OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pán hradu 2.Kapitola - Rozptylování

20.08.2009 (12:00) • Jay • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1170×

2.Kapitola - Rozptylování

Pan Masen poslední dobou byl takový uvolněný. Pořád ftipkoval, bohužel na můj účet a vůbec se bavil. Musím se ho na to zeptat. Už jsem tu týden. Už mám uklizenou půlku hradu. Je tu hodně pokojů. Každý patří jednomu z bratrů pana Masena. Dále také pokoje pro hosty a pokoj rodičů. V každém patře koupelna. Kuchyň a spižírna. Salónek apodobné části ještě nemám, ale mám na to spoustu času.

Dělám večeři dnes jsem dostala volno takže jsem udělala nějakou specialitu. Naservírovala jsem ji na stůl a zavolala pana Masena. ,,Pane Masene? Můžu se na něco zeptat?" Zeptala jsem se opatrně. Trochu jsem se bála, že se mu nálada vytratí, že bude zase tak smutný. Doufám, že ne. ,,Jistě slečno Bello." Řekl s úsměvem. Má tak krásný úsměv jaktože jsem si toho nějak nevšimla jaký má úsměv? Vlastně všimla každý večer si pokládám tu samou otázku jsem asi vážně blázen. ,,No nechci na tom nic měnit jen... Co se stalo? Že jste pořád tak plný života." Zeptala jsem se nesměle a čekala na jeho reakci. Znovu se usmál. Za chvíli mu s takovou vypadne čelist a nebo mu to zůstane. Musela jsem se nad tou představou v duchu usmát. ,,No já ani sám nevím." Řekl a zamyšleně se poškrábal na bradě.

Už se mu tam ronilo strniště. Chtělo by to oholit. ,,Pane Masene můžu vás oholit? Nebo radši sám?" Zeptala jsem se opatrně. Dneska jsem vůbec nějaká opatrná. Zase ano opravdu zase se usmál. ,,No kdyby jste byla tak hodná. Slečno Bello?" Zeptal se a já přemýšlela co bylo slyšet v jeho hlase. Naděje? Na co? A taky nedočkavost? Hmm... nechám to být. ,,Dobrá tak po večeři v koupelně? Jen uklidím a můžem začít." Řekla jsem a sebrala věci ze stolu. Celou dobu mě pozoroval a mě to trochu znervózňovalo.

Šli jsme vše připravit do koupelny. ,,Pane Masene, mohl by jste si sundat košili?" Zeptala jsem se a kousla se do rtu. Nebyla jsem si jistá, jestli to není až moc troufalé. Přece jen jsem obyčejná služka. No obyčejná zrovna ne. Jsem něco jako špech. To mi připomíná, že bych měla už konečně něco pořádného zjístit. ,,Jistě." Řekl, usmál se a sundal si košili. Měl krásně vypracovanou hruď. Vypadal skvěle, úžasně..... Mohla bych tu stát a chválit ho dny a pořád by to nebylo ono. Jsem vážně blázen! Mám tu úkol a já si tu chci něco začít! Stejně by mě nechtěl někdo tak krásný....... Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala neposlušné myšlenky a začala s prací.

Za chvilinku jsem to měla hotové. Vypadal o hodně líp. ,,Tak pane Masene, sluší vám to." Řekla jsem spokojená nad svou prací. ,,Děkuji, slečno Swanová." Řekl a koukl do zrcadla. Ošahával si krk a tváře. Vypadal trochu i komicky. Ne komicky ne! Vypadal úžasně. Issabello! Přestaň! Musela jsem na sebe zakřičet jinak to nešlo. ,,Jste dobrá, slečno Bello." Řekl uznale. Jeho pochvala mi nahnala červeň do tváře. Nad tím se jen usmál. Najednou mě začal hladit po rozpáleném líci. Bylo to tak krásné a jeho ruce byli tak jemné. Dost! To nemůžeš! Okřikla jsem se. ,,Myslím, že bych se měla okoupat a spát, pane Masene a vy taky." Řekla jsem a otočila se, abych mohla uklidit věci. Slyšela jsem jak si povzdechl a odešel. Ještě před tím než odešel řekl jednu malou podstatnou větu. ,,Lásce neutečeš. Jseš až moc průhledná Bello." Řekl to tak potichu až sem se bála, že jsem nahluchlá.

On mě přeci nemůže milovat ne? To nejde jsem jen služka a on je Pán domu. Nebo spíš Pán hradu. To je ono hradu. Měla bych se umít a jít spát. Umyla jsme se, převlíkla a šla spát. Zdál se mi poněkud divný sen.

,,Edwarde?" Zašeptala jsem do ticha hradu. ,,Ano zlato?" Zeptal se Edward. ,,Kde je Alice? Potřebuji na nákupy a znáš Alici. Neodpustila by mi kdybych šla bez ní." Řekla jsem a při té představě se začala smát. Alice a ty její nákupy je jak maniak. ,,Bellinko, ale vždyť šla s Jasperem do parku." Řekl a já se plácla do čela. ,,Úplně jsme zapomněla." Řekla jsem a sedla si Edwardovi na klín. ,,No ale nákupy nejsou jedinou činností na světě." Řekl a začal mě líbat na krku. Zachichotala jsem se tomu. ,, Ano, to máš pravdu. Co kdybychom šli do pokoje?" Zeptala jsem se rychle. Na znamení souhlasu mě vzal do náruče a zkousl mi ušní lalůček. ,,Zlobíš!" Řekla jsem a usmála se jeho počínání. Za chvilinku jsme byli v pokoji. Konečně mě políbil na rty...

Zde jsem se probudila. Moc živí sen a taky nějaký krátký. Pořád jsem cítila jeho rty na svých a jeho zuby na ušním lalůčku. Jeho ruce putující po mém těle. Já ho moc chci. Měla bych se schladit. Půjdu de osprchovat. Šla jsem ke sprchám a slyšela vodu. Asi je tam pan Masen. Čekala jsem dokud nevyleze. Dlouho jsme, ale čekat nemusela. ,,Jé slečno Bello. Taky se jdete umít?" Zeptal jse jakoby nic. Měl totiž jen ručník kolem pasu. Dost mě to rozptylovalo a on to věděl. Až moc dobře to věděl. ,,Ano pane Masene." Odpověděla jsem a petala do sprch.

Potřebovala jsem opravdu nutně studenou srpchu! Tohle mi dělá naschvál. Příště mu snad i ten ručník spadne. Bože! Za co mě trestáš?! Zanechala jsem sebelítosti a osprchovala se. Napřed jsem se umyla v teplé vodě a pak ji ubírala až z ní byla studená. Bylo to hodně příjemné.

V koupelně jsem strávila až moc času, ale taky mi aspoň trochu pomohla. Doteky už nebyli tolik cítit, ale v mysli jsme je měla jako vyryté. Jsem jako na jehlách. Pořád na to musím mylset. Pan Masen mému rozpačitému a nervóznímu chování nevěnoval pozornost. Jediné čemu věnoval pozornost co se týkalo mě bylo to, že mě sváděl. Nevím jestli je to správné slovo sváděl. Spíš přitahoval nebo... Nevím. Prostě jsem po něm čím dál tím víc toužila.

Sny zacházeli dál než bych čekala. Už to nebyli obyčejné sny už byli lehce ,,erotické". Což mě trochu děsilo, ale i těšilo. Každé ráno jsme se musela sprchovat, abych smyla doteky a vyčistila mysl. Doteky šli dolů, ale mysl se vyčistit nedala. Pokaždé když jdu do sprchy je tam Pan Masen. Taky mi připadá jakoby měl nějaké sny. Podobné těm mím. To pochybuji. Jen je hygienický nic víc! Jak tě vůbec mohlo napadnout, že by se mu zdálo o tobě?! Jsi blázen Issabello! Musela jsme si aspoň v duchu nadat.

Pan Masen odjel na celý den pryč. Tím začal můj úkol! Zjišťovala jsem něco víc kolem jeho hradu a hradu Blacků. Vše kromě přepisu sedělo do sebemenšího detailu, ale pořád jsem měla pocit, že mi něco uniká. Něco hodně podstatného. Snažila jsem se tomu přijít na kloub. Nešlo mi do hlavy proč by jsi vyměnili hrady a nikdo by si toho nevšiml. Do ruky mi padl plánek hradu. Chvíli jsem si ho prohlížela a pak mi něco dockvaklo. Plánek není domalován! Chybí hrad samotný nebo spíš hrady!

Na starobylém papíře je něco špatně čitelně napsáno.

Autor: Jay, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pán hradu 2.Kapitola - Rozptylování: