OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Otrokyně krále Temnoty 4. kapitola

14.10.2010 (18:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2138×

Tuhle písničku jsem poslouchala, když jsem to psala, je opravdu nádherná.

Jídelnu jsem po chvilce našla. Král seděl v čele velkého stolu a díval se, jak k němu přicházím.

„Polož to na stůl a sedni si ke mně," řekl.

Položila jsem před něj tác a sedla jsem si po jeho levici. Snídaně tak krásně voněla, sbíhaly se mi sliny. Chléb s medem mám moc ráda a jak vidím, tak král taky.

„Myslela jsem, že snídáte trošku honosněji," řekla jsem.

Král se usmál a zakroutil hlavou.

„Ne, nechci jíst hned po ránu nějakou pečenou husu, nebo tak něco. Mám rád lehké snídaně. Myslím si, že nic není lepšího, než si dát k snídani čerstvý chléb s medem a ovoce."

„Ano, to si myslím taky.“

„Namaž si chléb a povídej. Co se o mě ve tvém království říká?"

Král ke mě přistrčil tác. Namazala jsem si chléb, pořádně jsem se do něj zakousla. Byla to lahoda. Porádně jsem sousto rozžvýkala a spolkla. Král chce vědět, co se o něm povídá. No, nebudu mu lhát a řeknu mu ty hrozné věci.

„Říká se o vás, že jíte lidské maso, ale jak jsem se dozvěděla, tak to není pravda. Taky se říká, že jste strasně ošklivý, zjizvený a máte červené oči, ale to také není pravda."

„Hm a dál?" Král byl doslova dychtivý po tom, aby se dozvěděl, jaké řeči se o něm povídají. Je na to pyšný.

„Také, že jste krutý, zlý, že umíte jenom brát a neumíte dávat. A taky že zná..." Nedokázala jsem to říct. Nesluší se dívce mého postavení, aby tohle říkala.

„No? Povídej."

„Že znásilňujete panny," řekla jsem tiše a hned jsem litovala, že jsem to vůbec řekla. Tohle jsem prostě říkat neměla.

"Hm, tak znásilňování pannen? Pro tvou infomaci, ženy, a už vůbec ne panny, neznásilňuju. Radši ženy svádím, než že je nutím násilím. A vůbec s pannami je děsná nuda, nevědí co se v posteli dělá, kam se co strká a tak, mám radši zkušenější ženy. Ale u tebe bych mohl udělat výjimku, mohl bych si zase po dlouhé době vzít do postele pannu," řekl král, sjel mě mlsným pohledem a usmál se.

Co si o sobě vůbec myslí? Milovat se s ním? To bych radši zemřela. Poprvé to má být z lásky, s někým koho milujete a ne s nepřítelem, protože vám to nařídil.

„Nikdy! Co si to vůbec dovolujete!" zakřičela jsem.

Král praštil do stolu a vstal.

„Co si to dovoluji?! Cokoliv, co si král může dovolit ke své oktrokyni! Ale ty si nějak moc dovoluješ! Copak? To už jsi zapomněla na naší dohodu? Přece jsem ti řekl, že mi nebudeš odporavat a nebudeš mít řeči."

„Ne, nezapomněla jsem. Ale prosím vás, nemluvte v mé přítomnosti o ženách a jejich zkušenostech v posteli. A už vůbec nepočítejte, že mě do té postele vezmete."

„No tak promiň. Ale přiznej si to, chtěla bys vědět jaké to je milovat se s mužem a také bys chtěla vědět, jak vypadám nahý, ale neboj uvidíš mě, dnes večer mě totiž budeš koupat. Připrav se na to, že uvidíš nahého muže a doufám, že ti nevypadnou oči z důlku, to bych nerad, máš totiž moc krásné oči, plné odvahy."

Vidět ho nahého? Koupat ho? To tedy ne. Žena v mém postavení to nesmí. Princezna smí vidět nahého pouze svého muže. Ale vždyť já vlastně žádná pricezna nejsem, teď jsem otrokyně a tak mi nic jiného nezbývá, než krále nahého vidět. Vážně doufám, že mi ty oči z důlků nevypadnout. Musím se přiznat, že se ve skrytu duše těším, až ho uvidím nahého. Chci vědět jestli je jeho tělo stejně krásné, jako jeho obličej.
Podívala jsem se na krále. Smál se, ovšem. Doufal, že to vzdám, ale ne. Přece nezničím své kralovství jenom kvůli nahému muži.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otrokyně krále Temnoty 4. kapitola: