OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Otrokyně krále Temnoty 5. kapitola

19.11.2010 (18:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2299×

Zbytek snídaně probíhal tiše. Nikdo z nás dvou nepromluvil. Král se spokojeným úsměvem na rtech ukusoval chléb a já jsem mlčky seděla a hrála jsem vzornou otrokyni. Občas jsem si ukousla kousek chleba, abych měla sílu. Protože tu teď budu potřebovat.

„Po snídani pojedu na lov. Ty budeš pomáhat Cristě s přípravou oběda."

To není zase tak strašné. Vařit docela umím. Mnohokrát jsem pomáhala naším kuchařkám.

„Dobře," řekla jsem.

„Hm, tak dobře? Chci slyšet ano, můj králi."

Ten mizera! To nikdy neřeknu. Ne, prostě ne. Ale já musím! Když to neřeknu, tak budou problémy. Musím se konečně probrat a uvědomit si svoje postavení. Už nejsem princezna království Slunce, ale obyčejná otrokyně, která musí udělat vše, co ji její pán přikáže.

„Ano, můj králi," řekla jsem pokorně.

„No vidíš, že to jde," řekl král a vítězně se usmál.

Proboha, jak já ten jeho vítězný úsměv nesnáším. Ten jeho krásný, zářivý úsměv.

Neustále si musím říkat, že je to jenom měsíc. Jenom jeden příšerný a ponižující měsíc. Ale i ten nejhorší měsíc má třicet jedna dnů. A navíc co bych to byla za princeznu, kdybych to pro mé milované království neudělala. Zklamala bych svůj lid a rozpoutala bych válku, která by skončila zkázou mé země.

Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem úplně zapomněla na Alred. Jak se asi má? Je o ní dobře postaráno? Má dost ovsa a vody? Tak moc bych ji chtěla vidět.

„Můj pane, můžu vás o něco poprosit?" zeptala jsem se krále.

„Hm a co by to jako mělo být?"

„Víte, chtěla bych se jít podívat za svojí klisnou. Je u vás ve stáji, chci vidět, jak je o ni postaráno."

„Neboj, my se tu o koně staráme dobře, ale budiž, můžeš se za ní jít podívat. Pojď odvedu tě do stájí."

„Díky."

Král se zvedl od stolu a odcházel z jídelny. Zamířila jsem za ním. Jeho chůze byla přímá, seběvědomá, byla to prostě chůze čkověka, který víc, co chce, jde si za svým cílem a nic ho nezastaví. A právě tenhle typ lidí jsem obdivovala a zároveň nesnášela. Je dobré, když si jde člověk za svým cílem, ale nemusí přece chodit přes mrtvoly. A zrovna tenhle král, Gabriel, přes mrtvoly chodí rád, několik zničených království je toho důkazem.

Vyšli jsme z hradu na nádvoří. Držela jsem se v králově závěsu. Včera večer tenhle zámek vypadal strašidelný, ale dnes tak nevypadá, je to prostě obyčejný hrad jako ten náš. No, možná je trošku větší, trošku víc větší.

Přecházeli jsme nádvoří a zamířili jsme ke stájím. Na nádvoří jsme se nevyhla pohledům několika poddaných. Co si asi o mě říkají? Určitě mají spoustu otázek. Kdo je ta dívka a co tu chce? Nemusejí se bát, brzy budou jejich otázky zodpovězeny.

Vešli jsme do stájí. Ihned k nám přiběhl ten chlapec ze včerejška, Torsten.

„Můj pane," řekl a poklekl.

„Torstene, drahý chlapče, vstaň," řekl král a usmál se.

Torsten vstal.

„Mám připravit Besila pane?" zeptal se Torsten.

„Ano, pojedu na lov, ale nejdříve zaveď mojí novou otrokyni k jejímu koni."

„Ano, můj pane, ale měl by jste se jít podívat také."

„Proč?" zeptal se král.

„Vždycky jsem si mysleli, že je Besil vyjímečný, ale až uvidíte koně vaší otrokyně, tak zjistíte, že Besil není jediný unikát."

Král se na Torstena nechápavě podíval a zamračil se.

„No dobře, tak ukaž."

Torsten zamířil dozadu do stájí a my jsme s králem šli za ním.

Král se bude opravdu divit. Moje Alred je pravý opak jeho Besila. Je to opravdu zvláštní. Naše koně jsou pravý opak a my s králem vlastně taky.

Došli jsme ke kotci, kde stála Alred. Ihned jsem se k ní rozeběhla. Vypadala spokojeně, díkybohu, kdyby ne, tak by se opravdu naštvala.
Pohladila jsem Alred po hřívě a usmála jsem se na ni.

„Tak to je opravdu překvapení," řekl ohromený král.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otrokyně krále Temnoty 5. kapitola: