OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pohádkovi, den třetí - neděle!

29.10.2013 (15:00) • Rin, Lieutenant • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1128×

Den třetí – typická neděle:

Nastala neděle:

Lítala jsem po kuchyni od osmi ráno jako debil a vyvařovala, všechno musí být tip top, přijede totiž má drahá matka.

Romana jsem vykopala vyvenčit Zora a dětičky mi vůbec nepomáhaly.

Je zajímavé, že každou neděli při uklízení a vaření o nich vůbec nic nevím, jako kdyby neexistovaly, kdyby byly takhle hodné pořád!

Ještě rychle vytřít podlahu v chodbě po Zorovi.

Všechno bylo naklizené, podlaha se blýskala, že by se z ní dalo jíst, posadila jsem se do křesla a užívala si chvíli klidu, vtom se ozvala obrovská rána, rozvalily se dveře a dovnitř vběhl Zoro celý od bláta.

Za ním Roman, který se ho snažil chytit, ani se nevyzul a nanesl další šlápoty na moji blyštivou podlahu! Že já se vůbec snažím!

„Romane!“ zařvala jsem, snažíc se uklidnit, abych si nepřivolala infarkt. „Ty nejsi schopný ohlídat ani toho psa!“ Jen co jsem to dořekla, zazvonil zvonek – maminka!

Již podruhé za tuhle chvíli se rozrazily dveře a v nich stála maminka, ani nás nepozdravila a hned spustila:

„Co je to tady za svinčík? To nejste schopni mít jeden den vše v pořádku a uklizené?“

„Taky tě zdravím, mami,“ odpověděla Alena. Vtom přiběhla Terka, objala babičku, pochválila jí nový účes a dostala od ní kapesné.

„Aspoň tu dceru jsi dobře vychovala, jen jsi ji měla naučit se líp oblíkat,“ řekla babička, Tereza uraženě vzala pětistovku, kterou dostala, a odešla.

Robert zamával ze stínu zpoza rohu a babča už se k němu hrnula.

„Hochu, ty jsi úplně vyhublý a bledý, měl bys používat tmavší make-up!“ pokárala ho a vrazila mu do ruky peníze.

On se na ni jen přiblble usmál a raději taky zmizel, jak já jim záviděla!

Babička se posadila do křesla a vyprávěla, jak si do lázní nakoupila nové krajkové prádelko a jak moc se tam těší a že mi třeba doveze nového tatínka, jako bych ho ve čtyřiceti potřebovala!

„Loni, když jsem tam byla, tak tam byl takový hezký doktor, sice už mu táhlo na padesát, na můj vkus moc starý, ale určitě bohatý!“ švitořila. „Panečku, to byste čuměli, jak se uměl krásně oblíkat, když zrovna nepracoval, a vždycky když šel ke mně na kontrolu, tak na mě šibalsky mrknul!“

Nechápavě jsem se podívala na svého manžela.

„Jedeš, ty potvoro! Ty kalhoty mají vyšší cenu než plat tvého pána!“

Ohlédla jsem se a Zoro tahal maminku za červené květované kalhoty a Roman si šel uraženě pro pivo.

„Co vás to popadlo, tahat si takovou potvoru do domu, jako by nestačilo, že máš tři hladové krky!“

„Čtyři, maminko, zapomnělas na dědečka.“

„On ještě žije?“ vyjekla maminka.

„Žije a je to štramák!“ řekl Roman a sedl si ke kuchyňskému stolu.

„Myslím, že tuhle debatu ukončíme a půjdeme jíst!“ poručila jsem a šla nachystat na stůl.

Všichni se seběhli ke stolu jako kudlanky, dědeček se podíval na maminku Vilmu a řekl:

„Kam jste se tak vystrojila? To jdete na maškarní?“

„Vtipný, jako vždycky, na to, že hraje karty se smrtí, si nějak moc vyskakuje,“ odsekla Vilma.

„Však vy už taky nejste žádná mladica!“ zasmál se dědeček, všichni u stolu vyprskly smíchy, i Zoro se málem zadusil, jako by jim rozumněl.

Aby Vilma odvedla řeč, začala s Terezkou probírat kluky.

„Tak co? Už sis nějakého našla?“ vyzvídala Vilma.

„Co bych s ním dělala, babi?“ řekla bez zájmu Tereza.

„Máš recht! Však se podívaj tady na ty tři – jeden senilní, druhý neschopný a třetí ufňukanější než baba!“

„Kdo je u tebe senilní, bábo blázniva!“ vykřikl dědeček.

„Co vůbec máme k obědu?“ zeptala se Vilma, aby změnila téma.

„Kachnu na styl husy, maminko!“ řekla jsem, když jsem nandávala jídlo na talíř.

„Jak tě znám, tak husu na styl kachny,“ opáčila Vilma.

„A co ty, Robertku, už sis našel nějaké to děvče?“ ptala se, tahajíc ho za líce.

„Ne, babí,“ odvětil Robert.

„Máš pravdu, jsou to potvory, jen se podívej na ty dvě ženské, co tu sedí!“

„Vždyť vy jste taky ženská!“ vykřikl dědeček.

„Ne, já jsem dáma!“

Babička se zaujatě podívala na hodinky a oči jí div nevypadly do talíře k huse na styl kachny.

„To už je tolik, děťátka, musím vás zklamat, ale babička už musí jít, kadeřník nepočká!“

S těmi slovy už byla ze dveří pryč, jen se za ní zavířil prach.

„Jako kdyby se na tom jejím účesu alá květák dalo něco změnit,“ zabručel Roman.

Autor: Rin (Shrnutí povídek), Lieutenant, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pohádkovi, den třetí - neděle!: