OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Organizace N. A. R. - Část 5.

10.08.2011 (13:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1175×

„Hm, to je zvláštní. Nic tady není, ale…“ zamyslí se. „Proč by to tady zamykal, kdyby tady nic nebylo?!“

„Aliasi, co tady děláš?!“ zakřičel na něho Darren stojící ve dveřích.

„Já…“

„Jak jsi se sem dostal? Ty dveře byly přece zamčené!!!“

„No…“ Alias se snažil vymyslet rychle nějakou výmluvu, ale… „Řekni mi, proč je tady ten pokoj zamčený, když tady nic není?“ Darren si povzdechl.

„Aliasi! Neptej se mě na takové zbytečné věci! Raději mi řekni, co jsi dnes dělal a co jsi stihl rozbít, když jsem byl pryč.“ Alias si ale všiml jak se to, na co se ho ptal, snaží zamluvit.

„Neodbočuj od toho, na co jsem se tě ptal!!!“

„Neotravuj mě s tím, Aliasi, a pojď pryč!“

„Neodejdu, dokud mi to neřekneš!“

„Aliasi, nech toho a pojď!“
„Ne!“
„Aliasi říkám ti…“ Darren se po Aliasovi rozběhl. Jakmile ale vstoupil do místnosti, tak se vše kolem objevilo. Všechny ty věci. Stoly, židle… Alias jen žasl z vybavenosti místnosti. S otevřenou pusou vše kolem sledoval.

„Páááni. Co to je? Knihovna?“
„Ne! Je to archivárna N.A.R.“

„Archivárna N.A.R?“

„Ano.“

„Páááni, to jsem nevěděl, že něco takového vůbec existuje!!!“

„Hm, tak si to rychle prohlédni, protože jdeme pryč!“ pronesl naštvaně Darren. Po chvilce chytil Aliase za ruku a vyhodil ho z pokoje pryč. Zavřel za nimi dveře a zamčel je. Alias dopadl tvrdě na zem.

„Au! Proč jsi to udělal? Chtěl jsem si ty věci ještě víc prohlédnout!“

„Ne! Nemusí tě to uvnitř, zajímat!“
„Hm…“ Když se Alias sesbíral ze země, tak se oba společně vrátili do obývajícího pokoje.

„Proč jsi byl vůbec pryč tak dlouho?“ zeptal se Alias Darrena.

„Ještě jsem zařizoval nějaký věci…“
„Jaký?“ vyzvídal Alias.

„Panebože, Aliasi! Neptej se mě pořád na něco!!!“ vzkřikl na něj důrazně.

„Hm…“

„Jdu do pracovny, mám tam ještě rozdělanou práci. Ty si zatím dělej co chceš!“

„Fakt?“ Zazářily Aliasovy oči.

„Ale tak abys nic nezničil, nezašpinil, nepodpálil, no prostě, chápeš co myslím…“
„Jo!“ Darren se otočil k Aliasovi zády a zašel do své pracovny.

„Hm, ale co mám tady jako sám dělat?“ přemýšlel tak Alias.

Po půl hodině si zase začal Alias stěžovat. „Panebože! To je ale nudááá! Co mám dělat?“ Aliasovi se na rameni objevily dvě postavičky. Anděl vlevo a čert vpravo. Anděl začal.

„Běž se dívat na televizi. Na tvoje oblíbené pohádky…“ Čert se také vložil do konverzace.

„Ne! Nedívej se na ty kreslence pro fracky a běž rači prozkoumat ten zamčenej pokoj!!!“ Andělíček začal Aliase přemlouvat.

„Ne! Tvému kamarádovi, by se určitě nelíbilo to, co zamýšlíš…“ I čert opět zareagoval.
„Neposlouchej ho! Běž tam!“

,,Ne! Nenech se svést na cestu zla! Nedej dopustil takového činu!!!“

„Ne, běž!“

„Ne, nechoď!“

„Jo!“

„Ne!“

„Tichóóó!“ zakřičel Alias z překřikování těch dvou. „Zmizte! Půjdu do toho pokoje!!!“ Alias vstal a zamířil rovnou chodbou k zamčenému pokoji. Zbývaly mu už jen tři metry, ale za Aliasem se vynořil nevysvětlitelně odněkud, Darren.

„Co tady Aliase zase děláš?! Nemáš snad v plánu se tajně dostat do toho zamčeného pokoje, i když jsem ti to výslovně zakázal!!!“ Aliasův výraz byl velice zmatený. Začal se ale mile usmívat.

„Ne, samozřejmě, že ne… Šel jsem jen kolem. Chtěl jsem si zajít někam na jídlo…“ Darren ale Aliasovi nevěřil ani slovo.
„Vždyť v ledničce je plno jídla. Něco si udělej!“

„Ne, to je dobrý. Stačí mi, že tady jsem. Nemusím tě ještě k tomu vyžírat!“ Darren se tomu musel jen zasmát.
„To je Aliasi dobrý. Klidně…“

„Ne, jdu! Ahoj…“ odsekl Alias a zmizel za dveřmi.

Kdesi ve městě
Alias naštvaně procházel sem a tam. „Sakra! To mě tam musel zrovna teď nachytat?“ kopl do kamene. „Sakra! Co teď budu dělat?!“ Aliasovi zakručí v břiše. „Mám ale takový hlad, že… Zajdu si někam na pizzu!“

O něco později v bufetu

„Pizzu číslo devět,“ oznámil Alias, sedící u baru jednomu z číšníků.

„Jistě. Hned to bude!“ Aliase o podál sledoval nějaký chlapec. Alias si toho všimnul. V duchu si povídal: „Zdá se mi to a nebo mě ten kluk pořád sleduje? Hm…“

„Prosím pane…“ číšník podal Aliasovi jeho pizzu.

„Ach, díky…“ Když Alias po čtvrt hodině dojedl a odcházel pryč, tak tam stále chlapec seděl a dělal jakoby nic. Nevšímal si ho.

„Pff, asi se mi to jen zdálo. Co ale teď budu dělat? Je teprve osm!“ Alias vyšel z restaurace a namířil si to na procházku do parku. Sedl si na lavičku a odpočíval.

Po delší době si ale všiml, že kousek dál od něho stojí zase ten kluk z restaurace. Rychle se zvedl a odcházel pryč. Alias se ho snažil setřást, ale chlapec šel stále za ním.

„Sakra! Co je to za divnýho kluka? Co mi chce?“ začal se strachovat Alias.

Po půl hodině došel k domu Darrena. Doslova vběhl za bránu a zavřel ji. Kdo si ale za ním stál.

„Pane?“ Alias se příšerně lekl.

„Áááá, panebože! To jsem se ale lekl!!!“ vykřikl ustrašeně.

„Omlouvám se pane…“ řekl ještě více vystrašený vrátný. „Půjdete ještě dneska někam nebo už mohu zavřít hlavní bránu?“

„Jo, můžete! Už nikam nepůjdu!“ Alias pomalu vykročil k vchodovým dveřím. Celou dobu se ale rozhlížel kolem. Ten chlapec, jakoby se z ničeho nic vypařil. Alias vstoupil do domu. Uvnitř bylo hrobové ticho. „Hm, Darren bude nejspíš v pracovně.“ Pomyslí si. „Teď mám aspoň šanci se podívat do toho pokoje…“ Alias se ale mýlil. Darren na něj čekal. Nachytal ho znovu.

„Aliasi! Ty ses už vrátil?!“
„Sakra! Tys mě ale vystrašil!“

„Snad ses nepolekal z toho, že nemáš čisté svědomí?“ zasmál se Darren.

„Tsssw!“ zasyčel Alias.

„Půjdu si Aliasi lehnout,“ oznámil mu Darren, „takže tě prosím, aby jsi nedělal žádný hluk!“
„Fajn!“ Darren opět vešel do své pracovny. Alias vyšel schodiště a sedl si do obýváku. Zapnul si televizi. „Sakra! To není možný, že mě zase chytl! Jestli to takhle půjde dál, tak si nikdy neprohlédnu ty věci! Musím s tím něco udělat. Počkám, až usne a půjdu tam!!!“ rozhodl se tak Alias a čekal.

O tři hodiny později…

... Byl Alias nalepený uchem na dveřích Darrenova pokoje.

„Sakra! Tak spí už nebo ne?!“ Zase se objeví ti dva. Anděl a čert. Čert povídá:

„Dělej! Běž tam už a neztrácej tady čas! Stejně už dávno spí…“ Andělíčkovi se to ale ani v nejmenším nelíbí.

„Tohle vám jen tak neprojde…“

„Máš pravdu, zbytečně tady ztrácíme čas!“ uzná Alias a vezme si svíčku, která stojí opodál a vydá se k zamčenému pokoji. Dojde ke dveřím. „Určitě tam mezi těmi všemi věcmi skrývá něco důležitého, jinak by to tak netajil. Musím to zjistit.“ Zamyslel se. „Jak je mám ale otevřít? Hm…“ Aliasovi se podaří silou své magie odemknout tiše zámek. Otevře dveře a…

„Aliasi! Proč ještě nespíš?! Proč jsi sem přišel?“ Ve dveřích stojí Darren. Alias od leknutí odskočil o tři metry dál.

„Bože!“ povzdechne si. „Proč mi už konečně neřekneš, kvůli čemu musíš zamykat tenhle pokoj?! Proč je to tak tajný?“ Alias si sedl na zem a zkameněl. „Neodejdu prostě, dokud mi to neřekneš!!!“

„No… stejně jsem ti to chtěl říct, protože vím, jakej seš. Nedal by jsi mi pokoj.“
„To máš pravdu!“

„Pojď dovnitř a zavři!“ Alias udělal, jak Darren řekl a místnost se zahalila tmou.

„Proč je tady taková tma?“ zeptal se znepokojeně Alias.

„Vydrž chvíli…“

Pod Aliasem a Darrenem se během chvilky vynořilo ohromné světlo, doprovázené dýmem. Vypadalo to, jako kdyby byli v oblacích.

„Co to je?“

„To, jak jsi sem předtím vstoupil a byly všude kolem ty věci… Ty věci mají obrovskou hodnotu, ale jediná věc, která je ještě cennější než všechny ty věci dohromady se ukrývá pod námi.“

„Pod námi?“

„Musí být skvěle skryta. V cizích rukou by měla katastrofální účinky.“

Podlaha pod oběma se zbarvila z bílé na rudě šedou. Země, teda lépe řečeno oválná konstrukce, na které oba dva uprostřed stáli, začala klesat dolů.

Když dojeli úplně dolů, plošina se zastavila a oba se rázem ocitli před jakým si tunelem.

„Pojď! Ukážu ti to, co chceš tam moc vidět!“

„Co to je?“
„Uvidíš…“ Pronesl Darren s úsměvem na tváři.

Oba dva došli na konec tunelu, k trezoru.

„Co je uvnitř?“

„Aliasi, buď už ticho a nevyptávej se pořád. Jen se pozorně dívej!“

Darren zmáčkl otvor ve zdi a otevřel se před ním přístroj se sketujícími otisky prstů. Vložil do ni svoji dlaň a brána před nimi se otevřela. „Tak pojď.“

Společně vstoupili do obrovské místnosti. Celou místnost ohraničovala silná ocel. Darren dále kráčel do prostřed místnosti ke stojanu před ním. Alias ho následoval a když k němu došel, tak si všiml obrovské díry v podlaze pod nimi, kterou předtím ode brány nebyla vidět.

„Proč je tady ta díra?“

„Kvůli tomuhle!“ Darren do elektrického stojanu před sebou zadal několika místný číselný kód a světlo se v celé místnosti ztlumilo. Z malých otvorů v ocelové zdi se vynořily tenké paprsky smiřující doprostřed nad jámu.

Když paprsky skončily, tak uprostřed nad hlubokou dírou, vznikla koule záhadné energie, která měnila barvy ze zelené na fialovou, z té pak na červenou a následně na bílou.

„Co to je?“ zeptal se Alias celý uchvácený.

„To je hlavní jádro síly Organizace N. A. R.“

„Zajímavé.“

„Na tomto místě je jádro síly v bezpečí, ale nesmíš o tom nikdy nikomu říct. Organizace má mnoho nepřátel, o kterých ani nevíš a kdyby se dozvěděli, kde se síla opravdu skrývá, bylo by se vším konec.“

Nějakou chvíli společně hleděli na neuvěřitelnou energii před sebou, ale po chvíli se Darren otočil k odchodu.

„Půjdeme.“

„Ano,“ řekl Alias a následoval ho. Když se ocelová brána opět zavřela, tak se energie uvnitř rozplynula.

Za dveřmi Alias promluvil k Darrenovi.

„Proč jsi mi to ale všechno ukázal? Vždyť mě nemáš rád?!“

„To je sice pravda, ale…“ Aliasův výraz byl zmatený. „Dobře!“ řekl nesouvisle Darren. „Vlož svoji  levou dlaň do tohoto otvoru.“ Ukázal za sebe.
„Proč?“ zeptal se Alias a strachem si chytil dlaň.

„Uvidíš.“ Aliasovi zvědavost nedala a vložil ji do neznámé trhliny před sebou. Neznámá tekutá hmota zalila Aliasovi celou dlaň až po zápěstí.

„Co se to děje?“ zeptal se, ale Darren mu neodpověděl. Nějaký ostrý předmět probodnul Aliasovi střed dlaně. „Ááá,“ zakřičel od bolesti. „Co mi to ta věc dělá?“

„Vydrž!“ odpověděl klidně Darren.

„Bolí to!“ kňučel Alias pořád dokola. Aliasovi se bolest ze středu dlaně rozlézala dále k prstům. Po chvilce ztuhlá tekutina pustila Aliasovi ruku. Alias ji okamžitě vytáhl a ihned si všimnul vyrytého černého symbolu uprostřed své dlaně. „Co se to stalo?“ Symbol se ihned na to změnil na viditelnou jizvu.

„To, že tě nemám rád, neznamená, že ti nevěřím… To, proč jsem ti to všechno ukázal, bylo kvůli tomu, že kdyby se mi někdy něco stalo, tak budu aspoň vědět, že je tady i někdo další jako já, kdo bude moci tuto hlavní sílu uhlídat.
Ten znak na tvé dlani označuje kód, do této místnosti a je i znakem mé důvěry k tobě.“ Alias na něj jen nechápavě hleděl a stál jako zarytý.

„Já… nevím, co říct!“ Darren se zasmál.

„Nemusíš nic říkat.“ Prošel kolem Aliase. „Měli bychom se už ale vrátit zpět. Zítra nastupujeme po dlouhé době do Organizace a nechtěl bych díky zaspání, přijít pozdě.

Pohybující plošinkou se vrátili zpět do Archivárny. Darren opět uzamčel místnost a společně se vrátili do obývacího pokoje.

„Jdu si lehnout, dobrou,“ řekl Darren k Aliasovi.

„Vážím si toho, co jsi… Hmm…“ zarazil se Alias ve svém projevu. „Nemysli si ale, že od teď budeme nějací velcí kamarádi, když jsi mi ukázal to, co tvá rodina už po celé generace ochraňuje.“ Darren se ale jen zasmál.

„V to ani nedoufám.“

„Hmm…“

„Dobře se vyspi!“ řekl Darren a zmizel ve svém pokoji. Alias si taky zalezl, ale na pohovce, pod deku.

Chvíli o něčem přemýšlel, ale o několik minut později stejně usnul.

Darren pootevřel dveře, aby se ujistil, že už spí a v duchu si řekl: „Snad nebylo nerozumné, mu část jeho síly - už teď - ukazovat.“

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Organizace N. A. R. - Část 5.: