OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Obviněná - Epilog

18.09.2013 (11:00) • Veru177 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1196×

O několik let později...

Zvedl jsem oči od notebooku, když Paige potichu zavřela dveře. Unaveně se svalila vedle mě na gauč.

„Amy už spí,“ zašeptala zmoženě. Usmál jsem se na ni a jednou rukou ji objal kolem ramen. Položila si mi hlavu na prsa a povzdychla si.

„Jak ti jde článek?“ zamumlala.

Ušklíbl jsem se. „Zatím mám dvě slova,“ odmlčel jsem se. „Nadpis.“

Polohlasně se zahihňala. „Tak to nech na zítra. Teď už stejně nic nevymyslíš.“ Jasně jsem z jejího hlasu poznal, že už by nejradši zapadla do ložnice a zahrabala se pod peřinu.

„Jestli chceš, jdi. Já… ještě chvíli zůstanu a zkusím…“ Přejel jsem prsty po klávesnici.

„Fajn.“ Naklonila se, dala mi pusu a unaveným krokem se vydala do pokoje. Upřel jsem pohled na blikající kurzor ve wordu. Bylo mi jasný, že mi tu práci dal schválně. Jako bych snad někdy uměl psát články.

Opřel jsem se do gauče a vzdychl. Pohledem jsem bloumal po obýváku a v šeru sotva rozeznával obrysy nábytku. To zas budou modřiny, až polezu do postele.

Zvedl jsem prsty k napsání zkušební věty, když se za mnou ozvalo tiché ťapkání. Otočil jsem hlavu a bylo mi předem jasné, koho uvidím.

Amy vykoukla z pokojíku, zamžourala do světla z monitoru a vydala se za mnou. Rty se mi automaticky roztáhly do úsměvu.

„Co ty tady? Už máš dávno spát.“ Rozevřel jsem náruč a ona mi do ní radostně skočila. Uvelebila se mi na klíně a hlavu mi strčila pod klíční kost.

„Když já se bojím,“ zašeptala slabounce. Začal jsem ji hladit po zacuchaných vlasech, zatímco ona se koukala na prázdné okno v počítači.

„Nemáš se čeho bát. Jsme přece hned ve vedlejším pokoji.“

Strčila prstík do díry v mém tričku a dala se do jejího zvětšování. „Jenže když se vzbudím ze zlého snu, je to k vám moc daleko,“ pokračovala plačtivě. Více jsem ji k sobě přitiskl a vzal ji do náruče. Uložil jsem ji do postele a sedl si na matraci. Odhrnula svoji růžovou peřinu s kočičkama a hodila na mě psí pohled. S předstíraným otráveným povzdechem jsem se nasoukal do postele vedle ní.

„Zůstaneš tu se mnou?“ poprosila šeptem a chytnula se mojí paže.

Copak bych jí mohl říct ne? Rázem jsem zapomněl na zapnutý notebook a úkol, který mi dal můj šéf. Pevně jsem ji objal a do tváře mě šimraly její vlásky.

„A co pohádka, tati?“ Její hlas už zněl veseleji, slyšel jsem v něm úsměv.

„A jakou pohádku bys chtěla, Amy?“ zašeptal jsem jí do ucha. Zahihňala se a dělala, jako že přemýšlí. Nakonec ale vyhrkla to stejné, co každou noc předtím.

„Tu o hodné ninje!“

Položil jsem jí prst na rty, aby nevzbudila Paige. Nevinně na mě vykulila oči a více se mi zavrtala do náruče. Povzdechl jsem si. Jako pokaždé jsem nevěděl, jestli to zvládnu. Jako pokaždé jsem se děsil při představě, že se snad rozbrečím. Ale bylo mi jasné, že jako pokaždé jí všechno povyprávím, s bolestí a pýchou v srdci

„Kdysi dávno žila jedna moc milá, veselá ninja. Měla spoustu přátel, všichni ji měli rádi….“

Amy poklidně vydechovala schoulená pod přikrývkou, zpod které vykukovala jen čupřina černých vlásků. Opatrně jsem vylezl z její malé postele a po zkontrolování všech oken i skříní jsem vyšel z pokoje. Dveře jsem nechal otevřené. Paige ještě nespala, když jsem si lehal do vlastních peřin.

Otevřela jedno oko a zašeptala: „Zase ninja?“

„Zase ninja.“

Už napořád.

Tak, to je konec. Myslím, že je celkem jasné, jak to s Amy dopadlo, a pokud ne, domyslete si to podle sebe. :P Je mi moc líto, že s touhle povídkou končím, sama jsem si ji oblíbila :D Ale někdy se vyplatí v nejlepším přestat. A já už si nemyslela, že by bylo dobré to dál natahovat. Takže všem moc děkuji za přečtení i za komentáře (hlavně mým jahodám :D ) a budu ráda, když se vyjádříte i k epilogu. A snad zase někdy u nějaké mé povídky... :)

Autor: Veru177 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obviněná - Epilog: