OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Persona non grata - 1

16.09.2015 (11:00) • Valeriee • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1163×

1.

Jeden pohled napravo, jeden pohled nalevo.

Vzduch čistej!

Přikrčeně jsem se rozeběhla k oknu a zastavila se až o jednu ze zdí domu. Znovu jsem se rozhlédla. Zahrada zela prázdnotou. Bylo to naprosto perfektní. Nejlepší čas na malou rodinnou loupež.

Pár pitomejch fotek a moje skvělá pověst bude naprosto v háji.

Opatrně jsem nadzdvihla okno a prosoukala se škvírou, přičemž jsem si šaty musela vyhrnout až k pasu. Satén nebyl zrovna dobrým úborem na takovou akci, ale čekat na tepláky a vhodnější chvíli bylo to samé, co se rozloučit se svým dosavadním životem. Mohla jsem být ráda, že Scottova pracovna byla v přízemí a ne někde ve v druhém patře, jinak jsem byla nahraná.

Přistála jsem na druhé straně okna a rozhlédla jsem se. V pokoji vládlo přítmí. Rychle jsem se rozhlížela a hledala pracovní stůl svého budoucího švagra. Album doslova zářilo přímo uprostřed pracovní desky.

Jak ten chlap v tak nechutným pořádku mohl něco udělat?

Všechno bylo srovnané na přesně vyměřených hromádkách, popřípadě uklizené v šuplících. I propisky s logem jeho firmy byly seřazené podle barev. Tohle zavánělo psychickou poruchou. Scott byl pedant a magor.

Co to tu ségru, sakra, napadlo? Jak mohla půjčit MOJE fotky svýmu nastávajícímu, aniž měla tu slušnost se mě zeptat?

Okamžitě jsem album otočila a otevřela na poslední straně. Zaštrachala jsem pod obalem a… nenahmatala nic. Absolutně nic. Tak jsem album zdvihla a zkusila s ním zatřást.

Nevypadla ani moucha.

Podívala jsem se pod obal na začátku v naději, že jsem se zmýlila. Jenomže ani tam jsem neobjevila oněch deset kompromitujících fotek. V paměti jsem se vracela k víkendu před měsícem, kdy jsem tam ty fotky pečlivě zasunula. Byla to bezpečná schovka, protože album byl MŮJ, schovaný v MÉM pokoji a v MÉ knihovničce.

Jenomže jsem zapomněla, že moje sestra je nebezpečně drzá.

Fotky byly fuč. Nemohla jsem tomu uvěřit, tak jsem naivně pod obalem lovila dál, než jsem si musela přiznat, že jednoduše zmizely. Někdo je šlohnul.

Kdo? Proboha, kdo? Kterej debil?

S oroseným čelem se mi vybavilo jedno deštivé nedělní ráno loňského léta, kdy jsme se s Kylem vrátili z tahu naprosto sťatý. Všechno začalo nevinně. Den předtím bylo horko k zalknutí a déšť byla v tu chvíli slast. A mě nenapadlo nic lepšího, než se na terase začít svlíkat.

Debila Kyla zase nenapadlo nic lepšího, než to okamžitě fotit.

Nejdřív šly dolů šaty, pak podrsenka, kalhotky a… podvazky? Ty jediné zůstaly.

Stejně jako několik žlutejch gumovejch kačenek rozházenejch kolem mě.

Ty byly na těch fotkách nejhorší. Nechápala jsem, kde se ve mně vzala tato dávka perverznosti, a kdyby mě neusvědčily fotky, nevěřila bych. Dodnes jsem si nedokázala vysvětlit, jak mě to napadlo. Já přece nebyla zvrhlá. Za tohle jasně mohl Kyle. To bylo to jeho hecování. Jenomže Kyle byl minulostí, stejně jako jeho terasa a stejně jako hejno pískacích kačenek.

Fotky byly neskutečnou skutečností!

A teď byly fuč!

Mozek mi jel naplno. Svalila jsem se do Scottovy židle a přemýšlela, kam fotky mohly zmizet. Jenomže jsem si byla jistá, že jsem je zasunula pod obal SVÉHO alba, které mi čajzla MOJE sestra, aby ho ukázala SCOTTOVĚ rodině za přihlížení MOJÍ rodiny. Ani se neobtěžovala zeptat. Jednoduše mi to dneska nahlásila, až když bylo dílo dokonáno.

Měl fotky Scott? Všimla si jich ségra a vyndala je?

Oba celý večer vypadali v pohodě. Kdyby je našla ségra, její pobouřený pohled, že si dovoluji provozovat sex bez dlouhé noční košile, bych už dávno schytala.

Kdo byla ta sketa, které odhalila můj hříšnej čin?

A co se stane, až to zjistí naši?

V mé představě si ty fotky prohlížely obě rodiny na zásnubní hostině naprosto k sobě přilepené a slintající nad spojením „dvou dokonalých rodů“.

A čirou náhodou z alba vypadne moje kačenkovský dovádění.

Čelo se mi znovu orosilo. Musela jsem se nějak uklidnit. No a co, když se to provalí. Lidi se pořád fotí, ne? A zvlášť při takových akcičkách. Byla jsem plnoletá, měla jsem přítele, oba jsme byli zdraví, bylo jen logické, že jsme měli sex.

Až na ty pitomý gumový kačenky!

Možná by to prošlo i s těmi kačenkami, ale to bych nesměla mít za sestru takovou světici. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se snobáckým Scottem čekali až na svatební noc. Máma by určitě dostala mrtvici a táta by se šel, jako pravý gentleman, zastřelit do téhle pracovny, protože ta jeho byla na druhém konci města.

Kde ty fotky mohly bejt?

Na další přemýšlení jsem nedostala čas, protože se zvenku ozval hluk a něčí smích. Okamžitě jsem se zvedla a metelila zpátky k oknu. Jenomže než jsem vůbec dostala možnost zvednout jednu nohu, dveře se začaly otevírat. Zapadla jsem za těžký závěs a sotva dýchala.

„Bezva! Tady nikdo není! Tady budeme mít klid!“ ozval se mužský hlas doprovázený nesnesitelným ženským chichotem a dveře se zabouchly.

Protočila jsem oči a sáhla si na břicho, když mi došlo, čeho se stanu svědkem.

„Támhle je divan! Skočíme na něj, ty moje zvíře!“ Ženský hlas byl povědomý. Nepříjemně povědomý.

Málem jsem ohromením vykřikla, když mi došlo, kdo vpadnul do Scottovy pracovny a kdo zneužije tuto místnost.

Paní Binghamová! Teta Madie! Mámina nejlepší kamarádka!

A mužský hlas ROZHODNĚ nepatřil panu Binghamovi.

Ozvalo se zavrzání, když se dvě těla svalila na nebohou sofu a začaly sexuální hody.

Rozklepala jsem se a se mnou i závěs.

Budu hodná! Už v životě nebudu pořizovat hambatý fotky…

Stejně za to mohl Kyle!

… jen, prosím, někdo něco udělejte, ať se nemusím účastnit poklesku mojí tety!

V mysli se mi vybavila usměvavá tvář tety Madie, jak mi podává své čokoládové muffiny, kterými byla proslulá po celém městě. A já, coby culíkatá holka, je do sebe nenasytně rvala.

„Tak kdepak ho máme?“ pištěla jen dva metry ode mě s přerývavým dechem. „Ale, ale, vypadá to, že už je připravenej!“

Nohy mi vypovídaly službu. Hrozilo, že tady sebou švihnu. Ne, tohle nemohla být pravda. Přece…

Kdo, sakra, byl ten chlap?

A jak to, že teta Madie měla sex? Přece lidem, jako byla paní Binghamová, nosil děti čáp! Tohle jsem si myslela celé dětství!

A byla přesvědčená, že s tímhle názorem taky chcípnu!

Ozval se zvuk zipu a pak ticho. Dlouhé ticho. Až tak nepříjemné, že jsem přemýšlela, co paní Binghamovou tak odrovnalo. A pak to přišlo.

„Ten je ale velkej!“ vypískla nadšeně a ruce zatleskaly. „A chce ven!“

S muffinama byl nadobro konec!

Omdlévala jsem a přála si, aby to teta Madie alespoň přestala komentovat, když už se toho taky účastním. Jenomže byla vždycky hrozně užvaněná. Určitě popíše všechno, co bude dělat.

„Tak ho nenech čekat! Je celej tvůj!“

Zvracím! Pomoc! Vysvoboďte mě někdo!

Nicméně, ten hlas mi přišel povědomý, ale ne úplně známý. Nepatřil mezi ty, které jsem slýchala každodenně. S velkým sebezapřením jsem trochu vykoukla ze svého úkrytu a málem zkolabovala. Naskytl se mi nezapomenutelný pohled. Pozdě mi došlo, že jsem měla zůstat stát za závěsem se zavřenýma očima a jen dýchat.

Tohle nikdy nevymažu ze svý paměti! S tímhle pohledem i umřu! Bude mě to pronásledovat celej život!

Teta Madie seděla obkročmo na mužském štíhlém těle jen v černém krajkové korzetu, vlasy rozcuchané na všechny strany a její ruce se svižně činily.

Přesně ty ruce, kterými vytvářela svoje zázračné muffiny.

Věděla jsem, že žádný z nich už do pusy nikdy nestrčím.

Mužské ruce ji drsně uchopily v pase a zatřásly s ní. Teta Madie se rozjela tak, že mi málem vypadly oči z důlku. Naklonila jsem se a odmítla uvěřit vlastním očím. Řádila jak utržená ze řeťezu. Jako by to bylo poprvé, co něco takového zažívala, přestože podle jejích mrštných ruček a pohybů jsem si byla jistá, že má pěkně nacvičeno. Stejně jako jsem nabyla jistoty, že chlap, ležící pod ní, není její první mimomanželská oběť.

„Tak mi ukaž, co v tobě je!“ rozkázal mužský hlas a znovu získal moji pozornost.

Vůbec jsem na něj neviděla. Ležel hlavou ke mně a jeho naběhlé bicáky se blýskaly v měsíčním světle. Ruce tety Madie rejdily po vypracovaném břiše a zatínaly do něj červené pěstěné nehty.

Sbohem, muffiny! Budete mi scházet!

„Bóóóže, ty jsi ale úlovek!“ chrochtala blahem teta Madie, když se nakláněla nad hladkým břichem, přičemž její jazyk putoval odshora k…

Znovu jsem zapadla za závěs.

Tohle ne! Tohle fakt ne! Tohle já jednoduše nedám!

Doživotně budu nenávidět muffiny!

Jestli mi někdy bude chtít teta Madie dát pusu, uteču a už se nikdy nevrátím. Postavím si někde v lesích chatrč a tam dožiju svůj život v osamění, protože jsem nedokázala přijít na způsob, jak bych něco takového omluvila.

„Ten tvůj zadeček, to je něco výstavního. Mám chuť ho taky olízat!“ svěřovala se dál svému „úlovku“ a mně se před očima dělaly mžitky.

Ne, rozhodně muffiny nebudu jíst už ani v obchodě!

„Třeba zbyde čas i na to,“ zachechtal se prznitel hodných tet.

Očividně nejedl muffiny, takže mu všechno bylo jedno. Maximálně do sebe kopal něco na zvětšení svejch svalů.

Teta Madie byla vždycky dáma. Byla předsedkyní dámského spolku v našem městě! Kam pokaždé donášela muffiny a moje mamka zase sezamové pečivo. Starala se o místní sirotčinec, byla zodpovědná, docházela do zdejšího psího útulku! Bojovala za ženská práva a nade vše vyzdvihovala důležitost rodiny!

Tohle byl zlej sen!

Byl i pan Bingham něco takového, nebo se jenom teta Madie s přibývajícím věkem rozjela a plešatícího manžela nechala za sebou?

Nevím, proč jsem udělala znovu tu blbost, ale vykoukla jsem. Ten chlap musel být mladší. A o dost. Původně jsem mu chtěla přišít, že zneuctil svatost mojí tety, ale to jednoduše nešlo. Teta Madie jela jak nově vybalená štětka.

Štětka? Vážně mě to napadlo?

To bylo jedno, protože ta odporná a zlá osoba mužského pohlaví ji jedním pohybem nadzdvihla a překulila se přes ni. Teta Madie se smíchem zvrátila hlavu. Naštěstí její oči zůstaly zavřené, takže neviděla, jak vykukuju za závěsem, bílá jak stěna.

Ještě před půl hodinou jsem ji pozorovala mezi hosty, jak mluví s mamkou, oblečená do tmavě modrých dlouhých šatů s vyčesanými blonďatými vlasy. Byla tak důstojná a dokonalá. Ještě před půl hodinou.

Jak mohla? A jak mohl on? Mohla by bejt jeho matkou? On jejím synem?

Tohle bylo šílené, protože právě její dva synové teď gratulovali Scottovi a mojí sestře k zásnubám.

Kolik vlastně bylo tetě Madie? Čtyřicet pět?

Tahle šílená scéna měla na mě téměř ten samý účinek, jako bych přistihla svoji vlastní matku. Byla jsem zpocená až na zadku a jen se modlila, ať to skončí, když se muž nad tetou náhle narovnal a sáhl do zadní kapsy. O sekundu později roztrhával kondom.

Teta Madie k němu vztáhla ruce a zachrochtala: „Miláčku, to nemusíš. Jsem v přechodu.“

Néééééééé! Tohle nééééé! Já tady nechci bejt! Já chci pryč! Dostaňte mě někdo ven! Sakra!

Mužská ruka klesla k tetině tváři, prsty přejely po rtech a muž zašeptal: „Mám rád jistotu, kotě!“

Kotě? Kotěě?? Kotěěě???

To neviděl, co si táhne do pokoje? Jak na to přišel? A kdo to, sakra, byl?

Ne že by teta Madie vypadala špatně. Byla to udržovaná dáma, která poctivě cvičila, chodila ke kadeřníkovi, na kosmetiku a na masáže. Ale ani jedna z těhle procedůr jí nemohla vysloužit přezdívku kotě.

Tohle byl snad fór?

Jak se ti dva vůbec dali dohromady? To se jako sčuchli na chodbě a jen tak si řekli, že si to rozdají ve Scottově pracovně?

Dala bych krk za to, že jsem ten hlas už slyšela. Jenomže jak si kleknul, tak měsíc svítil akorát tak na jeho tělo…

Který bylo výstavní, o tom žádná! Teta Madie asi opravdu musela bejt v sedmým nebi, když to člověk porovnal s panem Binghamem.

… ale ta jeho pitomá palice zůstala ve stínu.

Co to, sakra, bylo za neznaboha, co tady v klidu prznil tetu Madie?

Kondom byl vysvobozen a já zase rychle zapadla za závěs, protože tohle jsem taky vidět nemusela. Nemusela jsem ani nic slyšet. A hlavně jsem nechtěla vidět to jeho „velké tajemství“.

„Miláčku?“ ozvalo se najednou a nečekaně z chodby.

Tak tenhle hlas jsem znala bezpečně. Pan Bingham hledal svoji ženu. A přišel právě včas.

Ve Scottově pracovně nastal chaos.

Opřela jsme se o zeď a doufala, že ti dva něco vymyslí, a hlavně že to stihnout zrealizovat, abych se ještě nestala svědkem vraždy.

„To je můj manžel!“ zapištěla paní Binghamová přidušeně. „To je můj manžel!“

Teď už jsem vykoukla s větším klidem, protože jsem věděla, že nic dalšího se svlíkat nebude.

Teď se bude pro změnu oblíkat!

Chlap od tety Madie odskočil a rychle na sebe začal házet věci. To samé dělala samozřejmě i teta. Z chodby k nám doléhaly zvuky otevíraných a zavíraných dveří, když se pan Bingham ohlížel po své záletné manželce. Tak teď jsem byla fakt zvědavá, jak tohle dopadne.

A hlavně se modlila, ať nikdo nerozsvítí.

Jenomže co jsem nečekala, bylo, že ten maník se rozeběhne k pootevřenému oknu, u kterého jsem se skrývala, a bude chtít vylézt. Možná by mu to i vyšlo, kdyby se mu nestalo to samé, co mně. Dveře se otevřely ve chvíli, kdy zvedal jednu nohu.

Rychlostí blesku zapadnul za závěs.

Naštěstí si vybral ten druhej a necpal se ke mně!

S rozhalenou košilí se opřel o zeď a prudce oddechoval. Pak otočil hlavu.

Nejdřív na mě vytřeštil oči a pak, když se mu podařilo vydýchat mou přítomnost, se ušklíbnul a přiložil si ukazováček ke rtům. Nasupeně jsem přikývla a on na mě spiklenecky zamrkal.

To si jako myslel, že jsem v tom s ním? Že jsem jako jeho komplic? Si to trochu popletl!

Až teprve teď jsem mohla vidět obličej záletníka a pokušitele tet s muffinama. Dneska jsem ho viděla poprvé v životě. Scottův společník, se kterým vlastnil firmu.

Ségra mě hned na začátku upozornila, abych se mu vyhýbala. To bylo od ní hezké.

Ale proč nikdo neupozornil tetu Madie?

Teta se mezitím stačila obléct a naaranžovat na sofa. Pak předstírala smrt.

„Miláčku?“ ozval se během další sekundy pan Bingham.

„Ne, nerozsvěcej, Arhure!“ požádala teta a mávla rukou ke světlu. „Šíleně mě bolí hlava, tak jsem si na chvíli šla někam lehnout.“

Pan Bingham, jako správný gentleman, okamžitě poklekl ke své ženě a začal ji chlácholit. „Miláčku, proč jsi mi nic neřekla? Chceš jet domů? Bishopovi by to pochopili. Vypadáš hrozně.“

Vypadala hrozně?

Aby ne, po tom maratonu!

Okem jsem zabrousila na druhou stranu okna a zjistila, že ten prznitel se na mě pořád gebí.

Jemu to přišlo vtipný? Mě tady připraví o muffiny a pak se tomu bude gebit?

Pan Bingham pomohl své vydováděné ženě vstát a podpírajíc ji vyvedl z pracovny. Samozřejmě nezapomněl za sebou zavřít dveře.

Osaměla jsem s tetiným „skvělým úlovkem“.

Autor: Valeriee, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Persona non grata - 1: