OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nula od nuly pojde - 2. kapitola



Nula od nuly pojde - 2. kapitolaSam je od přírody tak trochu zapomětlivý, zvláště pokud se jedná o ženy, ale ve finále mu právě tahle nepříjemná vlastnost přinese užitek.

2. kapitola – Telefon

Ulice nočního Baltimoru byly vcelku klidné. Provoz téměř žádný, takže se Sam nemusel v jízdě nijak omezovat. Chtěl s Grace zavést nějaký rozhovor, ale zrzka se k tomu neměla, jen se nudně dívala z okna a naprosto ho ignorovala, jakoby jela autobusem. Proto raději silněji stiskl volant a díval se před sebe. Neměl téměř možnost, aby se uklidnil, pořád mu v hlavě vrtal drobný červíček potřeby. Chtěl se před sponzory ukázat a Grace mohla být tím esem v rukávu, kterým by jim vytřel zrak. Něco uměla, on sám by ji mohl učit, tím pádem by byla dokonalá. Nepochyboval o tom, že by dokázal naučit něco pořádného.

„Tady zahni,“ upozornila ho Grace nepřítomně, jinak by jel stále rovně. Sam jel automaticky ke svému bytu o dvě ulice dál. Něco brouknul, zpomalil a zajel do temnější ulice, kde bylo téměř každé druhé světlo v pouliční lampě rozbité.

„Jak dlouho tu bydlíš?“ zkusil Sam znovu zavést rozhovor. Nikdy se nevzdával, už když mu bylo deset a otec mu dal fotbalový míč a řekl, že dokud nedá gól z půlky hřiště za jejich velkým domem, nesmí jít domů. Bylo už devět večer, když pro něj přišla matka a odvedla ho domů, protože měl jít druhý den do školy. Otec s ním tehdy nemluvil celý týden. Nechtěl se vzdát on ani Sam. Otec doufal, že jeho syn bude sportovec a Sam, že když udělá vše, co bude chtít otec, tak mu někdy dovolí, aby dělal to, po čem touží nejvíce.

„Ten dům na konci ulice,“ řekla Grace, aniž by reagovala na jeho otázku.

„Ptám se, jak dlouho tu bydlíš.“ Sam trochu zesílil hlas, kdyby náhodou byla Grace z poslouchání hudby nahluchlá.

„Nevíš, jak se jmenuju, tak proč bych ti měla říkat, jak dlouho tu bydlím? Stejně ti to k ničemu nebude a do zítřka to stejnak zapomeneš,“ odsekla a přitáhla si tašku více k tělu.

„Copak můžu za to, že tě vídám jen občas?“

„Jen ze sebe nedělej chudáčka, co je moc zaměstnaný. Kdybys byl alespoň z poloviny tak dobrý zaměstnavatel, jak si o sobě myslíš, pamatoval by sis jména svých zaměstnanců a propo, stejně jich nemáš tolik jako v nějakých fabrikách.“ Sam zatnul zuby, aby jí něco nehezkého neodsekl.

„Já se neomlouvám, jen konstatuju pravdu, Grace.“

„Když mě teď budeš oslovovat jménem, to nenapravíš, tady laskavě zastav.“ Sam prudce dupl na brzdu, až ho to společně s Grace hodilo dopředu. Oba zastavily pásy, a Grace pustila z ruky tašku, která skončila na zemi.

„Řídíš jak prase,“ prskla na něj. Sehnula se pro tašku, a když zvedla hlavu a vyhlédla ven, tiše zasténala. „Hey, muchacho, ¿qué estás haciendo?”* zavolala Grace, když otevřela dveře a Sam na ni překvapeně pohlédl.

„Ty... ty umíš španělsky?” Grace se k němu otočila a zamračila se.

„To tě nemusí zajímat, už musím jít. Nazdar.“ Zavřela za sebou dveře a Sam zůstal jak přimražený sedět na místě řidiče a díval se za Grace, která došla ke schodům vedoucím k domu, v němž byl její byt. Na schodišti sedělo drobné děvče se stejně rezavými vlasy. Jen o něco kratšími a s útrpným výrazem na mladé tvářičce. Když k ní Grace došla a začala na ni mluvit, Sam to samozřejmě neslyšet, dívence zrudly tváře a útrpně sklopila oči k zemi.

Sam otevřel dveře a pomalu vysotupil, obešel auto a jen pomalu se blíži ke Grace. Ta se k němu otočila.

„Co tu ještě chceš?“ vyštěkla na něj.

„Já jen…“

„Chico, zapluj do domu!“ zavelela Grace a hodila dívence klíče, které chytila jednou rukou, bleskově se zvedla, na zádech se jí pohupoval růžový batůžek, a vyběhla schody ke dveřím. Než Sam stačil položit další otázku, zaběhla do domu.

„To je tvoje…“ dcera? Chtěl se Sam zeptat, ale raději konec své otázky polknul.

„Víš co, Same? Měl by ses vrátit domů. Tohle není čtvrt, kde by se měli potulovat boháči.“ Vyšla schody a před vchodem se zastavila, když na ni Sam zavolal.

„Nejsem boháč!“

„Same, každý v tomhle městě a státě, zná jméno Franco.“ Zavřela ze sebou dveře a Sam se na ně jen udiveně díval.

„Díky tati,“ procedil Sam skrze zatnuté zuby. Vrátil se do svého auta a nastartoval. Ještě chvíli nechal nastartované auto a díval se na nevysoký obytný dům, ve kterém bydlela Grace. V posledním patře se rozsvítila světla.

Nakonec to vzdal a jel zpátky ke studiu, kde si chtěl vyzvednout svoje věci a jet se domů vyspat. Stále si v hlavě přehrával rozhovor s Grace a snažil se přijít na to, čí to malé děvčátko je. Bylo Grace hodně podobné, že by to byla její dcera? Že by se o tom v žádosti o místo nezmínila? Jenže problém byl v tom, že si z její složky vůbec nic nepamatoval.

Pamalu zabočil do ulice, kde bylo jeho studio a málem se mu zastavilo srdce, když před vchodem viděl zaparkované policejní auto, jehož majáčky blikaly do širokého okolí. Zatrnulo v něm, ale podařilo se mu dojet ke studiu v povolené rychlosti a zastavit naproti policejnímu autu, vedle kterého postával policista a něco zapisoval do malého bloku a druhý seděl v autě na místě spolujezdce a něco odříkával do vysílačky.

„Děje se něco?“ zeptal se Sam se strachem, když vystoupil ze svého vozu a došel k policistům. Jeden z nich, ten který něco zapisoval do svého bloku, k Samovi zvedl obličej. Byl zamračený, ale nezdálo se, že by měl Samovi oznámit nějakou špatnou zprávu.

„Vy jste kdo?“ zeptal se ho druhý policista, který vylezl s auta.

„Samuel Franco, tohle studio mi patří,“ oznámil Sam co nejklidněji. Policisté si vyměnili pohledy.

„Máte nějaký průkaz totožnosti?“ Sam prošel kapsy u kalhot, ale uvědomil si, že peněženku s občankou nechal v kanceláři, ale v autě má řidičák. Vrátil se k autu a vše vytáhnul a ukázal policistům, kteří si doklad důkladně prohlíželi, když mu jej dali zpět a Sam si ho chtěl vrátit do přihrádky v autě, všimnul si, že na podlaze leží telefon, ale jeho to nebyl, ten svůj měl v kapse. Vzal ho do ruky a přemýšlel, čí by mohl být, než mu došlo, že zřejmě Grace.

„Pane Franco, volala nám jedna paní z protějšího obytného domu s tím, že když jste před půl hodinou odjížděl od studia, tak jste zřejmě nezamknul.“ Sam se v duchu vracel k té chvíli a než se k ní dostal, strčil si Gracein telefon do kapsy a nakonec přikývnul.

„Je to možné, strážníku.“ Policisté se opět na sebe podívali.

„Měli jsme od vás pár hlášení, že se ve vašem studiu ztrácejí lidem věci.“

„To je pravda,“ potvrdil Sam. „Nainstaloval jsem pár kamer a od té doby se nic neztratilo a je skutečně možné, že jsem zapomněl zamknout. Vezl jsem zaměstnankyni domů dosti ve spěchu, takže je možné, že jsem nezamknul.“

„Dávejte si na to pozor, pane Franco,“ pokáral ho policista a Sam přikývnul.

„Už se to nestane,“ přisvědčil.

„Příště tu nemusíme být tak rychle.“ Skutečně to byla výtka, ale Sam s ní souhlasil. Byl z Grace tak vykolejený, že se prostě zapomněl.

„Moc vám děkuji, pánové.“ Potřásl si s policisty a počkal, až odjedou, než se mohl vrátit do studia, které za sebou zamknul a rychle vyběhnul do kanceláře. U stolu vytáhl telefon Grace a položil ho na stůl. Chvíli se na něj díval, než se rozhodl najít její zaměstnaneckou kartu, kterou si pečlivě pročítal, ale nikde ani zmínka o dceři, ale jméno zaměstnavatele na plný úvazek tu uvedla.

Chvíli se díval na telefon a poté na kartu. V hlavě se mu zrodil další plán, sice by si za něj nejraději nafackoval, ale byla to další možnost, jak s ní mluvit a pokusit se ji přemluvit, aby mu pomohla.

„Asi si zítra zajdu na oběd,“ konstatoval a nepatrně se usmál.


*Prcku, co tu děláš?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nula od nuly pojde - 2. kapitola:

1. Simones
16.04.2013 [19:33]

samý tajemství Emoticon už i mě zajímá, kdo je ta malá ! Emoticon
ale kapitola super Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!