OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nula od nuly pojde - 3. kapitola



Nula od nuly pojde - 3. kapitolaTen kdo tu má plán je Sam a Grace o něm zatím netuší. Musí se potýkat s děvčátek ze zápraží svého bytu a musí jí vysvětlit, jak to v životě chodí, a když děvčátko odvede domů, odejde do práce, kde ji čeká nemilé překvapení v podání Sama.

3. kapitola – Chutný oběd nebo snad ne?

Dveře od domu hlasitě klaply, ale to už Grace nevnímala. Běžela do patra, jakoby jí za patami hořelo, ale spíše hořela v sobě. Zuřila vzteky a jakmile za sebou práskla dveřmi. Naštvaně se podívala na děvčátko, které klidně sedělo na pohovce a sledovalo televizi. Proběhla kolem ní, a odpelášila až k oknu, kde se skryla za závěs dívala se pod sebe na ulice. Samovo auto zůstávalo stát na svém místě. Světla rozsvícená. Dívala se na něj a nemohla se zbavit pocitu, že tam bude stát tak dlouho, dokud ji neuvidí za oknem. Moc dlouho mu to netrvalo a odjel pryč. Grace si oddychla.

„Kdo to byl?“ zeptalo se děvčátko a Grace sebou překvapeně škubla.

„To tě nemusí zajímat, Chino!“ prskla rozzlobeně a chytila ji za paži a poklekla před ní. „Co tady ksakru děláš?!“

„Neměla bys klít,“ pokáralo ji děvčátko a zazubilo se na ni. Grace si všimla, že jí vypadl další zub.

„Ty jsi zrovna ten člověk, od kterého bych chtěla slyšet poučování o klení,“ zavřela a odtáhla děvčátko zpátky do obývacího pokoje, kde ji usadila na sedačku.

„Máma říká, že tě tahle čtvrť kazí!“ nedalo se děvčátko.

„Když mě poučuješ tím, co říkala máma, vysvětli mi tedy, co tady ksakru děláš!“ Děvčátko vzpurně našpulilo rty a zamračilo se. Otočilo hlavu od Grace a zřejmě nemělo co říct.

„Chico,“ pohrozila jí Grace hrubě.

„Já tam s ní nebudu!“ vypísklo děvčátko vzdorovitě a složilo si ruce na drobné hrudi. Grace zasténala a posadila se do křesla a ruce roztáhla přes opěradla.

„Proč tentokrát?“ zeptala se opatrně.

„Chci bydlet už sama, stejně jako ty!“ dodalo děvčátko trucovitě a podívalo se na Grace, která hlasitě zaúpěla a trochu se překlonila. Opřela se lokty o kolena a podívala se na děvčátko.

„Chico, to nejde. Já jsem pořád v práci, však to moc dobře víš. A máme by po tobě bylo smutno a já nejsem jediná, kdo už bydlí jinde. Co třeba Easter? Ten už má dokonce vlastní dítě nebo co Consuela? Ta má dvě!“ Grace narážela na své starší sourozence, kteří jsou z domova mnohem déle než ona. Její matka bývala sice nesnesitelná, ale nikdy by ji za nic nevyměnila, pravda, to si uvědomila, až se odstěhovala, ale její mladší sestřička nemá věk na to, aby to pochopila.

„Máma se pořád věnuje Enriqovi!“

„Enriqovi je jen pět!“ zasyčela Grace. „Tobě je dvanáct, tak bys to mohla taky pochopit, je ještě moc malý na to, aby se o sebe postaral sám.“

„Já se o něj musím taky starat!“ vztekalo se děvčátko dál.

„Isabello!“ zavřela Grace. „Přestaň se chovat jak malé děcko!“ Zvedla se z křesla a popadla svou mladší sestru za paži a odtáhla ji do ložnice. „Jestli mi zavolá máma, budeš jí to vysvětlovat ty!“ Práskla za sebou dveřmi a jala se hledat ke dveřím svoji tašku, kterou tam hned po vstupu do bytu zahodila. Musela zavolat mámě, aby ji uklidnila, že je Isabella u ní a nic se jí nestalo.

Chvíli prohledávala tašku, ale mobil nemohla najít a přitom si byla naprosto jistá, že si ho tam dávala, společně se sluchátky. Vysypala tašku na gauč, ale mobil tam nebyl.

„Ksakru!“ zaklela a úzkostně si okusovala ret. Pevnou linku v bytě neměla, protože by to byl jen další zásah do jejích výdajů a mobil byla levnější alternativa.

„Zase kleješ,“ obvinila ji Isabella, která stále ve dveřích ložnice. Sundala si bundu a měla na sobě jen sukni po kolena a modré tričko s logem nějaké dívčí kapely.

„Zapluj do pokoje, Chico, jinak si mě nepřej!“ štěkla po ní Grace. „Nechtěj mě ještě víc naštvat!“ Isabella za sebou zavřela a Grace se vydala na chodbu a zaklepala na vedlejší dveře. Doufala, že její sousedka je ještě vzhůru, i když bylo už jedenáct hodin, ale Joy byla noční ptáče.

„Ahoj zlato, děje se něco?“ Joy byla blonďatá čtyřicátnice, ale přitom vypadala tak na třicet. Hubená, dobře stavěná a plnými rty a divoce modrýma očima.

„Promiň, že ruším, Joy, ale nemůžu najít mobil a musím zavolat mámě,“ začala Grace pomalu omluvným tónem.

„Takže je tu zase Izzi, že?“ Joy se pousmála a vpustila sousedku do svého bytu, který vypadal jako šatna v nějakém kasinu v Las Vegas a byla vyloženě pro tanečnice. Všude samá boa, třpytivé kostýmy, paruky, korzety, pláštíky, podvazky, protože Joy sloužil byt jako jedna velká šatna jejích kostýmů na vystoupení. Živila se totiž jako tanečnice v jednom menším baru, který byl však hojně navštěvován. Přes den slušný bar a v noci se proměnil na strip bar.

„Mobil leží na stolku,“ navigovala Joy Grace, která nemohla najít ten správný. „U okna!“ Grace lačně skočila po mobilu a okamžitě vyťukala číslo své matky a tiché vyzvánění ji dohánělo k šílenství.

„Prosím?“ ozvalo se z druhéh konce.

„Ahoj mami, tady Grace.“

„Bebé!*“ vypískla její matka nadšeně. „Je… je u tebe Belle?“

„Ano mami, neboj se, je tu.“

„Díky bohu! Bála jsem se o ni, odpoledne jsme se nepohodly, když jsem ji prosila, aby pohlídala Enriqueho, než se vrátím z nákupu, rozzlobila se na mě.“ Grace stiskla mobil v ruce, protože její matka začala do telefonu plakat.

„Nic se neděje, mami. Zítra ráno, než půjdu do práce, tak ji dovedu domů?“

„Zajisté, Bebé. Neměj obavu. Počkám na vás. Vezmu ji pak s sebou. Enrique jde do školky, abych mohla do práce.“ Grace si povzdychla.

„Kde bude Izzie?“ Její matka si stejně vzdychla.

„Consuela se mi nabídla, že se o ni postará, alespoň jí trochu pomůže s dvojčaty.“ Plánovala si.

„Mami,“ zasténala Grace. „Právě kvůli tomuhle sem přišla.“

„Copak si ji můžu sebou vzít do práce? Co?“

„Ne.“

„Budu si s ní muset promluvit. Děkuju, že jsi zavolala, ale tohle není tvoje číslo.“

„Není, volám od sousedky. Mobil jsem si nechala v práci.“ Alespoň doufám, dodala v duchu.

„Dobře. Hlavně ji ráno dovez.“

„Sí mamá.”

„Dobrou Bebé.“

„Dobrou.“ Grace ukončila hovor a odložila telefon zpět na stolek.

„Ještě, že já nemám sourozence,“ mlaskla Joy a posadila se k velkému zrcadlu a začala se líčit.

„To máš jedinou výhodu, Joy,“ souhlasila Grace a posadila se na volný kraj stolku a dívala se na sousedku, který po ní mrkla.

„Nechceš jít se mnou?“

Grace zavrtěla hlavou. „Mám doma Izzi a zítra ráno jdu do práce. Mám tam být už v osm, výjimečně. Máme nějakou schůzi, bude to náročný den.“ Joy pousmála, když si na rty nanášela rudou rtěnku.

„Tak co třeba o víkendu? Už dlouho jsi tam nebyla a Fred tě tam určitě rád uvidí, zvedne mu to tržby, víš, že ti nezůstane dlužný,“ a našpulila na mě rty a s hlasitým mlasknutím mi poslala polibek.

„Peníze by se hodily,“ připustila Grace. „Ale víš…“ pohlédla ke všem těm kostýmům, „kdyby to věděla máma, asi by mě vydědila.“

„Mám dojem, že by to zas taková tragédie, je ráda stejně jako ty, že vyjde.“ Nedala se Joy odradit.

„Bez táty to není ono.“ Grace si pohrávala s jedním boa, které vyselo přes zrcadlo. Nebylo to dlouho, co její otec zemřel a její matka to nesla dost těžce. Sama Grace měla chvíli potřebu se k ní nastěhovat, aby se postarala o své dva mladší sourozence, ale její matka to odmítla s tím, že Consuela její u ní stejně pečená vařená, protože s dvojčaty to není jednoduché. I když Consuelin manžel byl skvělý, byl stále v práci, aby se jeho žena dvě děti měli co nejlépe.

„Hele, tak když se rozmyslíš, tak se stav, určitě by tě tam Fred někde vmáčknul. Co určitě, ten by tě bral na dvě stě procent!“ Grace přikývla.

„Díky Joy, pak tě pozvu na panáka za ten telefon.“

„To raději přijď o víkendu, tím mi to splatíš nejlépe.“

„Já tam nechci!“ vztekala se ráno Izabella, když jí Grace chystala snídani.

„Sklapni a jez, nebudeš pořád odmlouvat!“

„Beztak mě zase pošle za Consuelou a těma dvěma uřvánky!“ Třískla lžící do misky, až mléko s cereáliemi vycákly na stůl. Grace zatnula zuby a pěsti, aby na sestru nezačala opět křičet. Nemusel vědět celý dům, že je tu zase.

„Kdyby ses chovala odpovědněji, nechávala by tě máma doma samotnou a nemusela tě posílat k sestře a dvojčatům a neříkej jim uřvánci! Nebyla jsi jiná jako mimino!“ Pak už snídaně probíhala v klidu a Grace s Izzie odešly z bytu ještě před sedmou, aby to stihly než bude muset Grace do práce.

„Chico!“ vykřikla matka Grace už se hnala ke svým dcerám. Isabella starší stáhlo už na padesát a bylo až s podivem, že právě takové ženě se podařilo mít  pětačtyřiceti  ještě jedno dítě. Enrique byl skutečně zázrak. Narodil se sice císařským řezem, ale byl naprosto v pořádku a Isabella starší tě těšila dobrému zdraví, dokonce i když byla už trojnásobná babička.

„Neříkej mi Chico,“ vztekala se malá Izzie. „Nejsem klukl,“ a loupla očima po Grace, která jí jako jediná mohla říkat Chico.

„Tohle mi už nedělej!“ peskovala matka svoji nejmladší dceru.

„Dyť mě umačkáš!“ vřískala Izzie a její matka to nebrala na zřetel.

„Děkuju ti, Bebé, teď už utíkej do práce, já se o tu nezbednici postarám.“

„No kde lítáš?!“ zakřičel vedoucí restaurace na Grace, když se dvě minuty před osmou vřítila do zadního traktu restaurace a málem přitom porazila další dvě číšnice.

„Pardon.“

„To mi to tak pomůže,“ sykl vedoucí zlostně až mu vyskočila žíla na čele.

„Ještě není ani osm,“ podotkla jedna číšnice, která se udržela na nohou.

„To mě nezajímá, máte tu být ještě před osmou, abyste se stačili obléct a neotravovali se tím po mé řeči.“

„To bude zábava,“ podotkla druhá číšnice ke Grace a zakřenila se. Poté následovalo skoro hodinové kázání pro všechny zaměstnance restaurace La Petit, o tom, jak je důležité chodit včas, náležitě oblečení a upraveni a jak jen nejdůležitější se chovat k návštěvníkům s úctou a respektem. Restaurace La Petit byla v Baltimoru ta nejlepší a chodila sem jen smetánka a to od snídaně až po večeři. Na večeře měli plno na celých čtrnáct dní a obědy se objednávaly den předem. Při snídani bylo vždy volno.

„Volala jsem ti celé ráno,“ otočila se po proslovu ke Grace první číšnice, která měla své tmavé vlasy stažené do cudného drdolu v týlu.

„Nechala jsem ve studiu telefon,“ povzdychala si Grace.

„Chtěla jsem tě upozornit, že tu máš být ještě dlouho před osmou.“

„Jsi hodná, Becky, ale večer na mě zase čekala Izzie.“ Číšnice se zamračila.

„Tak to se nedivím, vedla jsi asi domů.“

„No jasně.“

„Nekecat a hybaj do práce!“ zavřískla vedoucí a tvář mu zrudla. „Juárezová, mrskni tou svou prdelí, ať už jsi na place!“ Grace drtila mezi rty hříšné nadávky, ale rychle na sebe navlékla úbor, vlasy zkrotila do úhledného drdolu a se širokým úsměvem vyrazila vstříc novému pracovnímu dni.

V poledne už měla dojem, že jí upadnou nohy. Pro dnešní den byla v restauraci narváno už od samého rána a strávníci si podávali dveře. Jakmile u jednoho stolu dojedli, hned je vystřídali další, kteří čekali ve foajé.

Grace zamířila do své části restaurace ke stolu, který byl právě obsazen. „Co si budete přát?“ zeptala se mile a vytáhla z čisté zástěry, kterou si měnila i třikrát za den, deníček pro objednávky.

„Co bys mi doporučila?“ Grace ztuhla, když uslyšela známý hlas. Zamrkala, aby se přesvědčila, že se nemýlí. Před ní seděl Sam. Oblečení v tmavém saku a bílé košili, jejíž lemy neměl zastrčeny v tmavě modrých riflích.

„Co tady děláš?“ zasyčela a ostražitě se rozhlížela, jestli se po ní někdo nedívá.

„Přišel jsem na oběd a ptám se tě, co bys mi doporučila, už dlouhou dobu jsem tu nebyl.“ Nahlédl proto do jídelníčku, který byl vždy připraven na stole, když předešlí zákazníci odešli.

„Já…“ Grace polknula. „Díval ses mi do karty, protože jinak bys nevěděl, kde pracuju,“ sykla na něj. Sam se na ni pohotově usmál.

„Rád si doplňuji mezery ve vzdělání.“

„Jsi hlupák,“ utrhla se na něj a vytrhla mu jídelníček z ruky. „Teď se seber a dojdi si na jídlo do bistra.“

„Slečno Juárezová!“ Grace stáhla hlavu mezi ramena a ohlédla se po vedoucím, který se na ni mračil tak moc, že mu opět vyběhla žíla na čele, která byla ještě více vidět, protože mu ustupovaly vlasy. Vrátila tedy Samovi jídelníček otevřený na místě obědových menu.

„Dopručuji lososa na víně, je to specialita našeho kuchaře, dodala mile a doširoka se usmála. Schválně vybrala tu nejdražší obědovou položku a všimla si, jak pozdvihl překvapeně obočí, když si přečetl cenu.

„To zní výborně,“ polknul. „To mi prosím přineste.“

„Zajisté pane,“ dodala Grace se škodolibým úsměvem a za chvíli se už vracela s nejdražším obědovým menu.

„Nechte si chutnat.“

„Nechybí ti něco, Grace?“ Sam se usmál, když se k němu otočila s otázkou v očích. Proto vytáhl něco z kapsy saka a položil to na stůl. Byl to její mobil, hbitě po něm chňapla, ale Sam byl rychlejší a opět ho schoval do kapsy.

„E-e,“ zavrtěl hlavou. „Popřemýšlím, jestli ti ho vrátím, až se najím. Teď běž,“ dodal mile a pustil se do jídla. Grace vztekle odkráčela a v kuchyni štěkla na kuchaře, kde je to suflé, co objednala už před čtvrt hodinou.

Když se vrátila k Samovu stolu, měl talíř čistý a víno, které mu donesla Becky, měl také vypité.

„Ten mobil,“ přikázala Grace tiše.

„Něco za něco.“

„Co za něj chceš?“

„Přijď dnes do studia dřív, ke mně do kanceláře a domluvíme se.“

„Nejsem děvka,“ zašpitala mu do ucha zlostně.

„Nejde o sex, ale menší dohodu.“

„Jakou?“ podivila se Grace, ale Sam jí už nestačil odpovědět.

„Mladý pán Franco!“ rozradostnil se vedoucí, když se nahrnul ke stolu. „Jakou je mi ctí, že vás zde mohu vidět, váš otec je tu stálým hostem.“

„Mám vám předat vúčtování nebo si to přejete připsat na otcův účet?“ zeptala se Grace škodolibě a užívala si pohledu na Samovu rozzlobenou tvář, kterou na ni upíral. Vedoucí samozřejmě netušil, o co se jedná, tak Grace sjel kritickým pohledem.

„Zaplatím sám,“ syknul Sam a vytáhnul peněženku.


*Bebé - broučku



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nula od nuly pojde - 3. kapitola:

1. Simones
22.04.2013 [20:53]

supr kapitola :)) pěkně to mezi Grace a Samem "jiskří" Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!