OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Otrokyně krále Temnoty 2. kapitola

02.10.2010 (15:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1405×

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se ráno probudila, byla jsem odpočatá a plná síly. Protáhla jsem se, ale svojí levou rukou jsem do něčeho, nebo spíše do někoho, praštila. Ozvalo se zachrápání. Otočila jsem se a spatřila jsem krále, jak klidně spí.  Začala jsem si ho detailně prohlížet. On je tak překrásný, vypadá jako anděl. Není možné, že to co se o něm vypráví je pravda. Někdo tak krásný nemůže být tak krutý, to je nemožné. Prostě nemožné.
Dívala jsem se, jak klidně oddechuje. Byl to vážně překrásný pohled. Vypadal tak nevinně. Měla jsem sto chutí se ho dotknout, ale věděla jsem, že nemůžu. Odolávala jsem tomu pokušení, i když bylo silné. Chtěla jsem vědět, jaké jsou jeho vlasy na omak, jsou jemné? Nebo ne?
Ještě chvíli jsem se na krále dívala a pak jsem se začala zvedat z postele.

„Někam jdeš?" zeptal se král, chytil mě za ruku a stáhnul mě zpátky do postele.

„Já... myslela jsem, že spíte a nechtěla jsem vás rušit. Jak dlouho už jste vzhůru?" zeptala jsem se.

„Už dlouho,“ řekl a usmál se.

„Takže víte, že..."

„Ano, vím, že jsi se na mě dívala jako hladový pes na kost."

„Já... já..." Nenacházela jsem slov. Nevěděla jsem, co mám říct.

„No, co ty? Líbím se ti? Připadám ti pohledný?"

Ano, připadá mi pohledný. Ale neřeknu to, tu radost mu neudělám. Musím myslet na to, proč jsem přišla a né obdivovat jeho krásu.

„Ne, připadáte mi odporný. Každý, kdo chce zničit moje království mi připadá odporný."

„Lžeš, princezno. Ale dobrá, dejme tomu, že ti připadám odporný, kdybych ale ponechal tvému království půdu, tak by ti přestal připadat odporný?"

Opravdu řekl, to co řekl? Chce nám půdu ponechat?  Ani jsem ho nemusela moc přemlouvat, vlastně jsem ho ani nepřemlouvala. Nemůžu tomu uvěřit, že by se vzdal tak snadno? To je ten král, který vždy dostane co chce a nikdy se nevzdává?

„Kdyby jste půdu našemu království ponechal, tak by jste mi tak moc odporný nepřipadal, ale opovrhovat bych vámi nepřestala. A moje nenávist k vám by se ani o kousek nezmenšila."

„Hm, zajímavé. Takže, připadám ti odporný, opovrhuješ mnou a nenávidíš mě, ještě něco?"

„No, zatím je to všechno, ale jenom zatím."

Král se usmál a zakroutil hlavou.

„Ještě nikdy jsem se nesetkal s někým takový, jako jsi ty. Otevřeně mi řekneš do tváře, co si o mě myslíš a že to nejsou zrovna lichotivé věci. Jsi odvážná. Nikdy jsem neviděl tak odvážného elfa a navíc jestě k tomu elfku. Otec na tebe musí být pyšný."

„Ano, je na mě pyšný, ale teď jsem mu přidělala starosti. Nejen, že se bojí o naše království, teď se bude bát i o mě a navíc jeho zdraví není v poslední době úplně dobré. Možná jsem ho neměla opouštět a nechat ho samotného, teď, když potřebuje oporu."

„Nemusíš litovat, že jsi ho odpustila. Jela jsi mě přece přesvědčit, abych vašemu království ponechal půdu a ušetřit tak otci starosti."

„Doufám, že se mi vás podaří přesvědčit, nebo už se stalo?"

„Víš, přemýšlel jsem a rozhodl jsem se, že osud tvého království bude záležet na tobě."

„Na mě?"

„Ano, na tobě. Dám ti měsíc. Měsíc na to, abys mě přesvědčila, abych vám půdu nechal. Budeš něco jako moje otrokyně, budeš dělat vše, co ti řeknu. Podle toho jak se ten měsíc budeš chovat, tak se rozhodnu. Nemusíš ale souhlasit. Můžeš odjet domů, nebráním ti v tom. Ovšem na té půdě budu trvat."

„Příjímám. Budu měsíc vaší otrokyní a budu dělat vše, co mi řeknete."

„Proč tomu nemůžu uvěřit?" řekl král a zasmál se. V tuhle chvíli jsem věděla, že jsem podepsala smlouvu s ďáblem.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Otrokyně krále Temnoty 2. kapitola: