OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Poslední šance - 5. kapitola



Poslední šance - 5. kapitolaPaní Tyler a rodinka...

5.

Ani první den před prací jsem před tým zrcadlem nestála tak dlouho jako teď. Michaelova rodina bylo úplně jiné kafe než práce a já nevěděla, co mám čekat. Vyhrálo normální oblečení, džíny s pěkným tričkem a svetříkem, vlasy jsem si nechala volně.

„Lepší už to nebude,“ varovala jsem ho při vstupu do koupelny, kde se holil. Pečlivě si mě prohledl a usmál se. Mlčel, a tak jsem se na něj ohromeně podívala, nikdy nemlčel, pokud si mohl dělat srandičky na mou osobu.

Teprve teď jsem si uvědomila, že na sobě nemá košili. Nezkoumala jsem, co pod ní schovává, což byla očividně chyba. A zase jsem nechápala, jak někdo jako on nemá manželku či přítelkyni. On byl chlap, o kterého se musely prát, chytrý, hezký, milý a ke všemu měl peníze jako bonus.

„Mlčím,“ zvednul ruce k obličeji, ještě z poloviny neoholenou tvář.

„Všimla jsem si. Jak děsná je tvoje rodina, že jsi na mě za tohle milý?“ Musela jsem se ho zeptat. Co jsem odsouhlasila tu návštěvu, neměl jedinou poznámku, bylo to od něj nepřirozené.

„Nejsou děsní. Jen někdy moc zvědaví. Připrav se na různé výslechy a tak dále.“ Pustil se dál do práce a díval se do zrcadla na svůj odraz. Ještě před spaním jsme si prošili verzi našeho seznámení pro rodinu a to jak dlouho jsme spolu, uměla jsem to jako básničku a už jsem se těšila, až to budu mít odříkané před porotou.

Jen co měl holení za sebou, nekompromisně jsem ho do zrcadla odstrkala a vzala si do ruky svoje náčiní, abych vypadala, dobře a rodinka mě schválila.

„Phie, dělej,“ křičel na mě už z obýváku. Dodělala jsem poslední linku a ještě se prohlédla a vyřítila se za ním. Zastavila jsem se při pohledu na něj.

 „Páni, Michaeli, vypadáš…“ zarazila jsem se, protože jsem nevěděla co dál říct. Měl košili ale ne dopnutou a dokonce vyměnil kalhoty od obleku za džíny. Vypadal úplně jinak, než jsem ho znala, víc jako člověk než jako manažer.

„Dobře?“ zkusil to.

„Ne, jako člověk,“ zasmála jsem se a došla ke dveřím. Protočil oči, opravdu se choval uvolněně a následoval mě dál. Pořád bylo zvláštní vyjít z bytu do chodby, která vypadala luxusně jako v nějakém obrovském rodinném sídle a dveře od výtahu.

„Dobrý den paní Teyler,“ pozdravili jsme sborově s Michaelem při v stupu do výtahu. Prohledla si nás zamračeným pohledem.

„Dobrý,“ odpověděla nepřítomně. Zaculili jsme se na sebe, čekali jsme tuhle reakci.

„Pane Brake, nechci vám do toho moc kecat, ale dávejte si pozor na věk vaší partnerky a váš,“ promluvila Teyler poté co jsem popadla Michaela za předloktí. Vykulila jsem oči na starou paní.

„Jsem už plnoletá,“ zamumlala jsem na obranu.

„Opravdu?“ pozvedla obočí a já jen dál koukala.

„Paní Tyler toto opravdu není vaše starost. A Phie je dospělá,“ odpověděl s jasnou podrážděností. Pevněji jsem mu stiskla ruku a smála se na něj. Měl by si zvykat, opravdu si o nás budou všichni myslet a věkový rozdíl byl taky na první pohled patrný hlavně, když on měl svůj oblek.

Nechápala jsem svoje další jednání, ale udělala jsem to. Přisunula jsme s k Michaelovi blíž a jeho paži objala a přitiskla se k němu, přitom jsem se dívala na něj. Když už má ta ženská nějaké představy, proč bych jí je nemohla okořenit?

Koutkem oka jsem zahledla její zvídavý pohled a musela se usmát. Michaelova zkoumavého a nechápavého pohledu jsem si nevšímala. A jen co výtah cinknul a otevřely se dveře, vedla jsem ho pryč, stále přitisknutá k němu.

„Aspoň bude mít o čem přemýšlet,“ zasmála jsem se potichu. Pochopil a široce se usmál, nechala jsem se rovnou vést do auta. Začínalo se mi to líbit čím dál tím víc, uměla jsem si i představit, jak v něm spím, ta kožená sedadla byla opravdu pohodlná a já do nich s radostí vplula.

Necestovali jsme dlouho, dokonce bychom to mohli jít pěšky a za necelou hodinku byli na místě. Jeden ze starších domků kus od středu města. Nikdy jsem tady pořádně nebyla. Dům vypadal pěkně a upraveně, v oknech měl květiny.

Čekala jsem v autě a nehrnula se ven jako jindy, nebyla jsem si vůbec jistá. Michael si mě pobaveně prohlížel a dokonce obešel auto a otevřel dveře na mé straně.

„Vážně mě neukousnou?“ ověřovala jsem si. Nikdy jsem se neseznamovala s rodiči kamaráda, jen pár kamarádek, ale moc jich nebylo a většinou jsem jejich rodiče znala odmalička. Zase něco nového a nelíbilo se mi to. Byly to čtyři dny a můj dosavadní život byl převrácen vzhůru nohama mnohem rychleji než se převracel posledně. Nejistě jsem se ošila a nechal ho zabouchnout dveře od auta.

„Phie, je to jen moje rodina,“ smál se a vedl mě přes chodník k pír schodům k domu.

„No právě,“ povzdechla jsem si a trochu se za něj schovala, když zazvonil.

„Michaeli, ty žiješ,“ výskala ve dveřích vysoká tmavovláska. Musela to být jeho sestra, podobné rysy jsem zahlédla okamžitě. Taky nebyla oblečená na nějakou slávu ale obyčejně. Vrhla se Michaelovi kolem krku, jen o kousek menší než on, zase budu prcek.

„Rád tě vidím, Anno.“ Opětoval její objetí. Prudce se od něj odtáhla a zadívala se na mě, nejistě jsem se usmála a přiblížila k Michaelovi. „Rád bych ti představil mou přítelkyni Phie. Phie, tohle je moje starší sestřička,“ seznámil nás. Jeho sestra byla překvapená a nepokoušela se to skrývat.

„Uhh, páni, tohle je nečekaný tak najednou. Máma bude mít radost. Rada tě poznávám, Phie,“ mluvila tak rychle, že jsem ji sotva stíhala, a pak se vrhla ke mně a objala mě silně a vroucně. Nevěděla jsem, co dělat. Pustila mě a pozvala dál. Držela jsem se u Michaelova boku a prohlížela si dům.

Byla to starší zástavba, jedny z původních domů města, a taky jejich velikost tomu odpovídala. Byl velký a pěkně zařízený, rodinná pohoda byla patrná na první pohled.

„Strýček,“ vykřikla malá holčička a vrhla se k němu. Zasmál se, vyzvedl ji nad hlavu a zatočil se s ní. Děvčátko se rozesmálo. Zastavila jsem se a pozorovala ten výjev před sebou. Něco takového bych neviděla ani ve snu.

Červené šatičky vlály vzduchem stejně jako její světlé vlásky ve dvou copech a radostně výskala, kopala nožičkama a Michael se smál s ní a stále s ní točil ve vzduchu. Tváře měla rudé, úsměv po celé tváři a světle hnědé oči se jí leskly nadšením, bylo jí tak pět let. Nakonec si ji pustil do náruče a objal.

„Jakpak se princezna má?“

„Dobře,“ zasmála se a objala ho kolem krku. Její hnědé oči se zaměřily na mě a přeměřila si mě pronikavým pohledem. „Kdo to je?“ zeptala se a dokonce na mě ukázala. Nejistě jsem se na ni usmála a čekala.

„Moje kamarádka Phie. Tahle princezna je dcera Anny Angela. Ale jako andílek se nechová,“ zasmál se. Malá se zamračila a zakroutila sebou na znamení, aby ji pustil a taky to tak udělal, doběhla ke mně a popadla mě za ruku.

„Budeš si se mnou hrát? Mám tu novou panenku.“ Oči ji jiskřily nadšením a já se nezmohla na nic jiného než na souhlasné kývnutí. Zavýskala a nadskočila.

„Angelo, počkej, až po jídle si s tebou bude teta Phie hrát a jen když budeš hodná,“ dal jasná pravidla Michael a sám mě popadl za ruku. Stisknul ji a vedl mě dál do domu, až jsme se ocitli v kuchyni. Anna něco připravovala a okolo ní se motala starší žena. Vysoká byla asi jako já, světlé krátké vlasy rozpuštěné okolo obličeje. Bylo jasné, po kom zdědil Michael jemné rysy a krásné modré oči.

„Mike,“ zvolala zvesela a stejně jako Anna se k němu přiřítila a objala ho. Pak mi dala pusu na obě tváře a prohledla si ho. Až i ona zpozorovala mou osobu a tázavě se zadívala.

„Mami, tohle je Phie moje přítelkyně. Phie, moje mama.“

„Dobrý den, moc mě těší, paní Brake.“ Usmála jsem se na ni, když si mě zvláštně prohlížela. Nedůvěřivě a zároveň překvapeně a trochu radostně.

„Ale jakápak paní jsem Jodie,“ mávla rukou, už se usmívala a potřásla si stou mou. „Taky tě ráda poznávám.“

Do kuchyně se po chvíli přiřítil i Peter manžel Anny, uspával právě jejich dvou měsíčního syna. Nabídla jsem svou pomoc v kuchyni, ale vyhnali mě do obýváku, a tak jsem si prohlížela fotky.

Pletla jsem se, Michael byl mnohem víc po svém otci, jak jsem vypozorovala z rodinných fotek.

„Přežila jsi,“ promluvil na mě klidně a opíral se o stěnu kousek ode mě.

„Jo. Máš hrozně milou a fajn rodinu.“ Položila jsem fotku na její místo a podívala se na další, kde byl jen se svým otcem.

„Umřel, jsou to čtyři roky. Dočkal se prvního vnoučete. Měl rakovinu a pokročilý věk tomu taky nepomohl.“

„Je mi to líto. Vím, jaké to je přijít o milované osoby,“ zamumlala jsem a odložila i další fotku.

„Ještě jsi mi neřekla, jak umřeli ti tvoji.“ Přiblížil se o krok blíž. Tohle jsem mu mohla asi prozradit, ale teď na to nebyla vhodná chvíle.

„Možná později, dnes se to nehodí.“ Otočila jsem se k němu s úsměvem a nechala se dovést ke stolu na oběd. Celý dům byl krásně provoněný jídlem a už jsem měla hlad.

„Jak jste se seznámili?“ začala nenápadně Anna. Podívala jsem se na Michaela a nechala mu volnou ruku.

„Phie pracuje v Ellington Corporation. Potřeboval jsem něco od Gregory, když do kanceláře vběhla jako zběsilá Phie. Dělá mu grafy a jiné ekonomické porovnání a něco důležitého potřebovala. Vrazila do mě,“ usmíval se Michael a natáhl se po mojí ruce, aby ji stisknul. Podívala jsem se na něj a pokoušela se zamilovaně usmát, aby tomuhle divadélku jeho rodina uvěřila.

„Od toho dne jsme se stále potkávali. Jsou to už dva měsíce,“ pustila jsem se do vyprávění i já a na všechny se stále usmívala.

„A od čtvrtka u mě Phie bydlí,“ uzavřel to Michael a naklonil se ke mně, aby mi dal pusu na tvář. Tak dobrý herecký výkon by si zasloužil přinejmenším nominaci na Oskara. A za scénář by to měl Michael v kapse, sám tuhle šarádu vymyslel, ale já použila zkrácenou verzi, chtěla jsem se najíst a ne mluvit.

„To je celkem rychlý pokrok,“ podotkla Anna a zkoumavě se na nás zadívala. Nejdřív je nadšená, že jsem jeho přítelkyně a pak šťourá. Pokrčila jsem rameny.

„Kolik ti je, Phie?“ ozvala se Jodie. Podívala jsem se na ni a pomalu dožvýkávala sousto, musela jsem ji nechat chvíli čekat, aby ten šok nebyl takový.

„Jednadvacet,“ zamumlala jsem a podívala se znovu na ni. Přimhouřila oči stylem, tohle jsem čekala. A podívala se znovu na Michaela, nic na to naříkala. Občas se ještě zeptali na něco i Peter, ale výslech už skončil.

„Mikee, pomůžeš mi?“ optala se ho Jodie při sklízení, mou pomoc opět odmítla a já se vydala za Angelou splnit slib a hrát si s ní a se dvěma panenkami Barbie. Peter koukal na televizi a Anna byla v kuchyni s těma dvěma a malým Peterem.

„Princezno, nech už tetu Phie.“ Stál za mnou najednou Michaelem. Malá nafoukla tvář, ale přikývla a vzala si ode mě panenku. Pomohl mi zvednou se z koberce a usadit na měkké pohovce, byla rozhodně pohodlnější. Přinesli kávu a koláč, do kterého jsem s radostí zakousla.

„Je výtečný,“ pochválila jsem a spokojeně mlsala.

„Mikee, neměl bys ses už usadit a nějaké děti. Já tuhle rodinu už nebudu zásobovat,“ popichovala ho Anna a mrkla na mě. Málem jsem se udusila tou kávou.

„Myslím, že je trochu brzo,“ zamumlala jsem na obranu.

„Anno, neblázni, Phie je ještě moc mladá,“ zastala se mě i Jodie, ale tak zvláštně. A znovu švihla pohledem k Michaelovi.

A aby toho nebylo dost, sotva jsem dopila kávu a dojedla koláč, Anna mi šoupla do rukou malého Petera a bylo jí jedno, že jsem se nikdy s tak malým dítětem nesetkala. Spokojeně se na mě culila i na Michaela a já se na něj jen bezradně podívala a jako odpověď byly jeho pokrčená ramena.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Poslední šance - 5. kapitola:

3. Simones
06.09.2012 [22:39]

úžasná kapitola :)) i menší vtipnost nechyběla, to se mi líbí :)) očekávám další kapitolu brzo ! :)

2. TeresaK
06.09.2012 [18:15]

Skvělý jako vždy Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. LiliDarknight webmaster
06.09.2012 [0:25]

LiliDarknightJaj, Michael je proste super chlap. Scéna vo výťahu ma rozosmiala. Neznášam tie všetečné ženské, čo sa rady do všetkého miešajú. Dokonale ju usadili. Rodinka sa mi tiež páčila, taká obyčajná, ale milá. Len by ma vážne zaujímalo, čo Jodie povedala Michaelovi. Určite niečo súvisiace s Phie, lenže čo? Emoticon
Teším sa na pokračovanie! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!