikdo mě pořádně neviděl, byla jsem hned vedle malé kuchyňky, odkud mě taky nemohli vidět, ale slyšet bylo.

„Už si našel náhradu,“ povzdechl si jeden vyšší ženský hlas.

„Kdo?“ nechápal další ženský hlas.

„Michael přeci,“ vložila se do toho třetí žena.

„Koho?“ vypískla ta druhá. Jejich rozhovor mě opravdu zaujal, když vyslovili mě tak známé jméno.

„Nějakou cizí holku, dokonce ji našel místo ve firmě,“ zněla pohoršena tím, co se dělo. „Ještě jsem ji neviděla. Je zavrtaná u hoteláků. Ale Mark z IT říkal, že je pěkná a hodně mladá.“

„Taky ještě nejsme stará košťata,“ prskla ta druhá.

„Ale ono je prý hodně mlaďounká, sotva dodělaná škola typoval.“

„Běhám tu okolo něj pět let, aby si mě všiml. Nejdřív je šťastně ženatý, a když se mu rozpadne vztah, zahrabal se za ten počítač snad víc. Už vůbec si mě nevšiml a teď si přitáhne nějaké mladé kuře,“ prskla stále ta první.

Opírala jsem se o zeď a valila oči před sebe. Dozvídala jsem se nové a šokující informace o Michaelovi. Byl ženatý! Panebože a já se do něj strefovala ohledně ženy, jsem husa.

„Phie, jdeme,“ vytrhla mě z šoku Marie a zkoumavě si mě přeměřila. Zamrkala jsem a kývla jako loutka a šla za ní, musela jsem ale vylézt ze svého úkrytu a projít okolo kuchyňky. Přehlížela jsem to několikanásobné zalapání po dechu a zmatený pohled Marie, zakroutila jsem hlavou a udělala vedle ní těch několik kroků, abych ty tři viděla.

Jak jsme očekávala, sice nebyly všechny blond, ale jedna se tam našla. Všechny tuny líčidel, trika, která by na pracovišti měla být zakázaná, minisukně a vysoké podpatky. Připadala jsem si z jiného světa ve svých kalhotách a normální halence.

„Ahoj Marie,“ pozdravily mou společnici všechny tři najednou.

„Ahoj, Ashley, Nikki a Juliette, tohle je moje nová posila Phie. Phie, toto jsou holky z reklamního,“ představila nás a nevšímala si jejich zkoumavých a trochu opovrhujících a nenávistných pohledů.

„Phie, co tu děláš?“ ozval se za mnou velmi známý hlas. Ani trochu mi v tuhle chvíli nepomohl. Otočila jsem se pro ujištění, že to je opravdu on. A byl to on.

„Michaeli,“ usmála jsem se na něj, zkáza byla stejně dokonána. „Marie mi to tu ukazuje,“ vysvětlila jsem a poukázala na osobu po mé levici.

„Marie, nemusíš se zdržovat, ukážu to tu Phie sám, mám trochu času.“ Usmál a se na mě a já málem zakňučela pod náporem nenávisti od našeho publika.

„To je dobrý. Mám nějakou práci, už budu muset jít,“ vykrucovala jsem se.

„Tak po obědě tě provedu,“ usmál se rozhodnutý s tím, že namítat mohu, ale je mi to k ničemu, našpulila jsem pusu, ale kývla. „Vyzvednu tě na oběd,“ mrknul ještě na mě a odešel. Udělal to schválně!

Marie na nic dalšího nečekala a šla pryč, byla jsem v jejím těsném závěsu. Asi nechtěla vidět mou vraždu. Oddychla jsem si ve výtahu, kde jsme byly jen samy dvě. Ocenila jsem snahu Marie zakrýt zvětšující se úsměv.

„Marie, můžu se na něco zeptat?“ zamumlala jsem nejistě. Vzpomněla jsem si na to, co ty holky říkaly. Výtah pojede nějakou dobu.

„Co potřebuješ vědět?“ znovu se mile usmála.

„Michael byl ženatý?“ šla jsem hned na rovinu, nevěděla jsem jak jinak se na tohle zeptat.

„Ty to nevíš?“ zdála se ohromená tímto zjištěním. Pokrčila jsem rameny.

„Je to necelý rok od rozvodu. S Amandou byl pět let. Nikdo přesně neví, jak se to stalo, ale rozpadlo se to dokonalé manželství, které měli. Michael se tu zavíral u práce ještě víc. Proto je tak překvapivé, že po roce, kdy nedělal nic jiného, než pracoval, si přivedl tebe. Zase se usmívá a je jiný už od pohledu.“

Kousala jsem si spodní ret a naslouchala nové neznámé jištění o Michaelovi. Už jsem začala chápat občasné změny nálad, poté co jsem něco o manželství plácla. Zároveň mě překvapilo, co věděli jeho kolegové o jeho soukromí, trochu děsivé a nakonec zmínka o tom, jak se s mým příchodem změnil, nemohla jsem to posoudit, ale určitě se nezměnil tak moc, jak Marie a její tón tvrdily. Už jsem chápala, proč mi chtěl pomoc, sám ji potřeboval.

„Děkuju,“ zamumlala jsem stále zamyšleně.

„Udivuje mě, že ti to neřekl.“ Přeměřila si mě zkoumavě, povzdechla jsem si. Jestli to někdo mohla pochopit pak Marie, sice jsem ji neměla úplně ověřenou ohledně důvěřivosti ale co, když tak to aspoň roznese dál.

„Nejsme pár. Michael mi pomáhá, byla jsem trochu na dně a on mi dal pomocnou ruku. Nechápu, proč podporuje to, že spolu něco máme,“ postěžovala jsem si.

„Asi se chce zbavit svých pronásledovatelek, jako byly tam ty,“ kývla hlavou ke stropu výtahu.

„Asi jo,“ usmála jsem se. Divila jsem se, jak rychlý ten rozhovor byl. Při posledních slovech jsme stály u výtahu na našem patře.

Odebrala jsem se do svého útočiště a stále přemýšlela o tom, co jsem slyšela od Marie. Znovu jsem začala chápat různé věty od jeho rodiny, od samotné Marie a hlavně jeho chování. Budu si muset dávat od nynějška pozor na všechno, co se týká manželství a rozvodů, žádné pitomé řeči.

Asi bych na něj taky vylítla, kdyby začal mluvit o tom, o čem nechci zase mluvit já. Zasedla jsem k počítači. Musela jsem začít pracovat a nechat spekulace o bývalé manželce na jindy. Ještě štěstí že ta složka od Marie byla dost silná.

Nezklamal mě a přišel si pro mě na oběd. Mluvili jsme spolu a kupodivu ne o práci tedy rozhodně ne o tom, co se dělo na té chodbě za sraz. A já při pomyšlení na to co se stalo, musela začít přemáhat jazyk, aby nevypustil otázky na jeho manželství, to nad čím jsem přemýšlela a rozluštění mi mohl dát jen on sám. Nechtěla a nemohla jsem to na něj jen tak vybalit uprostřed oběda, budu to muset udělat jinak víc rafinovaně.

Marie tvrdila, že je sám už rok, minimální šance, abych ho nachytala na něco jako čistírna a podobně, už to bude mít zařízeno jinak. Zahnala jsem znovu tyhle myšlenky a začala nadšeně líčit Michaelovi, co se dělo úplně ráno u Gregoryho v kanceláři.

Vypadal spokojen nad vývojem událostí.

„Jen jedna otázka, nepodplatil jsi ho?“ namířila jsem na něj ukazováček a přimhouřila oči jako u výslechu.

„Já? Jak tě to prosím tě napadlo,“ usmíval se jako ten nejhodnější člověk na téhle planetě.

„Jestli se dozvím opak, budeš čelit mému hněvu,“ varovala jsem ho smrtelně vážně a kontrolovala svou mimiku, aby neprozradila něco, co neměla. Stejně mě prokouknul a zasmál se.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední šance - 7. kapitola: